Ačkoliv se svět blíží k dosažení mezinárodní dohody o snižování emisí skleníkových plynů, je pravděpodobné, že jakýkoliv výsledek narazí na problémy podobné předchozím snahám o globální spolupráci v této oblasti – prosazení zavazující legislativy. Přestože většina zemí ještě nezveřejnila své plánované příspěvky k redukci celosvětové produkce skleníkových plynů, už nyní je jasné, že především rozvojové země budou mít problémy s dosažením stanovených hodnot, a to i přes předem avizovanou férovost celého procesu rozdělení příspěvků v závislosti na situaci v dané zemi.

Ať už dopadne prosincová konference v Paříži jakkoliv, nic se nezmění na faktu, že většina vyspělých zemí bude více a více orientovat svůj energetický sektor na obnovitelné zdroje energie (OZE). Se zvýšeným využíváním technologií umožňujících využívání těchto zdrojů se objevuje důležitá otázka, které bude z dlouhodobého hlediska věnována čím dál větší pozornost. Otázka založená na faktu, že základem pro výrobu těchto technologií jsou často vzácné kovy a další netradiční suroviny.

Tato otázka zní:

Jak se změní dodavatelské řetězce vlivem snižování emisí skleníkových plynů?

Pařížská klimatická konference

Pařížská konference proběhne v prosinci letošního roku a očekává se od ní dohoda o příspěvcích jednotlivých států při snižování emisí skleníkových plynů. Několik států, včetně Evropské unie vystupující jako celek, již předložilo své předběžné návrhy, známé jako „plánované národní stanovené příspěvky“,  na snižování emisí po roce 2020. Kromě zmíněné EU byly předloženy návrhy Švýcarska, Norska, Mexika, USA nebo třeba Ruska.

Klíčovým rozhodnutím dále bude férově rozdělit odpovědnost za snižování emisí podle ekonomické situace v dané zemi. V této souvislosti je s napětím očekáván návrh významných producentů oxidu uhličitého – Číny a Indie. Čína nicméně již koncem loňského roku avizovala, že snižování emisí pro ni bude do budoucna jednou z priorit.

Ačkoliv je tématem této konference období po roce 2020, je pravděpodobné, že jednotlivé vlády začnou nastavovat kurz směr OZE již v následujících letech, a to podporováním technologií snižujících emise uhlíkatých plynů. Jako příklad je možné uvést Německo, kde se dá očekávat další růst instalovaného výkonu ve větrných a fotovoltaických elektrárnách při nahrazování odstavovaného instalovaného výkonu jaderných elektráren v rámci naplňování energetické politiky zvané Energiewende.

Suroviny nezbytné pro rozvoj nízkoemisní energetiky

Obecně se tedy očekává další významný rozvoj technologií využívajících OZE. V souvislosti s tímto rozvojem je třeba dále se zabývat otázkou existence a stability dodavatelských řetězců pro suroviny, jež jsou základem pro výrobu a provoz zmíněných technologií. V dnešní době jsou nejvíce sledovanými komoditami ve spojení s energetikou uhlí, ropa a zemní plyn. Do budoucna se dá ovšem očekávat podstatný nárůst poptávky po surovinách, jimž dnes není věnována patřičná pozornost.

Takových prvků je možné jmenovat několik. Například větrná energetika vyžaduje vzácné  prvky jako dysprosium nebo  praseodym. Solární energetika zase galium a tellur. Dalším  příkladem jsou palivové články, ve kterých je využívána jako  katalyzátor platina. Zmínit je  nutné také  akumulátory pro  elektromobily, pro jejichž hotovení jsou nezbytné vzácné prvky jako lithium nebo grafit. Dalším prvkem, který je klíčový pro výrobu baterií je  kobalt.

Tyto a další  kovy budou tedy nabývat na významu a s  rostoucí závislostí na technologiích postavených  na využití zmíněných prvků poroste také diskuze spojená se zabezpečením  dodávek daných surovin. Co mají totiž většinou tyto suroviny společné je fakt, že se ve větší míře vyskytují ve velké vzdálenosti od centra spotřeby, často navíc v politicky nestálých státech.

Zabezpečení dodávek potřebných surovin

Tak jako je blízký východ důležitý z hlediska dodávky ropy, jsou další regiony podobně klíčové pro získávání suroviny zmíněných výše. je obecně známo, že většina produkce vzácných prvků je uskutečňována v Číně. Méně známý je však například fakt, že Čína je také největším světovým producentem grafitu. Demokratická republika Kongo je zase největší producent kobaltu. Tamní politická situace je ovšem velmi nestálá, což přímo ohrožuje zabezpečení dodávky této suroviny. Čína a Demokratická republika Kongo jsou přitom pouze dva příklady.

S postupem času, kdy se svět bude stávat více závislý na moderních technologiích, bude současně narůstat důležitost politické stability zemí klíčových pro dodávku potřebných surovin.

Je pravděpodobné, že zmíněná rizikovost ve spojení s vysokou cenou některých surovin ovlivní směřování budoucího výzkumu a vývoje v oblasti moderních technologií. Příkladem může být využívání slitiny niklu a titanu namísto platiny pro katalyzátory v palivových článcích v některých výzkumných centrech, vzhledem k faktu, že přibližně 75 % světové produkce platiny pochází z jižní Afriky. Pro srovnání, v roce 2014 dosahovala světová produkce platiny 161 tun, zatímco niklu bylo vytěženo přibližně 2,5 milionů tun, a to navíc v různých lokalitách.

Nahrazení vzácné a drahé platiny slitinou dostupnějšího titanu a niklu je pouze jeden příklad. Do budoucna lze očekávat, že vzhledem ke zmíněné omezené možnosti získávání vzácných kovů a minerálů bude trend náhrady těchto materiálů za dostupnější alternativy rostoucí.

Co lze v dalších letech očekávat?

Bez ohledu na výsledek Pařížské klimatické konference lze předpokládat, že většina vyspělých zemí bude pokračovat ve zvyšujícím se využívání moderních technologií šetrných k životnímu prostředí a bude tak mířit za snižování emisí skleníkových plynů. Dodavatelské řetězce pro ropu, zemní plyn a uhlí zůstanou nadále klíčové z hlediska zabezpečení energetické bezpečnosti, poroste ovšem také význam zajištění bezpečných a stabilních dodávek kovů a minerálů využívaných pro výrobu a provoz zmíněných technologií. Z hlediska celosvětové energetického zásobování poroste tedy význam zemí jako Demokratická republika Kongo, Chille, Peru nebo zemí z jižní Afriky.

Dlouhodobě lze dále očekávat, že se vědecká a výzkumná centra budou zaměřovat na využití dostupnějších materiálů při vývoji nových technologií, v rámci snahy snížit riziko na straně dodávek vzácných prvků. To může následně vést k další změně klíčových dodavatelských řetězců.

Zdroj úvodní fotografie: pbworld.com