Stále více se blíží zlomové období z hlediska energetiky v našem regionu i celé Evropě. Je tak stále důležitější, aby se v Česku přistoupilo k radikálnějším krokům, které by umožnily přechod a modernizaci naší energetiky. Je však vidět, že se zatím nedaří nalézt shodu a realizovat potřebné konkrétní kroky.
V poslední době se však zdá, že se začíná objevovat určitá širší vůle ke kompromisu a shodě. Příkladem <a href="https://uhelnakomise.cz/2020/06/25/jan-horacek-prispevek-do-diskuze-o-jaderne-energetice/" target="_blank" rel="noopener">můžou být materiály Stínové uhelné komise k jaderné energetice</a>. Tato je dominantně tvořena reprezentanty protijaderně nastavených environmentálních aktivistických skupin. Přesto je k možnému využití jaderné energie při přechodu k nízkoemisní energetice v Česku poměrně velmi vstřícná. Je pochopitelně otázkou, do jaké míry návrh reprezentuje shodu komise a do jaké míry jde o názor daného jejího člena. Přesto by to mohlo znamenat určitý posun v prioritách a ochotu k hledání kompromisu s cílem reálného posunu na cestě k dosažení snížení emisí.
<figure id="attachment_85652" class="wp-caption aligncenter" style="width: 945px;"><img class="size-full wp-image-85652" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1.jpg 945w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-384x512.jpg 384w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-768x1024.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-725x967.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-800x1067.jpg 800w" alt="Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner)." width="945" height="1260" /><figcaption class="wp-caption-text">Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>Na čem by nejspíše mohla panovat shoda</h2>
Proto bych se pokusil formulovat základní mantinely, které ohraničují budoucí cestu energetiky u nás a mohly by být v Česku základem širší shody. Jde o těchto několik důležitých faktů.
Je nesporné, že Česko a celá Evropa odejde od uhlí a s největší pravděpodobností bude stále větší tlak na odchod i od dalších fosilních zdrojů a prosazování snížení emisí oxidu uhličitého. Je tak třeba počítat například s růstem ceny emisních povolenek v Evropské unii a zavádění dalších nástrojů pro omezování emisí oxidu uhličitého.
Česká republika tak musí zvýšit podíl nízkoemisních zdrojů ve svém energetickém mixu. Nemá větrné pobřeží a její geografická poloha a poměrně vysoká hustota osídlení omezuje možnosti využití většiny obnovitelných zdrojů. Musí tak vytvořit rozmanitý energetický mix a nemůže spoléhat na nějaký dominující zdroj, kterým může být voda v Rakousku či Švédsku, vítr v Dánsku, Německu a Velké Británii nebo slunce ve Španělsku a Itálii.
V Česku i Evropě bude sílit tlak na elektrifikaci dopravy i dalších oblastí a zároveň lze čekat tlak na úspory a zvýšení efektivity využití energií. Dopady těchto trendů lze těžko odhadnout, takže budoucí vývoj spotřeby energií u nás lze jen těžko předvídat.
Česká republika je silně zapojena do energetické sítě v regionu a dominantně ovlivňována energetickou koncepcí Německa. Je tak vhodnější, aby energetický mix Česka německý doplňoval, než aby jej kopíroval. V době, kdy budou v Německu přebytky ve výrobě elektřiny, bude i u nás tato komodita laciná.
Shoda nejspíše panuje i v tom, že by bylo dobré nevyvážet fosilní elektřinu. Prioritně pak omezovat výrobu a vývoz té uhelné. Zároveň by však nemělo neuvážené zavírání energetických zdrojů a snížení produkce elektřiny ohrozit dostupnost a cenu elektřiny pro náš průmysl a obyvatelstvo. V Česku je životní úroveň značně závislá na průmyslu a případné zhoršení dostupnosti elektřiny a významné zvýšení její ceny by mohlo mít i dramatické sociální dopady.
V energetice probíhají současně na jedné straně cesta k stále větší centralizaci, na druhé pak se do energetické sítě zapojuje stále větší počet malých decentralizovaných zdrojů. Příkladem toho prvního trendu jsou například velké větrné farmy na severu Evropy, které vyrábí elektřinu pro spotřebitelé ve vzdálenostech mnoha stovek kilometrů. Vede to k nutnosti budovat velmi dlouhá vedení velmi vysokého napětí pro výkony v řádu gigawattů. Že nejde o jednoduchou záležitost, se přesvědčuje Německo, které chce nahradit jaderné a uhelné zdroje v Bavorsku z velké části právě větrnou energii ze severu. Druhý trend je symbolizován například stále větším počtem fotovoltaických zdrojů na střechách budov a nutností tyto fluktuující zdroje řídit v prostředí rychlých změn výroby a spotřeby konkrétních malých výrobců a spotřebitelů pomocí inteligentní sítě.
<figure id="attachment_85653" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1387px;"><img class="size-full wp-image-85653" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2.jpg 1387w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-512x263.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-768x395.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-1024x526.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-725x373.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-800x411.jpg 800w" alt="Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KEPCO, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner)." width="1387" height="713" /><figcaption class="wp-caption-text">Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KHNP, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>Na čem shoda nepanuje</h2>
Na bodech formulovaných v předchozích bodech se většina odborníků i veřejnosti pravděpodobně shodne. Na druhé stráně jsou mezi odborníky i ve veřejnosti rozdílné názory na to, které konkrétní nízkoemisní zdroje nahradí odstavované uhelné a stárnoucí zdroje jiného typu. Stejně tak není shoda na tom, k jakému podílu centralizované a decentralizované energetiky by bylo vhodné dospět. Není shoda ani na tom, jak rychle a jakou formou by mělo proběhnout uzavírání uhelných bloků a odchod od ostatních fosilních zdrojů.
Možnosti využití fotovoltaiky i větru velice silně závisí na pokroku v oblasti ukládání energie a pokroku v zavádění chytrých prvků do energetiky. Stejně tak může ovlivnit míru budoucího využití jaderné energie hlavně v decentralizované podobě pokrok v oblasti malých modulárních reaktorů. Je tak jasné, že budoucí technologický průlom v některé ze zmíněných oblastí může přinést i značnou výhodu pro danou energetickou oblast. Bylo by tak dobré, aby případný průlom mohla česká energetika využít. Ovšem na tom, kdy a jaké takové technologické průlomy se uskuteční shoda nepanuje.
Shoda nepanuje ani v tom, jak rychle a jakým způsobem by mělo probíhat odstavování uhelných bloků a jak a jak dlouho by se měly využívat ostatní fosilní zdroje, zvláště plynové. Ještě složitější otázkou s řadou různých názorů je transformace technologií zajišťujících teplo nejen pro domácnosti, hlavně v oblasti centrálních zdrojů tepla.
<h2>Co by se mohlo a mělo vyřešit na cestě k nízkoemisnímu mixu</h2>
V oblasti jaderných zdrojů probíhá po dokončení dvou bloků v Temelíně v přípravě nových zdrojů dlouhodobé přešlapování. Po zrušení tendru na dostavbu Temelína je shoda v tom, že případné další bloky by se nejdříve měly stavět v Dukovanech. Zde by se totiž měla postupně připravovat náhrada stávajících bloků. Je poměrně vysoká shoda na tom, že by se současné dukovanské bloky měly provozovat celkově padesát nebo dokonce šedesát let. Přesto však je třeba počítat s tím, že by se mělo už nyní pracovat na jejich náhradě.
Je třeba najít způsob financování, vybrat dodavatele a stavbu realizovat. Česko má v jaderné energetice dlouhodobou tradici a je zde řada firem, které jsou do budování jaderných technologií zapojeny. Přesto je však otázka, jak se podaří překlenout dlouhou mezeru a jestli budeme schopni realizovat první nový blok u nás po dlouhé době. Právě výstavba jednoho nového bloku v Dukovanech by mohla ukázat, jaké schopnosti v jaderné energetice máme. Pokud bude realizace výstavby nového bloku probíhat úspěšně, bude možné na základě získaných zkušeností přistoupit i k výstavbě dalších v Dukovanech a Temelíně. Na základě získaných zkušeností pak třeba ve vzdálenější budoucnosti využít případný technologický průlom v oblasti malých modulárních reaktorů.
V oblasti větrných zdrojů zůstává dlouhodobá stagnace, kdy hlavně kvůli odporu místních komunit se nové větrné turbíny téměř vůbec nestaví. Po velkém boomu v letech 2009 a 2010 je i v oblasti fotovoltaických elektráren u nás dlouhodobá stagnace. I zde je třeba najít vhodný model financování a ukázat, jaký potenciál v této oblasti reálně máme. Na základě prvních realizovaných projektů a zkušeností s nimi pak bude možné podíl těchto zdrojů zvyšovat.
Je také třeba najít efektivní způsob podpory možností ukládání energie a chytrého řízení sítě. Jisté možnosti jsou už i v současném systému a lze je zapojit i v době, kdy zde ještě nebudou nové jaderné bloky nebo větší výkony v nových obnovitelných zdrojích. Zároveň by se měla ukázat cesta, jak v budoucnu podpořit v tomto směru vyšší používání fluktuujících obnovitelných zdrojů. A využít případně technologické průlomy v oblasti obnovitelných zdrojů, ukládání energie a kooperace pomocí chytrých sítí.
