rp_Gazprom-1024x680-725x481.jpg

Před 20 lety přestalo být Rusko jediným dodavatelem zemního plynu do ČR

Mezi dědictvími, se kterými se po listopadu 1989 musela vypořádat československá a česká politická reprezentace, byla i velká závislost země na ruských surovinách. Záložní cestu pro ropu se podařilo otevřít koncem března 1996, kdy byla dána do provozu česká část ropovodu z německého Ingolstadtu do rafinérií v Kralupech a Litvínově. O rok a měsíc později pak začalo fungovat i alternativní zásobování plynem, první dodávka této suroviny koupené z Norska dorazila 1. května 1997.

Transport plynu umožnil severoněmecký plynovod NETRA, který byl otevřen již v listopadu 1995 a na který navázalo již dříve existující propojení Berlína a severních Čech. Na území České republiky se od Norska nakoupený plyn dostával u krušnohorské Hory Svaté Kateřiny.

Surovina, která dlouhá léta tvořila pětinu až čtvrtinu českého dovozu, ovšem nepocházela z norských nalezišť v Severním moři, ve skutečnosti se totiž jednalo o přeprodaný ruský plyn.

Důvod byl prostý: podle odborníků by totiž bylo využití plynu ze Severního moře v ČR velmi obtížné, má totiž jiné složený než ruský. Dvacetiletá smlouva se severskou zemí, která je dlouhodobě třetím největším exportérem zemního plynu na světě, ovšem poskytovala českým odběratelům jistotu pro případ výpadku dodávek.

V roce 2009, kdy spory Moskvy s Kyjevem kolem plateb a cen zastavily cestu ruského plynu přes Ukrajinu, se nespoléhání na jeden zdroj ukázalo být prozíravé.

Po této krizi, kvůli které se před osmi roky ocitly na vrcholu zimy bez tepla miliony evropských domácností a jež způsobila potíže i evropskému průmyslu, tlaky na zabezpečení zásobování plynem ještě vzrostly. ČR má tak dnes možnost kromě trasy přes Ukrajinu a Slovensko dostávat plyn také plynovody vedenými po dne Baltu (Nord Stream) nebo Bělorusko a Polsko (Jamal). Navíc výrazně vzrostla kapacita zásobníků, které nyní pojmou třetinu roční spotřeby.

rp_gazprom-pipes-big.jpg

Na nutnosti zdrojové a dopravní diverzifikace zásobování ČR zemním plynem se vybraní členové tehdejší vlády vedené premiérem Václavem Klausem shodli koncem listopadu 1996.

Kromě Norska nabídla dodávky nizozemská Gasunie spolu s německou společností Wintershall, nadnárodní konsorcium firem BEB, Mobil a British Gas, ruský Gazprom a německý Ruhrgas. Pro norskou variantu hovořil fakt, že v podstatě jako jediná zaručovala částečnou nezávislost na dodávkách z Ruska.

Vládnímu rozhodnutí ovšem předcházel před dvěma dekádami lítý konkurenční boj, ve kterém hlavně ruský Gazprom nešetřil silnými slovy. Jelikož norští i ruští producenti měli o lukrativní dvacetiletý kontrakt s Českou republikou velký zájem, byla vláda pod značným tlakem.

O významu rozhodnutí svědčí i fakt, že vítězství norské firmy Statoil oznámil ministr průmyslu Vladimír Dlouhý v Praze na Norském podnikatelském a průmyslovém fóru, které slavnostně zahájil norský král Harald V.

V prvním roce činil podíl norského plynu zhruba osm procent dovozu této suroviny do České republiky, postupně se ale jeho množství zvyšovalo. Koncepce dohodnutá v roce 1997 počítala s tím, že podíl plynu od Norů dosáhne v roce 2005 čtvrtiny českého importu – a na této úrovni dodávky dlouhodobě pohybovaly.

Výraznější pokles přišel až před dvěma lety, kdy Norsko dodalo podle statistik pět procent hodnoty plynných paliv dovezených do ČR, loni pak podle dostupných údajů podíl ještě klesl.

Podle čísel za rok 2015 bylo přímo z Ruska koupeno přibližně 55 roční české spotřeby, která se pohybuje kolem devíti miliard kubických metrů plynu. Zhruba čtvrtina dovozu připadala na Německo a 15 procent na další země, ve všech případech se ovšem podle odborníků jednalo o ruský plyn, obchodovaný na německé burze. Zemní plyn se pak v malé míře těží i na jižní Moravě, domácí produkce však dosahuje pouze 200 milionů kubických metrů ročně (asi dvě procenta spotřeby).

