Spása pro Evropu? Plyn z USA míří jinam, ale změní globální trh

Všechny ty naděje zaznívají už řadu let: Evropa se přiživí na boomu těžby z břidlic ve Spojených státech, Amerika bude exportovat zkapalněný plyn na náš kontinent a ruský Gazprom si bude méně „vyskakovat“. Ozývali se ale také skeptici. Souhlasili, že Američané sice budou stále více vyvážet LNG, ale nikoliv do Evropy.

Zkušenosti prvních měsíců poté, co začal v únoru fungovat první americký terminál pro vývoz LNG v Louisianě, dávají skeptikům za pravdu. Aspoň na první pohled. Pokud jde o export z tohoto terminálu Sabine Pass, připadá na Evropu jen osm procent.

Plyn navíc mířil do Portugalska a Španělska, tedy na trh, který je fakticky od zbytku kontinentu poměrně oddělený. A Gazprom naopak svůj vývoz plynu do Evropy z opačného směru zvyšuje. Detailnější analýza přesto ukazuje, že americký export Evropě do budoucna pomůže. Celkový růst globální nabídky plynu fakticky snižuje závislost na jakémkoliv dodavateli.

Nevíme, kam vyvezeme

Prozatím se ještě vraťme trochu do historie. Když americký ministr energetiky Ernest Moniz navštívil v dubnu 2014 Prahu, poněkud zchladil středoevropské nadšení. Připustil, že mezi budoucími odběrateli plynu jsou také evropské společnosti. Vzápětí ovšem dodal: „My jim ale neurčujeme, kam mají plyn vyvézt. Takže ani přesně nevíme, zda to bude do Evropy nebo někam jinam.“

Tím Moniz přesně vystihl podstatu. Export amerického LNG do značné míry mění logiku světového obchodu s plynem. Vývoz se sice realizuje na základě dlouhodobých kontraktů, ale bez takzvané destinační doložky. Firmy typu britské skupiny BG Group, kterou posléze ovládl Shell, převezmou náklad v Louisianě a zamíří s ním tam, kde za něj získají nejvíce peněz. Do celkové kalkulace pak pochopitelně kromě samotné ceny plynu vstupují také náklady na přepravu a přeměnu suroviny (zkapalňování a pozdější regasifikaci) v LNG terminálech.

Fukušimský obrat

Když například celá visegrádská čtyřka včetně Čechů v minulých letech stupňovala lobbying v USA a žádala export amerického plynu, občas zaznívaly z odborných kruhů námitky. Surovina ze Spojených států podle nich neměla skončit v Evropě, ale v Asii.

Tam totiž výrazně stoupla poptávka po LNG poté, co Japonsko v depresivní době po fukušimské havárii odstavilo své jaderné elektrárny. To pochopitelně mělo značný vliv na celkovou poptávku a růst ceny plynu.

Češi, Slováci či Maďaři samozřejmě dobře věděli, že ani v době rostoucího exportu LNG ze Spojených států do jejich zemí nemusí fakticky dorazit ani kubík amerického plynu. Dodávky této suroviny na náš kontinent ale měly změnit celkové poměry v Evropě a nepřímo oslabit dominantní postavení Gazpromu ve východní části EU. Už tehdy nicméně zazníval také argument, že rovněž celkový růst nabídky na globálním trhu může být pro Evropu jen přínosný.

Jaderná elektrárna ve Fukušimě. Autor: Ministry of Land, Infrastructure, Transport and Tourism

Jaderná elektrárna ve Fukušimě. Autor: Ministry of Land, Infrastructure, Transport and Tourism

Asie? Ne, Latinská Amerika

Letošní rok pak ukázal, že oním hlavním „pohlcovačem“ amerického plynu se ve skutečnosti nestala Asie, ale prozatím  hlavně Latinská Amerika. Její podíl na celkovém dovozu z Louisiany činil necelých 60 procent, přičemž jenom Chilané importovali více než čtvrtinu – 28 procent.

Vývoz na jih amerického kontinentu se navíc stává ještě atraktivnějším poté, co dodávky zrychlí a zlevní díky rozšíření Panamského kanálu. Bylo by možné namítnout, že Latinská Amerika je v popředí zájmu jen dočasně, dokud jsou americké exportní možnosti omezeny jedním vývozním terminálem LNG. Rozšíření Panamského kanálu bude koneckonců svědčit i přepravě LNG do Asie a množství amerického plynu určeného k vývozu se značně zvýší – ve výstavbě jsou další čtyři terminály na jihovýchodním pobřeží (Gulf Coast) a v Marylandu. Stávající terminál Sabine Pass se bude rozšiřovat.

Od plynu zpět k jádru

Asie možná bude atraktivní, ale z hlediska její konkurence s Evropou se situace hodně změnila. Japonci vzali jádro na milost, uvádějí atomové bloky znovu do provozu a využívání fosilních paliv – včetně plynu – budou omezovat vzhledem ke klimatickým závazkům.

