„Na dluh nedáváme, na podpory nečekáme.“ I tak se žije v Karviné, která odchází od uhlí

Zhruba 20 miliard korun míří na obří projekty, které mají pomoci zlepšit život v uhelných regionech. Většinou však neřeší sociální problémy, s nimiž se regiony potýkají.

Ze dveří budovy nízkoprahového centra pro děti a mládež v karvinské čtvrti Nové Město vybíhá několik dětí. Zastaví se na schodech a vypadá to, že nevědí, kam se vrtnout. Po chvíli se rozběhnou směrem k náměstí Budovatelů, do centra kdysi výstavního hornického sídliště postaveného v duchu socialistického realismu v 50. a 60. letech minulého století. Dnes jde o vyloučenou lokalitu, kde se koncentrují sociální problémy a která nemá v Karviné příliš dobrou pověst.

Velkolepě působící činžáky jsou symbolem doby, která měla přinést tehdejšímu Československu ekonomickou prosperitu. Vitríny obchodů, které dnes náměstí lemují, jsou ale z poloviny prázdné. K dispozici je místním zastavárna, herna, hospoda nebo malý koloniál, kam si chodí pro potraviny. Na jeho dveřích visí nápis, který výmluvně shrnuje potíže místních: „Na dluh nedáváme, na podpory nečekáme.“

Padesátitisícová Karviná má dlouhodobě nejvyšší nezaměstnanost v zemi. Letos v srpnu dosahovala 8,2 procenta, přičemž republikový průměr byl necelá čtyři procenta. Byť v minulosti byla nezaměstnanost ještě vyšší a řada bývalých horníků našla práci v průmyslových zónách, mladí a vzdělaní z města odcházejí a region dlouhodobě čelí odlivu obyvatel.

„Hlavním důvodem je útlum těžby. Málokdo si uvědomuje, že Karviná začínala jako 30tisícové město, které se díky těžbě uhlí dostalo až na 80 tisíc obyvatel. Útlumem těžby logicky dochází k poklesu počtu obyvatel. Zabránit dalšímu odlivu mohou pomoci pobídky státu nebo Evropské unie tak, jak tomu je běžnou praxí v zemích západní Evropy. Tak by bylo možné tento trend zastavit, nebo alespoň zmírnit,“ uvádí mluvčí Karviné Lukáš Hudeček.

Byť se podle něj objevují případy, kdy se lidé do Karviné po letech vracejí, město během posledních třiceti let opustila přibližně třetina obyvatel. Poslední místo, kde se v Karviné těží černé uhlí, je důl ČSM, kde bude těžba pokračovat až do konce roku 2025.

Kvůli nezájmu o bydlení v „problémové“ karvinské čtvrti z ní podle informací Karvinského deníku zmizelo za posledních deset let odhadem tisíc bytů. Často vybydlené domy nechal srovnat se zemí jejich vlastník, švédská společnost Heimstaden. Ta vlastní zejména na Karvinsku a Ostravsku přes 40 tisíc bývalých bytů OKD a je největším provozovatelem nájemního bydlení v zemi.

Podobné regiony, podobné problémy

Pirátská zastupitelka Moravskoslezského kraje a karvinská rodačka Zuzana Klusová má o dění ve vyloučené karvinské lokalitě přehled. Pracuje převážně s romskými dětmi v nízkoprahovém centru pro děti a mládež. Řada z nich čelí násilí, jsou zanedbané a některé často nemají ani pediatra. „Ty děti už zažily všechno možné, to ani nechcete vědět,“ říká.

Klusová je jednou z kritiček strategických projektů, které do jejího regionu míří. Poukazuje na to, že jde o megalomanské projekty, které opomíjejí sociální témata. „Ty projekty jsou, jako kdybyste pokládali třešničku na dort, který máte zespodu zplesnivělý. Sociální aspekt z toho úplně vypadl,“ míní.

To, že by peníze z Fondu spravedlivé transformace měly směřovat také do sociální oblasti, si myslí i Zuzana Vondrová. Ta se v nevládní neziskové organizaci Centrum pro dopravu a energetiku už pět let věnuje transformaci uhelných regionů, kam spadají Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský kraj.

„Všechny tři regiony mají hodně podobné problémy z hlediska úrovně maximálního dosaženého vzdělání. Mnoho lidí má jenom základní vzdělání, mají tam sociálně vyloučené lokality, řeší problémy s dluhovými pastmi a s energetickou chudobou. Na to prostor ve Fondu spravedlivé transformace určitě je a například ve vzdělávání vidím velký potenciál,“ prohlašuje Vondrová.

Na jedné straně vodík, na druhé vysokoškoláci

Projekty na transformaci postuhelných regionů se v každém kraji dělí podle důležitosti a výše investic na strategické, zastřešující a tematické. Ty první mají významně zasáhnout celý kraj a pomoci tamním firmám i podnikatelům najít nové možnosti, jak vydělávat na něčem jiném než fosilních palivech. Jsou to plány většího rozsahu a často je už dříve vybrala vláda spolu s krajem. V každém ze tří krajů spolknou zhruba polovinu peněz určených regionu a každý kraj počítá přibližně s deseti projekty takto velkého rozsahu.

Na území zmíněné Karviné jsou ve hře dva projekty. Prvním je Podolupark Karviná společnosti PDI. Ten má spočívat ve vybudování areálu centra plazmového zplyňování odpadu a výroby vodíku a ve výstavbě fotovoltaického parku. Součástí má být i rezidenční zóna. Projekt počítá s rozpočtem ve výši 7,6 miliardy korun, přičemž dotace by z částky měla pokrýt 1,3 miliardy.

Mezi rozpočtově náročnější projekty se řadí i EDEN Karviná – výzkumný a vzdělávací park – který chce z dotací odčerpat 2,5 miliardy korun. Jádrem projektu má být „ekokampus“ Slezské univerzity spojený s vybudováním velkokapacitních skleníků určených pro výzkumné účely a environmentální výchovu.

Skleník jako atrakce

Město má od projektu velká očekávání. Měl by podle nich přivést do Karviné nové pedagogy a studenty. Slibuje si také to, že díky projektu najdou práci stovky lidí ať už přímo v areálu či v navázaných službách. Počítá se totiž s tím, že skleník přitáhne ročně 350 až 500 tisíc návštěvníků.

„To by znamenalo i zvýšený zájem o různé služby ve městě a v jeho okolí – restaurace, ubytovací zařízení a další,“ říká mluvčí Hudeček s tím, že zaznamenali zájem investora o vybudování nového hotelového zařízení. „Jsme přesvědčeni, že v okamžiku oficiálního schválení projektu a přiznání dotace se zintenzivní zájem investorů a rozběhne proces jednotlivých dalších investic,“ uvádí.

Klusová si však není jistá, jestli to bude stačit. Jde totiž o to, aby studenti do města nejen přišli, ale také v něm zůstali. „Podaří se to jenom tím, že tam ti lidé přijdou studovat? Zůstanou tam, když budou mít vedle ghetto?“ ptá se.

Převzato z internetového portálu EkoNews.cz, webu o byznyse a udržitelnosti.