Nové jaderné reaktory III+ generace v provozu - část 2.
Toto je druhá část článku shrnujícího aktuální stav v oblasti provozu jaderných reaktorů III. generace. První část je k dispozici zde.
Reaktor III. generace APR-1400
Reaktor APR-1400 byl druhý typ reaktoru III. generace, který se dostal do provozu. Jedná se o blok Sin Kori (Shin Kori) 3 v Jižní Koreji. Řetězová reakce se u něj rozběhla v prosinci 2015 a komerční provoz zahájil v prosinci 2016. Blok Sin Kori 4 by se měl dostat do provozu v tomto roce. V letech 2018 a 2019 by měly být dokončeny také dva tyto reaktory v elektrárně Sin Hanul (Shin Hanul). Zahájena byla ještě stavba bloků Sin Kori 5 a 6.
Čtyři tyto bloky se budují ve Spojených arabských emirátech v elektrárně Barakah . První blok byl dokončen v březnu 2018 a posunul se do fáze testů, v dubnu 2018 se dokončila kopule kontejnmentu čtvrtého bloku. Spuštění prvního bloku se očekává na přelomu let 2019 a 2020. Důvodem zpoždění je získání dostatečného času na přípravu všech potřebných dozorových i provozních struktur v zemi, která s jadernou energetikou začíná. Jde například o dostatečný čas pro výcvik operátorů reaktorů. Důraz při zprovozňování reaktorů bude kladen hlavně na bezpečnost a kvalitu.
Připravovaná vylepšená varianta tohoto bloku, která by splňovala kritéria III+ generace, se označuje jako APR+ a zatím se nerealizuje. Hlavním problémem reaktorů APR1400 a APR+ se může stát, že Jižní Korea vyhlásila postupný odchod od jádra a moratorium na zahajování nových staveb. Je však otázkou, jestli se toto rozhodnutí nezmění při střetu s realitou státu, který fosilní paliva dováží a možnosti pro využití obnovitelných zdrojů má omezené. Mýcení lesů kvůli stavbě velkých fotovoltaických elektráren není příliš ekologický přístup (viz například zde). Je tak možné, že se nastoupený směr v budoucnu změní. Zvláště, když dochází k posunu veřejného mínění v této otázce. Už teď však významně zhoršuje postavení firmy KEPCO v mezinárodních soutěžích na stavbu jaderných bloků. Nyní například v tom, který probíhá v Saudské Arábii.
Reaktor III. generace ACPR-1000
ACPR-1000 je varianta čínského reaktoru CPR-1000, která splňuje požadavky na reaktory III. generace. První dva bloky tohoto typu se začaly budovat v roce 2013 jako 5. a 6. blok v čínské elektrárně Jang-ťiang. První z nich začal dodávat elektřinu 23. května 2018. Doba budování je cca 5 let, což je hodnota, která se od těchto reaktorů očekává. Druhý blok by měl být dokončen v roce 2019. Další dva se začaly budovat jako Chung-jen-che 5 a 6 (Hongyanhe) v roce 2015 a jejich dokončení se čeká v letech 2019 až 2020. Poslední dva pak jsou Tchien-wan 5 a 6, jejichž konstrukce začala v letech 2015 a 2016, dokončení se očekává v letech 2020 a 2021. U tohoto reaktoru Čína ukázala, že je schopna vybudovat reaktor III. generace za pět let. Od něho pak přešla k modelu Hualong One, který splňuje nároky III+ generace.
Reaktor III+ generace Hualong One (HPR1000)
Jde o reaktor, který vyprojektovala Čína jako klíčový pro vlastní potřeby i pro nabídku zahraničním zájemcům. Referenční bloky se staví v elektrárně Fu-čching jako bloky 5 a 6. Zde se koncem ledna 2018 instalovala u bloku 5 tlaková nádoba reaktoru, která byla vyprojektována v Číně a vyrobena firmou China First Heavy Machinery. O něco dříve ve stejném měsíci byly instalovány i parogenerátory. U tohoto bloku jsou tak všechny těžké komponenty na svém místě.
Budování bloků bylo zahájeno v roce 2015 a již v květnu 2017 byla dokončena kopule kontejnmentu bloku 5. Zatím vše probíhá podle plánu. Pokud se bloky podaří dokončit podle předpokladů v roce 2019 a 2020, půjde rovněž o výstavbu trvající 4 až 5 let, tedy doba budování, která se od reaktoru III. generace očekává. Zdá se, že Číňané v tomto případě zúročují své dlouhodobé zkušenosti při kontinuálním budování reaktorů II. i III. generace.
Další dva reaktory tohoto typu se realizují v elektrárně Fang-čcheng-kang, jako bloky 3 a 4. Betonáž reaktorového ostrova prvního z nich začala v prosinci 2015, u druhého pak o rok později. U prvního se koncem května dokončila kopule kontejnmentu. Jeho spuštění se očekává v roce 2019. Druhý by měl být dokončen v roce 2020. Další dva bloky stejného typu se zde plánují a jejich konstrukce by měla být zahájena co nejdříve.
V zahraničí se dva bloky HPR1000 budují v pákistánské jaderné elektrárně Karáčí, první z nich je Karáčí 2 a začal se stavět v roce 2015, Karáčí 3 pak v roce 2016. Do komerčního provozu by měly být uvedeny v letech 2021 a 2022. Koncem roku 2017 byla podepsána smlouva o výstavbě tohoto reaktoru jako pátého bloku pákistánské elektrárny Chašma (Chasma).
V Číně se připravuje výstavba těchto bloků v řadě elektráren: Ning-te 5 a 6 (Nindge, Čang-čou 1 a 2 (Zhangzhou), Chuej-čou 1 a 2 (Huizhou), Čchang-ťiang 1 a 2 (Changjiang). Jejich budování by mělo být zahájeno v nejbližší době. Kdy přesně však jisté není.
Stejný reaktor nabízí čínská firma CGN pro elektrárnu Bradwell ve Velké Británii a uvažuje se o něm i v případě plánované třetí elektrárny Igneada v Turecku. V tomto případě se zvažují rovněž čínské varianty AP1000 nebo CAP1400.
Tento typ reaktoru má velmi silné zázemí v mateřské zemi svého výrobce. Hlavně samotná Čína mu tak zajistí dostatečný počet realizovaných bloků, aby se mohla projevit efektivita výstavby a provozu předpokládaná u reaktorů III. generace.
Reaktor III. generace ABWR
Všechny předchozí zmiňované reaktory jsou tlakovodní. Reaktor ABWR je varný. Je také prvním reaktorem III. generace, který se dostal do provozu. Bylo to v Japonsku a jednalo se o reaktor nabízený firmami GE Hitachi Nuclear Energy a Toshiba. První dva byly dokončeny v letech 1996 a 1997 jako 6 a 7 blok elektrárny Kašiwazaki-Kariwa (Kashiwazaki-Kariwa), která patří firmě TEPCO. Blok Hamaoka 5 začal pracovat v roce 2004 a dokončen byl za čtyři roky. Čtvrtým blokem v operačním provozu je Šika 2 (Shika).
Rozestavěné jsou dva bloky v Japonsku, Šimane 3 (Shimane) a Óma (Ohma). Všechny japonské ABWR bloky jsou však od událostí ve Fukušimě odstavené. Probíhají na nich úpravy, aby vyhověly novým bezpečnostním pravidlům japonského úřadu pro jadernou bezpečnost NRA. První předběžné schválení bezpečnosti pro zmíněné reaktory elektrárny Kašiwazaki-Kariwa dal úřad NRA začátkem října 2017. Proti spuštění reaktorů je však guvernér prefektury i velká část obyvatelstva v okolí. Jejich svolení je podmínkou pro možnost zahájení provozu. Kdy se reaktory znovu rozběhnou, je tak velmi otevřená otázka. Totéž lze říci o spuštění, případně dostavbě těch ostatních.
Dva tyto reaktory jsou těsně před dokončením v elektrárně Lungmen na Tchaj-wanu. Jejich dostavba a spuštění však bylo zmrazeno v roce 2014. Jejich další osud závisí zejména na postoji veřejnosti v této zemi k jaderné energetice.
Reaktor ABWR se plánuje i pro Velkou Británii. Firma Toshiba by jej chtěla budovat v elektrárnách Wylfa a Oldbury. Nelze však odhadnout, jestli se tyto projekty zrealizují.
Osud tohoto typu reaktoru velmi silně závisí na tom, jak se bude vyvíjet situace s jadernou energetikou v Japonsku. I zde se zdá, že si začíná i veřejnost stále více uvědomovat realitu průmyslové země, která musí dovážet fosilní paliva, nemůže elektřinu vyvážet a dovážet a má omezené možnosti pro využití obnovitelných zdrojů. Proto je poslední energetická koncepce založena na tom, že v roce 2030 bude jádro dodávat mezi 20-22 % elektřiny. Je možné, že i nadále se situace bude postupně měnit ve prospěch jádra. Pokud by měl reaktor silné zázemí v mateřské zemi, zvětšila by se pravděpodobnost jeho úspěchu v zahraničí.
Další potenciální reaktory III. generace
Další projekty reaktorů III. generace jsou zatím pouze na papíře. Jedním z nich je tlakovodní reaktor ATMEA 1 firem EDF a Mitsubishi Heavy Industry. Reaktor má výkon 1200 MW. Výstavba prvních čtyř se plánuje v druhé turecké jaderné elektrárně Sinop. V tomto případě není zatím stanoven způsob financování a je otevřenou otázkou, jestli a kdy bude stavba zahájena. Dalšími připravovanými bloky III+ generace je vylepšený model varného reaktoru ESBWR. Své pokračování v podobě reaktoru III+ generace by měly mít i kanadské reaktory moderované těžkou vodou Candu s označením ACR-1000. To jsou jen některé zajímavější příklady.
Tabulka: Přehled stavu s výstavbou reaktorů III. generace („Před dokončením“ jsou ty, kterých spuštění se čeká v nejbližších pár letech, „Budované“ jsou ty, které nejméně začaly s přípravou staveniště a „V přípravě“ ty, kde jsou v jednání smlouvy a konkrétní projekt).
Závěr
Nyní jsme v situaci, že v provozu je již šest typů reaktorů III. generace a sedmý má těsně před dokončením a spuštěním. Čtyři z nich splňují kritéria generace III+. Bude tak možné sledovat, jaká je jejich efektivita, ekonomika a spolehlivost.
Ekonomické výhody reaktorů III. generace se ve velké míře začnou projevovat v situaci, kdy se budou budovat sériově ve větším počtu kusů. Jen v tom případě se efektivně využijí postupně získávané zkušenosti. Je tak jasné, že šanci pro masovější využití a úspěch má jen omezený počet typů ze zmiňovaných typů. Kolik jich bude a které nakonec u zákazníků uspějí závisí na tom, kolik jich bude celkově potřeba a jak naplní jejich očekávání. Výhodou pro všechny typy bude, že zvyšující se celkovým počet povede k růstu zkušeností u subdodavatelů. Ti pracují pro více firem. Například naše Škoda JS dodává komponenty pro reaktory EPR i VVER1200.
V tomto směru je na tom nejlépe a reaktor VVER1200 firmy Rosatom. Navazuje na dlouhodobou kontinuální tradici výstavby jaderných bloků doma i ve světě. Dokáže zajistit veškerý servis pro výstavbu, provozování i likvidaci jaderných zařízení. Jeho reaktor III+ generace má již dvě jednotky v provozu a čtyři těsně před dokončením, dvě z nich jsou v zahraničí. Buduje nebo má v pokročilém stavu přípravy 23 bloků, z nich tři jsou v Evropské unii. To poskytuje dostatečné zázemí pro sériovou výrobu a využití výhod spojených právě se standardizací velké části komponent a dlouhodobou stabilitu řetězců dodavatelských firem. V Rusku existuje i vize rozvoje jaderné energetiky a jejího využití pro snížení podílu fosilních paliv. Firma tak má dlouhodobou perspektivu domácího zázemí.
Podobně je na tom kombinace čínských reaktorů ACPR1000 a HPR1000 (Hualong One). Tam je sice v provozu jen jeden blok ACPR1000, ale těsně před dokončením je devět těchto reaktorů a 11 se buduje nebo se jejich stavba připravuje. Zároveň se Číně daří své bloky III. generace dokončovat v termínech, které odpovídají celkové době výstavby okolo pěti let. Čína má rozsáhlý domácí projekt rozvoje jaderné energetiky a jejího využití v kombinaci s obnovitelnými zdroji a elektromobilitou pro snížení emisí, které dusí čínská města. I u tohoto reaktoru je velká šance, že se stane klíčovým pro jadernou energetiku následujících desetiletí.
Pro úspěch reaktoru EPR firmy Framatom je rozhodující, jak bude probíhat stavba těchto bloků ve Velké Británii a jak se bude vyvíjet situace s jadernou energetikou ve Francii. Tedy, jestli se podaří pozitivně využít zkušenosti z dosavadních staveb a firma bude mít i zázemí budování reaktorů v mateřské zemi. Jeho budoucnost je tak stále nejistá.
Pokud jde o jihokorejský reaktor III. generace firmy KEPCO APR1400, je klíčový přechod k variantě APR+, která splňuje parametry III+ generace. Ta se měla jako první uplatnit v Jižní Koreji, ovšem po nedávné volbě nového prezidenta došlo k vyhlášení zastavení budování nových jaderných zdrojů a postupný odchod od jaderné energetiky. Pokud Jižní Korea zůstane u tohoto moratoria na nové jaderné zdroje, bude to pro aktivity firmy KEPCO v zahraničí velký hendikep. Otázka budoucnosti tohoto reaktoru je tak značně nejistá.
Nejistá je i budoucnost reaktoru AP1000. Ten také nemá mateřské zázemí a firma Westinghouse v daném případě předpokládá spíše nabídku pouze projektu bez zajištění realizace. Situace se částečně mění při zahrnutí čínské varianty CAP1000 a CAP1400. Je však otázkou, do jaké míry bude mít Čína zájem pokračovat v tomto směru, prioritou u ní může být spíše reaktor HPR1000 (Hualong One).
Všechny varné reaktory ABWR jsou po Fukušimě stále mimo provoz. Budoucnost tohoto reaktoru také závisí na tom, jak se podaří realizace varianty o vlastnostech III+ generace a jaká bude budoucnost výroby elektřiny z jádra v Japonsku.
Pochopitelně však bude budoucnost reaktorů III. generace záviset hlavně na tom, jak se jejich jednotlivé typy osvědčí v provozu. Zvláště na tom, jak budou efektivní, ekonomické a spolehlivé. Jako u všech jaderných technologií je však nejdůležitější bezpečnost.
Pokud se Česko nebo libovolný jiný evropský stát rozhoduje o vybudování nových jaderných reaktorů, je velice pravděpodobné, že musí vybrat ze zmíněných typů a výrobců. Pro Českou republiku jsou navíc reaktory EPR a AP1400 až moc velké a vzhledem k naším dlouhodobým zkušenostem je rozumné zůstat u tlakovodních reaktorů. Reálně tak jako nejpravděpodobnější volba vychází ruský nebo čínský reaktor.
Evropa se tak vlivem dominující protijaderné ideologie stává silně závislou nejen na dovozu ruského plynu a čínské fotovoltaiky, ale také na ruských a čínských jaderných reaktorech. Je sice pravda, že Rusko pomocí jaderných bloků ušetří plyn pro vývoz do Evropy a Čína bude s využitím dostatku i jaderné elektřiny produkovat efektivně a ekonomicky fotovoltaiku a elektromobily, které může vyvážet do Evropy. Evropa tak může tímto dovozem své energetické potřeby uspokojovat. Vše však může mít pro evropské státy velmi negativní dopady. Stále rychleji se z ní budou přesouvat nejen energeticky náročná odvětví a technologie, které z velké části nahradí služby. Je otázkou, jaký to bude mít dopad na technologickou úroveň a vyspělost Evropy a životní úroveň jejich obyvatel.
Článek byl napsán pro servery oEnergetice a Osel.
Poznámka: V nejbližších týdnech se objeví v knihkupectvích kniha kolektivu autorů „Česká energetika na křižovatce“, která navazuje na knihu „Perspektivy české energetiky“. Rozebírá změny, které nastaly od přijetí aktualizace státní energetické koncepce u nás i v našem blízkém a vzdálenějším okolí. Upozorňuje na rizika, která se i vlivem nečinnosti před naší energetikou vynořují a rychle blíží. Ukazuje, jaké jsou možnosti rizikům čelit a zajistit pro Česko efektivní, ekologickou a udržitelnou energii.
Úvodní obrázek: Dokončení kopule bloku Hualong One (HPR1000) Fu-čching 6 (zdroj CNI23).
Mohlo by vás zajímat:
Cit. "Evropa se tak vlivem dominující protijaderné ideologie stává silně závislou nejen na dovozu ruského plynu a čínské fotovoltaiky, ale také na ruských a čínských jaderných reaktorech." Víte pane Wagnere, po těch zkušenostech z Černobylu a Fukušimy se ukazuje, že následky jsou natolik děsivé a dlouhodobé, že to prostě nestojí za to. A vlastně se to ani nevyplatí.
Já bych k tomu citátu dodal, že nejmocnější protijadernou ideologií je ekonomie. Pokud země nemají jinou motivaci (např. honění si ega), obvykle to skončí na penězích.
No, třeba ve Finsku, tam si honí ego ráno, v poledne i večer... :-)
Chudáci Finové nalítli Arevě a řečem o levné jaderné elektřině z EPR. Je jen otázkou jestli stejně naletěli i Rosatomu. To ukáže čas. Ego si, dle mého názoru, potřebují honit v Bangladéši, Saudské Arábii, Maďarsku, Polsku, Jordánsku, Turecku, ...
Uvidíme, jak dopadne ekonomické srovnání německé energetické koncepce a té francouzské či finské nebo britské v Evropě. A jak v ekonomické soutěži skončí energetiky Číny a Evropy. Německá Energiewende opravdu nebyla o ekonomice, ale čistě o ideologii.
To už vidíme, pane Wagner podle mnohonásobně vyšších investic ve světě do větrných a solárních elektráren než do elektráren jaderných. A ceny VtE a FVE stále klesají
a ceny JE stále rostou a nejsou ekonomicky, bez státnípodpory vůbec realizovatelné.
Takže srovnání existuje, kdo není slepý nebo neignoruje celosvětová data z posledních let to musí vidět. Energy transition je celosvětový jev, není to nějaký exces německých ideologů jak se nám snažíte namluvit.
Dotace do fotovoltaik a vetrnych elektraren pomery v energetice zkreslily natolik, ze se o ekonomii vystavby cehokoliv da mluvit jen stezi. Ideologie dnes energetice vladne.
Jan Kalisek, kompenzace pro narovnání zdeformovaného trhu v malé míře vyplácené provozovatelům OZE po 60 lete neúspěšné dotované snaze o komerční provozování jaderné energetiky, trhy narovnávají. A nemůžeme je tedy označit jako tržní deformaci když trh byl již zdeformován, také i dotovanou fosilní energetikou.
Srandaenergetik se zase probudil s rukou v nočníku a blouzní o neexistujících dotacích do JE.
Vy už máte vyčíslené, splacené a zahlazené škody, vyrovnané účty s postiženými a pozůstalými po jaderném rabování a 60 letem deformování ekonomiky?
Tady se dovolím nesouhlasit. Německo používá zelený ideologický nátěr jen jako marketing k prosazení zcela pragmatických průmyslových cílů. Princip byl velmi jednoduchý - naučíme náš průmysl dělat OZE a pak je přes Brusel vnutíme celé EU, a tím se je za peníze našich sousedů naučíme dělat ještě lépe a budeme je exportovat do celého světa. Nápad to vůbec nebyl špatný, jenomže v praxi ho postupně hatí asijská konkurence, kterou Německo neumí porazit a ze snu tak postupně zbývají jen trosky. Teď myslím zejména z toho snu, že Německo bude masivně exportovat technologie OZE mimo EU. No a protože ostatním zemím v EU i Němcům samotným rychle dochází peníze na podporu zelného dobra, tak začíná rychle drhnout i ta základní část plánu. Navíc s požadavkem, že OZE mají být levné, mají německé firmy stále větší problém a drtí je zahraniční konkurence.
Pane Hájek už jste se konečně dobral k tomu co tu tvrdím od začátku. Jen malá korekce: ve fotovoltaickych továrnách v Číně se pracuje na draze koupených německých a švýcarských linkách, i my tam něco dodáváme, kdo chce v Číně být v top 10 tak ten je musí mít aby měl nejvyšší účinnost FV panelů (Německo dodává linky a know how).
Ta vlastní výroba v Číně má pak jen malou marži, ale obrovský obrat. Takže zisk z high tech jde do Německa a zisk z velkoserií do Číny.
Ten plán Němcům v podstatě vychází.
Jde o pouhé dvě havárie pane Hariprasade. Když se podíváte na reálné dopady havárie ve Fukušimě, která nemá žádné přímé oběti a velikost evakuované zóny se již zmenšila na 371 km2 a stále se pokračuje v další revitalizací. Ano havárie v Fukušimě měla velké dopady. Pokud je však srovnáme s jinými průmyslovými haváriemi a dopady i v energetice, tak je vidět, že hlavní pocit té děsivosti vytvářený ve veřejnosti nemá s racionálním pohledem a realitou moc společného a je vytvářen ideology Vašeho typu.
Tohle řekněte v okolí Fukušimi a jsem zvědav jak dopadnete, pane Wagner. A teď si představte že v jaderných elektrárnách nebudete vyrábět celosvětově pod 10% elektřiny ale třeba padesát procent jak to propagujete u nás. Pak nebudete mít havarii sedmého (nejvyššího stupně) jednou za cca dvacet let, ale cca 5 krát častěji. Myslíte že potom najdete v nějaké demokratické zemi občany, kteří budou zastánci jádra?
Ano lze snížit riziko havarie třeba o řád, ale za několikanásobně zvýšenou cenu než jsou současné, velmi drahé, ekonomicky konkurence neschopné JE.
Vy to pořád nechcete pochopit, co? Problém není vůbec v haváriích. Na Fukušimský průser se reagovalo adekvátně, problém se analyzoval a státní regulační orgány přišly s novými pravidly pro JE, aby se podobným nehodám předešlo. Mají na to právo, státy jsou pojistný ručitel.
Chemické fabriky bouchají a zabíjejí lidi okolo a přesto se pořád staví dál, protože to je výdělečný byznys. Kdyby byla jaderná energetika dobrý obchod, stavěly by se nové reaktory ve velkém bez ohledu na něčí nesouhlas, stejně jako chemické fabriky, obchoďáky nebo dálnice.
"státy jsou pojistný ručitel." A komu tak ten náš blbákov ručí a čím? Maximálně tak majetkem, zdravím a životem svých občanů.
Stát zmanipulovaný jaderným terorem si může atomový zákon napsat jaký chce, třeba i takový že jaderní baroni nebudou za nic ručit nebo jen do zanedbatelné čásky. A podmínky pro náhrady škod mohou být takové že je nikdo nebude mít šanci získat.
"Vládní úkol vyplývající z Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky v ČR – přistoupit k 1. lednu 2017 k Doplňkovému protokolu Vídeňské úmluvy o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody z roku 1997 zůstává dodnes nenaplněn [1]. Vyplývá to také z Roční zprávy o činnosti stálého výboru pro jadernou energetiku, kterou vzala na vědomí vláda. Česká republika tuto aktualizovanou mezinárodní smlouvu podepsala, ale dodnes ji neratifikovala.
ČEZ má zákonem omezené ručení za případné škody po havárii v Dukovanech nebo v Temelíně jen do výše 8 miliard korun, pojistit se pak musí na pouhé 2 miliardy korun [2]. Zmíněný Doplňkový protokol žádá minimální výši odpovědnosti za škody 300 milionů SDR (Special Drawing Rights). To je v přepočtu dle kurzu o několik miliard korun navíc, než stanovuje český zákon. Například ke dni 21. srpna 2017 (kurz ČNB 1 SDR = 31,264 Kč) by měla minimální výše odpovědnosti činit 9,4 miliard Kč.
Pouhé navýšení limitu odpovědnosti, jakkoliv jde o nesplnitelný úkol pro Ministerstvo průmyslu a obchodu [3], ale neřeší podstatu problému - provozovatelé jaderných elektráren by podle Cally měli nést plnou finanční odpovědnost za škody, jež případně způsobí stejně, jako je nesou majitelé jiných průmyslových provozů."
https://www.petice24.com/petice_za_celoevropske_jednotne_povinne_rueni_za_kody_zpsobene
Pane energetiku, můžete mi říci průmyslové podniky, který je pojištěny na všechny hypotetické možné škody, které mohou způsobit? To nemáte nikde v pojišťovnictví. Vždy máte strop.
Jenže většinou když se podělá chemička, nebo ocelárna, vybuchne plynovod, nebo vzplane vykolejený vlak ropy, tak to buď pokryje pojistka, další peníze se vyžadují po firmě a eventuálně se zlikviduje. Respektive asi může pod tíhou pohledávek vyhlásit bankrot.
Mám pochybnosti že by stát ČEZ zlikvidoval při havárii, závažné, v Dukovanech či Temelíně a pokryl jím její sanaci. Přitom bychom se bavili odhadem minimálně o 400-600mld korun. Neudělalo to ani Japonsko, kde, ale to asi máte stokrát lepší informace než já, TEPCO stále existuje. Té společnosti měl být vystaven účet za sanaci a nařízeno uhrazení, stejně jako škody prokazatelně vzniklé vysídleným lidem. Do dne by byla v konkurzu.
Ano, hraje tu roli nutnost zachování produkce proudu v krizovém období, ale od toho snad máme nějaké státní hmotné rezervy a další instrumenty, které by do prodeje novému vlastníkovi zajistily základní chod elektrizační soustavy. Což znamená že by bylo třeba udržet v chodu cca 2-9GW, přes léto by všechno mohlo dokonce jít off-line, těch +-5GW pokryje import + soukromé elektrárny. Kolik to máme 3GW na importu, 0,3GW na Vřesové, 0,8 na Chvaleticích, 0,3 v Opatovicích, 0,3 v Třebovicích a nějaké další, třeba 0,2 v Komořanech. V nejhorším se dá do vybavení papírů dočasně vyhlásit nějaký stav nouze a omezení odběrů.
Nicméně stále platí že by elektrárenské společnosti, natož ty s jadernými elektrárnami, neměly být v nějakém speciálním režimu oproti jiným, nemělo by se hledět na to že jsou to elektrárny, ale prostě by se měly použít standardní postupy. Tedy sanace za naše až v momentě kdy je firma zlikvidována a prostředky použity pro nápravu. Tak by to mělo platit vždy. Není moc důvod proč bychom Já, Vy, pan Vaněček či energetik, měli platit případně škody za někoho, kdo bude dále existovat a jemuž jsme dost pravděpodobně platily dlouhé roky za elektřinu.
U těch chemiček či jiných podniků je to mnohem častější, že pojistka nepokryje škody, které jsou způsobené, než je tomu u jaderných elektráren. To jestli stát nechá padnout daný podnik nebo ne je dáno tím, co má největší šanci přinést finance pro náhradu škod a vede k celkově menším ztrátám. V případě firmy TEPCO by úplná likvidace firmy vedla k daleko větším ztrátám, než její likvidace. TEPCO sanuje škody ze získů současných i budoucích.
Základní je, že zelení aktivisté chtějí na jaderné elektrárny uplatňovat úplně jiná pravidla pro pojištění, než je u jiných podniků. Pokud by se jimi prosazovaná pravidla uplatňovala i jinde, tak pojišťování přestalo fungovat (nikdo by na pojištění neměl). Představte si, že byste při své cestě do zahraničí měl hradit pojištění cestovní zdravotní či za škody, které by krylo největší možné představitelné náklady Vašeho ošetření či největší možné představitelné škody, které byste mohl způsobit (tedy pojištění vez limitů).
Když se staví moderní JE tak rychle jak píšete a když není ještě vidět který typ z velmi mnoha se osvědčí tak proč bychom se měli už teď rozhodovat co vybrat?
Není mnohem lepší počkat 5-10 let a pak se rozhodovat? Tak velí selský rozum.
Též když v anoncované knize píšete "česká energetika na křižovatce" není dobré počkat těch 5-10 let abychom nešli někam zcela jinam než půjdou naši sousedé v EU resp celá EU???
Nějak si jaderná loby protiřečí: na jedné straně " musíme se rozhodnout ještě letos" či "co nejdříve", na druhé straně bez ověřených znalostí budoucího vývoje jak píšete zde.
V Brně ( jen jako příklad) vybuchla 2x teplárna. Cca 50 mrtvých. V indii chemička, mrtvých tisíce. Titanic - 1500 mrtvých....... Černobyl - cca 50 prokázaných, Fukušima 0 ? V autodopravě ....? Ano, veškerý průmysl je nebezpečný. Nemá být? Kolik je mrtvých při výrobě FVE a VE se nepíše. Jde o "normální" průmyslové nehody. Ale i bez průmyslu je život nebezpečný, a možná i více. Jde ve velké míře jen o ideologii, což neznamená , že tvrdím, že se nemají dělat bezpečnostní opatření na základě zkušeností .
Však problém není v nehodách, normální postup je, že se po nehodě analyzuje důvod nehody a učiní se organizační a technická opatření, aby se jim pro příště předešlo. Problém JE je v ekonomice výstavby.
Jistě, ale když se podíváte o tři články níže: https://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/belgie-vetrne-elektrarny-snizil-vyuziti-spickovych-zdroju-mene-nez-polovinu-ohrozuji-rentabilitu/ tak jaké pomocné špičkovací zdroje levné na investice jsou?
Právě nyní se protrhla přehrada hydroelektrárny v Laosu. Zatím neznámý počet obětí. Smetena obydlí tisíců lidí.
Francie vyrábí už desítky let 75 % své elektřiny z atomu, Belgie asi 60 % - zatím nevím, že by tam atom někoho zabil. Na českých silnicích za rok zemře kolem 900 lidí , na celém světě min . 50 000 ročně. Auta jsou tedy velmi nebezpečná věc ! Můžou nás zabít stejně jako atomová elektrárna. Přestaneme tedy jezdit v autech ? Za dobu provozu Dukovan a Temelína zemřelo na českých silnicích nějakých 35 000 osob, oba jaderné giganty přitom nezabily nikoho. Je daleko horší umřít v autě, než se nechat roku 2011 vystěhovat z nebezpečné zóny u Fukušimy.
Nezabil, ale přesto se oba státy rozhodly že to změní, Francie redukcí na 50%, Belgie radikálně ve prospěch OZE.
Opět píšu o tom, že tohle je nedůležitá metrika. Obě Vámi zmíněné země ovšem postavily JE v jiné době, za podmínek dnes již prakticky neopakovatelných. Státy ztratily velkou část rozhodovací moci v energetice, stejně jako ztratily možnost jen tak, pro "vyšší dobro", vystěhovávat lidi (viz 6 zlikvidovaných vesnic kvůli JE Temelín nebo města a vesnice na dně přehrad) a hlavně jsou JE velké stavební akce a produktivita práce ve stavebnictví více a více ztrácí oproti tovární výrobě. Ten rozdíl se za posledních 30-40 let strašně zvětšil. Výsledkem je, že veškeré stavění, unikátní velké infrastrukturní projekty (jako jsou JE) zvláště, oproti zbytku ekonomiky relativně zdražují a zdražují. Názorný je třeba tenhle obrázek. Proto si myslím, že pro jadernou energetiku jsou jedinou nadějí továrně produkované malé modulární reaktory (~100 MWe). Jenže s tím se mělo začít před 20-30 lety, SMR se mohly svézt na vlně "hledání nových zdrojů", "investice do čistých technologií", "jaderné renesanci", po roce 2000. Takhle se obávám, že špatná rozhodnutí v minulosti jadernou energetiku těžce poškodila, jestli ne zničila. Svou šanci využili jiní dravci.
Na tom je jistě velký kus pravdy. Nicméně, Evropa není svět. Dám příklad, Čína postavila svůj Taishan - 1, EPR - 1750 za 9 let , EU to v Finsku bude trvat minimálně 14 let. Rozdíl 5 let. Tento reaktor za rok vyrobí asi 12 mld. KWH , to máme nějakých 60 mld .KWh za 5 let. Nevím za jakou cenu se vykupuje elektřina v Číně z atomových zdrojů, řekněme 1 Kč /1KWh. Tedy Taishan-1 dodá produkt za cca. 60 mld. Kč do sítě ,než vůbec poběží Olkiluoto-3. Oba reaktory Taishan budou stát něco přes 10 mld. Euro, tedy asi 300 mld. Kč, jeden reaktor tedy asi 150 mld. Kč. Taishan - 1 dodá do sítě elektřinu za polovinu !! své pořizovací ceny, než se Finové vůbec rozhoupou a s nimi i celá EU 28! Pokud připočteme fakt, že dělníci na stavbě atomovky v Číně pracují za řekněme poloviční plat jak v Evropě , tak tu máme pořizovací cenu atomovky na jedné třetině !! až polovině ceny oproti Evropě ! Pohled na atomovou energii tak bude asi v Číně jiný jak v Evropě.
Uznávám výhody OZE, nicméně co bude v ČR stabilizačním prvkem naší energetiky, když opustíme uhlí a nepostavíme ani náhradu Dukovan aTemelína ?? Zbývá tedy jen plyn , asi ne norský, jeho ložiska brzy dojdou, tedy plyn ruský ? ,katarský ? či dokonce LNG z USA ?? Pokud převedeme velkou část výroby elektřiny na slunce a vítr, pak se ptám, jaké budou dodávky například v listopadu ?? Sám jsem již zažil několik listopadů, kdy ani jediný den nesvítilo Slunce, denně jen mlha, mraky, déšť či mrholení a navíc přestal zcela foukat i vítr. Tedy dodávky od Slunce a větru prakticky NULA celý měsíc. Než se podaří vyřešit akumulaci vyrobené elektřiny v časech přebytků do obrovitých baterií, mohlo by to být zajímavé ! Budeme prosit o dodávky Německo ? Docela by mne také zajímala cena baterií, které budou v případě potřeby dodávat do naší sítě řekněme obří výkon 10 000 MW za vypadlé větrníky a slunečníky.
Pane Veselý, na jednu stranu musím uznat, že máte v lecčems pravdu, ale má to i odvrácenou stránku. Ona totiž stavba fotovoltaiky nebo větrníku za chvíli v EU nikoho nezaměstná, protože ta velkosériová výroba je sice velmi efektivní a levná, ale bude v Asii. Zatímco ta otravná neefektivní stavební výroba bude pořád v EU. A pokud se rozjede elektromobilita, tak se pár "hladových zdí" bude docela hodit. Jednak proto, aby měla ta elektroauta na co jezdit i v zimě a jednak abychom našli kupě nezaměstnaných, které elektromobilita v ČR vytvoří, novou práci.
Naopak stavba fotovoltaiky na střechách aby jste dosáhl na optimální hodnotu cca 10 GW jejich výkonu by zaměstnala spoutu lidí. A ta podle Vás neefektivní stavební výroba vytváří jediné hodnoty které v ČR zůstanou a nikdo je nevyveze ven (myslím drobnou stavební výrobu rodinných domů a pod.).
Stavba VtE by taky mohla zaměstnat spoustu lidí kdyby nebyla blokována špatnou legislativou a kdyby kladla důraz na místní komunity.
Pane Vaněčku, musíte si vybrat. Buď ty elektrárny budou levné a nebo zaměstnají v EU spoustu lidí. Není možné zařídit obojí naráz, to je zjevná demagogie. A mimochodem i těch 10 GW fotovoltaiky by stále vyrobilo jen zlomek elektřiny Temelína. A to také proto, že by musely být skoro pořád z větší části vypnuté :-).
Pane Hájku tentokrát se mýlíte. 10GW fotovoltaiky vyrobí o dost více elektřiny v období mezi jarní a podzimní rovnodenností než dva reaktory Temelína (nebo 4 Dukovan). V tom zimním období je to zase obráceně. Celkově cca 11-12 TWh za rok pro fotovoltaiku (každoročně) Pro Temelín cca 10-14 TWh za celý rok.
A určitě instalace fotovoltaiky na střechách zaměstná více lidí než těch cca 1000 zaměstnanců co Temelín.
Pane Hájku,
10GW, přes nejpitomější přepočet by představovalo asi 1/6-1/7 naší spotřeby, to není zase tak málo. K jejich integraci je ale třeba dostatek kapacit PVE. To jsme tu rozebírali cca měsíc dozadu jako PVE s využitím rekultivační jámy mezi Ervěnickým koridorem a zámkem Jezeří. Eventuálně se dá přečerpávat mezi Lipnem a Dunajem, ale to by se muselo z biologického hlediska (zejména) prověřit, lopaty turbín při těch výkonech jsou příliš velké na bezpečné rozsekání organismů a vzhledem k tomu že po Dunaji se šíří cizokrajné druhy ryb a rostlin, které zde nemají přirozené nepřítele, tato PVE by mohla zajistit že se dostanou přes rozvodí do Vltavy, kde by mohly napáchat škody. V Dunaji, Moravě a Dyji již prý jsou takové druhy, které jsou schopné být pro svou všežravost hrozbou pro domácí druhy.
Milý pane Vaněčku a pane Carlosi, jste oba úplně mimo, protože zapomínáte na fyzikální zákony. Elektřina je stále neskladovatelná a 10 GW z fotovoltaiky by tudíž ČR nedokázala v létě v žádném případě využít. Už jsem to psal, ale si jste oba pomalejší, tak to holt píšu ještě jednou. Od května do září jsou měsíční maxima spotřeby v ČR okolo 9 GW. Samozřejmě běžná spotřeba je daleko nižší. Navíc máte i jiné obnovitelné zdroje, třeba průtočné vodní elektrárny a potřebujete nějaký výkon k řízení soustavy, takže při kapacitě 10 GW by se musela již velmi často podstatná část fotovoltaik vypínat, jinak by nešlo soustavu uřídit a tudíž by samozřejmě byla podstatně nižší i výroba. Kapišto?
Fantazírování o přečerpačce Dunaj Lipno není důstojné lidí vážně diskutujících o energetice na tomto serveru. Je to i energeticky absolutní nesmysl, tak už si tím přestaňte plést hlavu a smiřte se s faktem, že elektřina je zatím v rozsahu sezónních změn neskladovatelná a ještě minimálně 20 let to tak zůstane, než bude nějaký funkční P2G. Do té doby má fotovoltaika velmi omezené uplatnění, protože vyrábí hlavně v době, kdy ve střední Evropě není velká poptávka. Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je tak asi všechno, co se proti tomu dá dělat. :-)
Pane Hájek konečně to pochopte, psal jsem to už několikrát: 10 GW nameplate výkonu z fotovoltaiky Vám dá v polední špičce maximálně 8 GW výkonu fotovoltaické elektrárny. To už máme zde ověřeno na naše velkém souboru 2GW (nameplate výkonu) našich solárů.
A když je budete orientovat na východ a západ, abyste místo špičky měli plato, tak vykon v tom maximu= mnohahodinovem platu bude pod 6GW
Takže si nedělejte starosti s vypínáním fotovoltaik.
POCHOPIL jste TO???
Jinak stavba velkých přečerpávaček v Krušných horách spojená s rekultivací a vodními nádržemi v podkrušnohoří je ideální (viz Carlos) pro přečerpávací elektrárny, které jsou součásti Energy transition, podívejte se do (vyspělého) světa.
Pane Hájku,
sezónní akumulace přes Dunaj-Lipno samozřejmě realizovat nejde, nicméně pro denní cyklus se již velké PVE použít dá. V tom případě již lze využít ve větším OZE. Vezmu-li údaj pana Vaněčka a 10GWp dá asi 8GW a prohlásím-li že jsou v provozu 10h denně (pro jednoduchost), máme asi 80GWh, z denní spotřeba je v létě odhadem 120GWh, takže v provozu je třeba mít asi 2GW dalších zdrojů, tedy je třeba mít k dispozici kam uložit asi 2-4GW výkonu a odpovídající počet GWh, na to už nám PVE většího typu stačit budou. Nehledě na to instalace velké PVE někde v Krušných horách by byl celkem logický, existuje tam dost kapacity a je to blízko hranic s Německem.
Pro sezónní akumulaci je 10GWp nesmysl, účinnost by nebyla vyšší než 0,3, to bychom se museli bavit o takovém instalovaném výkonu FVE, který by byl schopný dodat hodně přes 120GWh denně. A i pak to bude prvně odstraňovat importní ropné produkty, zatímco v elektrárenství se bude pořád pálit importovaný plyn. Záleží na daňové politice kolem P2G/P2L, ale cena vstupu je příliš vysoká na to aby se to hodilo pro výrobu proudu.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se