Memorandum o spolupráci na budoucí dekarbonizaci teplárenství, které dnes podepsali zástupci Českého plynárenského svazu (ČPS) a Teplárenského sdružení ČR (TS ČR), má podpořit odklon tepláren od uhlí. Pro splnění zpřísněných emisních limitů mají přejít na čistší formy primární energie včetně zemního plynu. Signatáři memoranda uvedli, že plynárenské i teplárenské společnosti jsou do modernizace připraveny investovat miliardy korun. V Česku je zásobována teplem z tepláren více než třetina obyvatel.
<blockquote>&#8222;Urychleně je třeba řešit změnu paliva u menších zdrojů, které potřebují splnit do roku 2023 výrazně zpřísněné ekologické normy. Odpojením zákazníků a jejich přechodem k lokálním zdrojům vytápění se nežádoucí emise přesouvají přímo do obydlených oblastí. Naopak ze snížení emisí v teplárně budou mít prospěch všichni. Celkový přechod teplárenství od uhlí je otázkou příštích 15 let,&#8220; řekl dnes předseda výkonné rady TS ČR Tomáš Drápela.</blockquote>
Asociace uvedly, že zatímco nyní využívají teplárny v České republice k výrobě zemní plyn zhruba z jedné čtvrtiny a více než 60 procenta tepla vyrábějí z uhlí, během několika let by se měl podíl zemního plynu nejméně zdvojnásobit. Vzrůst by měl také objem spalované biomasy a energeticky využívaného odpadu. Modernizace teplárenských soustav by také měla v kombinaci se zemním plynem a technologií kogenerace (společná výroba elektřiny a tepla) v budoucnosti přispět mimo jiné k vyrovnávání výkyvů dodávek elektřiny z obnovitelných zdrojů.
<blockquote>&#8222;Více než pětina obyvatel Česka je dálkově zásobována teplem, které vzniká spalováním uhlí. To je v kontextu mezinárodních dekarbonizačních závazků České republiky neudržitelné. Kombinovaná výroba elektřiny a tepla ze zemního plynu je vysoce efektivním a ekologickým řešením, které v maximální možné míře umožní zachovat stávající soustavy zásobování teplem,&#8220; řekl dnes předseda Rady ČPS Martin Slabý.</blockquote>
Asociace podotkly, že zabránění rozpadu teplárenských soustav a podpora jejich modernizace patří mezi jednoznačné priority tuzemské energetiky také podle ministerstva průmyslu a obchodu. &#8222;S moderními teplárnami počítají všechny strategické dokumenty státu, včetně Státní energetické koncepce. Hovoří se o stabilizační roli v elektrizační soustavě, akumulaci elektřiny do tepla nebo kogeneraci,&#8220; dodaly.
Teplárenské sdružení ČR bylo založeno v roce 1991, jeho členové zásobují teplem dálkově 1,3 milionu domácností, v nichž žije přes tři miliony obyvatel. Teplo dodávají nejen průmyslovým podnikům, ale také školám, nemocnicím, úřadům a dalším odběratelům. Vedle výrobců a distributorů dálkového tepla jsou jeho členy rovněž vysoké školy a organizace.
Český plynárenský svaz je nezávislé sdružení firem a odborníků působících v plynárenství a souvisejících oborech. V současné době sdružuje více než 200 odborných sdružení a firem působících v plynárenství, přes 260 individuálních členů, ve velké většině plynárenských odborníků, a přes 60 čestných členů.

Teplárenství

Nové memorandum má podpořit odklon českých tepláren od uhlí

Většina zásobníků plynu v Česku přechází ode dneška zpět pod německý koncern RWE. Firma to oznámila ČTK. Krok podle ní souvisí s dohodou o výměně aktivit obnovitelných zdrojů mezi skupinami RWE a E.ON z roku 2018. Společnost innogy Gas Storage, největší provozovatel podzemích zásobníků plynu v ČR, změní během července název na RWE Gas Storage CZ. Ve vedení firmy zůstávají oba stávající jednatelé, Andreas Frohwein a Lubor Veleba.
Společnost provozuje v ČR šest zásobníků plynu s celkovou skladovací kapacitou 28,7 terawatthodin. V Čechách je to zásobník v Hájích na Příbramsku, dále jsou to zásobníky Dolní Dunajovice a Tvrdonice na jižní Moravě a Štramberk, Lobodice a Třanovice na severu Moravy. Z podzemních zásobníků dokáže firma v zimním období vytěžit až 422 gigawatthodin zemního plynu za den. &#8222;V mrazivých dnech zásobníky pokrývají více než polovinu dodávek plynu pro celou Českou republiku,&#8220; uvedl dnes Veleba. Zásobníky plynu provozuje v ČR také společnost MND.
V rámci složité dohody o výměně majetku se společností RWE koupila skupina E.ON majetek firmy innogy, která dříve patřila právě RWE. Evropská komise však povolila převzetí pouze při splnění určitých podmínek, mezi něž patří také prodej plynárenských a elektrárenských aktivit innogy v České republice. Mezi nejvážnější zájemce o jejich koupi podle informací ČTK patří maďarská MVM, a české firmy Energetický a průmyslový holding podnikatele Daniela Křetínského, KKCG Karla Komárka a Sev.en Energy Pavla Tykače.
Skupina RWE AG zaměstnává po celém světě asi 20.000 lidí, sídlo má v německém Essenu. Převod zásobníků plynu v Česku zpět do koncernu se očekával.

Plynárenství

Většina zásobníků plynu v Česku přechází zpět pod koncern RWE

Společnost Chesapeake Energy, lídr v těžbě zemního plynu a ropy z břidlic, v neděli požádala o ochranu před věřiteli. Od roku 2015 v americkém těžařském sektoru zkrachovalo již více než 200 společností. Hlavním problémem byla téměř vždy předluženost.
Propad cen komodit si minulý týden vyžádal další bankrot významné těžařské společnosti. Po jménech jako Whiting Petroleum, Ultra Petroleaum nebo Lilis Energy tak letos došlo i na nejzvučnější jméno tzv. břidlicové revoluce.
O bankrotu Chesapeake Energy se přitom spekulovalo již od počátku krize spojené s pandemií COVID-19 a souvisejícím propadem cen komodit. Investoři ovšem i dříve zpochybňovali její schopnosti splácet svůj dluh, vůbec jedny z prvních náznaků možného bankrotu se <a href="https://www.reuters.com/article/us-chesapeake-restructuring-idUSKCN0VH1F2">objevily již v počátku roku 2016</a>.
Bankrot Chesapeake ovšem ukazuje mnohé o celém sektoru. Po bankrotu více než dvou stovek společností od roku 2015 zbylo více než 130 miliard dolarů dluhu. Jedním z typických znaků tohoto sektoru totiž je, že je z velké části financován dluhem. Investory ovšem těžařské společnosti málokdy potěšily, jejich výsledky <a href="https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-06-29/chesapeake-s-collapse-is-latest-in-long-line-of-shale-disasters">bývaly zpravidla zklamáním</a>.
Jen za tento rok již ohlásilo ochranu před věřiteli 18 těžařských společností. Mnohem více jich ovšem může přijít v druhé polovině roku, jelikož ceny americké lehké ropy se stále pohybují pod hranicí, kterou především menší společnosti potřebují k udržení ziskovosti.
Chesapeake doplatila především na nízké ceny zemního plynu. Když společnost začínala, ceny plynu činily téměř 20 dolarů/MMBtu, později však spolu s rozkvětem těžby klesly pod dva dolary.
Společnost hodlá i nadále pokračovat v činnosti. Doufá, že projde restrukturalizací a zbaví se části svých starých dluhů. V rámci restrukturalizace chce firma snížit svůj dluh o zhruba sedm miliard USD (167,1 miliardy Kč). V současnosti její dluh činí téměř devět miliard USD. Společnost již uzavřela dohodu podporující restrukturalizaci.

Bankrot Chesapeake Energy není jediný, od roku 2015 zkrachovalo více než 200 těžařů

Evropská komise připravuje opatření, která by měla by měla unii ochránit před dalšími sankcemi, které připravují Spojené státy proti projektu Nord Stream 2. Spojené státy stále argumentují, že  dokončení plynovodu by vedlo ke zvýšení vlivu Ruska v Evropě a k ohrožení energetické bezpečnosti.
Američtí senátoři <a href="https://oenergetice.cz/plyn/americti-senatori-navrhuji-rozsireni-sankci-vuci-nord-stream-ii-jako-alternativu-nabizi-trumpova-administrativa-plyn-svobody" target="_blank" rel="noopener">na začátku června oznámili návrh zákona</a>, kterým chtějí dále rozšířit sankce na projekt Nord Stream 2, jelikož by se Evropa v případě dokončení plynovodu stala dle jejich názoru příliš závislou na ruském plynu, čímž by se zvýšil ekonomický a politický vliv Moskvy v oblasti.
Proti návrhu sankcí <a href="https://oenergetice.cz/plyn/rozsirene-sankce-usa-nord-stream-2-by-mohly-smerovat-i-nemecke-vlade-ta-silne-pobourena" target="_blank" rel="noopener">se ohradilo německé ministerstvo hospodářství</a>, podle nějž je podoba navrhovaných rozšiřujících sankcí velice sporná. Předložený návrh totiž počítá s tím, že by sankce mohly postihnout i správní opatření státních orgánů.
Nyní se proti navrhovaným sankcím blíže vyhradila i Evropská komise, která připravuje opatření.
<blockquote>„Postoj Evropské unie k sankcím USA proti evropským společnostem, které vykonávají legitimní a zákonné aktivity v rámci evropského práva, je jednoznačný. Jsou nepřijatelné a odporují mezinárodnímu právu a Unie jim jasně odporuje,“ uvedl <a href="https://af.reuters.com/article/energyOilNews/idAFL4N2E62VU" target="_blank" rel="noopener">podle agentury Reuters</a> v písemné reakci Joseph Borrell, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.</blockquote>
Komise podle něj nyní připravuje půdu pro přijetí mechanismu, který má zvýšit odolnost Evropy proti exteritoriálním sankcím, které jsou přijímány třetími zeměmi. Ke konkrétní formě mechanismu či termínu jeho zavedení se nicméně nevyjádřil.
Přijetí sankcí, které by poškodily ekonomické zájmy Evropské unie, by podle Borrella byly kontraproduktivní, jelikož by oslabily jednotu EU a Spojených států v postoji k Ruské destabilizaci Ukrajiny.
Hrozba nových sankcí ze strany Spojených států vedla k reakci německé parlamentní komise, která na dnešní den svolala slyšení. Proti se staví i německé zájmové skupiny, které volají po finanční pomoci zasaženým společnostem.
<blockquote>„Přijetí takto zpřísněných a retroaktivních sankcí by znamenalo nepřijatelný zásah do suverenity EU a energetické bezpečnosti západní Evropy,“ uvedl Timm Kehler, předseda německé plynárenské lobby Zukunft Erdgas.</blockquote>

Evropská Unie

EU chystá odpověď na další sankce USA na plynovod Nord Stream 2

Vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Evropské Unie, Josep Borrell, prohlásil, že „ilegální“ vrtání Turecka u pobřeží Kypru „musí přestat“. K tématu se vyjádřil na setkání s představiteli Kypru v Nikósii, hlavním městě ostrova. Nejedná se o první takové vyjádření ze strany EU.
Kypr je rozdělen na mezinárodně uznávanou Kyperskou republiku, jež je členem EU, a na Severní Kypr, který je pod kontrolou Turecka od 70. let 20. století. V únoru 2019 společnosti <a href="https://corporate.exxonmobil.com/News/Newsroom/News-releases/2019/0228_ExxonMobil-makes-natural-gas-discovery-offshore-Cyprus">ExxonMobil</a> a Qatar Petroleum objevily velká ložiska zemního plynu, největší jaká kdy byla v blízkosti Kypru objevena. Zásoby podmořského ložiska jsou odhadovány na 5–8 bilionů stop krychlových (přibližně 142–227 miliard metrů krychlových) zemního plynu.
Borrell se po setkání s kyperským ministrem zahraničí na svém Twitteru vyjádřil, že turecké ilegální vrtání musí přestat. Zároveň uvedl, že vymezení výlučných ekonomických zón musí být učiněno v souladu s mezinárodním právem.
Nejedná se o první vyjádření podobného postoje ze strany představitelů EU. EU a zástupci jednotlivých členských států aktivity Turecka za <a href="https://oenergetice.cz/ropa/staty-eu-otevrely-cestu-moznym-sankcim-za-turecke-vrty-u-kypru">ilegální</a> označili již v minulosti. Zvažovány byly i sankce.
<h2>Pře o plyn jsou součástí dekády trvajících sporů</h2>
Kypr v lednu 2020 označil Turecko za „pirátský stát“ kvůli přetrvávajícím <a href="https://oenergetice.cz/ropa/turecko-pokracuje-pruzkumnych-operacich-pobliz-brehu-kypru/">průzkumným</a> aktivitám ve výlučné ekonomické zóně Kypru.
<blockquote>„Turecko se rozhodlo pokračovat se svým šestým ilegálním vrtáním za méně než rok, čímž porušuje svrchovaná práva Kypru a přispívá k další destabilizaci regionu. Turecké aktivity v kyperských námořních zónách nemohou být vnímány samostatně… tvoří součást znepokojujícího chování,“ uvedl Nikos Christodoulides, ministr zahraničí Kyperské republiky. </blockquote>
Turecko je proti unilaterálním průzkumům Kyperské republiky a prohlašuje, že turečtí Kypřané mají právo sdílet zdroje, které se nachází v blízkosti ostrova. Zároveň Turecko trvá na tom, že i sám Severní Kypr, stát uznávaný pouze Tureckem, má nárok na průzkumy kolem celého ostrova. Téma zásob zemního plynu tak tvoří jeden z významných sporných bodů, které brání jednáním o možném sjednocení ostrova.

