Třetí blok kanadské jaderné elektrárny Darlington je připraven k rozebrání

Zajímavostí této elektrárny je, že vyrábí Pu-238 pro NASA:

V březnu 2017 společnost Ontario Power Generation (OPG) a její venture arm, Canadian Nuclear Partners, oznámily plány na výrobu Plutonium-238 jako druhého zdroje pro NASA . Tyče obsahující Np-237 [9] budou vyrobeny Pacific Northwest National Laboratory (PNNL) ve státě Washington a odeslány do jaderné elektrárny OPG v Darlingtonu, kde budou ozářeny neutrony uvnitř jádra reaktoru za účelem výroby Pu-238. [10] [11]

A pak, že je nejbezpečnější na světě a drží rekord v nejdelší kampani. Proč vlastně do našeho tendru nejsou přizváni kanaďané a indové? V Rumunsku Candu jede bez problémů.

Hodně zajímavé, Pu-238 má NASA opravdu nedostatek, řeší to už od 2012. Vím jak se vyrábí, ale netušil jsem kde.

RTG generátory jsou obecně mimořádně zajímavé zdroje. Krom vesmírných sond je dávali i do kardio-stimulátorů, ruské polární základny používaly RTG se Sronciem-90. Lze použít i Polonium nebo Americium, ale to Pu-238 má mimořádně nízké nároky na stínení, pod 2mm olova. Některé kosmické RTG které spadly zpět na zem (jako lunární modul Apolla 13) přitom ani neztratily integritu, tomu říkám robustní bezpečnost.

K rozjetí nové výroby plutonia 238 se využily dva americké výzkumné reaktory a nyní i ten kanadský reaktor. O tom, jak je to s vesmírnými radionuklidovými zdroji, nedostatkem plutonia a jeho řešením je v následujících článcích:

https://www.osel.cz/10261-evropa-na-ceste-k-radionuklidovym-zdrojum-pro-vesmir.html

https://www.osel.cz/10524-evropsky-radionuklidovy-zdroj-pro-jaderne-aplikace-uz-dodava-elektrinu.html

https://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/sondy/Plutonium_Vesmir_final.htm

https://ojs.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/sondy/Plutonium_Astropis.htm

https://www.osel.cz/7031-je-mozna-hvezdna-budoucnost-lidstva.html

https://www.osel.cz/3838-jaderne-zdroje-pro-vesmirnou-kolonizaci.html

případě přednášky o této problematice zde:

https://www.youtube.com/watch?v=MG1as-qFQYk

https://slideslive.com/38922775/novosemestralka-navrat-cloveka-na-mesic?ref=speaker-9919-latest

Pane Wagner dobrý večer,

chci se zeptat na druhou část příspěvku:

Proč vlastně do našeho tendru nejsou přizváni kanaďané a indové? V Rumunsku Candu jede bez problémů.

Když jsem mluvil s panem Mílem, zapoměl jsem se jej na to zeptat.

Základní důvod je stejný, proč se neuvažovalo ani o otevření tendru pro varné reaktory. Provozování stejných typů reaktorů má řadu výhod. Opravdu se to většinou dělá a je to vhodné využívat v elektrárnách stejné typy reaktorů. U nás využíváme tlakovodní a jejich doplnění jinými typy by mělo spíše nevýhody. Ještě je třeba poznamenat, že Indie nemá v současné době žádný reaktor, který by mohla nabídnout. Jestli myslíte ten právě spuštěný 700 MWe, tak měla dost problémy stavět i u sebe a nestíhá stavět ani v Indii, potřebovala by rychleji. Na vývoz nemá zatím ani pomyšlení.

Pane Wagner,

děkuji za odpověď.

Berte to jako přátelskou výměnu názorů. Mimochodem pana Lavrentěva jsem sem nedal náhodou. Je to pokračování jeho prací:

https://www.osel.cz/7812-dynomak-novy-koncept-ekonomickeho-fuzniho-reaktoru.html

Je toho poměrně hodně na netu. I obrázky a patenty v pdf. Hlídá to dar...pa a dělá na tom lok...heed...martin

Před týdnem letěla mise SpaceX Transporter-1

Původně ten transporter verg...oride VR-1 měl být na palubě rakety, jako první použití. Pak to skrečli.

Něco o tom mikrovlnném plazmovém pohonu je na momentus.space

Jsou tam plánovány i větší pohony pro let k Měsíci, Marsu. Opět spolupráce lok...heed martin.

Bavil jsem se o tom v září s mladými vědci z PALS na Bulovce (Praha 8) a jen jeden mi byl něco o tom schopen něco říci.

Ostatní byli v zajetí tokamaku a ITER.

Škoda, že rusové a hlavně ukrajinci panu Lavrentevovi nenaslouchali a nepodpořili ho.

Když se podíváte na ten odkazovaný článek na Oslovi, tak v diskuzi píši názor, který mám pořád. Je řada variant magnetických pastí a je dobře, že se testují různé přístupy a směry. Ovšem všechny jsou v cestě k reálnému prototypu hodně daleko za tokamakem (ITER) a to se týká i stellarátoru, i když ten už malý prototyp má v Německu. U ITERu lze jisté reálnější odhady o ceně a ekonomičnosti dělat (i když hodně nejisté), u těch jiných koncepcí, které jsou často pouze na papíře, žádné odhady budoucí ceny elektřiny z nich smysl v této fázi nemají.

Pokud jde o využití fúze ve vesmíru, tak to je zatím, ještě méně rozvinuté. Efektivní fúzní zařízení zatím nemá nikdo, tedy ani Amíci.

Děkuji za odpověď. Protože sleduji snahu navratu na Měsíc a neco o tom vím myslíte, že amici mají efektivni zařízení na získávání energie z fúze... tzv.dy...no mak jak o tom psal pan Mihulka na oslovi?

Potřebují jen 15 tun He3 z měsíčního větru. Dle mne proto chtějí na Měsíc. Také vyvíjejí technologii plazmoveho děla, ale to zatím jsem viděl jen info na researschgate z roku 2018 a pak pdf z University Utah.

Bisone, nenašel jste neco nového?

Zatím žádné fúzní zařízení nemají. A už vůbec ne takové, které by umožňovalo využívat helium tři. Potřebná reakce má nižší pravděpodobnost a potřebuje vyšší teploty. Její využívání je tak náročnější.

Pane Wagner,

s tím heliem 3 to je trochu jinak:

https://en.wikipedia.org/wiki/File:Fusion_rxnrate.svg

Ano, potřebuje vyšší teploty, což je ale dnes reálné, zvláště v magnetickém zrcadle poly...well.

A pak je na tom lépe D-T, nežli D-D. Tritium je také ve s

A dy...no...mak je jeho praktická forma.

Zajímavé je tritium, to by se mělo vyskytovat v plazmovém větru také. Líp se skladuje, protože vytváří molekulu T2 a fuzuje na Helium 3.

Bor tomu hezky pomáhá.

Doprava z Měsíce by byla jednodušší pokud by vytvořili tritiový metan.

Vidíte to obdobně?

Krásný příběh opravdového otce TJ bomby. Kopírováno z magazínu 3pol.

Příběh O. A. Lavrentěva aspiruje na filmového Oskara. Seržant Rudé armády bez maturity, končící válku kdesi na Sachalinu, navrhl Moskvě jak neřízené tak řízené využití fúzní energie. Na rozdíl od jiných blouznivců se dočkal – sice po neuvěřitelných peripetiích, ale už jako majitel červeného diplomu z MGU (Moskevská státní universita) – experimentálního ověření svých myšlenek na půdě Fyzikálně technického ústavu v Charkově. Původní návrh sférické geometrie koncentrických mřížek při vhodném rozložení elektrických napětí měl v centru koule donutit ionty ke srážkám tak častým a tak intenzivním, že zařízení mělo být zdrojem fúzní energie.

Elektromagnetická past

Zatímco recenzent Lavrentěvova dopisu, kterým nebyl nikdo jiný než otec sovětské vodíkové bomby A. D. Sacharov, zaměnil elektrostatické pole za pole magnetické a spolu se svým učitelem I. E. Tammem položili základy dnes nejúspěšnějšímu fúznímu zařízení – tokamaku, Lavrentěv urputně rozvíjel svoji ideu dále. Brzy poznal to, co odhadl Sacharov na první pohled – tepelná zátěž mřížek, které kulovému prostoru vnucovaly rozložení potenciálu, je nad jejich možnosti. Pokusil se jednu mřížku nahradit virtuální katodou. Ionty měla v centru sférické diody (v interakčním prostoru) udržet potenciální jáma prostorového náboje elektronů. Dalším vylepšením bylo snížení ztrát elektronů na zbývající mřížce a ochrana mřížky před tepelnou destrukcí. Mřížku „obalil“ magnetickým polem elektrického proudu, který nechal protékat mřížkou.

Zjednodušením systému pak dospěl Lavrentěv ke dvojici magnetických cívek protékaných elektrickým proudem ve stejném směru – zrcadlu, nebo v opačném směru – vstřícnému poli. Zvolil variantu vstřícných magnetických polí vytvářených sousedními cívkami protékanými elektrickým proudem v opačném směru, neboť tato konfigurace má oproti zrcadlu některé výhody. Elektrostatické pole pak použil k ucpání osových a prstencových štěrbin, anglicky „cusps“, které jsou neoddělitelnou součástí vstřícné konfigurace. Tak vznikla Lavrentěvova elektromagnetická past. Poslechněte si, jak její princip popsal sám autor: „V elektromagnetické pasti je iontová komponenta držena polem prostorového náboje elektronů; elektronovou komponentu drží systém vnějších elektrických a magnetických polí.“

Konec pasti Jupiter

Série jednoduchých pastí označovaná jako „C“ byla rychle překonána řadou mnohaštěrbinových elektromagnetických pastí Jupiter. Byla připravena stavba rozměrného Jupitera 2T za 300 000 rublů, ale tragická událost, na které je Lavrentěvův života tak bohatý, ambiciozní plán zhatila a pak rozpad Sovětského svazu učinil definitivní konec Lavrentěvovým pokusům. Nicméně ještě vloni vystoupil dvaaosmdesátiletý Lavrentěv na mezinárodní konferenci o fyzice plazmatu a řízené termojaderné syntéze v Aluše s příspěvkem: „Mnohoštěrbinová elektromagnetická past Jupiter F“

Pane PetrV. Máte pochopitelně pravdu, že helium 3 má tu výhodu, že na rozdíl od tritia není radioaktivní a mohlo by ho být značné množství na Měsíci. Proto se o této reakci uvažuje v kosmonautice. Ale diskuze byla o tom, jestli mají Američané zařízení, které dokáže tuto reakci využít. A toho se týkala má odpověď. Jestliže nemáme zařízení, které dokáže využít reakci s vyšší zápalnou teplotou a nižším účinným průřezem, tak asi těžko budeme mít zařízení pro helium 3. Jinak D-D reakce je z těchto tří z tohoto hlediska nejnáročnější.

Pane Wagner,

nezveřejnil se mi příspěvek s odkazy, tak tedy bez odkazů:

1. dy...no...mak je v článku pana Mihulky z roku 2014 nový koncept ekonomického fúzního reaktoru

2.Hledal jsem po netu a věnuje se tomu krom té univerzity da...rpa a známé vojenské firmy

3. SpaceX mělo vypustit před týdnem pohon

(momen...tus.space) vig...oride. Prý to bylo zrušeno, ale věřte...

Jedná se o mikrovlnný plazmový pohon. Více na stránkách v závorce bez tří teček.

Zase je to v péči da...rpa (bez teček).

Chápu jejich snahu to utajit, spíš mě zaujalo, že u prvního se jedná o elektromagnetické zrcadlo, které vymýšlel pan Lavrentěv. Proto jsem jej okopíroval.

Smutné, že rusi a hlavně ukrajinci na tohoto velikána vědy prděli. On si vědátoroval v Charkově. Lipeck a Sarov byl pro něj zapovězený a neměl finance.

Alespoň nedopadl jako Sacharov.

Na přepravu Helia3 z Měsíce mám skeptický názor- proniká skrz nádoby. Spíš bych viděl sloučit tritium s kyslíkem a dovézt supertěžkou vodu nebo u uhlíku metan.

Slučování boru a tritia je taky možné za vzniku hydridu BTr3. Tritium je radioaktivní, ale vzniká z něj Helium 3.

Znám nějteré lidi z PALS a jen 1 mladý člověk věděl o těchto řešeních.

Pokud chcete aby se Vám příspěvek s odkazy zobrazil okamžitě, odstraňte https a za každou tečku dejte mezeru.

"Některé kosmické RTG které spadly zpět na zem (jako lunární modul Apolla 13) přitom ani neztratily integritu, tomu říkám robustní bezpečnost."

Na oběžné dráze by mělo být oficiálně (co Rusko přiznalo) asi 31 jaderných družic s RTG. Dvě se rozpadli ve vesmíru americká SNAPSHOOT s reaktorem SNAP-10A a ruský Kosmos 1461, kde jsou jejich reaktory a kdy a kam spadnou nikdo neví.

Jedna americká Transit-5BN-3 shořela v atmosféře, reaktor se nenašel.

Vypuštění satelitu Nimbus B-1 selhalo a nedostal se moc vysoko, RTG byl nalezen na mořském dně, takže velké štěstí v neúspěšné misi.

Kosmos 556, spadl krátce po startu do oceánu a pokud jej sověti vylovili tak snad nic nezamořil, takže snad další velké štěstí v neúspěšné misi.

Kosmos 954 se rozpadl na Kanadou, pátrání stálo 14 milionů kanadských dolarů a našlo se pouze několik desetin procent vysoce radioaktivního paliva. Takže značný neúspěch.

Kosmos 1402, tento se také rozpadl v atmosféře nad Atlantikem a nic z reaktoru se nenašlo, další značný neúspěch.

Ruský Lunokhod s plutoniem 210 se rozpadl nad Ruskem, nic z reaktoru se nepodařilo najít, další značný neúspěch.

Apollo 13 nehavarovalo, kosmonauti se vrátili živí, jen RTG z lunárním modulu spadl do mořského příkopu hloubky 6-9km co s ním je, nikdo neví, za úspěch se to nedá považovat.

Takže to není na moc velké nadšení a robustní bezpečnost RTG.

Oprava Lunokhod s poloniem 210.

energetiku,

víš že záříš a ohrožuješ své okolí?

oenergetice... Částicová fyzika, radioaktivita a lidské tělo

Článek 1. únor 2016, 18:22

Studuj...

Jako vždy, pan energetik píše o věcech, o kterých nic neví. A zároveň se ani nesnaží o těchto věcech něco dozvědět. Píše pak nesmysly. Právě proto jsem zde dával odkazy na ty své články, kde je tato oblast podrobně popsána. Ale pan Energetik se ani neobtěžuje se kouknout, ale prostě píše nesmysly. Jako vždy.

Takže fakta:

1) RTG nejsou reaktory. U každého z nich je třeba zvolit jiný bezpečnostní přístup. U RTG lze zajistit to, aby byl kompaktní a přežil návrat na zemi. U reaktoru, který je větší, je to diametrálně náročnější.

2) V počáteční fázi vývoje kosmonautiky byl pohled na rizika radioaktivity, takže se bralo za bezpečné řešení, když zařízení shořelo v horních vrstvách atmosféry. Vzhledem k rozptylu to vedlo na zanedbatelnou měrnou aktivitu. To je ten případ prvního a jediného amerického reaktoru ve vesmíru a také jednoho z prvních RTG zdrojů na družici Transit.

