Elektrické stožáry aneb poznáš kočku na poli?
Elektrizační soustava je složena ze tří základních prvků – zdrojů, sítě a spotřebičů připojených k této síti. V předchozím článku jsme Vám představili vodiče používané na venkovních vedeních a v tomto článku se budeme zabývat samotnou sítí a její nejdůležitější a nejviditelnější částí – stožáry.
Jména používaná pro konstrukce stožárů na vyšších napěťových hladiných jsou:
- jedle,
- soudek,
- portál jednoduchý nebo dvojitý,
- delta,
- kočka,
- donau.
Stožáry elektrického vedení
Elektrické vedení na vyšších napěťových hladinách je realizováno příhradovými ocelovými stožáry. Výkon přenášený vedením a napěťová hladina určuje rozměry celého stožáru a počet vodičů na jednu fázi. Ve vedení převažují nosné stožáry, které na závěsném izolátoru nesou kombinované AlFe lano. Namáhání stožáru z boku se vyruší a stožár je namáhán svislou silou způsobenou pouze hmotností lana. Další namáhání stožáru může způsobovat vítr foukající na vodiče.
Ve vzdálenosti 3-5 km jsou umístěny kotevní stožáry vytvářející pevné body na vedení. Vodiče jsou ke stožáru připevněny kotevními izolátorovými závěsy namáhanými tahem vodičů. Díky nim se může celé lano napínat. Vodič přechází pod izolátory volněji bez mechanického namáhání. Kotevní stožáry navíc omezují dopady mechanických poruch na vedení. V případě složitějšího terénu mohou na vedení převládat i kotevní stožáry.
Používají se také rohové stožáry, které jsou umístěny tam, kde celé vedení zatáčí. Provádějí se jako nosné i jako kotevní stožáry. Dalšími typy jsou koncové, odbočné, rozvodné nebo křižovatkové stožáry.
Stožáry se dále dělí na jednodříkové (dřík je svislá část stožáru) nebo portálové. Jednodříkové stožáry mají zpravidla příhradovou čtyřbokou konstrukci a řadí se mezi ně i ty stožáry, jejichž vrcholy se rozvětví do okna nebo do velké konzole. Portálový stožár je složen ze dvou dříků, které spojuje dlouhý příčník. Vzniklá konstrukce tedy připomíná portál. Do této skupiny je možné zahrnout i kotvené stožáry, u kterých portál tvoří kotevní lana. Kotvené stožáry mají velkou výhodu v úspoře použitého materiálu, a to až o jednu čtvrtinu oproti klasickým stožárům. Nevýhodou jsou bohužel větší rozměry celého stožáru. Další nevýhodou je náročnost na provedení stožáru – je nutné správně propnout lana.
Materiálem konstrukce je ostrohranný válcovaný materiál s profilem úhelníku, výjimečně mohou být použity trubky. Při konstrukci se používají dříky, které se směrem k základně rozšiřují. Rozšíření dříku bývá řádově v centimetrech na 1 metr výšky dříku.
Menší jednodříkové stožáry mají jeden betonový základ, naproti tomu vyšší stožáry mají všechny patky v samostatném betonovém základu. Jednotlivé dílce stožáru jsou pět až osm metrů dlouhé a styk je zajištěn šrouby. Menší základové dílce jsou jednoduše svařeny k sobě. Těžší stožáry mají styky vyřešeny příložkami.
Stožáry jsou proti povětrnostním vlivům chráněny buď tradičním základním nátěrem a dvěma vrstvami vrchního nátěru, pozinkováním nebo použítím kvalitní oceli se zvýšenou odolností proti povětrnostní korozi. Dnes se dává přednost dlouhodobější povrchové ochraně materiálu stožáru z důvodu pracné a složité údržby. Na stožár je sice možné poměrně jednoduše vylézt pomocí stupaček na boku, za provozu je však práce na stožárech nebezpečná a není vhodné, aby kdokoli na stožár zkoušel vylézt. Vhodné je proto provést žárové zinkování materiálu.
Jména používaná pro jednotlivé typy stožárů
Jednotlivé konstrukce stožárů dostaly svá jména, jakési přezdívky. Výše je zmíněn portál nebo jedle, existují ale i další názvy stožárů. Zde je uvedený seznam všech:
- jedle,
- soudek,
- portál jednoduchý nebo dvojitý,
- delta,
- kočka,
- donau.
Vodiče na stožárech
Vodiče mohou být na stožárech umístěny různými způsoby. Každý stožár nese všechny tři fázové vodiče a je propojený s vedlejšími stožáry zemnícími lany. Zemnící lana vytvářejí ochranu fázových vodičů proti atmosférickým podmínkám (blesky a podobně). Rozložení fázových vodičů může být rozděleno na jednu, dvě nebo tři úrovně. V jedné úrovni se používají portálové stožáry složené ze dvou dříků a z jednoho kolmého příčníku, na kterém jsou zavěšeny vodiče – jeden vodič je uprostřed „portálu“. Ve dvouúrovňovém uspořádání jsou vodiče uspořádány trojúhelníkovitě a ve trojúrovňovém uspořádání jsou umístěny symetricky (typ soudek nebo jedle). Jednoduché vedení je uspořádáno nesymetricky – dvě fáze na jedné straně a jedna fáze na straně druhé.
U vedení 400 kV se používají svazkové vodiče složené ze dvou a více AlFe lan na jednu fázi. Ty jsou uspořádány ve vrcholech rovnostranného n-úhelníku. U svazkových vodičů jde o zvětšení průřezu vodiče protékaného proudem.
Reference: Toman, Drápela, Mišák, Orságová, Paar, Topolánek a kol., Provoz distribučních soustav, ČVUT 2011
Mohlo by vás zajímat:
Dobrý den! kde jste pořídily tu první fotku stou kotevní Kočkou?
Lukáš, 8 let
Tam je pořádná blbost, o těch svazkových vodičích....
Dobrý den.Videl jsem osm vodicu na vvn stozarech.Zeleznicni napájení?
To záleží na tom ve které zemi to bylo. Jestli se jednalo o Německo, nebo Rakousko, ev. Švýcarsko, tak ano, mohlo tam být jedno vedení pro dráhu. Pokud u nás, tak těžko. Pokud je to něco staršího, může se jednat o nějaké zbytky vedení, nebo také mohlo jít o vedení ve výstavbě.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se