Letošní pád jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje kvůli korupčnímu skandálu znamenal šok pro jadernou energetiku. Nejen korejskou, ale i světovou. S možným dopadem na soutěž o stavbu nových reaktorů v Česku, kde dosud Korejci patřili k největším favoritům.

Nový korejský prezident Mun Če-in se rozhodl vydat cestou jaderného exitu v téměř německém stylu – už žádné nové reaktory, žádné prodlužování životnosti těch stávajících, a dokonce pozastavení pokročilé stavby dvou nejmodernějších reaktorů Shin-Kori 5 a 6.

Zastánci jaderné energetiky často argumentovali tím, že problémy tohoto odvětví na Západě (zvláště v USA a Francii) vyvažuje jaderný boom v Asii. A právě korejský atom skutečně v posledním desetiletí zažíval silný nástup. Korejci staví jadernou elektrárnu Barakah se čtyřmi reaktory ve Spojených arabských emirátech, která je v současnosti největším a nejspíš i nejúspěšnějším projektem na světě. Korejci jsou na rozdíl od řady svých konkurentů schopni víceméně dodržovat rozpočtové plány i časový harmonogram.

Už jen Čína a Rusko?

Jenže nyní to vypadá tak, že se Korejci role lídrů dobrovolně vzdávají. A skeptici mohou argumentovat, že rozvoj jaderné energetiky už táhnou pouze Čína a Rusko – tedy země, jejichž politický systém má daleko k demokraciím západního typu.

Takový závěr je předčasný – Američané, Francouzi a možná ani Korejci ještě neřekli v jaderné energetice poslední slovo. Velký boom nových reaktorů plánuje Indie, která nicméně zatím nepatří k nejsilnějším tahounům technologického rozvoje. Přesto je korejský ústup od atomu pro zastánce jaderné energetiky jednou z nejhorších zpráv od neštěstí v japonské Fukušimě.

Právě Fukušima ostatně silně přispěla k dnešním tvrdým postojům korejských odpůrců jádra, významná část veřejnosti nepovažuje atomovou energetiku za bezpečnou. V tomto ohledu je možné hledat paralelu s Japonskem či Německem. O mnohém svědčí skutečnost, že Mun Če-in ve volbách prakticky ani neměl soupeře, který by jadernou energetiku hájil. Na druhé straně se teď proti jeho protijaderné politice ozývá pravicová opozice a více či méně opatrně i představitelé korejského průmyslu.

Vděční Arabové, ale…

Zatímco Arabové z Emirátů projevují Korejcům vděčnost za to, že pomáhají zajistit jejich energetické potřeby díky nejnovějším reaktorům APR-1400, Soul mnohé šokoval právě i tím, že pozastavil již pokročilé projekty stavby reaktorů stejného typu Shin-Kori 5 a 6 přímo v Koreji. Stavba začala loni v červnu, celkový instalovaný výkon obou reaktorů měl dosahovat 2,8 gigawattů.

Design reaktoru APR 1400
Design reaktoru APR 1400

O tom, zda jde jen o dočasné pozastavení stavby reaktorů nebo o jejich trvalé uzavření, bude rozhodovat jakýsi „občanský výbor“, složený z významných představitelů korejské veřejnosti, kteří ale podle kritiků nejsou žádnými odborníky na jadernou energetiku. Objevují se obavy, že úkolem tohoto panelu je pouze posvětit vůli prezidenta Mun Če-ina.

Odpůrci prezidentovy politiky, mezi něž patří i opoziční Korejská strana svobody, upozorňují, že zrušení celého projektu by znamenalo ztrátu již investovaných 2,3 miliardy dolarů a ztrátu mnoha pracovních míst.

Mluvíme-li o šoku z nové korejské politiky, mohl by se týkat nejen regionální ekonomiky v oblasti kolem stavby, ale také celého průmyslu, který měl nakročeno k realizaci dalších projektů jak v Koreji, tak v zahraničí.

Doplatit by tak na novou politiku mohla jak velká energetická společnost KEPCO a její dceřiná společnost Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP, která se zajímá i o nové reaktory v Česku), ale také třeba světoznámý výrobce turbín a dalšího zařízení Doosan.

Jak oživit naděje

Korejští průmyslníci určitě ještě živí naděje, že se jim podaří přístup prezidenta a vlády v Soulu minimálně usměrnit. Mohou se snažit přesvědčit politiky tím, jaké další projekty se po úspěšném projektu Barakah korejským firmám v zahraničí rýsují. A také upozorňovat, že bez rozvoje jaderné energetiky a navazujícího jaderného průmyslu doma se Korejci budou na světových trzích uplatňovat mnohem hůře.

Je paradoxní, že zatímco na domácí půdě politici nyní korejským jaderným firmám situaci nijak neulehčují, mnozí Američané a Japonci by naopak uvítali, kdyby KEPCO převzalo od Toshiby celý Westinghouse, který nyní prochází bankrotovou procedurou. Korejskou firmu by Američané vítali s otevřenou náručí už proto, aby měli jistotu, že nynější situace Westinghousu nevyužijí Číňané nebo ruský Rosatom. Korejci se do takového dobrodružství zjevně příliš nehrnou, mohli by ale od Toshiby převzít projekt stavby jaderné elektrárny ve Velké Británii. Tam by ostatně mohli vstoupit i do více projektů.

Westinghouse
Westinghouse, autor: Richard Huppertz

Částečná úleva?

Mnozí určitě s napětím očekávali, jak se vůbec noví vládci v Soulu postaví k ambicím korejských firem vyvážet jaderné reaktory do světa. Budou jako přesvědčení odpůrci jádra klást odpor i korejskému „atomovému“ angažmá na globálních trzích?

V tomto smyslu si korejští průmyslníci snad mohli trošičku oddychnout. Když nový korejský ministr obchodu, průmyslu a energetiky Paik Un-gyu mluvil obecně o klasické energetice, prohlašoval, že je třeba si „osedlat globální trend energetiky bez jádra a uhlí“. Na druhé straně připustil, že nemá ambice omezovat export, spíše naopak. Tento dvojí metr zdůvodnil tím, že Jižní Korea má už dnes v poměru ke své rozloze příliš vysoký počet jaderných reaktorů (je jich 24, jeden už se podařilo nové vládě uzavřít), zatímco jiné země mohou být v úplně jiné situaci.

Také potvrdil, že korejský úprk od jádra nebude nijak náhlý, opuštění atomové energetiky je záležitostí pro příští desetiletí.

Export bez domácího zázemí

Otázkou ale je, jestli se ve světové jaderné energetice vůbec mohou uplatnit země (a firmy z těchto zemí), které rezignovaly na domácí rozvoj. Příklady dalších států zatím ukazují, že se tu velké šance rýsovat nemusí.

Německé firmy E.ON a RWE kupříkladu plánovaly výstavbu jaderné elektrárny ve Velké Británii, nakonec tento plán vzdaly – zjevně je k tomu dotlačila celková protijaderná atmosféra v mateřském Německu.

Německo je možná extrémní příklad, ale pochybnosti se týkají také ambicí japonských firem. Japonsko po fukušimské havárii své jaderné elektrárny odstavilo a tamní proslulé firmy se také začaly primárně orientovat na nové příležitosti v zahraničí. V případě Toshiby nicméně mnohé plány ztroskotaly, koneckonců i vzhledem k problémům se stavbami elektráren ve Spojených státech, kde působí její dceřiná společnost Westinghouse.

Bude zajímavé sledovat, jak si dál povedou další japonské firmy Hitachi či Mitsubishi. Ta druhá jmenovaná se díky společnému podniku s Francouzi (firma Atmea) řadí mezi uchazeče o stavbu reaktorů v Česku.

Zatím tu šance jsou

Korejci jsou na tom možná v jistém ohledu lépe – jejich nástup v jaderné energetice byl v posledních letech impozantní a projekt Barakah v Emirátech je velmi dobrou referencí. Nadějně se rýsuje také projekt v Británii, čímž by se Korejci „zaháčkovali“ v Evropě. Dalšími perspektivními trhy by mohla být Saúdská Arábie, Jižní Afrika nebo Írán. A možná i Česko.

Projekt výstavby JE Barakah, zdroj: KHNP

Pokud bychom ale vycházeli z předpokladu, že se ani v dlouhodobějším horizontu na současném antijaderném trendu v Koreji nic nezmění, bezpochyby by se to projevilo i na exportních schopnostech země.

Korejský expert na jadernou energetiku Roh Dongseok například upozorňuje, že společnosti, které staví nové reaktory, nemohou spoléhat na staré zkušenosti. Naopak musí neustále revidovat a modernizovat svůj jaderný design. A to je bez domácího trhu složité.

Odchod Koreje od jádra by byl navíc problematický pro subdodavatele, kteří se zaměřují na omezený počet jednotlivých komponent pro elektrárny.

Hledání kompromisu?

Zastánci jádra teď budou doufat, že se prozatím aspoň úplně nezastaví stavba reaktorů Shin-Kori 5 a 6. A že se prosadí i další argumenty, proč k odchodu od jádra přistupovat s větším rozmyslem. Kromě zmiňovaných zájmů průmyslu jde například i o energetickou bezpečnost, potenciální závislost na exportu, dopady na životní prostředí či omezený potenciál jiných zdrojů energie.

Jaderný exit sice může povzbudit obnovitelné zdroje, jejichž podíl je zatím velmi omezený (5% podíl na výrobě elektřiny), ale v současné situaci pomůže především plynu. A ten je nutné dovážet.

Jedním z nejsilnějších argumentů pak asi bude obava ze ztráty korejského know-how. Vláda s pětiletým mandátem by podle kritiků neměla zlikvidovat padesátileté know-how v oblasti jaderných technologií.

Na druhé straně mohou odpůrci jádra argumentovat tím, že Korea by mohla úspěšně šířit své know-how v oblasti obnovitelných zdrojů. A realisté budou – stejně jako v dalších koutech světa – hledat kompromis, který nakonec poskytne prostor pro všechny nízkoemisní zdroje.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Jihokorejská jaderná elektrárna Wolsong, zdroj: IAEA Imagebank, Flickr

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *