Názory

Co dělat právě nyní v české energetice? - díl druhý

Co dělat právě nyní v české energetice? - díl první

Rok 2020 - další zlom v zavádění reaktorů III. generace

Stále více se blíží zlomové období z hlediska energetiky v našem regionu i celé Evropě. Je tak stále důležitější, aby se v Česku přistoupilo k radikálnějším krokům, které by umožnily přechod a modernizaci naší energetiky. Je však vidět, že se zatím nedaří nalézt shodu a realizovat potřebné konkrétní kroky.
V poslední době se však zdá, že se začíná objevovat určitá širší vůle ke kompromisu a shodě. Příkladem <a href="https://uhelnakomise.cz/2020/06/25/jan-horacek-prispevek-do-diskuze-o-jaderne-energetice/" target="_blank" rel="noopener">můžou být materiály Stínové uhelné komise k jaderné energetice</a>. Tato je dominantně tvořena reprezentanty protijaderně nastavených environmentálních aktivistických skupin. Přesto je k možnému využití jaderné energie při přechodu k nízkoemisní energetice v Česku poměrně velmi vstřícná. Je pochopitelně otázkou, do jaké míry návrh reprezentuje shodu komise a do jaké míry jde o názor daného jejího člena. Přesto by to mohlo znamenat určitý posun v prioritách a ochotu k hledání kompromisu s cílem reálného posunu na cestě k dosažení snížení emisí.
<figure id="attachment_85652" class="wp-caption aligncenter" style="width: 945px;"><img class="size-full wp-image-85652" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1.jpg 945w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-384x512.jpg 384w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-768x1024.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-725x967.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-800x1067.jpg 800w" alt="Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner)." width="945" height="1260" /><figcaption class="wp-caption-text">Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>Na čem by nejspíše mohla panovat shoda</h2>
Proto bych se pokusil formulovat základní mantinely, které ohraničují budoucí cestu energetiky u nás a mohly by být v Česku základem širší shody. Jde o těchto několik důležitých faktů.
Je nesporné, že Česko a celá Evropa odejde od uhlí a s největší pravděpodobností bude stále větší tlak na odchod i od dalších fosilních zdrojů a prosazování snížení emisí oxidu uhličitého. Je tak třeba počítat například s růstem ceny emisních povolenek v Evropské unii a zavádění dalších nástrojů pro omezování emisí oxidu uhličitého.
Česká republika tak musí zvýšit podíl nízkoemisních zdrojů ve svém energetickém mixu. Nemá větrné pobřeží a její geografická poloha a poměrně vysoká hustota osídlení omezuje možnosti využití většiny obnovitelných zdrojů. Musí tak vytvořit rozmanitý energetický mix a nemůže spoléhat na nějaký dominující zdroj, kterým může být voda v Rakousku či Švédsku, vítr v Dánsku, Německu a Velké Británii nebo slunce ve Španělsku a Itálii.
V Česku i Evropě bude sílit tlak na elektrifikaci dopravy i dalších oblastí a zároveň lze čekat tlak na úspory a zvýšení efektivity využití energií. Dopady těchto trendů lze těžko odhadnout, takže budoucí vývoj spotřeby energií u nás lze jen těžko předvídat.
Česká republika je silně zapojena do energetické sítě v regionu a dominantně ovlivňována energetickou koncepcí Německa. Je tak vhodnější, aby energetický mix Česka německý doplňoval, než aby jej kopíroval. V době, kdy budou v Německu přebytky ve výrobě elektřiny, bude i u nás tato komodita laciná.
Shoda nejspíše panuje i v tom, že by bylo dobré nevyvážet fosilní elektřinu. Prioritně pak omezovat výrobu a vývoz té uhelné. Zároveň by však nemělo neuvážené zavírání energetických zdrojů a snížení produkce elektřiny ohrozit dostupnost a cenu elektřiny pro náš průmysl a obyvatelstvo. V Česku je životní úroveň značně závislá na průmyslu a případné zhoršení dostupnosti elektřiny a významné zvýšení její ceny by mohlo mít i dramatické sociální dopady.
V energetice probíhají současně na jedné straně cesta k stále větší centralizaci, na druhé pak se do energetické sítě zapojuje stále větší počet malých decentralizovaných zdrojů. Příkladem toho prvního trendu jsou například velké větrné farmy na severu Evropy, které vyrábí elektřinu pro spotřebitelé ve vzdálenostech mnoha stovek kilometrů. Vede to k nutnosti budovat velmi dlouhá vedení velmi vysokého napětí pro výkony v řádu gigawattů. Že nejde o jednoduchou záležitost, se přesvědčuje Německo, které chce nahradit jaderné a uhelné zdroje v Bavorsku z velké části právě větrnou energii ze severu. Druhý trend je symbolizován například stále větším počtem fotovoltaických zdrojů na střechách budov a nutností tyto fluktuující zdroje řídit v prostředí rychlých změn výroby a spotřeby konkrétních malých výrobců a spotřebitelů pomocí inteligentní sítě.