Turecké ropné vrty u Kypru jsou ilegální, prohlásil představitel EU pro zahraniční věci

Aktualizovaná verze dokumentu Evropské komise obsahující vodíkovou strategii <a href="https://www.euractiv.com/section/energy-environment/news/leak-eu-puts-onus-on-renewable-hydrogen-in-latest-draft-strategy/">unikla na veřejnost</a> a potvrzuje prioritní zaměření na „čistý“ vodík, vyrobený pomocí elektrické energie z obnovitelných zdrojů energie. Draft ovšem nevylučuje a uznává úlohu vodíku vyrobeného z fosilních paliv.
<h2>Zelený vodík je prioritou</h2>
V nejnovějším návrhu vodíkové strategie je uvedeno, že „obnovitelný“ vodík vyrobený z větrné a sluneční energie je z dlouhodobého hlediska nejvíce kompatibilním s cílem a snahou EU o klimatickou neutralitu do roku 2050, a proto mu bude věnována priorita.
<blockquote>„Volba obnovitelného vodíku staví na síle evropského průmyslu ve výrobě elektrolyzérů,“ stojí v draftu dokumentu, který unikl v minulém týdnu, a který měl server Euractiv k dispozici.</blockquote>
Cílem EU je rapidně snížit cenu čistého vodíku vybudováním „speciálně zaměřených výroben zeleného vodíku v rámci GW.“
<a href="https://oenergetice.cz/komoditni-trhy/platts-vodik-se-nyni-japonsku-vyrabi-za-49-eur-mwh-nizozemsku-za-polovinu/">Pro srovnání</a>, cena vodíku, při započtení investice, skrze parní reforming plynu se např. v Nizozemsku pohybuje okolo 1,04 USD/kg. V případě čistého (nebo zeleného) vodíku se dle BloombergNEF cena pohybuje od 2,5 do 4,5 USD/kg.
<h2>Cíle a odhadované investice k dosažení těchto cílů</h2>
Draft uvádí dílčí cíl, kterým je do konce roku 2024 vybudovat napříč EU nejméně 4 GW instalovaného výkonu v elektrolytické výrobě vodíku, aby bylo dosaženo vytyčeného cíle pro rok 2030, a to nejméně 40 GW v instalovaném výkonu.
Komise odhaduje, že by mohlo být do elektrolyzérů do roku 2030 proinvestováno 13-15 miliard EUR, dalších 50-150 miliard EUR by pak mělo putovat do potřebných větrných a fotovoltaických elektráren o instalovaném výkonu v rozmezí mezi 50 až 75 GW. Celkově by do výroby čistého vodíku do roku 2050 mohlo být proinvestováno až 180 miliard EUR.
<h2>Modrý vodík</h2>
Dokument ovšem počítá i s jinými způsoby výroby vodíku než jen skrze elektrolýzu vody s elektrickou energií pocházející z obnovitelných zdrojů energie. Prvním způsobem je využití elektrické energie z rozvodné sítě, ke které by byla výrobna připojena. Druhým je parní reforming zemního plynu s využitím technologie na zachycování a ukládání uhlíku (modrý vodík), čímž se dle draftu mají rapidně snížit v krátkodobém a střednědobém horizontu emise a zajistit budoucnost zelenému vodíku.
<blockquote>„Plynové lobby má obrovský vliv na vodíkovou strategii EU,“ pronesl v reakci německý poslanec Michael Bloss. „Přestože Komise dává jasně najevo, že čistý vodík musí pocházet z obnovitelných zdrojů energie, tak stále chce investovat do vodíku z fosilních zdrojů.“</blockquote>
Frans Timmermans, odpovědný za evropskou politiku v oblasti klimatu, se netají tím, že právě existující evropská plynárenská infrastruktura bude pro přechod k čistému vodíku zásadní. Počítá se s tím, že v souvislosti s vodíkem bude do roku 2030 zapotřebí 120 až 130 miliard EUR investovaných do přepravy, skladování a čerpacích stanic. Využití plynárenské infrastruktury by mohlo zmíněný odhad snížit.
Draft dále kalkuluje s tím, že přibližně 50 % současné produkční kapacity vodíku z fosilních paliv by se dalo upravit na nízkouhlíkovou výrobnu. Do roku 2030 proto EU počítá s proinvestováním 1-6 miliard EUR, do roku 2050 pak s vynaložením 3-18 miliard EUR.
Německý poslanec Bloss upozorňuje, že zmíněných 50 % pochází ze studie konzultační společnosti Navigant, kterou si objednalo konsorcium „Gas for Climate“ a je znepokojen tím, že na toto téma nebyla zpracována žádná jiná studie, a že Komise zakládá své předpoklady a plány na jediné studii.
<h2>Likvidní trh s vodíkem</h2>
Vodíková strategie se také zaměřuje na vytvoření likvidního a dobře fungujícího trhu s vodíkem, jak na straně dodávky, tak na straně poptávky. Poptávka se očekává ze strany oceláren, chemických závodů a těžké dopravy.
Klíčovým nástrojem pro stimulaci trhu bude podpůrné schéma ve stylu „<a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/evropsky-plan-zelene-oziveni-ekonomiky-dostava-konkretni-obrysy">uhlíkových contracts for difference</a>“, které může být využito při výrobě nízkouhlíkové oceli, chemikálií, stejně jako při výrobě vodíku.