A na druhé straně s plynem do Asie směřují také geograficky bližší Australané, jejichž boom vývozu LNG už nabral reálnější obrysy než ten americký. Austrálie v příštích letech předstihne Katar a stane se největším exportérem LNG na světě, Spojené státy se pravděpodobně dostanou na třetí místo.

Z hlediska atraktivity evropského trhu pro dodavatele amerického zkapalněného plynu pak bude do budoucna klíčové spíše cenové srovnání s Latinskou Amerikou a Blízkým východem.

Na ropě stále záleží

Dostane se tedy nakonec více amerického plynu do Evropy? Část expertů je přesvědčena, že ano. Podle všeho to nemůžeme očekávat letos v zimě, ale v příštích letech k tomu mohou přispět vyšší ceny ropy. Dnešní relativně nízké ceny plynu v Evropě dovozu z Ameriky nepřejí, ale je možné sázet na to, že například u významné části dodávek Gazpromu pořád platí vazba mezi cenami obou strategických surovin – plynu a ropy.

A na evropském spotovém trhu se také mohou uplatňovat přebytky z globálního obchodu s LNG. Navzdory kritice, že EU stále nedělá dost, má Evropa relativně rozvinutou infrastrukturu dovozních terminálů LNG, kterých stále přibývá – jak ukazuje příklad Polska či Finska. A ani síť plynovodů, která surovinu rozvádí z přímořských terminálů dál po starém kontinentu, nelze podceňovat. Na druhé straně je jasné, že jakékoliv posilování energetické bezpečnosti v Evropě není možné bez dalšího budování infrastruktury.

LNG terminál Świnojuście

LNG terminál Świnojuście

Velká evropská změna

Přesto se podobné odhady ohledně budoucích dodávek amerického plynu na evropský trh podobají věštění z křišťálové koule. Vysvětlení opět najdeme v oněch slovech, která pronesl Ernest Moniz v Praze – destinační doložky pro americký plyn zkrátka neexistují. Situace se může rychle měnit.

Vzápětí je ale možné dodat to nejdůležitější – z hlediska fungování evropského trhu na tom až tolik nezáleží. Americký vývoz plynu ovlivní náš kontinent tak jako tak, bez ohledu na to, zda sem surovina z USA skutečně dorazí.

„Game-Changer“

V nedávné studii to uvedla přední francouzská energetická expertka Sylvie Cornot-Gandolpheová: americký LNG v každém případě mění také poměry v Evropě, jde o skutečný „Game-Changer“. Na trhu, který se vyznačuje přebytkem kapacity, má Evropa potenciální možnost využívat více zdrojů. A cena plynu pro Evropu se fakticky „zastropuje“  na úrovni, která se rovná součtu ceny (dlouhodobě levnějšího) amerického plynu, plus nákladů na přepravu a regasifikaci. Nikdo ze současných dodavatelů nebude moci jít s cenou výše, pokud nechce riskovat, že bude vytlačen konkurencí z Ameriky.

Vyjednávací pozice Evropanů vůči dodavatelům plynu se zvyšuje, posiluje se energetická bezpečnost. Také Česko může z tohoto trendu do budoucna více těžit, pokud se zde budou stavět další propojení plynovodů (například s Polskem), i když se to může zdát krátkodobě nevýhodné a příliš drahé – jak upozorňuje náměstkyně ministra průmyslu pro energetiku Lenka Kovačovská.

Poradenská společnost Morten Frisch v jiné studii uvádí trendy, které mohou odběratele plynu vcelku těšit. Prodávající se dostávají pod velký tlak, kupující získávají flexibilní podmínky. Kontrakty už nejsou tak dlouhodobé jako dříve, berou ohled na sezónní výkyvy dodávek, méně se využívá pravidlo „take-or-pay“ (nutnost zaplatit, i když plyn není odebrán).

Gazprom nezmizí

Gazprom budova

Ten, kterého měla nová situace nejvíce oslabit, si samozřejmě nové trendy uvědomuje. Také Gazprom přizpůsobuje situaci novým podmínkám, ve vztahu ke svým partnerům je stále flexibilnější. Upravuje své ceny a prodává část plynu, jak upozorňuje Cornot-Gandolpheová, prostřednictvím aukcí.

Francouzská expertka předpokládá, že Rusové mohou v budoucnu „vrhnout“ více plynu na spotový trh a pustit se do cenové války s americkým LNG. Takovou válku však nelze vést věčně – je třeba získávat finance na další investice. Ať už třeba na těžbu v Rusku, nebo na další vývozní terminály v USA.

Importér plynu ovšem může díky zostřené konkurenci vydělávat a Evropě se rýsuje vcelku nadějná budoucnost. Možná do chvíle, než by cenová válka a dlouhodobě nízké ceny plynu vedly k celkovému omezení investic. Vždy je možné sklouznout do opačného extrému a kontraproduktivní by nakonec mohlo být i přehnané vytlačování Gazpromu. Bude sice ztrácet dominantní postavení, ale zůstane pro Evropu jedním z důležitých partnerů. Evropa musí hledat vzájemně výhodný vztah se všemi dodavateli.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor:



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *