Německý rozbřesk 2: Vyplatí se německé energetice sázka na ruský plyn?
Nedávno jsem napsal úvahu s názvem „Německý rozbřesk“, ve které jsem se pokusil nastínit a zdůvodnit mou vizi toho, kam směřuje elektroenergetika v celém našem regionu. Netajím se tím, že jsem v onom textu vyšel z úspěšného investorského příběhu zhmotněného už před více než rokem.
Přiznávám také, že především díky nečekaně rychlému sledu posledních událostí – rychlý růst ceny povolenky CO2 na reformovaném trhu EU ETS, pokrok stavby nového plynovodu Nord Stream 2 (dále jen „NS2“), slabé průběžné výsledky německé vládní komise snažící se dosáhnout dohody na rychlejším scénáři útlumu uhelné energetiky v Německu nebo zhoršující se výhled bilance německé energetiky po odstavení všech německých jaderných elektráren do konce roku 2022 – jsem se rozhodnul vše zveřejnit na tomto fóru.
Co vše stojí za Německým rozbřeskem? Přestože jde v energetice již o několikátou zásadní otočku Německa v poslední dekádě, dominance a rychlost aktuálních změn vyvolaná a postavená na německých národních prioritách podpořená zahraničně politickou orientací Německa na Rusko znovu překvapila.
Nord Stream 2 jako německo-ruský pakt
Překvapení jsou znovu především východní sousedé Německa ale i samotný Brusel. Dříve Němce za jejich individuální přístup v energetice někteří kritizovali, jiní jejich koncept nebrali vážně a spoléhali se, že svůj postoj v budoucnu přehodnotí. Nestalo se tak a naopak tzv. Evropská energetická unie, která měla dle původních polských idejí ochránit východní Evropu před vlivem Ruska v energetice, a ke které se Brusel hlásil, se minimálně v našem regionu díky upřednostnění německých zájmů potichu ale velmi rychle „zvrhla“ v Německou energetickou unii se silnou vazbou na Rusko.
Plynovod NS2 jako čistě bilaterální pakt Německa a Ruska, jehož realizace nedávno započala, se nestal jen symbolem těchto změn ale i silným zahraničně-politickým tahem. Jeho význam pro Němce potvrzuje i to, že jsou v tomto směru ochotni riskovat nejen dobré vztahy s USA ale i vnitřní soudržnost EU.
Realizace NS2 je za dané situace přijatelným národním řešením pro Německo ale přes veškeré sliby Bruselu může ohrozit tranzit ruského plynu do východní Evropy přes Ukrajinu a přepsat tak dlouhodobé nastavení v celém regionu. Mnozí tak teprve nyní s překvapením pomalu začínají zjišťovat, jak vzdáleně od ideálů může také EU v klíčové energetice fungovat.
Německým choutkám v ruském plynu se prostě budou muset všichni přizpůsobit, a to ať dobrovolně, či ne. Východní Evropa brzy také pochopí, že německý přístup k energetice, geografický vliv, ekonomická síla a tržní propojení energetických trhů v rámci EU, časem definitivně smaže i východním zemím dříve slíbené jistoty vlastního národního energetického mixu. Bohužel pro Česko, zemi geograficky zaklíněnou do Německa, to platí dvojnásob a čeští politici z toho zatím pochopili jen velmi málo.
Německo v bezvýchodné situaci – Německý rozbřesk jako reálná cesta vpřed
Samozřejmě mě překvapilo, jakou odezvu tento text okamžitě po svém zveřejnění vyvolal, a to i mezi odborníky. Když pak následovaly i komentáře navazující či vycházející z mého textu nebo alespoň tezí, které jsem v textu popsal, rozhodnul jsem se napsat pokračování – Německý rozbřesk díl druhý.
Žádná reakce a vznesené argumenty mne totiž nepřesvědčily a ba naopak utvrdily v tom, že mnou popsaný Německý rozbřesk je pro celý region cestou reálnou a k jeho naplnění dojde během nejbližších let, protože žádná jiná cesta už pro Německo neexistuje. Vše by mohlo změnit jediné, a to pád kancléřky Merkelové a její současné vlády následovaný hlubokou politickou změnou v Německu, což ale považuji nyní za méně reálné než onu německou cestu pro energetiku celého regionu.
Největší diskuzi pod mým textem vyvolala otázka, do jaké míry je onen mnou popsaný rozbřesk – zkráceně sázka na vysokou cenu povolenky CO2 + posílení role plynu na úkor uhlí – skutečným německým plánem nebo zda jde o vynucený scénář. Musím se přiznat, že zrovna tuto část diskuze, ale považuji za zcela nadbytečnou a nevýznamnou.
Tlak na rychlé dokončení Nord Stream 2 a to i přes všechny překážky, stejně jako jasný německý postoj/obrat ve věci reformy EU ETS na půdě EU v předešlém roce, jsou nezpochybnitelným prokázáním, že Německo vědomě otočilo kormidlo.
Že Němcům už nic jiného nezbylo, je pak prostě fakt, který jsem v původním textu jasně popsal: „Německo se v době nedávno minulé vědomě a v EU zcela individuálně (často navzdory politice EU) rozhodlo udělat ve své energetice několik zásadních zásahů. Z českého pohledu je můžeme považovat za iracionální nebo ideologické, dobré či špatné ale na druhé straně pro Němce zdá se, jsou tato rozhodnutí chtěná, definitivní a neměnná. Mluvíme zde o rozhodnutí odstavit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny na území Německa, vsadit na rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a zároveň se postavit do čela boje s klimatickými změnami.“
Z toho je potřeba vyjít. Dispozice Německa ve schopnosti si „splnit“ v energetice (dnes významně ovlivněné politikou) všechna svá přání je díky ekonomické dominanci ale i vlivu v EU nesrovnatelně jiná, než co by chtěla nebo mohla dosáhnout nejednotná a roztříštěná východní Evropa.
Na opačné straně hranice mají pak Němci převážně Francii a ta je jako jaderná velmoc proti ofenzívě německé energetické politiky stále ještě rezistentní a současně zcela laxní. Východní Evropa tak po odchodu Británie z EU bude na Západě jen těžko hledat proti tlaku německých zájmů podporu.
Německo musí potvrdit své klimatické ambice
To, co nyní Německo potřebuje a považuje za zásadní, je potvrzení svých klimatických ambicí. Bez toho by celé dosavadní úsilí spojené s Energiewende a tím spojené politiky vlád Angely Merkel zcela selhalo. Z toho lze usoudit a aktuální vývoj tomu nasvědčuje, že Němci nyní budou za každou cenu chtít uskutečnit další fázi transformace své energetiky, a přece jen přesvědčit svět o správnosti své cesty.
Na řadu tak přichází jediný úkol – zásadně snížit v energetice emise uhlíku nebo alespoň v tomto směru nastartovat zřetelný trend a to nejpozději do roku 2030. Nesplnění vlastních cílů pro rok 2020 v této oblasti bude pro Němce dozajista prohra, ale ve finále mohou onu prohru stále prezentovat jen jako dočasnou.
Je vlastně nadbytečné spekulovat, zda se Němci předešlými rozhodnutími zahnali do rohu či ne a zda všechna následující rozhodnutí jsou vynucená či nikoli. Faktem je, že jediné Německo realizuje v EU (po odchodu Británie) zásadní, ambiciózní a tvrdě zaplacenou změnu své energetické politiky tzv. „od podlahy“ a sází nikoli na krátkodobé cíle ale dlouhodobější změnu.
Například francouzské odcházení od jaderné energetiky je a ještě dlouho evidentně bude jen trapnou etudou nekonečných odkladů jakýchkoli politiky stanovených termínů. Mimochodem původní cíl snížit závislost Francie na jaderných zdrojích z 75 % na 50 % bylo cíleno na rok 2025. Následně bylo bez mrknutí oka a bez jakéhokoli zájmu veřejnosti zrušeno s tím, že bude naplněno, jak nejdříve to půjde.
Až nyní byl předběžně stanoven jako další časový předěl, a to dostatečně vzdálený, rok 2035. Tedy téměř za 18 let. Termín, který se dá opět a kdykoli posunout, nebo dokonce zrušit. Francouzům v tomto směru věří málokdo.
V Německu je vše jinak. Změna v energetice, resp. Energiewende je dlouhodobě politicky spojena s vysokou podporou veřejnosti, s politikou, která hraničí až s novou ideologií a je spojena s érou současné kancléřky Angely Merkelové.
Řešení německého rébusu – povolenka za 30-45 EUR
V prvním Německém rozbřesku jsem se snažil nastínit, že jediným řešením současného rébusu v německé energetice je „vysoká“ cena povolenky CO2. Tím byla myšlena úroveň 30 až 45 EUR/t.
Kouzlo vyšší ceny povolenky spočívá pro Němce v tom, že jim může pomoci na tržní bázi zařídit relativně rychlý ústup od „nejšpinavějších“ uhelných zdrojů a jako dostupné řešení je nahradit zdroji plynovými s méně než polovičními emisemi. To vše současně za již dlouho vzývané zatažení obnovitelných zdrojů (dále jen“OZE“) do tržního prostředí s elektřinou za absence pokračování cenové podpory formou různých garancí.
Nikde jsem ale nenapsal, že Němci budou „šťastní“ s vysokými cenami silové potažmo spotřebitelské elektřiny, které budou hnacím motorem těchto změn. Spíše to vnímám tak, že se s tím budou muset smířit a budou muset hledat rezervy v jiných složkách spotřebitelské ceny elektřiny, tak aby důsledky růstu cen emisních povolenek dál tuto cenu jen nenavyšovaly.
Velký prostor pro kompenzaci rostoucí ceny povolenky
Pravda je, že právě tady existuje pro německé politiky celkem široké pole možností jak důsledky růstu cen silové elektřiny pro své spotřebitele postupně eliminovat.
Jednou z cest je snížení poměrně velkého daňového zatížení spotřebitelských cen elektřiny a kdo jiný než země s už chronickým přebytkem své bilance si to může dovolit. Dalším velmi silným argumentem je i fakt, že blíže k roku 2025 a dále začnou postupně odpadat ty nejdražší spotřebitelské dotace na OZE, které byly příčinou rychlého růstu cen elektřiny pro domácnosti v předešlých letech.
K tomu pak vyšší cena povolenky CO2 potažmo silové elektřiny a zároveň technologický pokrok zlevňující OZE, by mohly zajistit, že nové příspěvky na OZE už nebudou přibývat. Nutno přiznat, že naopak rizikem zůstává možný růst příspěvků na budování propojení a posílení přenosové soustavy, i když i zde je řešení v hledání evropských zdrojů pro tyto „evropské“ investice.
Vývoj EU ETS jako klíčový faktor
Nicméně souhlasím, že růst ceny povolenky na EU ETS za poslední rok je neopakovatelný a byl překvapivě rychlý. Tady můžeme jen spekulovat nad příčinami. Na druhou stranu na trhu to tak chodí, někdy se trh plný emocí předbíhá a jindy nepochopitelně zpožďuje.
Historie EU ETS je plná velkých obratů. Rozhodující je, kde skončí povolenka CO2 v období po roce 2020 a zejména pak v době pro region kritické, tj. v letech 2021 a 2022, kdy z trhu zmizí výroba německých bezemisních jaderných elektráren, které ještě dnes dodávají 70-80 TWh elektřiny ročně.
Zásadní je to z toho úhlu pohledu fakt, že tempo růstu přebytku výroby elektřiny v Německu se i přes setrvalý růst instalovaného výkonu OZE zpomaluje a aktuálně již tři roky osciluje kolem 50 TWh ročně (viz. graf níže). Zdá se, že jinak tomu nebude ani letos, kdy za devět měsíců export jen lehce překročil 30 TWh, což způsobil především výpadek výroby větrných elektráren v letních měsících.
Energiewende neefektivní ve snížování emisí
Osobně jsem přesvědčen, že cena povolenky CO2 mezi 35 až 45 EUR/t není nereálná. Hlavním argumentem zůstává fakt, že Energiewende i přes obrovský růst produkce OZE zatím nepřinesla za posledních deset let téměř žádné snížení emisí. Němci totiž mění ve svém mixu především čisté bezemisní jaderné zdroje za OZE a na substituci uhlí jaksi nezbývá prostor.
Rychlé odstavení jádra do roku 2022 následované alespoň nějakým útlumem uhlí pak nejde nahradit jinak než „alespoň“ plynem s polovičními emisemi, než produkují uhelné elektrárny. Tomu odpovídá i důraz, který Němci kladou na rychlé rozšíření Nord Stream o dvojku a to hlava nehlava.
{„country“:“GER“,“type“:“PIE“,“from“:“2018-01-01″,“to“:“2018-09-30″,“caption“:“Podíl jednotlivých zdrojů na výrobě elektřiny v Německu v letošním roce.“,“url“:“https://energodock.cz/energodock/get_electricity_shares.php“,“source“:“shortcode“,“start_date“:“2018-01-01″,“end_date“:“2018-09-30″}
Za této situace počítat v Německu s nějakým zásadním snížením emisí v dohledné době nelze. Cena povolenky na reformovaném trhu EU ETS má tak všechny předpoklady dál růst. To, jakou rostoucí cena povolenky vytvoří tržní cenu silové elektřiny, bude záviset i na vývoji dalších důležitých parametrů včetně ceny plynu v EUR/MWh, ceny uhlí v USD/t, ale i samotném nastavení kurzu EUR vůči USD a dost možná i na zmíněném „novém“ rozložení bilance výroby a spotřeby elektřiny v celém regionu.
Sílící role plynu, rostoucí cena elektřiny a rozvoj decentralizace
Na trhu s elektřinou ale i na EU ETS trhu vlastně jen nyní navazujeme na období před deseti lety, přerušené ekonomickou krizí a následným neštěstím ve Fukušimě, kdy i ČEZ dva roky po sobě prodával svou produkci mezi 55 a 60 EUR/MWh. V reakci na některé názory na můj původní text jsem si ale jist, že to bude stále hluboko (max. na méně polovině) pod klíčovým jaderným benchmarkem, který pro Evropu nastavil garanční model pro britský Hinkley: tj. cca 150 EUR/MWh na počátku výroby (110 EUR/MWh na cenách roku 2012 + inflace) a následně pravidelné navýšení inflace po celých 35 let od okamžiku, kdy mají nové bloky začít vyrábět elektřinu (předpoklad 2025).
Závěrem. Má vize budoucnosti trhu spočívá ve výrazném posílení role plynu v mixu v celém našem regionu, pokračující rozvoj trendu decentralizace energetiky, výrazně vyšší ceny silové elektřiny než posledních 5 let a tím i motivované, tj. zvýšené úsilí v oblasti úspor, další sblížení „tržních“ cen elektřiny s rentabilní bází OZE, jež dlouhodobě klesá.
Zda se do hry vrátí jaderné elektrárny, je zatím velmi těžké předpovědět. Současné zkušenosti rozvinutých ekonomik tomu zatím nenasvědčují. Rizika spojená s těmito projekty jsou těžko stravitelná i pro jiné giganty, než je ČEZ či Česká republika.
Česko navíc rozhodně není v situaci, že musí „zavřít oči“ a jít hrát jaderný hazard, jak dnes stavba jaderných elektráren v Evropě, ale i USA dopadá. Máme více variant, jak situaci řešit. Nabízí se využití synergií vznikajícího Nord Stream 2, který konkrétně Česku hraje do karet, popř. stejně jako USA, Francie či Švédsko uvažovat o prodloužení životnosti JEDU až na šedesát let.
Mohlo by vás zajímat:
Vystizne a pomerne pravdepodobne. Ekonomicky pohled rika, ze stredni Evrope nezbude, nez na vlak OZE + plyn naskocit. Soucasne to ale znamena podridit se tandemu Nemecka a Ruska. My jsme v tom mistri, ale pro Polsko jde o reseni zcela a naprosto neprijatelne. Jejich cesta by mohla vest pres dovozy LNG napriklad z USA, ale to by zase prestavovalo obrovskou hrozbu pro Rusy. Ergo kladivko, co Energiewende rozpoutala si dnes nikdo neumi, a mozna radeji ani nechce, predstavit.
Od kdy to, že váš soused vyrábí boty znamená, že vy je musíte vyrábět taky???
Zvláště když další sousedi Slovensko a pak Maďarsko i Francie jasně dlouhodobě směřují za jasnou většinou jaderné elektřiny.
Opět zajímavý článek, dovolím si jen pár doplnění. Předně pozice Merkelové je po jejím debaklu s volbou předsedy frakce v parlamentu značně otřesena a její éra nezadržitelně končí. Jestli zůstane v čele Německé vlády je velká otázka, stále více energie musí věnovat vlastnímu politickému přežití, uvidíme, jak dopadnou volby v Bavorsku. Ovšem ani případný pád Merkelové a velké politické zemětřesení směřování Německé politiky zásadně nezmění, maximálně si Bavorsko vymůže prodloužení provozu zbývajících jaderných elektráren na svém území, ale to už zásadně nemění směr Německé energetiky jako celku.
Nevím, jakou přesně cenu povolenky považuje Německo za optimální, ale vysokou cenu povolenky nadále nepreferuje. Čerstvě totiž Němci Canetemu a Junkerovi zatrhli plán na zvýšení ambice EU do roku 2030 ze stávajících 40 na 45+ %. Jen dosažení cílů v OZE a energetické účinnosti ovšem samo o sobě vyvolá větší snížení emisí do roku 2030 než oněch 40 % (tedy pochopitelně za situace, že by tyto cíle byly skutečně zcela dosaženy, o čemž lze s úspěchem pochybovat). Jsme tedy v identické situaci jako do roku 2020, kdy je také cíl snížení emisí 20 % bohatě přezajištěn cílem OZE a účinnosti i při nulovém příspěvku EU ETS. Rozdíly jsou dva, předně máme MSR a za druhé dojde k dalšímu výraznému odstavení JE nejen v Německu, což samozřejmě bude mít tendenci emise zvyšovat, protože i když JE nahradí kombinace OZE a plynu, tak je to pořád nárůst emisí v EU ETS.
Můj názor je, že kurs Německého tankeru se ve skutečnosti jen mírně upravil, ale zásadně nezměnil a Německo s masivním přechodem na plyn v dohledné době (roku 2030) nepočítá. Jenom to nemůže hned z několika důvodů veřejně vytrubovat. A brzy bude mít velmi dobrý argument - bude muset držet nad vodou Belgii a další státy, které již nebudou schopné se o sebe v energetice postarat. Mimochodem do této skupiny patří i Francie, prodlužovat životnost jaderných elektráren totiž nejde donekonečna (ostatně Belgie je toho samo výborným příkladem, po 40 letech mají tamní JE prostě "dost"). Osobně jsem poměrně skeptický k možnosti prodloužit životnost Dukovan na 60 let.
Suhlasim s vami pan Hajek, ze az taky rozmach plynu nenastane. Zaprve NS2 nebude zasobovat len Nemecko samotne, preco asi Net4Gas investuje stovky milionov Eur na posilnenie tranzitu Zapad -> Vychod? NS2 je komercny projekt a zucastneni na nom idu zarobit. Taktiez neverim ze by 55 mld m3 plynu bolo dost na nahradu Uhlia aj keby slo vsetko do vyroby EE. Podla nasej databasy je v nemecku stale aspon 10 GW plynu zakonzervovanych. Tie samozrejme maju sancu byt "ozivene", ale predpokladam, ze investory budu zdrzanlivi s investiciami do nove plynu, kedze navratnost investicie bude zavysla na vyske ceny povoleniek. Ono Siemens samotny nevypada prilis optimisticky ohladne plynu. Snad tam do problematiky vidia.
Současná německá spotřeba ZP pro účely výroby elektřiny je okolo 20 miliard kubíků/rok. Cílový stav v roce 2050 je 80% OZE, 20% ostatní. Pokud bu to statní byl ZP, bylo by potřeba cca 30 miliard kubíků/rok. V mezidobí by to ovšem mohlo být více, ale nepočítám u Němců s nějakou "hurá akcí", spíše s postupným útlumem uhlí do 2040-2050.
Více se snad letos dozvíme od příslušné vládní komise.
To je viac menej ich jedina sanca. Lebo ak by sa mal nahradit vsetok uholny vykon Nemecka za ZP myslim, ze by potrebovali aste aspon NS3 aby to utiahli. Bolo by zaujimave ci ma vobec momentalne europa dostatocne importne kapacity na nejaky rychly prechod z Uhla na ZP. Ako drasticky by zrastla spotreba Polska samotneho napriklad?
To by znamenalo nárůst spotřeby plynu v EU asi o 25-30%. Ale to se asi hned tak nestane. Je třeba si uvědomit, že uhlí je sice hodně v Polsku, ČR nebo Německu, ale velká část EU ho má málo nebo vůbec ne.
To je sice pravda, ale řada dalších zemí má jádro, které bude také nahrazovat kombinace OZE + plyn - např. Německo, Belgie, Francie, Švýcarsko, Nizozemí, Slovinsko, a přes dovoz elektřiny i Švédsko. A ono to v součtu nebude vůbec málo.
Díky za podnětný a dobrý článek o energetice z hlediska ekonomického. Potvrzuje to co zde stále hlásám z hlediska technického=nových technických možností v energetice. Že totiž cesta růstu OZE (hodně nad 50%) v našich či německých či V4 klimatických podmínkách je reálná a díky síle Německa bude ve středoevropském (Německo, Rakousko, Švýcarsko, V4) regionu i realizovaná.
Dvě myšlenky článku bych nechal vytesat do kamene, cituji:
1) k prvému obrázku, ukazujícímu jednu z nejnižších cen el. energie bez daní a poplatků v Německu a Dánsku, spolu s nejvyššími daněmi a poplatky v těch samých zemích, autor říká: "Jednou z cest je snížení poměrně velkého daňového zatížení spotřebitelských cen elektřiny a kdo jiný než země s už chronickým přebytkem své bilance si to může dovolit"
2) "V reakci na některé názory na můj původní text jsem si ale jist, že to bude stále hluboko (max. na méně polovině) pod klíčovým jaderným benchmarkem, který pro Evropu nastavil garanční model pro britský Hinkley: tj. cca 150 EUR/MWh na počátku výroby (110 EUR/MWh na cenách roku 2012 + inflace) a následně pravidelné navýšení inflace po celých 35 let od okamžiku, kdy mají nové bloky začít vyrábět elektřinu (předpoklad 2025)" a logický závěr, cituji: "Česko navíc rozhodně není v situaci, že musí „zavřít oči“ a jít hrát jaderný hazard, jak dnes stavba jaderných elektráren v Evropě, ale i USA dopadá. Máme více variant, jak situaci řešit"
S panem Hájkem mohu souhlasit, že přechod na plyn bude pozvolnější a že prodlužovat Dukovany na 60 let by mohl být hazard (to jsou moje slova, ne přesně jeho). Naštěstí si náš jaderný dozor už uvědomil, že nesmí nechat dojít situaci do té belgické a jak jsme viděli na kontrolách svárů, nebál se zastavit provoz v Dukovanech i Temelínu aby zajistil bezpečnost.
Takže se potvrdilo, že je to jen ubohý spekulant, co chtěl dále nakopnout cenu povolenek CO2, které už přez rok skupuje.
Skutečná láska k pravdě ho vůbec nezajímá, a ty žvásty tak natáhl jen, aby to vypadalo, že nad tím rok přemýšlel.
Celé jeho vývody vycházeli z toho, že Německo růst ceny CO2 vítá, a pak teď napíše, že o to vůbec nešlo a jestli je Německo vítá nebo přetrpí ho vůbec nezajímá.
Tak a teď jak to bude skutečně.
Plyn zůstal většinou navázaný na ropu, takže teď bude rychle zdražovat, a uhelné elektrárny na domácí německé uhlí se vyplatí i při růstu cen CO2 zvláště v zimě vůči plynovým ještě hodně dlouho. Německo si nechá na uhlí minimálně dalších 20 let.
Merkelová už je v posledním tažení, a roku 2022 už bude politicky po ní.
A pak se prodlouží povolení na provoz pro německé jaderné elektrárny minimálně v Bavorsku.
Petr tady funguje jako troll řízený _____ loby. Takže ho prosím ignorujte.
Mám ještě jednu ekonomickou poznámku: Zatímco loni (a zřejmě i letos, možná i napřesrok, když si předkoupil povolenky jako RWE) Křetinský vydělával se svými německými elektrárnami víc peněz než ČEZ vydělal ze svých elektráren v ČR, za pár let už mu velkou většinu zisku odeberou Němci v povolenkách a bude tak podporovat německé úspory energie.
Německá energetika je tanker, který reaguje pomalu ale dobře (z hlediska dovést náklad energie do německého přístavu).
Za prvé může Křéťa skupovat povolenky po celé EU a né jen v Německu.
A za druhé od roku 2020 výrazně narůstá pravděpodobnost, že nový Evropský parlament uvolní rezervu a cena povolenek se velmi rychle zřítí.
K textu mám čtyři zásadní připomínky:
1) Německá (elektro)energetická politika je posledních 15 let konzistentní - postupný růst podílu OZE, postupnými kroky až k cílovým 80% v roce 2050. Na tom se nezměnilo a nemění nic. Co se výrazně mění, jsou reakce na tuto politiku ze strany velkovýrobců elektřiny, okolních států a různých analytiků. Takové to Gándíovské - "Nejdříve Vás ignorují, pak se Vám smějí, pak s Vámi bojují a pak vyhrajete."
Stejně konzistentní je i Atomausstieg, v něm byla jediná anomálie, kdy v roce 2010, dle mého názoru správně, posunula vláda Angely Merkel termíny odstavení JE dále do budoucnosti. Události ve Fukušimě a tlak ze strany voličů ovšem přinutily tu samou vládu vrátit se k původnímu plánu, který platí dodnes.
2) V procesu rychlé expanze OZE není Německo rozhodně samo. Je ve značné shodě minimálně se skandinávskými státy, Beneluxem, Španělskem, Portugalskem, Irskem a (dokud je stále v EU) Velkou Británií.
3) Sílící role plynu ve výrobě elektřiny vůbec nemusí znamenat vyšší spotřebu plynu. Výroba elektřiny může v Německu jen za cca 20% celkové spotřeby zemního plynu. Většina spotřeby ZP je za účelem vytápění budov, kde lze očekávat trvalý pokles spotřeby (meziročně ovšem ovlivněný počasím).
4) Kecy okolo Nord Streamu 2 mají hlavně země, které dnes na transportu plynu z Ruska do Německa lehce vydělávají - Polsko, Slovensko, apod., které ten nový plynovod obchází. Veškeré jejich argumenty jsou pro mě jen sofismy, které mají tenhle hlavní fakt zakrýt.
Je otázkou, zda je možné i do budoucna spoléhat se na USA jako na strategického partnera Evropy. Pan Trump předevčírem navrhl zrušení OSN, nedávno zase chtěl zrušit WTO, a zavádí sankce proti všem, cla proti všem, America First je jediné, co ho zajímá. Kim Čong Una ze Severní Koreje považuje skoro za bratra. Na hranicích Mexika staví obří betonovou zeď. Osobně navrhuji, aby se EU orientovala výlučně "Multipolárně", tedy zrušit svou výlučnou závislost na USA" a navázat velmi přátelské vztahy s Pekingem, Moskvou a Dillí. To by nám velmi prospělo do budoucna. Roku 2050 bude totiž pořadí ekonomických velmocí :1. Čína, 2.Indie, 3.USA. Jenom prvotřídní hlupák může chtít být trvale závislý na nějakém - "ekonomickém outsiderovi z druhé okresní ligy". !! Myslím tím USA.
Trolíte to upřímně, s tématem to ovšem nesouvisí.
Takže v Česku mámě na výběr mezi neplněním klimatických cílů a závislostí na Rusku (varianta plyn) a plněním klimatických cílů a závislotí na Rusku (varianta jádro). Pěkné, pěkné, pěkné.
Nikdo jiný nám lacinější a lepší variantu nenabízí. Tak není třeba brečet. Pokud budeme v EU v rozvoji OZE velmi úspěšní, tak se můžeme za nějakých 30 let zbavit závislosti na ruském plynu i jádru. Rusko není žádný náš nepřítel ,jakého z něj dělá cizí propaganda. Pokud někdy vypukne válka NATO s Ruskem, tak ti co nás nyní proti Rusku štvou v rozhlase a televizi, rychle zalezou 30 metrů pod zem do betonových krytů a nám ostatním pošlou povolávací rozkazy na frontu. "Je to na vás !! Držte se ! - budou nám telegrafovat politici z betonových krytů a přitom se cpát pečenými kachnami a kuřátky. A na nás pak bude v bahně zákopů dokázat, co nezvládl v Rusku Napoleon ani Hitler, kteří tam dostali parádní výprask. No, nějak se mi do toho tedy nechce ! Běžet na zteč s výkřiky : "Za Merkelovou, Za Macrona , Za Babiše , Za Mayovou !!