Uniklý draft vodíkové strategie EU předpokládá masivní investice, vyloučena není ani výroba vodíku z fosilních paliv

Spojené státy americké si v posledních letech díky prudkému růstu exportu rychle vybudovali pozici jednoho z předních vývozců zkapalněného zemního plynu (LNG). Pandemie onemocnění COVID-19 nicméně zapříčilna značný pokles poptávky po energetických komoditách, což se podepsalo i na vývozu LNG z USA. Od začátku letošního roku se tak tamní vývoz propadl o více než polovinu, přičemž další dodávky jsou stále rušeny.
S rozvojem domácí těžby zemního plynu se Spojené státy rychle staly jeho významým vývozcem. Zatímco v roce 2016 byl vývoz zkapalněného plynu marginální záležitostí, v loňském roce do zkapalňovacích terminálů proudilo každým dnem více a více plynu.
V letošním dubnu se tak dodávky do amerických exportních terminálů <a href="https://www.eia.gov/todayinenergy/detail.php?id=44196" target="_blank" rel="noopener">podle tamní vládní agentury U.S. Energy Information Administration (EIA)</a> vyšplhaly v průměru na rekordních 9,8 miliard stop krychlových denně. S poklesem globální poptávky, a tím i konkurenceschopnosti amerického plynu se však objem deních dodávek v červnu propadl v průměru na necelé 4 miliard stop krychlových denně.
<figure id="attachment_85156" class="wp-caption aligncenter" style="width: 725px;"><img class="size-full wp-image-85156" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Denni-dodavky-zemniho-plynu-do-exportnich-terminalu-v-USA.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Denni-dodavky-zemniho-plynu-do-exportnich-terminalu-v-USA.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Denni-dodavky-zemniho-plynu-do-exportnich-terminalu-v-USA-512x212.jpg 512w" alt="Denní dodávky zemního plynu do exportních terminálů v USA. Zdroj: EIA" width="725" height="300" /><figcaption class="wp-caption-text">Denní dodávky zemního plynu do exportních terminálů v USA. Zdroj: EIA</figcaption></figure>
Díky intenzivnímu budování zkapalňovacích terminálů a s ním spojeným růstem exportních kapacit se Spojené státy během několika let dostaly mezi největší vývozce zkapalněného plynu na světě. V loňském roce byly již třetím největším vývozcem na světě, kdy více LNG exportovaly pouze Katar a Austrálie.
<figure id="attachment_85157" class="wp-caption aligncenter" style="width: 725px;"><img class="size-full wp-image-85157" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Kvartalni-vyvoz-LNG-a-exportni-kapacita-terminalu-v-USA.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Kvartalni-vyvoz-LNG-a-exportni-kapacita-terminalu-v-USA.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Kvartalni-vyvoz-LNG-a-exportni-kapacita-terminalu-v-USA-512x212.jpg 512w" alt="Kvartální vývoz LNG a exportní kapacita terminálů v USA. Zdroj: EIA" width="725" height="300" /><figcaption class="wp-caption-text">Kvartální vývoz LNG a exportní kapacita terminálů v USA. Zdroj: EIA</figcaption></figure>
Za propadem vývozu stojí pokles cen na globálních trzích na dlouhodobá minima. Zatímco v loňském roce se ceny plynu v Evropě a Asii stabilně pohybovaly nad trhem v USA, nyní je situace jiná. Z důvodu nízké poptávky a vysokého stavu naplnění zásobníků zemního plynu se cena na nizozenském trhu (TTF), který je cenovým benchmarkem pro Evropu, dokonce dostala pod úroveň amerického Henry Hubu, který je referenčním trhem pro Spojené státy.
<figure id="attachment_85158" class="wp-caption aligncenter" style="width: 725px;"><img class="wp-image-85158 size-full" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Spotove-ceny-ropy-a-plynu-na-hlavnich-svetovych-trzich.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Spotove-ceny-ropy-a-plynu-na-hlavnich-svetovych-trzich.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/06/Spotove-ceny-ropy-a-plynu-na-hlavnich-svetovych-trzich-512x212.jpg 512w" alt="Spotové ceny ropy a zemního plynu na hlavních světových trzích. Zdroj: EIA" width="725" height="300" /><figcaption class="wp-caption-text">Měsíční a spotové ceny ropy a zemního plynu na hlavních světových trzích. Zdroj: EIA</figcaption></figure>
Není tak žádným překvapením, že s ohledem na nižší spotové a forwardové ceny na evoprském trhu ve srovnání s USA tak dochází k rušení desítek objednávek. Na základě objemu zrušených nákladů EIA předpokládá, že celková exportní kapacita USA nebude v průběhu letošního června, července a srpna využita ani z poloviny.