Autor:

8 odpovědí na Před 20 lety přestalo být Rusko jediným dodavatelem zemního plynu do ČR

  1. J.Tolman napsal:

    Připomeˇme si
    Václav Klaus byl vůbec největším odpůrcem Ingolstadtu. Iracionálním, schopným podlých manipulací a zákulisních triků, kterými se za jakoukoliv cenu do poslední chvíle snažil zabránit výstavbě alternativních produktovodů a prodloužit tak totální závislost na Rusku.
    Identickým způsobem postupoval jeho jediný spojenec mimo ODS, ministr ODA Vladimír Dlouhý. Ten se půl roku vyhýbal pod nejrůznějšími záminkami jednání nejvyšších orgánů ODA, které byly skutečným iniciátorem strategického rozhodnutí připojit se na západní produktovody. Když už nemohl odjet na zbytečnou, a jenom pro tento účel vymyšlenou cestu do zahraničí, nechal se na dva dny uložit do nemocnice pro údajné „ vyčerpání“. ODA mu potom na zvláštním jednání v Jeseníkách dala nůž na krk a den před hlasováním ve vládě mu předseda Jan Kalvoda dokonce nepokrytě pohrozil, že pokud nebude hlasovat podle rozhodnutí vedení ODA pro Inglostadt a nezávislost na ruských vlivech, bude okamžitě odvolán.
    Dlouhý, po domluvě s Klausem, se pak ještě na poslední chvíli omluvil a na zasedání vlády nepřišel – a poslal za sebe náměstka Sábelu, který podle jednacího řádu nemohl hlasovat. Klaus s Dlouhým se domnívali, že chybějící hlas bude při jistém počtu poslušných ministrů většinové ODS znamenat jejich vítězství. Hrdinou této kritické chvíle se stal ministr vnitra Jan Ruml, který jako jediný z ministrů ODS zvedl hlas proti Klausovi. Ingolstadt prošel o jeho jediný hlas.
    http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=4401

    • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

      Můj tchán dlouhé roky tvrdí, že Klaus je vlivový agent KGB/FSB. Můj bývalý šéf tvrdil, že celý Prognostický ústav AV byla odbočka KGB. Já toi tak jistě netvrdím, ale leccos tomu odpovídá.

  2. Martin Pácalt napsal:

    S Rusy se jedná nejlépe v situaci, kdy vědí, že vás nemůžou vydírat, že nejste v úzkých a máte možnost alternativní volby. Pokud je výše napsané o Klausovi holý fakt, ani bych se tomu nedivil, že šel proti tomuto trendu „neviset na Rusech“. Ropou nám sice platili dluh, ale ten vznikl tím, že se u nás vedle jiných věcí děla i šílená těžba uranu v severočeské křídové oblasti a bude nás stát ještě hodně energie dát to do dobrého (záměrně nepíšu původního) stavu. mimochodem, za uran nám bylo placeno i sovětskou bojovou technikou, takže naše země byla mrzačená a sovětský vojenský průmysl kvetl.
    V téhle souvislosti kvituju nedávno zveřejněnou zprávu, že Norové mají pravděpodobně více zásob zemního plynu než si mysleli. Je to jediná fosilní surovina, kterou lze nahradit technologicky (zatím ne kvantitativně) relativně snadno obnovitelným bioplynem. Paráda.
    Prozíravost a dlouhodobé plánování ale bohužel nevidím v současnosti v našem státě.

  3. Martin Hájek napsal:

    Radost z tohoto úspěchu poněkud kalí fakt, že na území ČR ve skutečnosti nikdy nedorazila jediná molekula Norského plynu. A to i z toho důvodu, že Norský plyn není kompatibilní s Ruským plynem, protože má podstatně vyšší obsah vyšších uhlovodíků a některé nepříjemné stopové prvky (např. V), zatímco Ruský plyn je prakticky čistý metan.

    • Martin Pácalt napsal:

      O to přece nejde jako spíš o to, že ve výše uvedených poměrech (25:75 až 5:95) tečou peníze. Moravský plynve výši 2% zanedbávám.

      • Martin Hájek napsal:

        Asi jste to nepochopil. Těch 25/5 se samozřejmě spotřebovalo jinde (v Německu). Rusům je přece úplně jedno, kdo jim ten plyn platí. Ta takzvaná diverzifikace je v tomto případě úplně směšná.

        • Martin Pácalt napsal:

          Myslím, že to chápu dobře. Vzniká situace, kdy sice papírově kupujeme norský+ruský plyn , ale pálíme jen ruský plyn a Němci kupují norský+ ruský, ale pálí svůj norský+norský pro nás+ ruský pro Němce a k nám pošlou náhradu našeho norského jejich ruským. 😀
          Jó, alternativně postaveno na hlavu, leda že by jsme platili Norům ale Rusové by nám přes Německo posílali svůj plyn, ale technicky by z toho neměli ani korunu. :-)))

  4. Petr napsal:

    Ten norský plyn byla fakt úplné papírová blbost.

    Daleko důležitější byla dobudovaná spojka do Německa, a tak dlouhá léta předělávání naší sítě, aby v ní mohl plyn proudit bezproblémově oběma směry nově i ze západu na východ. A samozřejmě i další stálé rozšiřování zásobníků na našem území.
    I bez kontinentální krize se prokázal obří skoro rok neřešitelný průser s naftou skladovanou bezpečně na západě v Německu.
    To ukazuje asi jak zhruba by nám ta papírová norská ropa pomohla v reálu ve skutečné krizi.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *