Debata: Energeticky soběstačné komunity nemusí být hudbou vzdálené budoucnosti

Ve středu 26. 6. se v Braunově domě konala debata na téma Samovýrobci a energetické komunity: zahraniční zkušenosti a česká realita. Diskusi pořádal Spolek pro evropskou politiku ve spolupráci s Heinrich-Böll-Stiftung e.V. a EURACTIV.cz a zaměřena byla na problematiku komunitní energetiky ve světle nového zimního balíčku.

Úvodního slova se ujal Jan Vitásek ze serveru EURACTIV, který problematiku a panelisty představil. Debata se zaměřila především na trendy samovýrobců elektřiny, energeticky soběstačné komunity a rozvoj komunitní energetiky, dále obecně na přednosti decentralizované energetiky a na implementaci zimního balíčku.

Různá témata s problematikou spojená představili Layla Sawyer – analytička organizace Smart Energy Forum, Krisztina André za organizaci Bündnis Bürgerenergie, která mimo jiné spolupracovala na koncepci Energiewende, dále Milan Kazda, starosta energeticky samostatné obce Kněžice, Stanislav Chvála ze společnosti Nano Energies a Tomáš Jagoš, expert na obnovitelné zdroje z Hnutí Duha.

Prosumer, nikoli consumer

Jako první vystoupila Layla Sawyerová, která představila koncept komunitní energetiky. Zdůraznila, že nastupujícím trendem je modifikace klasického zákazníka („consumer“) na produkujícího zákazníka („prosumer“). Ten ze sítě nejenom elektřinu odebírá, jak tomu v současnosti ve valné většině případů je, ale může do ní i dodávat.

Sawyerová představila svou organizaci Smart Energy Forum, která sdružuje subjekty na obou stranách – tedy ty, které zajišťují dodávky elektřiny, na straně jedné a odběratele na straně druhé. Společnost se snaží o to, aby současné energetické systémy byly více flexibilní. Jako „prosumer“ je označován nový typ zákazníka, který sám může vyrábět elektrickou energii, přepínat odběr na denní doby, kdy je to pro něj vhodnější, a například nabízet sebou vyrobenou elektřinu jiným, což vede k energetickým a finančním úsporám.

Potřeby a možnosti prosumerů se přitom liší v každém státě či oblasti daného státu (např. pro prosumera, který má ve své zemi výhodný feed-in tarif, je vhodné dodávat elektřinu do sítě, pro prosumera v zemi, kde je drahá elektřina, je lepší užívat vyrobenou elektřinu pro pokrytí vlastní spotřeby). Společnosti zabývající se těmito flexibilitami pak vyvíjejí produkty, které zohledňují právě podmínky v oblasti daného prosumera, přičemž stěžejní rozhodovací veličinou, kterou sledují, je energetický regulatorní rámec v dané zemi.

Větší flexibilita v oblasti výroby a spotřeby elektřiny by dle Sawyerové nesla větší výhody i pro celou společnost. Decentralizace přispívá k budování houževnatějších energetických systémů, lepší energetické bezpečnosti, menší závislosti na importu elektřiny a podporuje inovace. Existuje několik druhů energeticky propojených a (částečně) soběstačných komunit. Některé volí společné zakoupení energetického zdroje (joint purchasing of DERs) – společně zakoupí například větrnou elektrárnu, jiné volí společné vlastnictví zdroje, či vytvoření systému energy retailers mezi sebou.

Energeticky soběstačné obce v českém prostředí

Jako další promluvil Milan Kazda, starosta Kněžic, první české energeticky soběstačné vesnice. Kazda zdůraznil, že důvodem, proč bylo možné vesnici takto vybavit, byla doba, kdy k investicím docházelo, a která velmi nahrávala podobným projektům. V současnosti, s větší mírou byrokracie a horším přístupem ke státní podpoře, je uskutečnění podobného projektu jen velmi složité. Důvody, které vedly k započetí projektu, byla snaha vypořádat se s lokálním znečištěním ovzduší a komunálním odpadem. Vesnice se snažila nalézt komplexní řešení – zajistit si levnou elektřinu, postarat se o odpad vznikající v obci apod. Kněžice si nyní samy vyrábí elektřinu, investovaly do bioplynové stanice.

Jako velký problém identifikuje Kazda neexistenci provozní podpory tohoto typu projektů. I proto nejsou starostové jiných obcí příliš motivováni k zavádění podobných řešení. Dále zmínil nepřipravenost české legislativy, přitom potenciál OZE (především střešních FVE) je v Česku velký. Dle Kazdy je vhodné propojit podporu těchto projektů s podporou elektromobility, dalším krokem by mohla být i podpora akumulace. Velký potenciál vidí také ve výrobě energie z odpadu (bioplynové stanice). Bohužel od té doby, co Kněžice projekt realizovaly, se právní prostředí a obecně podmínky pro tyto projekty změnily natolik, že stejný projekt už dnes prakticky nelze realizovat. Každopádně ale při každé inovaci je velmi důležitý proaktivní přístup obcí – například odpad je vždy velký problém obce, přitom biologicky rozložitelný odpad má velký potenciál.

Bavorský potenciál pro FVE naráží na byrokracii

Krisztina Andréová byla další řečnicí, která uvedla podmínky pro realizaci energetických komunit v Německu a především v Bavorsku. Andréová kritizovala nepodporování solární energetiky v jižní části Německa, kde má přitom FVE velký potenciál. Vyzdvihla důležitost solární energetiky, která je dnes dosažitelná i ekonomicky – prakticky každá budova by mohla mít na střeše panely. V minulosti byla solární energetika velmi podporována, následně ale podpora klesla, a to přineslo mimo jiné i ztrátu mnoha pracovních míst v Německu.

Andréová vidí jako budoucnost energetiky decentralizaci a to, že si zákazníci budou sami vyrábět elektřinu. Dle průzkumů by si 50 % populace rádo vyrábělo elektřinu samostatně. Vybudování vlastního solárního zdroje na střeše by neměl být pouhý „bonus“ při stavbě domu, ale mělo by se to stát standardem.

Zelená elektřina musí vyvolávat pozitivní emoce

Stanislav Chvála ze společnosti Nano Energies, zabývající se tradingem, dodáváním zelené elektřiny a fungující též jako agregátor flexibility, upozornil na důležitý prvek při zavádění inovativních technologií – emoce. Co se týče například chytrých sítí a chytrých řešení do domácnosti, nové technologie musí mít potenciál lidi nadchnout. Nano Energies operuje nejen v Česku, ale například i v Německu, a Chvála zmínil rozdílnost v přístupu lidí k nových řešením v těchto dvou zemích. Dále krátce promluvil o tom, jak se trh s energiemi v poslední době vyvíjí.

Pokud jde například o dodávání „zelené“ energie, to původně dříve nešlo reálně nijak zajistit. Poté přišly záruky původu, tedy jakási mezifáze – koncept ale Chvála kritizuje. Reálně totiž trh se zárukami původu funguje tak, že si záruku subjekt nakoupí například z Norska, energie, kterou ale nakonec odebírá, je vyrobena z uhlí v ČR (pozn.: toto okomentoval zástupce OTE, který tento výrok částečně zpochybňoval a upozorňoval, že zákazník tímto primárně ovlivňuje energetický mix a ne přímo sebou odebíranou energii).

Nano Energies je zastáncem tzv. peer-to-peer obchodování – zákazník by měl vědět, od koho elektřinu odebírá, což je právě prvek, který do problematiky přináší zmíněné emoce. Tento prvek nakonec může při výběru produktu hrát u zákazníka větší roli než peníze. Zákazníci, kteří hledají alternativní přístup v odběru energie, chtějí odebírat elektřinu, která vzniká blízko, z lokálních zdrojů od lokálních podnikatelů. Jako největší překážku pro rozvoj businessu v oblasti agregace flexibility Chvála shledává přístup k datům a měřením. S větším množstvím detailnějších dat ohledně spotřeby by bylo možné navrhovat vhodnější produkty a energetická úspora by tím pádem mohla být větší.

Starostové o energetické projekty zájem spíš nemají

Jako poslední řečník vystoupil Tomáš Jagoš z Hnutí Duha. Pro rozvoj energetických komunit je dle něj nutno správně nastavit legislativu, která dnes prakticky chybí. To dělá jejich zavádění složitější a některé prvky realizace prakticky nemožné. Jagoš prezentoval výsledky studie, která se zabývala názorem starostů na bariéry při zavádění energetických inovací. Jako největší problém označili starostové financování a následně vysokou administrativní zátěž.

Jagoš kritizoval legislativní bariéry pro projekty energetických komunit (například neexistenci provozní podpory OZE), dále zmínil, že potenciální investoři mají obavy o rentabilitu podobných typů projektů, proto nestačí vytváření komunit jen umožnit, ale také k jejich zakládání motivovat. Pro menší investory existují obecně větší překážky než pro komerční developery. Jagoš následně upozornil na to, že ačkoli zimní energetický balíček obsahuje ustanovení o realizaci energetických komunit (např. ve směrnici o podpoře využívání OZE, směrnici o vnitřním trhu s elektřinou), česká legislativa na podporu těchto projektů není v současnosti absolutně připravena.  Ani relativně nový národní klimaticko-energetický plán či novela zákona o podporovaných zdrojích nezmiňují komunitní energetické zdroje vůbec.

Za praktické problémy se zaváděním energetických komunit označil to, že chybí strategické dokumenty v municipalitách, tyto jsou totiž povinné jen na úrovni kraje. Dále rovněž chybí lidské zdroje – je jen málo lidí, kteří by municipalitní energetiku řídili, energetičtí auditoři a poradci chybí.