Export zkapalněného plynu z USA se kvůli globálnímu poklesu poptávky propadl již o více než polovinu

Zatímco současné rekordně nízké ceny zemního plynu poznamenaly americkou či evropskou poptávku po uhlí, v asijských zemích panuje i kvůli omezeným možnostem pro flexibilní přechod z uhlí na plyn jiná situace. Výjimku může podle analytiků částečně představovat Japonsko. 
Spotové ceny zemního plynu pro asijský cenový benchmark JKM (Japan-Korea-Marker) se od počátku roku propadly o 60 % na 2,2 dolarů za MMBtu (zhruba 6,7 EUR/MWh). <a href="https://www.spglobal.com/platts/en/market-insights/latest-news/natural-gas/061920-analysis-low-gas-prices-not-enough-for-asia-to-move-away-from-coal" target="_blank" rel="noopener">Ani rekordně nízké ceny plynu a dopady onemocnění COVID-19 však nezpůsobily podle zahraničního serveru Platts výraznější propad poptávky po uhlí v asijských zemích</a>. Důvodem je mimo jiné omezený potenciál pro flexibilní nahrazování spotřeby uhlí a plynem.
<blockquote>„Japonsko nabízí určitý potenciál pro přechod z uhlí na plyn. Celkové objemy nicméně budou spíše nižší, jelikož japonské energetické společnosti jsou hodně závislé na dlouhodobých kontraktech na dodávku uhlí a plynu,“ řekl hlavní analytik pro uhlí v S&amp;P Global Platts Analytics Matthew Boyle.</blockquote>
<h2>Infrastrukturní překážky a nové uhelné elektrárny</h2>
Platts upozornil, že přestože například Indie činí kroky pro zvýšení podílu zemního plynu ve svém energetickém mixu, jeho spotřeba nebude pravděpodobně růst takovým tempem, jaké by si představovala tamní vláda, jelikož infrastrukturní a cenové překážky omezují jeho konkurenceschopnost ve srovnání s levnějšími palivy, jako je uhlí.
V případě Číny zase proti zásadnějšímu poklesu spotřeby uhlí hovoří mimo jiné skutečnost, že země v posledních letech zprovoznila řadu nových uhelných elektráren a nové elektrárny jsou i nadále budovány a plánovány.
<blockquote>„Instalovaný výkon uhelných elektráren [v Číně] bude i nadále růst, je klíčový pro udržení nízkých cen elektřiny,“ uvedl konzultant ze společnosti Wood Mackenzie Frank Yu.</blockquote>
Podle dat Platts Analytics dosáhl import uhlí do Číny v období leden-květen 148,7 mil. tun, což je meziročně o 17 % více. Výrazný propad importu uhlí není v letošním roce i přes opatření proti šíření koronaviru očekáván ani v případě Indie, která by mohla dovést kolem 180 mil. tun uhlí. V loňském roce činil import uhlí do Indie kolem 200 mil. tun.
<h2>Robustní poptávka v ostatních asijských zemích</h2>
Analytici dále očekávají, že rekordně nízké ceny plynu výrazněji neovlivní poptávku po uhlí ani v Jižní Koreji či Taiwanu, a to z důvodu omezení na straně importních kapacit pro LNG.
V případě zemí jihovýchodní Asie, jako jsou Thajsko či Vietnam, byla v posledních měsících zaznamenána robustní aktivita v oblasti nákupu uhlí.
Vietnam importoval podle předběžných dat v květnu rekordních 7,5 mil. tun uhlí, meziročně o 105 % více. Thajsko dovezlo mezi lednem a dubnem 9,3 mil. tun uhlí, což je o 18 % více ve srovnání se stejným obdobím v loňském roce.

Uhlí

Ani rekordně nízké ceny plynu nestačí k přechodu asijských zemí z uhlí na plyn

V prvních pěti měsících letošního roku klesla spotřeba zemního plynu v Evropě o 8 %.  Největší dopad se očekává ve druhém čtvrtletí, kdy se spotřeba mohla propadnout až o 14 %. Analytici energetického institutu na oxfordské univerzitě (OIES) ovšem odhadují, že dopad za celý rok bude nižší než po finanční krizi v roce 2009. 
Obdobně jako jiné komodity i zemní plyn aktuálně prochází obdobím zvýšené volatility, za což mohou mimo jiné výkyvy v jeho spotřebě. Spotřeba plynu se ovšem dle OIES může relativně rychle uklidnit a propad poptávky v prvním pololetí může být částečně dorovnán v druhé polovině roku.
Celkově by se podle odhadů měla ve srovnání s minulým rokem spotřeba snížit o cca 7 % na 462 mld. m3 (snížení cca o 35 mld. m3). To ovšem není nijak mimořádně nízká hodnota, kupříkladu v roce 2014 a 2015, kdy světová ekonomika obdobnou krizí neprocházela, byla spotřeba zemního plynu nižší (433 resp. 450 mld. m3).
Hlavní důvod pro předpokládané oživení spotřeby plynu je podle OIES zřejmý: nízká cena na velkoobchodních trzích. Například cena baseload kontraktu na čtvrté čtvrtletí se aktuálně na pražské burze obchoduje na cca 10 EUR/MWh, zatímco na počátku roku cena přesahovala 17 EUR/MWh. Obdobně se propadl i kontrakt na třetí čtvrtletí tohoto roku, který se obchoduje na pražské PXE za cca 5 EUR/MWh. Propad zaznamenávají i <a href="https://oenergetice.cz/plyn/dockame-se-zapornych-cen-take-u-plynu-evropske-ceny-klesaji-rekordne-nizke-urovne">další významné evropské obchodní body</a>.
{„url“:“https://dashboard.oenergetice.cz/public/chart-1592598657.json“}
Cena zemního plynu se pak logicky podepisuje na jeho využití v průmyslu a energetice. Již nyní se s ohledem na cenu povolenky a elektřiny (a související hrubé marže provozovatelů uhelných a paroplynových elektráren) na trhu uplatňují paroplynové elektrárny na úkor těch uhelných.
Spotřeba zemního plynu v paroplynových elektrárnách je přitom významná. Například paroplynová elektrárna v Počeradech se v loňském roce podílela na spotřebě plynu v ČR z cca 5,5 %.
Krátkodobě nahrává využití plynu na výrobě elektřiny i postupné odstavovaní uhelných elektráren. K odstavování těchto zdrojů se přitom dají najít hned dva důvody; kromě politických cílů jsou to i emisní limity pro velké spalovací zdroje podle evropské směrnice o průmyslových emisích (známe také jako BAT – Best Available Techniques).
Jako poslední faktor lze zmínit vyšší spotřebu elektřiny (a návazně zemního plynu v elektroenergetice) v průběhu léta, které se má především ve státech na jihu zvýšit kvůli vyššímu využití klimatizací.
<h2>Zotavení spotřeby by mělo být odlišné od finanční krize</h2>
Srovnání s obdobím po finanční krizí se nabízí, ovšem situace na trhu s plynem je nyní nesrovnatelná. Zatímco po finanční krizi spotřeba plynu v důsledku jeho vysokých cen postupně klesala až do roku 2014 (s výjimkou roku 2010 díky extrémně chladné zimě), obdobný scénář lze očekávat jen stěží.
Aktuální nastavení trhu obdobný vývoj zřejmě neumožní. Cena zemního plynu a plánované odstavování uhelných zdrojů má totiž poptávku naopak podpořit. Jak dlouho bude spotřeba plynu podporována výrobou elektřiny není jisté. Pokud ovšem budou schváleny zvýšené emisní cíle do roku 2030 na 50-55 %, je možné že se postupné omezování dotkne i paroplynových elektráren.

Kdy se zotaví poptávka po zemním plynu v EU? Vývoj bude jiný, než po finanční krizi