<figure id="attachment_85653" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1387px;"><img class="size-full wp-image-85653" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2.jpg 1387w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-512x263.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-768x395.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-1024x526.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-725x373.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-800x411.jpg 800w" alt="Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KEPCO, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner)." width="1387" height="713" /><figcaption class="wp-caption-text">Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KHNP, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>Na čem shoda nepanuje</h2>
Na bodech formulovaných v předchozích bodech se většina odborníků i veřejnosti pravděpodobně shodne. Na druhé stráně jsou mezi odborníky i ve veřejnosti rozdílné názory na to, které konkrétní nízkoemisní zdroje nahradí odstavované uhelné a stárnoucí zdroje jiného typu. Stejně tak není shoda na tom, k jakému podílu centralizované a decentralizované energetiky by bylo vhodné dospět. Není shoda ani na tom, jak rychle a jakou formou by mělo proběhnout uzavírání uhelných bloků a odchod od ostatních fosilních zdrojů.
Možnosti využití fotovoltaiky i větru velice silně závisí na pokroku v oblasti ukládání energie a pokroku v zavádění chytrých prvků do energetiky. Stejně tak může ovlivnit míru budoucího využití jaderné energie hlavně v decentralizované podobě pokrok v oblasti malých modulárních reaktorů. Je tak jasné, že budoucí technologický průlom v některé ze zmíněných oblastí může přinést i značnou výhodu pro danou energetickou oblast. Bylo by tak dobré, aby případný průlom mohla česká energetika využít. Ovšem na tom, kdy a jaké takové technologické průlomy se uskuteční shoda nepanuje.
Shoda nepanuje ani v tom, jak rychle a jakým způsobem by mělo probíhat odstavování uhelných bloků a jak a jak dlouho by se měly využívat ostatní fosilní zdroje, zvláště plynové. Ještě složitější otázkou s řadou různých názorů je transformace technologií zajišťujících teplo nejen pro domácnosti, hlavně v oblasti centrálních zdrojů tepla.
<h2>Co by se mohlo a mělo vyřešit na cestě k nízkoemisnímu mixu</h2>
V oblasti jaderných zdrojů probíhá po dokončení dvou bloků v Temelíně v přípravě nových zdrojů dlouhodobé přešlapování. Po zrušení tendru na dostavbu Temelína je shoda v tom, že případné další bloky by se nejdříve měly stavět v Dukovanech. Zde by se totiž měla postupně připravovat náhrada stávajících bloků. Je poměrně vysoká shoda na tom, že by se současné dukovanské bloky měly provozovat celkově padesát nebo dokonce šedesát let. Přesto však je třeba počítat s tím, že by se mělo už nyní pracovat na jejich náhradě.
Je třeba najít způsob financování, vybrat dodavatele a stavbu realizovat. Česko má v jaderné energetice dlouhodobou tradici a je zde řada firem, které jsou do budování jaderných technologií zapojeny. Přesto je však otázka, jak se podaří překlenout dlouhou mezeru a jestli budeme schopni realizovat první nový blok u nás po dlouhé době. Právě výstavba jednoho nového bloku v Dukovanech by mohla ukázat, jaké schopnosti v jaderné energetice máme. Pokud bude realizace výstavby nového bloku probíhat úspěšně, bude možné na základě získaných zkušeností přistoupit i k výstavbě dalších v Dukovanech a Temelíně. Na základě získaných zkušeností pak třeba ve vzdálenější budoucnosti využít případný technologický průlom v oblasti malých modulárních reaktorů.
V oblasti větrných zdrojů zůstává dlouhodobá stagnace, kdy hlavně kvůli odporu místních komunit se nové větrné turbíny téměř vůbec nestaví. Po velkém boomu v letech 2009 a 2010 je i v oblasti fotovoltaických elektráren u nás dlouhodobá stagnace. I zde je třeba najít vhodný model financování a ukázat, jaký potenciál v této oblasti reálně máme. Na základě prvních realizovaných projektů a zkušeností s nimi pak bude možné podíl těchto zdrojů zvyšovat.
Je také třeba najít efektivní způsob podpory možností ukládání energie a chytrého řízení sítě. Jisté možnosti jsou už i v současném systému a lze je zapojit i v době, kdy zde ještě nebudou nové jaderné bloky nebo větší výkony v nových obnovitelných zdrojích. Zároveň by se měla ukázat cesta, jak v budoucnu podpořit v tomto směru vyšší používání fluktuujících obnovitelných zdrojů. A využít případně technologické průlomy v oblasti obnovitelných zdrojů, ukládání energie a kooperace pomocí chytrých sítí.
Je jasné, že ještě řadu let se naše energetika neobejde bez fosilních zdrojů, a ani těch uhelných. Je tak potřeba zajistit, aby se využívaly efektivně a ekologicky pro potřeby Česka, a elektřina z ní nesloužila k exportu. Zároveň je jasné, že by důraz měl být při jejich využívání na kogeneraci a co nejvyšší efektivitu i ekologický přístup.
<figure id="attachment_85654" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1600px;"><img class="size-full wp-image-85654" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3.jpg 1600w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-512x257.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-768x386.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-1024x515.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-725x364.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-800x402.jpg 800w" alt="Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů." width="1600" height="804" /><figcaption class="wp-caption-text">Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů.</figcaption></figure>
<h2>Závěr</h2>
Je jasné, že zhruba do třiceti až čtyřicet let bychom měli přejít k dominantně nízkoemisní energetice. V každém případě je evidentní, že u nás to bude mix obnovitelných a jaderných zdrojů. Jak konkrétně se tento přechod realizuje a k jakému podílu jednotlivých nízkoemisních zdrojů se dospěje, lze těžko nyní odhadnout.
Ovšem pro efektivní přechod a postupné vyladění energetického mixu by přispělo, kdyby se dosáhlo alespoň základní shody v široké odborné komunitě i veřejnosti. Zatím se však bohužel zdá, že řada lobbystických skupin se více věnuje boji proti jiným zdrojům než snaze ukázat potenciál a možnosti toho jejich. Pokud by se dosáhlo společné podpory zmíněných projektů, které by na reálných příkladech ukázaly naše schopnosti a potenciál v daných oblastech, byl by to obrovský úspěch. A zároveň by se také realizoval skutečný pokrok v cestě za nízkoemisním mixem. Další kroky by se pak mohly dělat již na základě konkrétních zkušeností s reálným budováním a využíváním jednotlivých zdrojů.
Pokud by proponenti různých zdrojů a cest shromáždili a prezentovali přehled překážek, které stojí v cestě k realizaci jejich zdrojů, a pomohli v hledání vhodného a efektivního finančního modelu a zákonného rámce pro jejich podporu, mohly by se vytvořit podmínky pro první etapu realizace jednotlivých komponent našeho nízkoemisního mixu. Tato první etapa by pak umožnila získat zkušenosti pro realizaci dalších etap.
V případě fosilních zdrojů jde hlavně o zajištění energetické bezpečnosti a pokrytí výkonové dostatečnosti v době, kdy nízkoemisní zdroje a baterie nestačí. Proto je také třeba najít finanční model a zákonný rámec, který by je v této úloze podpořil a omezil vývoz jejich energie do zahraničí.
V roce 2022 budou v Německu odstaveny všechny jaderné bloky, zároveň bude v následujících několika letech uzavřen velký počet uhelných bloků u nás i v našem okolí. Na realizaci jejich nízkoemisní náhrady je tak relativně málo času. Časový rámec výstavby nového jaderného bloku je poměrně dlouhý, i když u nás máme výhodu výstavby na připravených a schválených místech, kde je podpora výstavby veřejnosti v okolí poměrně silná. Pokud se vezme výstavba větrných turbín odpovídajícího výkonu, tak nalezení dostatečného počtu vhodných míst a získání potřebné podpory okolních komunit i potřebných stavebních povolení nebude patrně kratší, spíše naopak.
Zároveň budeme muset svou cestu k nízkoemisní energetice prosadit v rámci Evropské unie. Tomu by významně pomohla široká odborná i politická shoda na základních mantinelech. Ta by měla zahrnovat dostatečnou vůli po kompromisu. Žádný z finančních modelů a zákonných rámců totiž nemůže být ideální a uspokojující plně úplně všechny. Právě široká rámcová shoda a podpora energetické koncepce by usnadnila vyjednávání České republiky v rámci Evropské unie. Zde by bylo dobré, kdyby se politické strany a aktivistické skupiny vyhnuly zneužívání tohoto tématu k politickému a ideologickému boji.
Dostatek ekologicky přijatelné energie je klíčovou podmínkou pro udržitelný rozvoj naší civilizace a společnosti. Proto by jedna z následujících konferencí <a href="https://i-equilibrium.cz/" target="_blank" rel="noopener">institutu Equilibrium</a> měla být věnována právě tomuto tématu. S vysokou pravděpodobností by se měla uskutečnit 30. září 2020. I když je její zaměření spíše na dlouhodobé koncepce a vize, tedy třeba právě na těch následujících čtyřicet let, mělo by jít i o hledání právě popsané rámcové shody ve společnosti na směřování současné vize a hledání nástrojů, které by podle zainteresovaných odborníků pomohly odstranit překážky v její realizaci. Jednodenní konference by dopoledne byla věnována jednotlivým typům zdrojů, jejich uplatnění a kooperaci v energetickém mixu, přehledu, které překážky brání u nás jejich co nejefektivnějšímu nasazení, i jisté vizi jejich vzdálenější budoucnosti. Odpoledne by pak bylo věnováno hledání souběžné cesty k centralizaci i decentralizaci energetiky. Diskutovaly by se nástroje k podpoře energetické kooperace na velké vzdálenosti a s velkými výkony na jedné straně, i možnosti chytrých sítí v mikroregionech a obecném uplatnění konceptu, který by se dal označit jako Energetika 4.0, na straně druhé.
Poznámka: Rámcový přehled o problematice energetiky ve světě i u nás si lze udělat z článku cyklu věnovaného tomuto tématu (<a href="https://oenergetice.cz/vetrne-elektrarny/vetrne-elektrarny-vcera-dnes-zitra-dil-1" target="_blank" rel="noopener">větrné zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/soucasny-stav-budoucnost-jaderne-energetiky-dil-1" target="_blank" rel="noopener">jaderné zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/potencial-vyuziti-fotovoltaickych-zdroju-cr-ve-svete-dil-1" target="_blank" rel="noopener">fotovoltaické zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/mozne-cesty-k-nizkoemisni-energetice-dil-1" target="_blank" rel="noopener">cesty k nízkoemisní energetice</a>, <a href="https://oenergetice.cz/energetika-v-cr/mozne-scenare-rizika-vyvoje-elektroenergetiky-cesku" target="_blank" rel="noopener">nízkoemisní scénáře v Česku</a>, <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/nejvyuzivanejsi-obnovitelny-zdroj-sveta-vodni-elektrarny-jako-dulezity-zdroj-u-nas-i-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">vodní elektrárny</a>, <a href="https://oenergetice.cz/akumulace-energie/velky-prehled-vyuzivane-i-perspektivni-technologie-akumulace-energie" target="_blank" rel="noopener">akumulace a regulace sítě</a>, <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jake-jsou-moznosti-vyuziti-geotermalni-energie-cesku" target="_blank" rel="noopener">geotermální energie</a> a <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jaky-potencial-vyuziti-biomasy-cesku-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">využití biomasy</a>).

Může být shoda na energetické koncepci v Česku?

Budeme spalovat jaderný odpad urychlovačem řízeným transmutorem?

Jak daleko jsme pokročili k jaderné fúzi? - 2. část

Jak daleko jsme pokročili k jaderné fúzi? - 1. část

Před nedávnem nabídli k volnému šíření svůj nový film Michael Moore a Jeff Gibbs. Stejně jako předchozí filmy stejného autora jde o velmi kontroverzní dílo. Tentokrát je ostrou kritikou ekologických aktivistických hnutí. Stejně jako u předchozích jeho filmů se budou názory různých lidí na „Planetů lidí“ diametrálně lišit, ale v každém případě stojí za zhlédnutí.
Planeta lidí se snaží dokumentovat, že řada metod prosazovaných ekologickými aktivisty při cestě za snížením emisí oxidu uhličitého je neekologická a vyloženě kontraproduktivní. Zvláště v případě prosazování spalování biomasy ve velkém jako zdroje elektřiny nebo v podobě biopaliva s ním hluboce souhlasím. Například i já nazývám ekologickou katastrofou nahrazování uhlí při výrobě elektřiny dřevní hmotou dováženou i na obrovské vzdálenosti, <a href="https://oenergetice.cz/nazory/dovezena-drevni-hmota-nahrazuje-uhli-nejen-dansku-schyluje-se-k-dalsimu-zelenemu-prusvihu" target="_blank" rel="noopener">například v tomto článku</a>.
S kolegou Kašinským jsme v <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jaky-potencial-vyuziti-biomasy-cesku-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">rozboru možností využití biomasy</a> velice ostře kritizovali představy českých ekologických aktivistů nahrazovat v Česku fosilní paliva v masivním měřítku biomasou. Stejně tak s ním souhlasím, že představa náhrady fosilních paliv čistě obnovitelnými je nereálná a její prosazování za každou cenu vede nejen z environmentálního hlediska k velice negativním dopadům.
<figure id="attachment_83475" class="wp-caption aligncenter" style="width: 800px;"><img class="size-full wp-image-83475" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore.jpg 800w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-392x512.jpg 392w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-768x1002.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-785x1024.jpg 785w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-725x946.jpg 725w" alt="Michael Moore (zdroj Wiki – David Shankbone)" width="800" height="1044" /><figcaption class="wp-caption-text">Michael Moore (zdroj Wiki – David Shankbone)</figcaption></figure>
Osobně se však neshoduji s jeho názorem, že nelze ekologické problémy současného lidstva řešit vědeckým a technologickým pokrokem. A hlavně nesdílím do značné míry nihilistické vyznění filmu, který jediné řešení vidí ve snížení počtu lidí. Ovšem, ani v náznaku neukazuje, co by to v reálu znamenalo.
Na druhé straně je třeba říci, že se jedná o opravdu klasický film Michaela Moora. Je velice dobře udělaný, velice chytlavý a působící na emoce. Zároveň je v něm typické zjednodušení a černobílý popis. A také jasně ocejchovaní viníci. Je to opravdu uděláno úplně stejně, jako předchozí Moorovy filmy. Je tam stejná směs faktů, polopravd, ve svém zjednodušení nepravdivých osočení a hraní na city, jako je tomu v jeho předchozích dílech. Podle mého názoru nelze žádný z jeho filmů označit jako dokument. Mají úplně jiný cíl, než je důraz na faktický popis reality, jde spíše o ideologický apel.
Používá úplně stejné metody a fauly, které jsou klasickým nástrojem kampaní zelených aktivistických skupin. Přečetl jsem si na internetu reakce právě z těchto kruhů. Je kouzelné, jak titíž, kteří Moora za stejnou metodou realizované dřívější filmy oslavovali, ho teď napadají. Chtějí jeho film zakázat a ženou ho k soudu. Dá se i s trochou zadostiučení konstatovat, že poznávají svou medicínu. A vůbec se jim to nelíbí.
Film už zhlédlo přes pět milionů diváků a na internetu lze nalézt velký počet velice ostrých kritik tohoto díla hlavně z prostředí zmíněných ekologických aktivistických skupin. Ať už budete mít nakonec na film jakýkoliv názor, osobně si myslím, že jako i u předchozích jeho filmů, není jeho zhlédnutí ztrátou času.
Takže si určitě pusťte:
<iframe src="https://www.youtube.com/embed/Zk11vI-7czE?feature=oembed" width="525" height="295" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe>

Nový film Michaela Moora „Planeta lidí“ je ostrou kritikou ekologických aktivistů

V materiálech protijaderných aktivistů se často objevuje argument, že se zatím nedokončila likvidace žádného vysloužilého jaderného reaktor. To ovšem není pravda. Je tak zajímavé se podívat na reálnou situaci v této oblasti.
Toto je 2. část článku, 1. část je k dispozici <a href="https://oenergetice.cz/nazory/kolik-stoji-likvidace-vyslouzile-jaderne-elektrarny-1-cast" target="_blank" rel="noopener">zde</a>.
<h2>Vyřazování energetických bloků ve Francii a Španělsku</h2>
Podívejme se ještě na Francii a Španělsko, kde se také dostaly první vyřazované bloky do pokročilého stavu. Jako příklad průběhu vyřazování energetického jaderného bloku slouží ve Francii elektrárna Brennilis. Jednalo se o prototypový reaktor chlazený plynem a moderovaný těžkou vodou. Reaktor se rozběhl v roce 1966 a měl výkon 70 MWe. I Francie však od využívání tohoto typu odstoupila a zaměřila se na tlakovodní reaktory. Elektrárna fungovala do roku 1985. V první etapě jejího vyřazování se vyvezlo palivo a vysušily se chladící okruhy. V druhé etapě, která začala v roce 1995, proběhlo rozebrání vybavení a dekontaminace ve všech budovách, kromě samotného reaktoru. Odvezl se také nashromážděný radioaktivní odpad. Tato etapa skončila v roce 2005. V třetí etapě se pak začaly rozebírat technologie uvnitř kontejnmentu, jako jsou parogenerátory i samotná tlaková nádoba reaktoru. Zakončit by jí měla demolice samotného kontejnmentu. Nakonec by měla být celá rozloha bývalé elektrárny uvolněna. Celková cena likvidace elektrárny se odhaduje na 480 milionů euro.
