Co stojí za růstem spotřeby plynu v Evropě?

Zatímco v letech 2010 až 2014 poptávka po zemním plynu klesala, tak od roku 2015 zaznamenává již třetím rokem nárůst. Za růstem poptávky stojí vlivy počasí, pokračující oživení ekonomiky a také vyšší využívání zemního plynu k výrobě elektřiny. Ucelenou analýzu evropského trhu se zemním plynem publikovalo britského výzkumné centrum Oxford Institute for Energy Studies.

Podle předběžných dat vzrostla loňská spotřeba plynu v Evropě (viz tabulka na konci článku) o 5 % v meziročním srovnání. Spotřeba plynu dosáhla v loňském roce 548 miliard m3. Jedná se tak o třetí rok za sebou, ve kterém byl zaznamenán meziroční nárůst. V roce 2016 vzrostla evropská spotřeba o 6,5 %, ještě o rok dříve pak byl meziroční růst 3,9 %.

Spotřeba plynu v Evropě byla v roce 2017 nejvyšší za posledních 7 let. Ve srovnání s rokem 2014 byla loňská spotřeba vyšší dokonce o 76 miliard m3. Spotřeba plynu v Evropě ovšem ani v minulém roce nedosáhla úrovně z roku 2010, kdy byla ještě o 37 miliard m3 vyšší.

Spotřebě plynu vládne Německo, nejvíce rostlo Turecko a Nizozemsko

Na prvním místě žebříčku spotřeby plynu se dlouhodobě drží Německo. Více než 10% nárůst mezi státy s nejvyšší spotřebou plynu byl však v minulém roce zaznamenán v Turecku, Nizozemsku a Portugalsku. Itálie na třetím místě v pořadí spotřeby plynu v Evropě drží dlouhodobě stabilní růst spotřeby, který vloni dosáhl 6 %.

Naopak Velká Británie, která je ve spotřebě plynu v Evropě stabilně na druhém místě, vloni zaznamenala více než 2% pokles. V Británii ovšem došlo k téměř 13% růstu spotřeby již v roce 2016, a to především díky útlumu výroby elektřiny z uhlí, kterou částečně nahradila výroba elektřiny ze zemního plynu.

Teplejší léto a studený leden

Ze sezónních vlivů měl vloni největší vliv na spotřebu plynu nadprůměrně studený leden a ve srovnání s rokem 2016 také chladnější září. Teplejší období od května do srpna ve srovnání s předminulým rokem mělo také svůj vliv na navýšení spotřeby plynu. V tomto období byla vyšší spotřeba elektřiny vzhledem k intenzivnějšímu využívání klimatizačních jednotek na jihu a západě Evropy.

Růst ekonomiky i výroby z plynových elektráren

Spotřeba elektřiny již není tak silně jako před 10 lety svázána s růstem ekonomiky především díky snižování energetické náročnosti hrubého domácího produktu. Podle oxfordské studie se však růst HDP stále částečně podílí na růstu spotřeby zemního plynu v Evropě. Důležitý vliv na spotřebu plynu má růst průmyslové výroby, který například v Turecku dosáhl 8,9 %.

Nárůst spotřeby plynu pro výrobu elektřiny z plynových elektráren je v Evropě pozorován již od roku 2015. V loňském roce podle předběžných čísel došlo k 12% nárůstu spotřeby plynu pro výrobu elektřiny. Největší nárůst spotřeby související s výrobou elektřiny z plynu zaznamenali v roce 2017 ve Španělsku a Francii.

Co lze čekat v následujících letech?

Počasí, růst ekonomiky a vzrůstající podíl výroby plynových elektráren na evropském energetickém mixu, to jsou klíčové faktory, které ovlivňovaly spotřebu plynu v Evropě v minulém roce. Je zřejmé, že tyto faktory budou určující pro spotřebu plynu i v následujících letech.

Závislost spotřeby plynu na teplotě je evidentní, leč v horizontu let obtížně předpovídatelná. Předpokládané mírně růstové tendence HDP a průmyslové výroby budou jedním z tahounů růstu spotřeby plynu v následující 5 letech.

Ještě významnější roli pak bude mít v příštích letech spotřeba plynu související s výrobu elektřiny. Do roku 2025 Evropu čeká odstavení 9,5 GW německých a necelých 7 GW belgických jaderných elektráren. Až 50 GW uhelných elektráren pak může být odstaveno na základě přísnějších unijních emisních limitů vstupujících v platnost po roce 2020.

Stále také roste počet evropských zemí, jejichž cílem je upustit v následujícím desetiletí od výroby elektřiny z uhlí. Mezi takové státy patří mj. Velká Británie, Portugalsko nebo Nizozemsko.

Rychlost odstavování uhelných zdrojů a závislost na dovozu, to je oč tu běží

Je tedy zřejmé, že v následujících letech dojde k poklesu podílu uhlí na evropském energetickém mixu, který v současnosti činí zhruba 20 %. Je také jasné, že propad výroby elektřiny z uhlí bude z části pokryt plynovými elektrárnami.

Pokud bude k odstavování uhelných zdrojů docházet rychlejším tempem, než jakým bude probíhat výstavba nových sítí a zdrojů, pak dojde k navýšení využívání již existujících plynových elektráren. Vyššího využití se pak dočkají plynové elektrárny jak pro pokrytí špičkového, tak i základního zatížení soustavy.

Náklady na výrobu elektřiny z fosilních zdrojů bude zvyšovat rostoucí cena emisní povolenky. Na cenu povolenky bude mít vliv rezerva tržní stability, která se začne uplatňovat od ledna 2019. Vzhledem k tomu, že plynové elektrárny jsou zhruba o polovinu méně uhlíkově náročné než uhelné elektrárny, dá se očekávat jejich prosazování na trhu s elektřinou právě na úkor uhelných zdrojů.

Výrazným způsobem může do budoucí spotřeby plynu napříč všemi sektory promluvit vývoj jeho ceny, na kterou bude mít vliv i množství dováženého plynu z Ruska. V příštích letech totiž bude pokračovat snižování těžby plynu v Evropě a navyšování závislosti na dovozu plynu.

S rostoucí spotřebou Evropy však roste, a vzhledem k výstavbě Nord Stream 2 zřejmě dále poroste, dovoz plynu z Ruska. Ruský plyn se na spotřebě Evropy podílí zhruba z jedné třetiny. Navzdory snaze EU o diverzifikaci zdrojů plynu kvůli napjatým vztahům s Ruskou federací, tak v následujících letech může být právě plyn zneužíván jako zbraň v geopolitickém konfliktu, což by mělo vliv i jeho spotřebu v Evropě.