Z technického hlediska je plyn ideální medium pro krátkodobé i dlouhodobé zálohování když (nefouká, je málo vody v řekách a je noc). To platí obecně, ať je plyn z Ruska či USA či odjinud nebo v budoucnu plyn syntetický. Pro plyn totiž máme my i Němci ideální infrastrukturu pod zemí (již existující zásobníky na celé zimní období).
A omezení emisí CO2 i dalších nebezpečných emisí je též jednoznačné-doba kdy nefouká, je noc a je nedostatek vody jsou řádově jen desítky dní v roce s 365 dny.
Taková je realita, proto zřejmě nikdo ze seriozních zastánců jádra ani zde nediskutuje, nemá argumenty (zvláště ve srovnání s existujícím modelovým systémem Hinkley 3).
Na zálohování je plyn určitě fajn. V baseloadu už je to trochu slabší, tam právě potřebujeme ty jaderné bloky :-).
Jasně jako základ, který má vyrábět co nejvíce, použijeme něco příšerně drahého. To jistě náš průmysl a jeho kapitáni snažící se vyplakat si co nejlevnější elektřinu ocení.
???
Jádro je drahé jen na výstavbu na celoroční výrobu elektřiny je pak levné, u plynu přesně naopak.
Rozhodně není levná, když musíte splácet reaktor. Ale pokud máte hodného strejdu, který vám ho koupí a daruje, proč ne?
Pane Veselý nejdražší baseload to je pro ČEZ to nejlepší, zvlášť když mu stát to jádro postaví. ?
Pro spotřebitele je to to nejhorší (nejdražší). ?
A buďte rád že tentokrát příznivci jádra nekřičí: "bez jádra to nééde".?
Sbližování Německa s Ruskem je zcela přirozené a dřív nebo později k němu musí dojít. Německo jako nezpochybnitelný evropský hospodářský hegemon nemůže stále hrát roli druhořadého služebníčka USA a musí dokončit to o co usilovalo ve dvou světových válkách. Dostat se k bohatým surovinovým zdrojům ležícím v Rusku. A jelikož ví, že silou je tento cíl nedosažitelný, zvolilo oboustranně výhodnou spolupráci s Ruskem. Plynem to samozřejmě končit nebude. Ostatně, o spolupráci s Ruskem na využití jejich zdrojů mají zájem i Číňané a Japonci, takže Německo nemůže tuto příležitost prováhat. Že toto se Polákům nelíbí, jak někteří diskutující psali, je druhá věc. Poláci jsou ublížený národ a sami si nejdřív musí najít kde patří, Ruse ani Němce nenávidí, s tím nelze stále žít. A co se týče strašením s Ruskem. Rusko se svým ekonomickým potenciálem nemůže nikoho strašit, to všichni ví, ale chceme-li, aby bylo ospravedlnitelné zvyšování zbrojních rozpočtů, tak přeci něčím se ti lidé strašit musí.
Rusko nemůže hrát onu geopolitickou "Velkou hru" na férovku, protože na to prostě ve srovnání s USA, Čínou, EU, Japonskem nebo Indií nemají. Zbývají jim jen ropa/plyn, atomovky a hybridní konflikty.
Já má sice Rusy rád, ale jejich národ ničí jejich vlastní kulturní stereotypy, třeba to, že ideální systém vlády je stát řízený silným autokratem nebo že vnitřní problémy se řeší expanzí.
Geopolitická "Velká hra" se hraje na férovku
chááááááhááááchááááháááááhaaahaaaahaahaahahahahaha...
SSSR měl ještě roku 1991 územní rozlohu 22,4 mil. km čtverečních, dnes má Rusko 17 milionů. Ruské impérium je tedy nejrychleji se zmenšujícím !!! impériem na světě. Británie v době kolonií ovládala polovinu Zeměkoule svojí armádou , na to si nikdo nevzpomene ? A nadávat budeme jen na Rusko ? Kolik lidí zavraždilo v zahraničí Rusko a kolik Anglie ? Myslím, že Angličané jsou přeborníci.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se