Prvním tlakovodním reaktorem, který se začal ve Francii vyřazovat, se stal Chooz-A. Jednalo se o reaktor s výkonem 320 MWe a v provozu byl od roku 1967 do roku 1991. V roce 1995 byly vyvezeny palivové soubory do recyklačního závodu v La Hague. Od roku 2014 se pod vodou začala rozebírat reaktorová nádoba. Celá likvidace by měla být dokončena v první polovině dvacátých let.
<figure id="attachment_81414" class="wp-caption aligncenter" style="width: 730px;"><img class="size-full wp-image-81414" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg" sizes="(max-width: 730px) 100vw, 730px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg 730w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-725x408.jpg 725w" alt="Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa)." width="730" height="411" /><figcaption class="wp-caption-text">Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa).</figcaption></figure>
Značně postoupilo i vyřazování první jaderné elektrárny ve Španělsku, které provádí <a href="http://www.enresa.es/eng/index/activities-and-projects/dismantling-and-environmental-restoration/dismantling-of-the-jose-cabrera-nuclear-power-plant">společnost Enresa</a>. Jde o elektrárnu José Cabrera, která se označuje také jako Zorita. Jedná se o tlakovodní reaktor první generace s výkonem 142 MWe. Provoz zahájil v roce 1968 a odstaven byl v roce 2006. Příprava na likvidaci byla realizován v letech 2006 až 2009 provozovatelem, která se postarala o vyhořelé palivo a zjištění úrovně radioaktivity různých komponent. Vyhořelé palivo bylo prozatím uloženo v suchém meziskladu v areálu elektrárny. Pak si elektrárna převzala společnost Enresa, která provede její rozebrání. Nejdříve se rozebralo a zlikvidovalo vybavení strojovny. To se nelišilo od likvidace libovolné tepelné elektrárny. Radioaktivní komponenty se začaly rozebírat v roce 2011. Tlaková nádoba reaktoru a vnitřní potrubí byly rozřezány pod vodou, která stínila radiaci. Tato nejnáročnější část prací na likvidaci elektrárny byla zahájena v roce 2012 a likvidace reaktorové nádoby, parogenerátorů a biologického stínění byla dokončena do roku 2016. Pak proběhla úplná dekontaminace budov. V roce 2018 začala jejich postupná demolice. V roce 2019 tak mohlo být zahájeno rozebírání kontejnmentu. Vše by mělo být dokončeno v roce 2020. Celkově by při likvidaci elektrárny mělo vzniknout přibližně 104 000 tun odpadu. Pouze zhruba 4 % z něj bude radioaktivní. Klasický odpad se vyváží do přepracovacích závodů. Nízkoaktivní a středněaktivní odpad je periodicky odvážen do úložiště El Cabril.
Je vidět, že i v Evropě máme s likvidací odstavených jaderných bloků řadu zkušeností. V tomto případě je často výhodou, že lze vyhořelé palivo poslat na recyklaci. Budují se zde také první trvalá úložiště jaderného odpadu ve Finsku a Švédsku.
<h2>Česko a Slovensko – Jaslovské Bohunice A1 a V1</h2>
V České republice se zatím žádný blok neodstavil, takže zatím není potřeba řešit jejich likvidaci. Jen pro zajímavost bych uvedl, že i u nás už úspěšně proběhla úplná likvidace jaderného zařízení. Jednalo se malý výzkumný reaktor ŠR-0 v Plzni, dnes už se v daném místě provádí úplně jiná činnost a po reaktoru už tam není ani památky. Ovšem ve srovnání s energetickými reaktory šlo o velmi malé zařízení. 
Tři reaktory však ukončily činnost na Slovensku v elektrárně Jaslovské Bohunice. Jde o reaktor A1, který byl speciálním československým modelem. Šlo o reaktor s výkonem 110 MWe moderovaný těžkou vodou a chlazený plynem, kterým byl oxid uhličitý. Československo se pro tento typ rozhodlo, protože umožňoval využívat neobohacené palivo. Československu tak s jeho zásobami uranové rudy v principu umožňoval plnou nezávislost. Jak bylo vidět i z předchozí části textu, podobný typ reaktoru testovaly i Německo, Francie i další státy. Později se však ukázalo, že tato komplikovanější technologie neobstála v dané době v soutěži s reaktory chlazenými a moderovanými lehkou vodou. Nepřešly tak z fáze experimentálních prototypů ke komerčním modelům. Československo se tak už v podstatě před spuštěním reaktoru A1 rozhodlo využívat reaktory VVER. Reaktor A1 se do provozu dostal v roce 1972. V tomto roce se již také začaly budovat první dva reaktory VVER440 jako bloky Jaslovské Bohunice V1. Blok A1 byl experimentální, takže se narazilo na řadu problémů, které bylo potřeba překonávat. Došlo i ke dvěma vážným haváriím. V elektrárně se mohly vyměňovat palivové soubory za provozu. Při jedné takové výměně v lednu 1976 nedošlo k úplnému uzamčení těsnící zátky palivového článku a ten byl vymrštěn z reaktoru do prostoru reaktorového sálu. Došlo k výronu oxidu uhličitého, který se rozšířil po části elektrárny. Později pracovníci elektrárny s využitím dýchacích přístrojů palivový soubor zasunuli. Nedošlo k úniku radioaktivity, ale zahynuli dva pracovníci, kteří se udusili oxidem uhličitým. V únoru 1977 došlo vlivem kuliček silikagelu z absorbátoru vlhkosti, které se dostaly do palivového souboru, k jeho přehřátí a roztavení. Došlo k průniku moderátoru do primárního okruhu, poškození pokrytí paliva a průniku štěpných produktů do primárního okruhu. Radioaktivní látky se netěsnostmi v parogenerátoru dostaly i do sekundárního okruhu. V důsledku této havárie byla elektrárna odstavena.