3) Od poloviny 60tých let byl přístup takový, aby RTG zdroje přežily v kompaktní formě dopad na Zemi. Podrobněji je využitá technologie popsána v těch článcích. Takže proto při dalších haváriích všechny americké a ruské RTG zdroje dopadly většinou do moře v kompaktní formě. U Nimbusu byla hloubka taková, že se dal vyzvednout a plutonium se použilo pro další mise.

3) Američané zatím žádný další reaktory do vesmíru neposlali. Rusové u nich zvolili strategii, že je po ukončení mise (používali je pro radarové družice sledující americké ponorky) vynesly na vysokou oběžnou dráhu, kde budou natolik dlouho, že jejich radioaktivita za tu dobu poklesne na hodnoty srovnatelné s přírodním pozadím. Jednou se to nepodařilo a malé zbytky reaktoru dopadly na území Kanady (zmiňovaný Kosmos) a havárie rakety se stala i při startu, ovšem reaktor nebyl před startem v činnosti a jeho reaktivita byla blízká přírodní.

Píšu tento příspěvek pro lidi, které věci zajímají a chtějí se opravdu seznámit s realitou a pochopit ji. Opravdu se nemíním zapojovat do trollingu, který tadý provozuje nejen Energetik. Na trolling tak reagovat nebudu.

Vy by jste se nezastal jaderných škůdců a teroristů. Pravda je ta, že to co jste naspal v bodě 3) se povedlo snad jen v jednom případě u Apolla 13 a to se ještě neví s určitostí, protože je moc hluboko.

Jak to padalo nekontrolovatelně až z vesmíru, tak se to rozprsklo a zamořilo velké okolí a nikdo to už není schopný dekontaminovat. Žádný RTG padající z vesmíru dosud prokazatelně nedopadl kompaktní. Ale ještě je tam minimálně 31 kousků, tak snad se v nějakém případě podaří. I když Rusové ty RTG chtěli před pádem družice vystřelit hluboko do vesmíru, zatím také nevím o úspěchu v tomto.

Kosmos 954 "reaktor nebyl před startem v činnosti a jeho reaktivita byla blízká přírodní."

to určitě. Studujte.

"Celkem bylo nalezeno 65 kilogramů materiálu z družice, většinou vůbec nebo nepříliš radioaktivního, ale jeden úlomek vykazoval smrtelně nebezpečnou hodnotu záření cca 500 rentgenů za hodinu a pocházel z jaderného paliva." Bylo tam 50 kg uranu 236 a redaktor zřejmě už v činnosti byl jinak by ty nalezené úlomky neměly smrtelnou dávkou ozáření.

Kosmos 954 se zřítil 24. ledna 1978 a do vesmíru se dostal 18. září 1977. Takže podle vás Sověti vypustili satelit jen tak ze srandy aby nespustili jeho reaktor a ten 4 měsíce tam tak bez užitku a energie poletoval než se s něčím srazil a následně spadl. Tak takové nesmysly si nechte pro nějakého osla.cz tam vám to možná budou žrát.

Pan Wagner psal že reaktor nebyl v činnosti před startem, šlo o případ nehody při startu. Dále tam určitě nebyla kila uranu 236, tento izotop se v takovém množství nikdy neseparoval.

A že něco zamořilo okolí a nelze dekontaminovat vadí čemu? Dýcháme to všichni a nic se neděje, je to mimořádně zředěné a zanedbatelné oproti přirozenému pozadí, existují stovky větších rizik, nebuďte takový posera.

Jak píše pan Wagner, já psal jen o RTG. Nepopírám že reaktory těch ruských satelitů se nepodařilo vždy podle plánu vystřelit na vyšší dráhu a vypařily se v atmosféře. No a? Nic hrozného se nestalo.

Jestli znáte jiný způsob jak napájet vesmírné mise do vnější solární soustavy tak rychle piště NASA, dostanete nobelovu cenu a do konce života budete v balíku.

Bisone,

jak radil pan Wagner.

Zhulené trolly bez kouska znalostí je potřeba ignorovat. Znalostmi vypadá na studenta nějakého ekooboru na hnojárně.