Evropská komise <a href="https://oenergetice.cz/plyn/vodikova-strategie-eu-by-mela-byt-zverejnena-zacatkem-cervence">má na začátku příštího měsíce přijít s plánem</a>, který je součástí strategie pro integraci energetických systémů, dávajícího si za cíl nastartování a rozvoj trhu s vodíkem a potřebné infrastruktury, což <a href="https://oenergetice.cz/emise-co2/komisarka-eu-energetiku-skvela-budoucnost-vodiku-nenastane-pokud-nezavedeme-dostatecnou-podporu">má přispět</a> k úsilí o klimatickou neutralitu EU do roku 2050. <a href="https://www.euractiv.com/section/energy/news/the-eu-is-dreaming-big-on-hydrogen-but-much-infrastructure-work-remains/?fbclid=IwAR05IykDo3_DonkHblmz0VBHaPvqki5t2Iky-9WFfIQntuZmQyYEDvB6v0I">Objevují se ale pochybnosti</a>, zda bude rozvoj potřebné infrastruktury dostatečně rychlý, aby se cíle a predikovaná budoucnost vodíku naplnily.
<h2>Podpora Evropské komise</h2>
V pondělí se energetičtí ministři EU setkali, aby prodiskutovali dopady COVID-19 na energetický sektor jednotlivých států a netrvalo dlouho, než se začalo diskutovat také o vodíku. Ten je od doby, kdy Evropská komise oznámila záměr, že významná část z 750 miliard EUR určených na obnovou ekonomiky má putovat právě na podporu čistého vodíku, velmi diskutovaným tématem.
Čistý vodík totiž při spalování, na rozdíl od paliv na bázi uhlíku, neprodukuje žádné škodlivé vedlejší produkty. Při reakci vodíku s kyslíkem vzniká pouze tepelná energie a čistá voda. Vodík je tak velmi lákavým pro sektory, které jsou na dekarbonizaci náročné, jako je například chemický průmysl nebo výroba oceli. Velkou výhodou je také možnost využití stávající plynárenské infrastruktury, samozřejmě po jejím přizpůsobení.
Ministři několika zemí, mimo jiné Německa, Rakouska, Francie, proto ve společném prohlášení po pondělní videokonferenci vyzvali Komisi, aby financování vodíku podpořila cíli a termíny, kdy má dojít ke zvýšení využívání vodíku.
<blockquote>Dle jejich názoru by Komise měla: „Analyzovat přístupy, které povedou ke zvýšení domácí produkce tak, aby byl umožněn rychlý rozvoj.“</blockquote>
<h2>Vodíková strategie</h2>
Návrh plánu, který v minulém týdnu unikl, jak informoval server Euractiv, nastiňoval myšlenku učinit z eura měnu pro mezinárodní obchod s vodíkem, stejně jako to je v případě s ropou a americkým dolarem.
Nicméně vzhledem k velkým plánům Komise existuje obava, že v případě rozsáhlého rozvoje výrobních kapacit vodíku nebude připravena infrastruktura dostatečně rychle tak, aby byla v témže čase pokryta poptávka.
Aktuálně EU spotřebuje přibližně 8 miliónů tun vodíku ročně, přičemž převážná část výroby vodíku připadá na výrobu z fosilních paliv, hlavně zemního plynu.
Prvním státem, který stanovil kvantitativní cíle pro výrobu vodíku, bylo Německo. Více o plánu Německa si můžete přečíst <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/nemecko-odhalilo-plan-se-chce-stat-celosvetovou-jednickou-trhu-vodikem">zde</a>.
<h2>Přeshraniční infrastruktura</h2>
Mezi státy, které vidí ve vodíku budoucnost, jako je zmiňované Německo nebo Francie, může pomalu vnikat a již vzniká přeshraniční infrastruktura. Mezi německým (Creos Deutschland) a francouzským (GRTgaz) provozovatelem plynovodů došlo v minulém měsíci k podpisu dohody o přebudování jednoho současného přeshraničního plynovodu tak, aby byl schopen přepravovat výhradně vodík. Nový uzel by měl spojovat německou průmyslovou oblast Saar s oblastí Lorraine ve Francii a jihem Lucemburska.
V rámci dohody pod názvem „mosaHYc“ má být přebudováno potrubí o délce 70 km s přepravní kapacitou čistého vodíku 20.000 m³/h.
<blockquote>„V tomto regionu vidíme dobrý potenciál pro realizaci prvního projektu svého druhu, protože máme plynovod, který může být upraven pro přepravu vodíku,“ uvedl pro Euractiv Marion Lacombe z GRTgat. „A na straně nabídky existují projekty, které mají rozvinout výrobu zeleného vodíku skrze elektrolýzu hned vedle potrubí. Opravdu si myslíme, že propojení, které můžeme udělat mezi výrobnou vodíku a jeho koncovým využitím, je možné.“</blockquote>
GRTgaz na žádost francouzské vlády již v minulém roce zpracoval technicko-ekonomickou studii prověřující podmínky integrace vodíku do stávající plynárenské infrastruktury.
<h2>Chybějící definice čistého vodíku</h2>
Aktivisté, bojující proti změně klimatu, dále upozorňují, že „čistý vodík“ není v uniklé vodíkové strategii jasně definován a že projekty zaměřené na rozvoj využití vodíku nemusí nutně využívat právě nejasně definovaný čistý vodík.
Při výrobě vodíku ze zemního plynu, což je v současné době nejčastěji využívaný způsob jeho výroby, se totiž generuje značné množství emisí.