<figure id="attachment_81415" class="wp-caption aligncenter" style="width: 460px;"><img class="size-full wp-image-81415" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/18.jpg" alt="Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS)." width="460" height="356" /><figcaption class="wp-caption-text">Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS).</figcaption></figure>
Vyřazování elektrárny je vlivem havárie a kontaminace náročnější. Jeho projekt se připravil v osmdesátých a devadesátých letech a realizuje jej společnost <a href="https://www.javys.sk/sk/">JAVYS</a> (Jadrová a vyraďovacia spoločnosť a. s.). Obsahuje pět etap a měl by trvat do roku 2035. První probíhala mezi léty 1999 až 2008. Nejdůležitějším krokem této etapy byl odvoz vyhořelého paliva do Ruska. Zároveň byly připraveny nové technologické linky na zpracování kapalných radioaktivních odpadů, fixovaný radioaktivní materiál pak byl umístěn speciálních kontejnerů z vláknobetonu. Zprovoznilo se i úložiště radioaktivního materiálu v Mochovcích, kam se mohly kontejnery přepravit. Část odpadu s největší radioaktivitou se zpracovala na vitrifikační lince. Proběhla dekontaminace řady prostor. Nejdůležitější bylo zajištění fixace radioaktivních odpadů, hlavně tekutých, a zabránění možnosti jejich uvolňování. Tím se odstranila radiologická rizika.
V druhé etapě, která probíhala v letech 2009 až 2016, se prováděla dekontaminace a demontáž technologií ve vnějších budovách. Zároveň se zajistila demontáž a likvidace řady zařízení v areálu mimo budovy, řady potrubí a nepotřebných nádrží. Odstranila se kontaminovaná zemina a zajistilo se monitorování radioaktivity. Došlo k likvidaci zavážecího stroje a dalších technologií.
Při přechodu do třetí etapy se provedla demontáž technologií, jako je smyčka pro těžkou vodu, rozřezaly se nádrže pro chladící vodu a demontoval systém pro olejové hospodářství i nádrže na olej a systém čerpadel. Uvolněné místnosti se vyčistily, upravily a připravily pro využití během dalších etap vyřazování, hlavně pro přechodné uložení některých více aktivních komponent. Ve třetí a čtvrté etapě, které by měly trvat do roku 2025, se práce zaměří na činnosti v hlavním výrobním bloku, tedy na primární okruh a související technologické části. Dále se zlikvidují silně kontaminovaná zařízení využívaná k přípravě vyhořelého paliva pro přepravu, demontují se parogenerátory a turbokompresory a ostatní navazující zařízení primárního okruhu. V páté etapě se pak zlikviduje samotný reaktor a další zařízení v šachtě reaktoru a zlikvidují se i zařízení instalovaná pro proces vyřazování.
Konečným cílem vyřazování, které by mělo skončit okolo roku 2035, je celkové vyčištění areálu a budov a jeho přebudování na technologické centrum, které by v budoucnu sloužilo jako zázemí a podpora pro vyřazování jaderných elektráren Jaslovské Bohunice V2 a Mochovce.