Je jasné, že ještě řadu let se naše energetika neobejde bez fosilních zdrojů, a ani těch uhelných. Je tak potřeba zajistit, aby se využívaly efektivně a ekologicky pro potřeby Česka, a elektřina z ní nesloužila k exportu. Zároveň je jasné, že by důraz měl být při jejich využívání na kogeneraci a co nejvyšší efektivitu i ekologický přístup.
<figure id="attachment_85654" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1600px;"><img class="size-full wp-image-85654" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3.jpg 1600w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-512x257.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-768x386.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-1024x515.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-725x364.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-800x402.jpg 800w" alt="Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů." width="1600" height="804" /><figcaption class="wp-caption-text">Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů.</figcaption></figure>
<h2>Závěr</h2>
Je jasné, že zhruba do třiceti až čtyřicet let bychom měli přejít k dominantně nízkoemisní energetice. V každém případě je evidentní, že u nás to bude mix obnovitelných a jaderných zdrojů. Jak konkrétně se tento přechod realizuje a k jakému podílu jednotlivých nízkoemisních zdrojů se dospěje, lze těžko nyní odhadnout.
Ovšem pro efektivní přechod a postupné vyladění energetického mixu by přispělo, kdyby se dosáhlo alespoň základní shody v široké odborné komunitě i veřejnosti. Zatím se však bohužel zdá, že řada lobbystických skupin se více věnuje boji proti jiným zdrojům než snaze ukázat potenciál a možnosti toho jejich. Pokud by se dosáhlo společné podpory zmíněných projektů, které by na reálných příkladech ukázaly naše schopnosti a potenciál v daných oblastech, byl by to obrovský úspěch. A zároveň by se také realizoval skutečný pokrok v cestě za nízkoemisním mixem. Další kroky by se pak mohly dělat již na základě konkrétních zkušeností s reálným budováním a využíváním jednotlivých zdrojů.
Pokud by proponenti různých zdrojů a cest shromáždili a prezentovali přehled překážek, které stojí v cestě k realizaci jejich zdrojů, a pomohli v hledání vhodného a efektivního finančního modelu a zákonného rámce pro jejich podporu, mohly by se vytvořit podmínky pro první etapu realizace jednotlivých komponent našeho nízkoemisního mixu. Tato první etapa by pak umožnila získat zkušenosti pro realizaci dalších etap.
V případě fosilních zdrojů jde hlavně o zajištění energetické bezpečnosti a pokrytí výkonové dostatečnosti v době, kdy nízkoemisní zdroje a baterie nestačí. Proto je také třeba najít finanční model a zákonný rámec, který by je v této úloze podpořil a omezil vývoz jejich energie do zahraničí.
V roce 2022 budou v Německu odstaveny všechny jaderné bloky, zároveň bude v následujících několika letech uzavřen velký počet uhelných bloků u nás i v našem okolí. Na realizaci jejich nízkoemisní náhrady je tak relativně málo času. Časový rámec výstavby nového jaderného bloku je poměrně dlouhý, i když u nás máme výhodu výstavby na připravených a schválených místech, kde je podpora výstavby veřejnosti v okolí poměrně silná. Pokud se vezme výstavba větrných turbín odpovídajícího výkonu, tak nalezení dostatečného počtu vhodných míst a získání potřebné podpory okolních komunit i potřebných stavebních povolení nebude patrně kratší, spíše naopak.
Zároveň budeme muset svou cestu k nízkoemisní energetice prosadit v rámci Evropské unie. Tomu by významně pomohla široká odborná i politická shoda na základních mantinelech. Ta by měla zahrnovat dostatečnou vůli po kompromisu. Žádný z finančních modelů a zákonných rámců totiž nemůže být ideální a uspokojující plně úplně všechny. Právě široká rámcová shoda a podpora energetické koncepce by usnadnila vyjednávání České republiky v rámci Evropské unie. Zde by bylo dobré, kdyby se politické strany a aktivistické skupiny vyhnuly zneužívání tohoto tématu k politickému a ideologickému boji.
Dostatek ekologicky přijatelné energie je klíčovou podmínkou pro udržitelný rozvoj naší civilizace a společnosti. Proto by jedna z následujících konferencí <a href="https://i-equilibrium.cz/" target="_blank" rel="noopener">institutu Equilibrium</a> měla být věnována právě tomuto tématu. S vysokou pravděpodobností by se měla uskutečnit 30. září 2020. I když je její zaměření spíše na dlouhodobé koncepce a vize, tedy třeba právě na těch následujících čtyřicet let, mělo by jít i o hledání právě popsané rámcové shody ve společnosti na směřování současné vize a hledání nástrojů, které by podle zainteresovaných odborníků pomohly odstranit překážky v její realizaci. Jednodenní konference by dopoledne byla věnována jednotlivým typům zdrojů, jejich uplatnění a kooperaci v energetickém mixu, přehledu, které překážky brání u nás jejich co nejefektivnějšímu nasazení, i jisté vizi jejich vzdálenější budoucnosti. Odpoledne by pak bylo věnováno hledání souběžné cesty k centralizaci i decentralizaci energetiky. Diskutovaly by se nástroje k podpoře energetické kooperace na velké vzdálenosti a s velkými výkony na jedné straně, i možnosti chytrých sítí v mikroregionech a obecném uplatnění konceptu, který by se dal označit jako Energetika 4.0, na straně druhé.
Poznámka: Rámcový přehled o problematice energetiky ve světě i u nás si lze udělat z článku cyklu věnovaného tomuto tématu (<a href="https://oenergetice.cz/vetrne-elektrarny/vetrne-elektrarny-vcera-dnes-zitra-dil-1" target="_blank" rel="noopener">větrné zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/soucasny-stav-budoucnost-jaderne-energetiky-dil-1" target="_blank" rel="noopener">jaderné zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/potencial-vyuziti-fotovoltaickych-zdroju-cr-ve-svete-dil-1" target="_blank" rel="noopener">fotovoltaické zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/mozne-cesty-k-nizkoemisni-energetice-dil-1" target="_blank" rel="noopener">cesty k nízkoemisní energetice</a>, <a href="https://oenergetice.cz/energetika-v-cr/mozne-scenare-rizika-vyvoje-elektroenergetiky-cesku" target="_blank" rel="noopener">nízkoemisní scénáře v Česku</a>, <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/nejvyuzivanejsi-obnovitelny-zdroj-sveta-vodni-elektrarny-jako-dulezity-zdroj-u-nas-i-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">vodní elektrárny</a>, <a href="https://oenergetice.cz/akumulace-energie/velky-prehled-vyuzivane-i-perspektivni-technologie-akumulace-energie" target="_blank" rel="noopener">akumulace a regulace sítě</a>, <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jake-jsou-moznosti-vyuziti-geotermalni-energie-cesku" target="_blank" rel="noopener">geotermální energie</a> a <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jaky-potencial-vyuziti-biomasy-cesku-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">využití biomasy</a>).

Názory

Může být shoda na energetické koncepci v Česku?

Budeme spalovat jaderný odpad urychlovačem řízeným transmutorem?

Jak daleko jsme pokročili k jaderné fúzi? - 2. část

Jak daleko jsme pokročili k jaderné fúzi? - 1. část

Před nedávnem nabídli k volnému šíření svůj nový film Michael Moore a Jeff Gibbs. Stejně jako předchozí filmy stejného autora jde o velmi kontroverzní dílo. Tentokrát je ostrou kritikou ekologických aktivistických hnutí. Stejně jako u předchozích jeho filmů se budou názory různých lidí na „Planetů lidí“ diametrálně lišit, ale v každém případě stojí za zhlédnutí.
Planeta lidí se snaží dokumentovat, že řada metod prosazovaných ekologickými aktivisty při cestě za snížením emisí oxidu uhličitého je neekologická a vyloženě kontraproduktivní. Zvláště v případě prosazování spalování biomasy ve velkém jako zdroje elektřiny nebo v podobě biopaliva s ním hluboce souhlasím. Například i já nazývám ekologickou katastrofou nahrazování uhlí při výrobě elektřiny dřevní hmotou dováženou i na obrovské vzdálenosti, <a href="https://oenergetice.cz/nazory/dovezena-drevni-hmota-nahrazuje-uhli-nejen-dansku-schyluje-se-k-dalsimu-zelenemu-prusvihu" target="_blank" rel="noopener">například v tomto článku</a>.
S kolegou Kašinským jsme v <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jaky-potencial-vyuziti-biomasy-cesku-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">rozboru možností využití biomasy</a> velice ostře kritizovali představy českých ekologických aktivistů nahrazovat v Česku fosilní paliva v masivním měřítku biomasou. Stejně tak s ním souhlasím, že představa náhrady fosilních paliv čistě obnovitelnými je nereálná a její prosazování za každou cenu vede nejen z environmentálního hlediska k velice negativním dopadům.
<figure id="attachment_83475" class="wp-caption aligncenter" style="width: 800px;"><img class="size-full wp-image-83475" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore.jpg 800w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-392x512.jpg 392w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-768x1002.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-785x1024.jpg 785w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-725x946.jpg 725w" alt="Michael Moore (zdroj Wiki – David Shankbone)" width="800" height="1044" /><figcaption class="wp-caption-text">Michael Moore (zdroj Wiki – David Shankbone)</figcaption></figure>
Osobně se však neshoduji s jeho názorem, že nelze ekologické problémy současného lidstva řešit vědeckým a technologickým pokrokem. A hlavně nesdílím do značné míry nihilistické vyznění filmu, který jediné řešení vidí ve snížení počtu lidí. Ovšem, ani v náznaku neukazuje, co by to v reálu znamenalo.
Na druhé straně je třeba říci, že se jedná o opravdu klasický film Michaela Moora. Je velice dobře udělaný, velice chytlavý a působící na emoce. Zároveň je v něm typické zjednodušení a černobílý popis. A také jasně ocejchovaní viníci. Je to opravdu uděláno úplně stejně, jako předchozí Moorovy filmy. Je tam stejná směs faktů, polopravd, ve svém zjednodušení nepravdivých osočení a hraní na city, jako je tomu v jeho předchozích dílech. Podle mého názoru nelze žádný z jeho filmů označit jako dokument. Mají úplně jiný cíl, než je důraz na faktický popis reality, jde spíše o ideologický apel.
Používá úplně stejné metody a fauly, které jsou klasickým nástrojem kampaní zelených aktivistických skupin. Přečetl jsem si na internetu reakce právě z těchto kruhů. Je kouzelné, jak titíž, kteří Moora za stejnou metodou realizované dřívější filmy oslavovali, ho teď napadají. Chtějí jeho film zakázat a ženou ho k soudu. Dá se i s trochou zadostiučení konstatovat, že poznávají svou medicínu. A vůbec se jim to nelíbí.
Film už zhlédlo přes pět milionů diváků a na internetu lze nalézt velký počet velice ostrých kritik tohoto díla hlavně z prostředí zmíněných ekologických aktivistických skupin. Ať už budete mít nakonec na film jakýkoliv názor, osobně si myslím, že jako i u předchozích jeho filmů, není jeho zhlédnutí ztrátou času.
Takže si určitě pusťte:
<iframe src="https://www.youtube.com/embed/Zk11vI-7czE?feature=oembed" width="525" height="295" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe>

Nový film Michaela Moora „Planeta lidí“ je ostrou kritikou ekologických aktivistů

V materiálech protijaderných aktivistů se často objevuje argument, že se zatím nedokončila likvidace žádného vysloužilého jaderného reaktor. To ovšem není pravda. Je tak zajímavé se podívat na reálnou situaci v této oblasti.
Toto je 2. část článku, 1. část je k dispozici <a href="https://oenergetice.cz/nazory/kolik-stoji-likvidace-vyslouzile-jaderne-elektrarny-1-cast" target="_blank" rel="noopener">zde</a>.
<h2>Vyřazování energetických bloků ve Francii a Španělsku</h2>
Podívejme se ještě na Francii a Španělsko, kde se také dostaly první vyřazované bloky do pokročilého stavu. Jako příklad průběhu vyřazování energetického jaderného bloku slouží ve Francii elektrárna Brennilis. Jednalo se o prototypový reaktor chlazený plynem a moderovaný těžkou vodou. Reaktor se rozběhl v roce 1966 a měl výkon 70 MWe. I Francie však od využívání tohoto typu odstoupila a zaměřila se na tlakovodní reaktory. Elektrárna fungovala do roku 1985. V první etapě jejího vyřazování se vyvezlo palivo a vysušily se chladící okruhy. V druhé etapě, která začala v roce 1995, proběhlo rozebrání vybavení a dekontaminace ve všech budovách, kromě samotného reaktoru. Odvezl se také nashromážděný radioaktivní odpad. Tato etapa skončila v roce 2005. V třetí etapě se pak začaly rozebírat technologie uvnitř kontejnmentu, jako jsou parogenerátory i samotná tlaková nádoba reaktoru. Zakončit by jí měla demolice samotného kontejnmentu. Nakonec by měla být celá rozloha bývalé elektrárny uvolněna. Celková cena likvidace elektrárny se odhaduje na 480 milionů euro.
Prvním tlakovodním reaktorem, který se začal ve Francii vyřazovat, se stal Chooz-A. Jednalo se o reaktor s výkonem 320 MWe a v provozu byl od roku 1967 do roku 1991. V roce 1995 byly vyvezeny palivové soubory do recyklačního závodu v La Hague. Od roku 2014 se pod vodou začala rozebírat reaktorová nádoba. Celá likvidace by měla být dokončena v první polovině dvacátých let.
<figure id="attachment_81414" class="wp-caption aligncenter" style="width: 730px;"><img class="size-full wp-image-81414" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg" sizes="(max-width: 730px) 100vw, 730px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg 730w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-725x408.jpg 725w" alt="Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa)." width="730" height="411" /><figcaption class="wp-caption-text">Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa).</figcaption></figure>
Značně postoupilo i vyřazování první jaderné elektrárny ve Španělsku, které provádí <a href="http://www.enresa.es/eng/index/activities-and-projects/dismantling-and-environmental-restoration/dismantling-of-the-jose-cabrera-nuclear-power-plant">společnost Enresa</a>. Jde o elektrárnu José Cabrera, která se označuje také jako Zorita. Jedná se o tlakovodní reaktor první generace s výkonem 142 MWe. Provoz zahájil v roce 1968 a odstaven byl v roce 2006. Příprava na likvidaci byla realizován v letech 2006 až 2009 provozovatelem, která se postarala o vyhořelé palivo a zjištění úrovně radioaktivity různých komponent. Vyhořelé palivo bylo prozatím uloženo v suchém meziskladu v areálu elektrárny. Pak si elektrárna převzala společnost Enresa, která provede její rozebrání. Nejdříve se rozebralo a zlikvidovalo vybavení strojovny. To se nelišilo od likvidace libovolné tepelné elektrárny. Radioaktivní komponenty se začaly rozebírat v roce 2011. Tlaková nádoba reaktoru a vnitřní potrubí byly rozřezány pod vodou, která stínila radiaci. Tato nejnáročnější část prací na likvidaci elektrárny byla zahájena v roce 2012 a likvidace reaktorové nádoby, parogenerátorů a biologického stínění byla dokončena do roku 2016. Pak proběhla úplná dekontaminace budov. V roce 2018 začala jejich postupná demolice. V roce 2019 tak mohlo být zahájeno rozebírání kontejnmentu. Vše by mělo být dokončeno v roce 2020. Celkově by při likvidaci elektrárny mělo vzniknout přibližně 104 000 tun odpadu. Pouze zhruba 4 % z něj bude radioaktivní. Klasický odpad se vyváží do přepracovacích závodů. Nízkoaktivní a středněaktivní odpad je periodicky odvážen do úložiště El Cabril.
Je vidět, že i v Evropě máme s likvidací odstavených jaderných bloků řadu zkušeností. V tomto případě je často výhodou, že lze vyhořelé palivo poslat na recyklaci. Budují se zde také první trvalá úložiště jaderného odpadu ve Finsku a Švédsku.
<h2>Česko a Slovensko – Jaslovské Bohunice A1 a V1</h2>
V České republice se zatím žádný blok neodstavil, takže zatím není potřeba řešit jejich likvidaci. Jen pro zajímavost bych uvedl, že i u nás už úspěšně proběhla úplná likvidace jaderného zařízení. Jednalo se malý výzkumný reaktor ŠR-0 v Plzni, dnes už se v daném místě provádí úplně jiná činnost a po reaktoru už tam není ani památky. Ovšem ve srovnání s energetickými reaktory šlo o velmi malé zařízení. 
Tři reaktory však ukončily činnost na Slovensku v elektrárně Jaslovské Bohunice. Jde o reaktor A1, který byl speciálním československým modelem. Šlo o reaktor s výkonem 110 MWe moderovaný těžkou vodou a chlazený plynem, kterým byl oxid uhličitý. Československo se pro tento typ rozhodlo, protože umožňoval využívat neobohacené palivo. Československu tak s jeho zásobami uranové rudy v principu umožňoval plnou nezávislost. Jak bylo vidět i z předchozí části textu, podobný typ reaktoru testovaly i Německo, Francie i další státy. Později se však ukázalo, že tato komplikovanější technologie neobstála v dané době v soutěži s reaktory chlazenými a moderovanými lehkou vodou. Nepřešly tak z fáze experimentálních prototypů ke komerčním modelům. Československo se tak už v podstatě před spuštěním reaktoru A1 rozhodlo využívat reaktory VVER. Reaktor A1 se do provozu dostal v roce 1972. V tomto roce se již také začaly budovat první dva reaktory VVER440 jako bloky Jaslovské Bohunice V1. Blok A1 byl experimentální, takže se narazilo na řadu problémů, které bylo potřeba překonávat. Došlo i ke dvěma vážným haváriím. V elektrárně se mohly vyměňovat palivové soubory za provozu. Při jedné takové výměně v lednu 1976 nedošlo k úplnému uzamčení těsnící zátky palivového článku a ten byl vymrštěn z reaktoru do prostoru reaktorového sálu. Došlo k výronu oxidu uhličitého, který se rozšířil po části elektrárny. Později pracovníci elektrárny s využitím dýchacích přístrojů palivový soubor zasunuli. Nedošlo k úniku radioaktivity, ale zahynuli dva pracovníci, kteří se udusili oxidem uhličitým. V únoru 1977 došlo vlivem kuliček silikagelu z absorbátoru vlhkosti, které se dostaly do palivového souboru, k jeho přehřátí a roztavení. Došlo k průniku moderátoru do primárního okruhu, poškození pokrytí paliva a průniku štěpných produktů do primárního okruhu. Radioaktivní látky se netěsnostmi v parogenerátoru dostaly i do sekundárního okruhu. V důsledku této havárie byla elektrárna odstavena.
<figure id="attachment_81415" class="wp-caption aligncenter" style="width: 460px;"><img class="size-full wp-image-81415" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/18.jpg" alt="Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS)." width="460" height="356" /><figcaption class="wp-caption-text">Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS).</figcaption></figure>
Vyřazování elektrárny je vlivem havárie a kontaminace náročnější. Jeho projekt se připravil v osmdesátých a devadesátých letech a realizuje jej společnost <a href="https://www.javys.sk/sk/">JAVYS</a> (Jadrová a vyraďovacia spoločnosť a. s.). Obsahuje pět etap a měl by trvat do roku 2035. První probíhala mezi léty 1999 až 2008. Nejdůležitějším krokem této etapy byl odvoz vyhořelého paliva do Ruska. Zároveň byly připraveny nové technologické linky na zpracování kapalných radioaktivních odpadů, fixovaný radioaktivní materiál pak byl umístěn speciálních kontejnerů z vláknobetonu. Zprovoznilo se i úložiště radioaktivního materiálu v Mochovcích, kam se mohly kontejnery přepravit. Část odpadu s největší radioaktivitou se zpracovala na vitrifikační lince. Proběhla dekontaminace řady prostor. Nejdůležitější bylo zajištění fixace radioaktivních odpadů, hlavně tekutých, a zabránění možnosti jejich uvolňování. Tím se odstranila radiologická rizika.
V druhé etapě, která probíhala v letech 2009 až 2016, se prováděla dekontaminace a demontáž technologií ve vnějších budovách. Zároveň se zajistila demontáž a likvidace řady zařízení v areálu mimo budovy, řady potrubí a nepotřebných nádrží. Odstranila se kontaminovaná zemina a zajistilo se monitorování radioaktivity. Došlo k likvidaci zavážecího stroje a dalších technologií.
Při přechodu do třetí etapy se provedla demontáž technologií, jako je smyčka pro těžkou vodu, rozřezaly se nádrže pro chladící vodu a demontoval systém pro olejové hospodářství i nádrže na olej a systém čerpadel. Uvolněné místnosti se vyčistily, upravily a připravily pro využití během dalších etap vyřazování, hlavně pro přechodné uložení některých více aktivních komponent. Ve třetí a čtvrté etapě, které by měly trvat do roku 2025, se práce zaměří na činnosti v hlavním výrobním bloku, tedy na primární okruh a související technologické části. Dále se zlikvidují silně kontaminovaná zařízení využívaná k přípravě vyhořelého paliva pro přepravu, demontují se parogenerátory a turbokompresory a ostatní navazující zařízení primárního okruhu. V páté etapě se pak zlikviduje samotný reaktor a další zařízení v šachtě reaktoru a zlikvidují se i zařízení instalovaná pro proces vyřazování.
Konečným cílem vyřazování, které by mělo skončit okolo roku 2035, je celkové vyčištění areálu a budov a jeho přebudování na technologické centrum, které by v budoucnu sloužilo jako zázemí a podpora pro vyřazování jaderných elektráren Jaslovské Bohunice V2 a Mochovce.
<figure id="attachment_81416" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1280px;"><img class="size-full wp-image-81416" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg 1280w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-512x387.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-768x581.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-1024x774.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-725x548.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-800x605.jpg 800w" alt="Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)" width="1280" height="968" /><figcaption class="wp-caption-text">Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)</figcaption></figure>
Dva reaktory VVER440 elektrárny Jaslovské Bohunice V1 začaly dodávat elektřinu v roce 1978 a 1980. Hlavně na nátlak Rakouska byly po vstupu do Evropské unie odstaveny v roce 2006 a 2008. Před zahájením vyřazování bylo potřeba vyvezení vyhořelého paliva. V lednu roku 2011 byly odvezeny poslední palivové soubory z druhého bloku elektrárny V1 do meziskladu vyhořelého paliva. Společnost JAVYS tak realizuje od roku 2011 i vyřazování této elektrárny. V první etapě, která probíhala do roku 2015, se demontovaly neaktivní systémy a zařízení, demolovaly se stavební objekty a zpracovával radioaktivní odpad z vyřazování. Neaktivní materiál, hlavně kovy, se posílal na recyklaci. Podařilo se rozebrat zařízení strojovny, dieselagregáty. Připravilo se integrální úložiště radioaktivního odpadu.
V druhé etapě, která by měla skončit v roce 2025, se pak přikročilo k úplné likvidaci elektrárny. Demolice všech čtyřech chladících věží byla dokončena v říjnu 2018. Začaly už i práce na primárním okruhu. V březnu 2019 byl vyvezen první parogenerátor a v červenci téhož roku pak poslední. Parogenerátory mají hmotnost 145 tun a 11,8 m. Všechny jsou nyní umístěny ve skladu, kde se budou postupně fragmentovat. K tomuto účelu bylo vyvinuto speciální řezací zařízení. Rozřezávání pak bylo zahájeno ke konci roku 2019. Celkově je zde nyní 1872 tun materiálu, ze kterého bude možné recyklovat zhruba 1360 tun kovu. Celkově by měly náklady na likvidaci elektrárny V1 dosáhnout 1,1 miliardy euro.
<h2>Závěr</h2>
V současnosti jsou už i zkušenosti z likvidaci jaderné elektrárny po havárii. Jedná se o případ druhého bloku jaderné elektrárny Three Mile Island. Tam nakonec i zpola roztavenou aktivní zónu (chybělo 15 cm k protavení reaktorové nádoby) z reaktoru vyvezli a kontejnment dekontaminovali. K havárii došlo v roce 1979 a již v roce 1985 bylo vyvezeno 90 tun částečně roztaveného paliva a 150 tun dalšího silně radioaktivního materiálu, který byl i důsledkem havárie. Sanační práce oficiálně skončily v roce 1993 a stály okolo miliardy dolarů. S rozebráním vlastní reaktorové budovy se čekalo až na ukončení provozu první bloku. Ten byl odstaven v roce 2019. Současná likvidace obou bloků bude levnější.
Pokud se jedná o vyhořelé jaderné palivo, tak tam se ukládají finance na účet s předpokladem, že půjde do podzemního úložiště (tedy vlastně nejméně efektivní a nejdražší varianta). Pokud pokročilé reaktory toto palivo využijí k výrobě energie a nakonec půjde pod zem jen jeho zlomková zbývající část, tak se převážná část uložených financí ušetří. Stavba prvního trvalého úložiště Onkalo ve Finsku je už ve velmi pokročilém stavu a podobné se připravuje i ve Švédsku.
Je vidět, že sice likvidace vysloužilé jaderné elektrárny není jednoduchá záležitost. Přesto už je s ní jistá zkušenost a lze případně dělat poměrně rozumné odhady její ceny a ty promítnout do ceny elektřiny. Zajímavé materiály, rozbor a odkazy jsou kromě už zmíněných zdrojů <a href="https://www.oecd-nea.org/rwm/reports/2009/nea6829-decommissioning.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a> a <a href="https://www.oecd-nea.org/ndd/pubs/2016/7201-costs-decom-npp.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a>. Náklady se pohybuji v dost širokých relacích. Závisí na tom, zda jde o osamělý blok nebo je jich více a likvidují se souběžně. Důležité je i o jak velký blok jde a jaké se předpokládá následné využití areálu. Zhruba lze říci, že blok o výkonu 1 GWe potřebuje v konzervativním odhadu zhruba miliardu euro. Jak už bylo zmíněno, náklady na likvidaci musí ve většině případu shromažďovat provozovatel a započítat je do ceny elektřiny. Velká část materiálů je neaktivní nebo nízkoaktivní a dá se recyklovat. Výhodou je, že je koncentrován do jednoho místa s velmi omezenou rozlohou a je pod velmi pečlivým dozorem státních i mezinárodních institucí. Pokud tyto náklady chceme diskutovat, je třeba to dělat i v kontextu s náklady, které přináší výroba elektřiny z jiných zdrojů (viz například <a href="https://oenergetice.cz/nazory/se-srovnanim-cen-elektriny-ruznych-energetickych-zdroju" target="_blank" rel="noopener">dřívější článek</a>).

Kolik stojí likvidace vysloužilé jaderné elektrárny? - 2. část

Kolik stojí likvidace vysloužilé jaderné elektrárny? - 1. část

V minulém roce se zase hodně mluvilo o malých modulárních reaktorech. Reálně se první dokončily nebo se na jejich výstavbě pracovalo v Rusku a Číně. Často však jde o specifické případy určené pro speciální podmínky. Příkladem může sloužit právě plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov. Ostatní projekty jsou zatím dominantně pouze na papíře.
<h2>Projekty dokončené a v realizaci</h2>
Koncem roku 2019 se podařilo uvést do provozu plovoucí atomovou elektrárnu Akademik Lomonosov. Elektrárna začala dodávat elektřinu a teplo ve městě Pevek na severu Sibiře. Jde o jeden z mála projektů malých modulárních reaktorů uvedených do praxe. Po analýze zkušeností s jejím budováním a provozem, připravuje Rosatom komerční nabídky do zahraničí. Zatím sice několik potenciálních zákazníků projevilo zájem, ale ke konkrétní objednávce ještě nedošlo.
V budoucnu by se na základě zkušeností s provozem měly postavit pokročilejší plovoucí elektrárny. Budou využívat nové reaktory RITM-200, který se instalují do nových ledoborců. Na rozdíl od reaktorů KLT-40S, které jsou na elektrárně Akademik Lomonosov, se u nich vyměňuje palivo jednou za 8 až 10 let místo jednou za 3,5 až 4 roky. Hledají se možnosti využívat tyto malé reaktory i na pevnině v Jakutsku a jinde na dálném severu. Na pevnině i v podobě plovoucí elektrárny by je Rosatom chtěl nabízet i do zahraničí, takovou možnost zvažují Filipíny, Brazílie, Saudská Arábie i jiné blízkovýchodní státy nebo Indie.
Na konkrétní realizaci malých modulárních reaktorů pracuje i Čína. V březnu 2019 začaly přípravy k výstavbě malého modulárního reaktoru ACP100 studií environmentálních dopadů stavby. Jde o zmenšenou variantu tlakovodního reaktoru ACP1000. Někdy se tento projekt označuje jako Linglong One. Bude mít pouze 56 palivových souborů, systémy pasivní bezpečnosti a umístěn bude do podzemí. Reálný start projektu pak byl vyhlášen v červenci. Betonáž jaderného ostrova by měla začít na začátku roku 2020 v elektrárně Čchang-ťiang (Changjiang), kde jsou již dva bloky CNP600. Plánují se sem i dva bloky Hualong One.
K dokončení se blíží i malý modulární reaktor HTR-PM v elektrárně Š‘-tao-wan. Jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s palivem ve tvaru koulí využívající uranové TRISO částice. Celkový výkon dvou modulárních reaktorů s jednou společnou turbínou bude 210 MWe. Kromě elektřiny bude dodávat i průmyslové teplo s teplotou 750˚C. Pracuje se na jeho větší variantě HTR-PM600. Kulové palivo pro něj se bude testovat i v Rusku.
V březnu 2019 byl podepsán kontrakt na stavbu prvního demonstračního bloku jaderné teplárny ve městě Paj-šan (Baishan). Využil by se bazénový nízkoteplotní reaktor DHR-400 (District Heating Reactor). Pokud by se osvědčil, šlo by o ideální náhradu fosilních zdrojů pro centrální vytápění.
Stejně tak pracuje Čína i na projektu plovoucí jaderné elektrárny, i když jeho realizace nebude před rokem 2021. Čína pracuje i na projektu svého prvního atomového ledoborce, který by měl být podobný těm ruským.
<h2>Připravované projekty malých modulárních reaktorů</h2>
V současné době se zájem o malé modulární reaktory SMR (Small Modular Reactor) zintenzivnil. Projekty jsou však většinou pouze na papíře. U některých se však už začalo s licencováním a hledáním umístění prvních prototypových staveb. Projekty malých modulárních reaktorů lze rozdělit do dvou skupin.
V první jsou reaktory odvozené z klasických velkých reaktorů, tedy nejčastěji tlakovodní reaktory. Jejich příkladem může být projekt NuScale. Tyto projekty mají největší šanci pro brzkou realizaci. Je však otázkou, jak to bude s jejich ekonomickou výhodností.
V druhé skupině jsou projekty někdy i velmi inovativních reaktorů, ať už se jedná o různé typy rychlých reaktorů využívajících k chlazení kapalné kovy nebo reaktory využívající tekuté palivo v podobě roztavených solí. Příkladem velmi inovativního reaktoru je reaktor s postupnou vlnou firmy TerraPower. Zde je však velkou otázkou nastavení posuzování jadernými bezpečnostními orgány. S licencováním takových modelů pro civilní a komerční využití nejsou zkušenosti a pravidla se teprve musí vytvořit.
<h2>Lehkovodní malé modulární reaktory</h2>
Jako příklad reaktoru z první skupiny, který je nejblíže realizaci, může sloužit americký projekt NuScale. Jde o malý modulární tlakovodní reaktor, který obsahuje aktivní zónu, kompenzátor objemu a parogenerátor uvnitř jednoduché nádoby fungující jako kontejnment. Jeden modul má tepelný výkon okolo 200 MWt a elektrický výkon mezi 50 až 60 MWe. Modul má 25 m na délku, 4,6 m v průměru a váží 450 tun. Může se poskládat až 12 modulů dohromady. V tomto případě se dá celkově vyprodukovaný tepelný výkon přeměnit až na 720 MWe. Reaktor by se dal využívat i pro produkci tepla a odsolování.
Na vývoji palivových souborů využívajících kovový uran pro tento reaktor bude pracovat firma Enfission, která je společným podnikem firem Lightbridge Corporation a Framatome. Zatím se testovaly firmou Framatome upravené palivové soubory HTP2 využívající keramický oxid uraničitý. Oproti standardním palivovým souborům jsou kratší.
V dubnu 2018 se dokončila první fáze projednávání licence u amerického úřadu pro jadernou bezpečnost NRC. Posouzení bezpečnostních parametrů reaktoru se předpokládá v září 2020. První prototypová elektrárna s dvanácti modulu by se měla realizovat v INL (Idaho National Laboratory) v Idaho Falls. Jeho stavba by měla být zahájena v roce 2021. Do provozu by měla být uvedena v roce 2027. Předlicenční posouzení reaktoru bylo v roce 2019 zahájeno i v Kanadě.
O možnosti využití tohoto reaktoru uvažuje řada zemí, mezi nimi je například Kanada, Rumunsko, Jordánsko, Saudská Arábie. Do spolupráce na vývoji a uplatnění reaktoru se zapojuje i jihokorejská firma Doosan Heavy Industry. Zájem o spolupráci na vývoji i využívání tohoto reaktoru má i ČEZ.
<figure id="attachment_81148" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81148" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-1-512x289.jpg 512w" alt="Elektrárna s několika NuScale moduly (zdroj NuScale Power)" width="605" height="342" /><figcaption class="wp-caption-text">Elektrárna s několika NuScale moduly (zdroj NuScale Power)</figcaption></figure>
Podobně do této kategorie patří systém SMR-160 firmy Holtec. Spolupracují s ní další firmy, například společnosti Exelon, SNC-Lavalin a Mitsubishi Electric. Jde opět o tlakovodní reaktor s elektrickým výkonem 160 MWe, jehož všechny bezpečnostní systémy jsou pasivní bez pohyblivých částí. Chlazení může fungovat dlouhodobě bez zásahu člověka. Bude umístěn v podzemí.
Postoupil přes první fázi třístupňového posuzování bezpečnostních parametrů u kanadského úřadu pro jadernou bezpečnost. První prototyp by měl být k dispozici také v polovině dvacátých let. Ukrajina má s firmou Holtec velmi dobré zkušenosti nejen při výstavbě suchých úložišť vyhořelého jaderného paliva v areálu Černobylské jaderné elektrárny. Proto se chce zapojit do vývoje, výroby i využívání tohoto reaktoru.
<figure id="attachment_81149" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81149" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-1-512x254.jpg 512w" alt="Reaktor NuScale při přepravě (zdroj Nuscale)." width="605" height="300" /><figcaption class="wp-caption-text">Reaktor NuScale při přepravě (zdroj Nuscale)</figcaption></figure>
Dalším malým tlakovodním reaktorem je SMART (System-integrated Modular Advanced Reactor), na kterém pracuje jihokorejská firma KHNP. Jde o reaktor s tepelným výkonem 330 MWt a elektrickým 100 MWe. Jihokorejci o jejich výstavbě jednají se Saudskou Arábií. Také by měl být k dispozici v druhé polovině dvacátých let.
Posledním příkladem tlakovodního reaktoru je projekt firmy Rolls-Royce z Velké Británie. Jak bylo ukázáno v přehledu, má Velká Británie zájem o využití jaderné energetiky při přechodu k nízkým emisím. Firma Rolls-Royce tak využije koncept svého reaktoru, který instaluje do ponorek a připraví koncept modulárního reaktoru s elektrickým výkonem 440 MWe. Tímto výkonem se však tento reaktor řadí spíše k těm středním. Cílovým datem v tomto případě je pro spuštění prvních bloků rok 2029.
Podobně je na tom varný reaktor BWRX-300, kterou nabízí americko-japonská firma GE-Hitachi. Jde zase o modifikaci velkých klasických varných reaktorů této firmy na výkon 300 MWe. O výstavbu prvního takového bloku má zájem Estonsko i Polsko. Estonsko začalo v roce 2019 vybírat místo, kde by se u nich malý modulární reaktor postavil. Firma slibuje, že první studie bude k dispozici v roce 2020 a reaktor v druhé polovině dvacátých let. I s touto firmou předběžně jedná o možné spolupráci ČEZ.
<figure id="attachment_81150" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81150" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-1-512x288.jpg 512w" alt="Umělecká představa reaktoru firmy Rolls-Royce (zdroj Rolls-Royce)." width="605" height="340" /><figcaption class="wp-caption-text">Umělecká představa reaktoru firmy Rolls-Royce (zdroj Rolls-Royce).</figcaption></figure>
<h2>Inovativní typy malých modulárních reaktorů</h2>
Asi nejzajímavějším a nejznámějším případem inovativního malého modulárního reaktoru je TerraPower Bila Gatese typu TWR (Traveling Wave Reactor – reaktor s postupnou vlnou). Mělo by jít o rychlý malý modulární reaktor chlazený sodíkem. Velmi vysoký stupeň vyhoření jaderného paliva by mu umožnil vydržet až 60 let bez výměny paliva. Palivo by totiž prohořívalo postupně jako svíce. Mohl by se tak umístit pod zem. Je však třeba připomenout, že u tohoto reaktoru je třeba vyřešit celou řadu technologických výzev. Souvisí hlavně s odolností materiálů a celé technologie během extrémně dlouhého provozování bez zásahu zvenčí. Bil Gates plánoval výzkum reaktoru a jeho první realizace v Číně. To ovšem znemožnila obchodní válka mezi USA a Čínou. Otázka realizace projektu se tak stává značně nejistou.
Projekt inovativního typu malého modulárního reaktoru má rozpracovaný i Centrum výzkumu Řež, což je dceřina firmu společnosti ÚJV a.s. v Řeži. Projekt se nazývá Energy Well. Zařízení vysoké sedm a půl metru bude možné přepravit na místo určení v běžném lodním kontejneru. Využíval by kulové palivo TRISO v uhlíkové matrici s obohacením 15 %. Uhlíková matrice slouží pro moderování neutronů. Jde o stejný typ paliva, který se využívá i ve vysokoteplotních plynem chlazených reaktorech. Jako chladivo by se však v případě Energy Well využívaly tekuté soli FLiBe/NaBF4. Pracoval by tak při atmosférickém tlaku a teplotách okolo 700˚ C s přirozeným oběhem chladiva a s vysokou mírou pasivní bezpečnosti. Perioda výměny paliva by měla být sedm let. Jeho výkon by měl být 20 MWt. Projekt tohoto reaktoru čtvrté generace by měl být hotový zhruba za pět let.
Výzkumem možnosti využití tekutých solí pro chlazení reaktoru i v reaktorech s palivem ve formě tekutých solí s uranem či thoriem se kolegové z ÚJV a.s. a CVŘ s.r.o. zabývají už hodně dlouho. Protože je to oblast důležitá i pro pokrok v oblasti urychlovačem řízených transmutačních technologií, pracoval jsem na některých oblastech i s mým bývalým diplomantem. Podrobnosti o využití tekutých solí v různých typech reaktorů lze najít v <a href="http://www.osel.cz/5094-jaderne-reaktory-iv-generace-vyuzivajici-roztavene-soli.html">dřívějším článku</a>.
Zatím nejdále je v této oblasti asi Kanada. Ta má svůj státní projekt podpory malých modulárních reaktorů „Cesty k malému kanadskému jadernému modulárnímu reaktoru“ (Canadian Small Modular Reactor Roadmap). Výzkumná organizace CNL (Canadian Nuclear Laboratories) zároveň v roce 2018 nabídla možnost vybudování pokusného jaderného reaktoru ve svých areálech. Reaktor by se tak měl postavit v areálu laboratoří Chalk River. Ozvalo se zhruba dvacet zájemců, z nichž zatím čtyři postoupili do druhého kola příprav.
První z nich firma GFP (Global First Power) již na konci března 2019 podal oficiální žádost o udělení licence pro stavbu a provoz malého jaderného reaktoru. Reaktor nese název MMR (Micro Modular Reactor). Jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s tepelným výkonem 15 MWt a elektrickým 5 MWe. Další reaktor nabízí firma StarCore a jde o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s elektrickým výkonem 14 MWe. Třetí pak nabízí firma Terrestrial a jde o kompaktní reaktor využívající tekuté soli IMSR (Integral Molten Salt Reactor) s elektrickým výkonem 195 MWe. Čtvrtým se pak stal projekt U-Battery, jde opět o vysokoteplotní plynem chlazený reaktor s elektrickým výkonem 4 MWe. Využívat by měl už zmíněné TRISO palivo. Dalším reaktorem v nabídce je kompaktní sodíkem chlazený rychlý reaktor využívající jako palivo kovový uran s označením ACR-100. Jeho výkon by měl být 100 MWe. Je naděje, že alespoň prototyp některého z nich s realizuje. Úřady pro jadernou bezpečnost USA a Kanady se dohodly, že při posuzování bezpečnosti některých z těchto projektů budou postupovat společně.
<figure id="attachment_81151" class="wp-caption aligncenter" style="width: 605px;"><img class="size-full wp-image-81151" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-1.jpg" sizes="(max-width: 605px) 100vw, 605px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-1.jpg 605w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-1-512x289.jpg 512w" alt="Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov (zdroj Rosenergoatom)." width="605" height="341" /><figcaption class="wp-caption-text">Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov (zdroj Rosenergoatom).</figcaption></figure>
<h2>Shrnutí situace s malými modulárními reaktory</h2>
Jak je vidět i z tohoto přehledu, tak je okolo malých modulárních reaktorů v současnosti dosti značný ruch. Problém ovšem je, že zatím je to dominantně v oblasti vizí a papírových projektů. Realizace, které by byly ve stadiu výstavby nebo se dokonce blížily dokončení, lze spočítat na prstech a jsou pouze v Rusku a Číně.
Blíže uskutečnění jsou zmenšené verze klasických lehkovodních reaktorů. Jejich autoři většinou předpokládají, že umožní překonat problémy s financováním současných velkých reaktorů. Mým osobním názorem je, že toto očekávání nemusí splnit. Finanční model závisí na cíli, se kterým se reaktor staví. Pokud je jejich cílem přechod na nízkoemisní energetiku a zajištění dlouhodobé stabilní dodávky elektřiny, je použitelný jiný finanční model než v případě, že zdroj buduje soukromý investor za účelem získání zisku v relativně krátkém čase.
V případě prvním, pokud je zajištěna politická a státní podpora, která radikálně sníží cenu pojištění a úvěrů a netlačí na rychlou návratnost, tak je cena produkované elektřiny relativně velmi nízká. To, že se postupně přešlo ke stále větším blokům, nebylo náhodou. Pokud odhlédneme od nákladů financování, je větší blok efektivnější a cena vyrobené jednotky elektřiny je nižší.
Ve druhém případě je vysoká cena financování a pojištění před riziky nedokončení například kvůli politickým vlivům. Zároveň je prioritou rychlá návratnost investic. Tam může mít rozdělení stavby do několika modulů, které se spouštějí postupně, i značný finanční efekt.
Úspěšné však podle mého malé modulární reaktory budou, pokud proniknou do oblasti využití menších lokálních elektráren a tepláren. Důležitou podmínkou je realizace výroby továrním způsobem ve velkých sériích. Podmínkou také je, aby proces licencování u nich byl jednodušší, než je u velkých jaderných bloků. Kdy budou na trhu k dispozici komerční a konkurenceschopné modely, je tak pořád otázkou.
Ještě větší otázkou je proces licencování reaktorů v případě inovativních typů. Zde je většina projektů teprve ve fázi vývoje. Ve „vývoji“ jsou i regulatorní podmínky pro ně. Zde je možnost se dostat blízko koncepce dlouhodobě fungující kompaktní „baterie“, která se vyměňuje jednou za mnoholeté období. To by mohlo přinést zlom v možnosti využití v decentralizované podobě i ekonomice. Zde však bude pravděpodobně potřeba na první komerční modely čekat mnohem déle.
Osobně si však myslím, že i při úspěšném zavedení malých modulárních reaktorů tyto nevytlačí velké reaktory III. generace. Oba typy se budou doplňovat a společně by i v kombinaci s obnovitelnými zdroji měly přispět k přechodu k nízkoemisní společnosti.

Současný stav v oblasti malých modulárních reaktorů

Jaderná energetika v roce 2019

I s ohledem na to, že na přelomu roku 2019 a 2020 se realizovalo několik kroků k zahájení výstavby nového bloku v Dukovanech, je zajímavé se podívat na současnost a perspektivy jaderné energetiky ve Střední Evropě. Energetiky jejich států mají řadu společných vlastností i odlišností. Je však řada důvodů, aby i kvůli jaderné energetice spolupracovaly a postupovaly koordinovaně a společně.
Kromě Polska všechny státy V4 provozují reaktory VVER440. V Česku jsou čtyři tyto bloky v elektrárně Dukovany, na Slovensku dva provozované bloky v elektrárně Jaslovské Bohunice a dva v provozu a dva ve výstavbě v elektrárně Mochovce a v Maďarsku pak čtyři bloky v elektrárně Paks. Kromě Mochovců všechny bloky byly dokončeny v osmdesátých letech. Zároveň se nedá předpokládat, že by se rychle postavila jejich náhrada. Je tak třeba usilovně pracovat na co nejdelší době jejich bezpečného provozování. Zde budou provozovatelé narážet nejen na technické výzvy, ale také na velmi intenzivní politický tlak z Německa a Rakouska na uzavření těchto bloků. V technické i politické oblasti bude velmi užitečná spolupráce a vzájemná podpora těchto zemí. Technicky a pravděpodobně ekonomicky je určitě možné provozování 50 i 60 let, tedy buď do třicátých, nebo dokonce čtyřicátých let. Kritickým problémem však bude politický odpor Rakouska a Německa.
Zmíněné bloky VVER440 bude potřeba nejpozději do čtvrt století nahradit novými zdroji. Doba výstavby nových jaderných bloků v Evropě je navíc velmi dlouhá. Proto je potřeba co nejdříve pracovat na jejich náhradě. Zároveň však by měly středoevropské státy v rámci celoevropské politiky snižování emisí nahradit své fosilní zdroje nízkoemisními. Podívejme se tak podrobněji na středoevropskou energetiku a její možnosti přispívat ke snížení emisí.
<h2>Středoevropské státy a nízkoemisní energetika</h2>
Všechny zmíněné středoevropské země mají jistě určitý potenciál pro využití obnovitelné energie. Ovšem vzhledem k jejich geografickým podmínkám je tento potenciál omezený. Vodní zdroje mají relativně vysoký příspěvek a potenciál využití na Slovensku, připomenu Vážskou kaskádu. Ten už je však i tam z největší části využit. Možnosti případné nové výstavby jsou už značně omezené a jsou často z ekologických důvodů problematické. Příkladem může být vyrovnávací stupeň Nagymaros, který Maďarsko nakonec nerealizovalo, či přečerpávací elektrárny v horských partiích Česka.
Větrné mořské pobřeží má pouze Polsko, v dalších státech jsou možnosti využití větru značně omezené. Hlavně Polsko a Maďarsko jsou intenzivní zemědělští producenti, i tak však ve výrobě energie lze jen omezeně spoléhat na biomasu. Konkuruje totiž produkci potravin a ekologické funkci krajiny. Při odchodu od uhlí tak pro všechny tyto státy existují pouze dvě možnosti. Buď v budoucnu přejdou na kombinaci plynu a obnovitelných zdrojů, nebo na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů. Nevýhodou plynu je, že je všechny tyto státy dováží. Zároveň je to fosilní palivo, při jehož těžbě, dopravě a spalování se intenzivně produkují skleníkové plyny. Přechod k nízkoemisní energetice tak v těchto zemích může zajistit pouze kombinace jaderných bloků a obnovitelných zdrojů. S využíváním plynu vyvstává hlavně pro Česko, Maďarsko a Slovensko ještě jeden problém. Jde o menší a velmi otevřené ekonomiky závisející na průmyslu a exportu jeho výrobků. Pro zajištění své konkurenceschopnosti tak potřebují zajištění bezpečných dodávek levné elektřiny. S využitím dováženého plynu to půjde těžko.
Česká republika má produkci elektřiny v současnosti okolo 88 TWh a spotřebu 74 TWh, je tak zatím exportérem elektřiny. Z uhlí vyrábí okolo 43 % a jádro zajišťuje okolo 34 % elektřiny. Má čtyři bloky VVER440 v Dukovanech a dva bloky VVER1000 v Temelíně. V nejbližších letech však dojde k odstavení několika uhelných bloků, které nesplní nové přísnější limity na emise. Česko tak přestane být exportérem a postupně začne mít potřebu importu elektřiny. Pokud chce realizovat cestu k nízkoemisní elektroenergetice, bude muset postavit přinejmenším náhradu Dukovan a dostavbu dvou bloků v Temelíně.
Slovensko je na cestě k nízkým emisím nejdále. V současné době je sice mírným importérem elektřiny, produkuje zhruba 27 TWh a spotřebuje 31 TWh. Po dostavbě dvou nových bloků v Mochovcích se však stane exportní zemí. Poslední dvě uhelné elektrárny, které zatím dodávají zhruba 10 % elektřiny, pak bude moci zavřít. Jaderné bloky v elektrárnách Jaslovské Bohunice a Mochovce zde poskytují už nyní okolo 55 % elektřiny. Připomeňme, že vodní zdroje zde dodávají okolo 15 % elektřiny. Slovensko tak v příštích pár letech dokončí přechod k nízkoemisní elektroenergetice. Pak bude potřebovat postavit náhradu za dosluhující bloky v Jaslovských Bohunicích. Slovensko je jedinou zemí v diskutované čtveřici, která má již odstavené jaderné bloky. Ukáže tak, jak je možné bezpečně zlikvidovat dosluhující bloky. Zde by mohlo pomoci získávat zkušenosti i ostatním. Důležité je to hlavně u bloku A1, kde proběhla jaderná havárie.
Maďarsko produkuje 31 TWh elektřiny a spotřebuje jí 44 TWh. Je tak jejím velmi silným importérem, dováží okolo 30 % svých potřeb. Z uhlí produkuje 15 % a z plynu pak 24 % elektřiny. Čtyři bloky VVER440 v elektrárně Paks jí dodávají 50 % výroby elektřiny. Tato země postoupila nejdále v přípravě výstavby nových jaderných bloků. Smlouva o výstavbě dvojice bloků VVER1200 už byla s Rosatomem uzavřena a probíhá příprava staveniště. Zároveň se pracuje na získání povolení ke stavbě. Vybírají se také subdodavatelé jednotlivých částí. Turbínu bude dodávat GE a systém pro kontrolu a řízení Framatom se Siemensem. I to by mohlo urychlit získávání licence. Jsou to totiž firmy s velmi širokými zkušenostmi z Evropské unie.
Polsko má pro přechod k nízkoemisní energetice nejhorší pozici. Jeho výroba a spotřeba elektřiny je zhruba stejná, okolo 165 TWh. Z uhlí získává okolo 80 % elektřiny a z plynu 6 %. Z obnovitelných zdrojů je nejvýznamnější vítr, který dodává 7 % a voda s 1,5 %. Výstavba prvních jaderných bloků je teprve v přípravě.
<figure id="attachment_81098" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1178px;"><img class="size-full wp-image-81098" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited.jpg 1178w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-512x252.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-768x377.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-1024x503.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-725x356.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/2-edited-800x393.jpg 800w" alt="Jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ)" width="1178" height="579" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ)</figcaption></figure>
<h2>Pokrok v minulém roce</h2>
Podívejme se na pokrok v jaderné energetice jednotlivých středoevropských zemích v minulém roce. Nejdříve, co se povedlo v Česku. Důležitým úkolem je co nejefektivnější využití stávajících bloků. Jednou z možností jsou dodávky tepla z nich. Tuto službu zatím u nás poskytují v omezené míře.
V polovině března 2019 začal ČEZ budovat horkovod z Temelína do Českých Budějovic. Jeho délka bude 26 km a dokončit jej firma plánuje do dvou let. Dvě potrubí o průměru 80 cm budou nejméně 1,3 m pod zemí. Horkovod povede většinou podél silnice mezi Týnem nad Vltavou a Českými Budějovicemi. Na stavbě by mělo pracovat až 80 lidí. Ztráty tepla by měly být pod 3 %. Měl by zajistit zhruba 30 % tepla potřebného v Budějovicích.
Pokračují přípravy smluv potřebných pro zahájení stavby prvního nového reaktoru. Půjde o blok v Dukovanech. Investory nových jaderných zdrojů v Česku mají být dceřiné firmy energetické společnosti ČEZ – EDU II pro jadernou elektrárnu Dukovany a ETE II pro jadernou elektrárnu Temelín. V současné době se dolaďuje smlouva mezi státem a společností ČEZ o stavbě nového bloku v Dukovanech. Měla by být podepsána a zveřejněna na přelomu února a března. Dohoda má upravit práva a povinnosti obou stran. Soutěž na dodavatele by měla být vypsána v prosinci. Začít stavět by se mohlo v roce 2029 a dokončení by se tak dalo čekat kolem roku 2036. Účast v soutěži zatím předpokládá pět firem: ruský Rosatom, francouzská EDF, jihokorejská KHNP, čínská CGNP a americký Westinghouse.
Pokud by se současné dukovanské bloky provozovaly 60 let, byl by překryv provozu zhruba deset let. Pokud bude výkon bloku okolo 1200 MWe, je pro takový provoz chladící vody dostatek i s rezervou. Navíc se na elektrárně pracuje na snížení spotřeby chladící vody u stávajících bloků.
Pokud vše půjde úspěšně a bude se dále směřovat k nízkoemisní energetice, měla by se během následujících pěti let připravit i dostavba dvou bloků v jaderné elektrárně Temelín.
Slovensko dokončuje dva bloky VVER440. Ty se začaly sice stavět už v roce 1985, v roce 1992 však byla výstavba zastavena. Obnovena byla v roce 2008. Provází ji však velký počet zpoždění. V roce 2019 se už přiblížilo spuštění alespoň jednoho z nich.
Třetí blok elektrárny Mochovce už je dokončený a připravuje se k uvedení do provozu. V průběhu roku 2019 proběhla řada velmi důležitých testů. Klíčové jsou hlavně různé tlakové zkoušky a hydrozkoušky. Při prvních horkých hydrozkouškách se objevily některé nedostatky, takže se od poloviny prosince 2019 uskutečnily opakované testy. Při nich se reaktor a systémy prvního okruhu nahřály na teplotu 260˚C a natlakovaly na tlak 16,8 MPa. Do reaktoru se zavezly tepelné imitátory palivových souborů, které věrně simulovaly hydrodynamické podmínky během provozu.
<figure id="attachment_81099" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1179px;"><img class="size-full wp-image-81099" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited.jpg 1179w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-768x433.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-1024x577.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-725x408.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/3-edited-800x451.jpg 800w" alt="Jaderná elektrárna Mochovce (zdroj Slovenské elektrárny)" width="1179" height="664" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Mochovce (zdroj Slovenské elektrárny)</figcaption></figure>
Všechny naplánované testy byly vykonány. Úspěšně se zrealizovaly pevnostní tlaková zkouška primárního okruhu, tlakové zkoušky všech parogenerátorů i zkoušky záložních dieselových generátorů. Slovenský úřad jaderného dozoru tyto zkoušky označil za úspěšné a předběžně jsou hodnoceny jako vyhovující. Pozorovaly se dva nedostatky. Během nové zkoušky úřad zjistil problémy na součásti zařízení, které slouží k udržení stálého tlaku v primárním okruhu bloku. V hermetické zóně, kde jsou umístěna základní technologická zařízení, byla zase snížena kvalita vzduchu. Důvodem patrně byly výpary z použitých nátěrů.
Teď bude důležité, jak se podaří odstranit i tyto problémy. Na tom závisí i doba zavezení palivových souborů. Kdy přesně k tomu dojde, nelze zatím říci. Mělo by to však být v tomto roce.
Po spuštění třetího bloku se bude možné soustředit na dokončení bloku čtvrtého. Zde je však třeba vykonat ještě dost práce. Je tak pravděpodobnější, že jeho spuštění bude spíše dva než jeden rok po zprovoznění třetího.
Rozbíhá se příprava výstavby jaderné elektrárny Paks. Koncem června 2019 se zde slavnostně začalo s výstavbou servisních budov potřebných pro stavbu nových jaderných bloků. Celkově by jich mělo být 80, jde o administrativní budovy, montážní haly, sklady a další.
Polsko se dostalo v roce 2019 pod ještě větší tlak na snížení své uhelné produkce elektrické energie. Masivnější náhrada uhelných elektráren se u něj neobejde bez využití jaderných zdrojů. Dá se předpokládat, že tlak na odchod od uhlí v Evropské unii bude i nadále růst. Polsko tak plánuje v nejbližších letech zahájit výstavbu své první jaderné elektrárny. Do provozu by ji chtělo uvést již v roce 2033. Do roku 2043 by chtělo mít v provozu 6 reaktorů s celkovým výkonem 6 až 9 GWe. Reálný vývoj je však velmi otevřený.
<h2>Jihovýchod Evropy</h2>
S energetikou středoevropského prostoru je úzce provázán i jihovýchod Evropy, který také jadernou energetiku využívá a plánuje ji provozovat i v budoucnu. Bulharsko znovu obnovilo snahu dokončit rozestavěný projekt jaderné elektrárny Belene. Po celý rok 2019 probíhala příprava tendru na investora a dodavatele. Zároveň se Bulharsko snaží zapojit okolní státy, jako jsou například Černá hora a Makedonie. To by umožnilo zlepšit uplatnění výroby této elektrárny.
Do soutěže se podle konečné informace z 31 ledna 2020 přihlásilo pět zájemců: ruský Rosatom, korejská KHNP, čínská CNNC chtějí být strategickými investory a francouzská Framatom a americká GE jako dodavatelé. Silným kandidátem je v ní Rosatom, protože nedokončená elektrárna i s již dodanými komponentami je jeho provenience.
Rumunsko stále uvažuje o rozšíření elektrárny Černá voda a dokončení dalších dlouho rozestavěných bloků. Dlouhodobě jedná s čínskou firmou CNG jako potenciálním investorem. Pořád však je otevřenou otázkou, kdy a kdo nakonec bude bloky v Černé vodě dokončovat.
<figure id="attachment_81100" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1179px;"><img class="size-full wp-image-81100" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited.jpg 1179w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-512x340.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-768x510.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-1024x680.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-725x481.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/4-edited-800x531.jpg 800w" alt="V Centru výzkumu v Řeži pracují na vývoji inovativního malého modulárního reaktoru Energy Well (zdroj UJV)" width="1179" height="783" /><figcaption class="wp-caption-text">V Centru výzkumu v Řeži pracují na vývoji inovativního malého modulárního reaktoru Energy Well (zdroj UJV)</figcaption></figure>
<h2>Shrnutí stavu v středoevropském regionu</h2>
Jak je vidět z předchozího přehledu, potřebují všechny státy V4 postavit nové bloky. Zvlášť velká potřeba je v Polsku. Je jasné, že zvláště přístup k financování výstavby a výběru dodavatele je rozdílný. Tato fáze je již dokončena v Maďarsku a ostatní státy budou pečlivě sledovat, jak úspěšně probíhá realizace projektu v této zemi. Je otázkou, jestli bude možná spolupráce už v této oblasti. Spojit zakázky by v případě požadavku na větší počet bloků od jednoho dodavatele mohlo vést k lepší cenové nabídce.
Jaderný průmysl je nejvíce rozvinutý v České republice. Je tak zde potenciál vysokého zapojení do případné výstavby v Česku i okolních státech. Spojit síly by bylo výhodné i v oblasti výchovy potřebných odborníků a rozvoji struktur jaderného dozoru, které jsou klíčové pro bezpečnost provozování jaderných zařízení. Rozvoj v této oblasti je nejdůležitější právě pro Polsko, které do klubu států využívajících jadernou energetiku teprve vstupuje.
Český průmysl se intenzivně angažuje v údržbě jaderných bloků i ve východní Evropě. Na Ukrajině jádro zajišťuje okolo poloviny produkce elektřiny. Provozují se tam bloky VVER1000 a VVER440, které naše podniky dobře znají. I to je důvod, proč se pro dostavbu bloků 3 a 4 Chmelnické jaderné elektrárny uvažuje o české firmě Škoda JS. Zahájení stavby se plánuje na rok 2021. Je však velkou otázkou, zda a kdy reálně dostavba proběhne. Pokud by k tomu došlo, byla by to pro český jaderný průmysl velká výzva a také zdroj zkušeností. Vzhledem k tomu, že se pracuje na propojení ukrajinské elektrické soustavy s evropskou soustavou ENTSO-E právě přes oblast spojenou s Chmelnickou jadernou elektrárnou, mohla by tato jaderná elektrárna pomoci v době, kdy začne mít střed a východ Evropské unie problém s nedostatkem stabilních zdrojů.
Na závěr je možné zmínit, že v principu všechny čtyři státy uvažují o možnosti využívat v budoucnu malé modulární reaktory pro výrobu elektřiny i centrální dodávky tepla. I spolupráce v této oblasti bude velmi užitečná. Do vývoje malých modulárních reaktorů se nejvíce zapojilo Česko. Známá je koncepce takového zařízení Energy Well připravovaného výzkumnou organizací ÚJV a.s. v Řeži. Ta v loňském roce získala patent na tento malý modulární jaderný reaktor. Podrobněji se na tato zařízení podíváme za chvíli. Zároveň společnost ČEZ konzultuje možnost spolupráce při zavádění malých modulárních reaktorů NuScale firmy NuSCale Power a BWRX-300 firmy GE Hitachi.
<figure id="attachment_81101" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1178px;"><img class="size-full wp-image-81101" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited.jpg 1178w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-512x235.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-768x352.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-1024x469.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-725x332.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/5-edited-800x367.jpg 800w" alt="Chmelnická jaderná elektrárna (zdroj Wikipwedie, RLuts)" width="1178" height="540" /><figcaption class="wp-caption-text">Chmelnická jaderná elektrárna (zdroj Wikipwedie, RLuts)</figcaption></figure>