<figure id="attachment_81416" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1280px;"><img class="size-full wp-image-81416" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg 1280w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-512x387.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-768x581.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-1024x774.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-725x548.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-800x605.jpg 800w" alt="Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)" width="1280" height="968" /><figcaption class="wp-caption-text">Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)</figcaption></figure>
Dva reaktory VVER440 elektrárny Jaslovské Bohunice V1 začaly dodávat elektřinu v roce 1978 a 1980. Hlavně na nátlak Rakouska byly po vstupu do Evropské unie odstaveny v roce 2006 a 2008. Před zahájením vyřazování bylo potřeba vyvezení vyhořelého paliva. V lednu roku 2011 byly odvezeny poslední palivové soubory z druhého bloku elektrárny V1 do meziskladu vyhořelého paliva. Společnost JAVYS tak realizuje od roku 2011 i vyřazování této elektrárny. V první etapě, která probíhala do roku 2015, se demontovaly neaktivní systémy a zařízení, demolovaly se stavební objekty a zpracovával radioaktivní odpad z vyřazování. Neaktivní materiál, hlavně kovy, se posílal na recyklaci. Podařilo se rozebrat zařízení strojovny, dieselagregáty. Připravilo se integrální úložiště radioaktivního odpadu.
V druhé etapě, která by měla skončit v roce 2025, se pak přikročilo k úplné likvidaci elektrárny. Demolice všech čtyřech chladících věží byla dokončena v říjnu 2018. Začaly už i práce na primárním okruhu. V březnu 2019 byl vyvezen první parogenerátor a v červenci téhož roku pak poslední. Parogenerátory mají hmotnost 145 tun a 11,8 m. Všechny jsou nyní umístěny ve skladu, kde se budou postupně fragmentovat. K tomuto účelu bylo vyvinuto speciální řezací zařízení. Rozřezávání pak bylo zahájeno ke konci roku 2019. Celkově je zde nyní 1872 tun materiálu, ze kterého bude možné recyklovat zhruba 1360 tun kovu. Celkově by měly náklady na likvidaci elektrárny V1 dosáhnout 1,1 miliardy euro.
<h2>Závěr</h2>
V současnosti jsou už i zkušenosti z likvidaci jaderné elektrárny po havárii. Jedná se o případ druhého bloku jaderné elektrárny Three Mile Island. Tam nakonec i zpola roztavenou aktivní zónu (chybělo 15 cm k protavení reaktorové nádoby) z reaktoru vyvezli a kontejnment dekontaminovali. K havárii došlo v roce 1979 a již v roce 1985 bylo vyvezeno 90 tun částečně roztaveného paliva a 150 tun dalšího silně radioaktivního materiálu, který byl i důsledkem havárie. Sanační práce oficiálně skončily v roce 1993 a stály okolo miliardy dolarů. S rozebráním vlastní reaktorové budovy se čekalo až na ukončení provozu první bloku. Ten byl odstaven v roce 2019. Současná likvidace obou bloků bude levnější.
Pokud se jedná o vyhořelé jaderné palivo, tak tam se ukládají finance na účet s předpokladem, že půjde do podzemního úložiště (tedy vlastně nejméně efektivní a nejdražší varianta). Pokud pokročilé reaktory toto palivo využijí k výrobě energie a nakonec půjde pod zem jen jeho zlomková zbývající část, tak se převážná část uložených financí ušetří. Stavba prvního trvalého úložiště Onkalo ve Finsku je už ve velmi pokročilém stavu a podobné se připravuje i ve Švédsku.
Je vidět, že sice likvidace vysloužilé jaderné elektrárny není jednoduchá záležitost. Přesto už je s ní jistá zkušenost a lze případně dělat poměrně rozumné odhady její ceny a ty promítnout do ceny elektřiny. Zajímavé materiály, rozbor a odkazy jsou kromě už zmíněných zdrojů <a href="https://www.oecd-nea.org/rwm/reports/2009/nea6829-decommissioning.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a> a <a href="https://www.oecd-nea.org/ndd/pubs/2016/7201-costs-decom-npp.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a>. Náklady se pohybuji v dost širokých relacích. Závisí na tom, zda jde o osamělý blok nebo je jich více a likvidují se souběžně. Důležité je i o jak velký blok jde a jaké se předpokládá následné využití areálu. Zhruba lze říci, že blok o výkonu 1 GWe potřebuje v konzervativním odhadu zhruba miliardu euro. Jak už bylo zmíněno, náklady na likvidaci musí ve většině případu shromažďovat provozovatel a započítat je do ceny elektřiny. Velká část materiálů je neaktivní nebo nízkoaktivní a dá se recyklovat. Výhodou je, že je koncentrován do jednoho místa s velmi omezenou rozlohou a je pod velmi pečlivým dozorem státních i mezinárodních institucí. Pokud tyto náklady chceme diskutovat, je třeba to dělat i v kontextu s náklady, které přináší výroba elektřiny z jiných zdrojů (viz například <a href="https://oenergetice.cz/nazory/se-srovnanim-cen-elektriny-ruznych-energetickych-zdroju" target="_blank" rel="noopener">dřívější článek</a>).