Norský ropný fond zajistí Nory na dobu 'poropnou' 7 biliony

Norsko je zemí s výraznou odvětvovou specializací. Ropa a zemní plyn tvoří více než 50 % exportu a přibližně 20 % HDP. Díky objevu značných zásob ropy v norské části pevninského šelfu v 70. letech se Norsko stalo jednou ze zemí s nejvyšším HDP na obyvatele na světě. Značný růst životní úrovně a bohatství této země však nebyl zapříčiněn pouze těžbou samotnou, ale také uváženou politikou hospodaření s výnosy z přírodních zdrojů.

Konec ropné pohádky

Jedním z výsledků této politiky bylo vytvoření takzvaného ropného fondu (dnes oficiálně zvaný Vládní penzijní fond – Statens pensjonsfond). Hlavním účelem fondu byla akumulace výnosů z ropy a ropných produktů a jejich uložení na speciální účet spravovaný Centrální norskou bankou. V současnosti Norsko vyčerpalo již kolem 40 % svých odhadovaných zásob ropy. Fond byl tak vytvořen jakožto zabezpečení ekonomiky a welfare systému do budoucna, kdy bude surovina již vyčerpána, k čemuž by mělo dojít podle odhadů a při stejném tempu těžby za asi 60 let. Norové tak z ropných výnosů nemají takový přímý užitek, jak by se mohlo zdát.

Fond má v současnosti tržní hodnotu kolem 7 bilionů norských korun, tedy přibližně 20 bilionů korun. V současnosti je budoucnost a strategie investování fondu ožehavým tématem norské politiky, k čemuž přispívají i velmi nízké výnosy z ropy za minulá období.

Hlavně moc neutrácet

Společnost Phillips Petroleum Company objevila při průzkumu dna v Severním moři v 70. letech velké potenciální naleziště. Byla založena první norská offshore těžební stanice Ekofisk, která je i v současnosti v provozu. Ekofisk sliboval velký finanční potenciál a s rozšiřující se těžbou vyvstala i otázka co s výnosy a jak je pokud možno udržitelně kumulovat a zvyšovat. Vznik ropného fondu v 90. letech byl tak výsledkem sociálně demokratického severského politického modelu, snažícího se především o zachování vysoké míry životní úrovně a blahobytu.

Byla vytvořená strukturovaná investiční strategie fondu společně s pravidlem, že pouze maximálně 4 % z něj mohou být použita na pokrytí státního rozpočtového schodku. Částka, která může být použita, také nesmí překročit objem zisku, který fond ročně vygeneruje. Vlastníkem fondu jsou oficiálně všichni norští občané, je obhospodařován Norskou centrální bankou, která spadá pod Ministerstvo financí Norského království.

Fond je nyní rozdělen na dva podfondy: Vládní penzijní fond Global, který je určen na investování do zahraničních subjektů a Vládní penzijní fond Norsko investující do domácích společností a operující především na Státní burze Oslo.

Odpovědná investiční strategie

Pro zajištění stability výnosů z fondu bylo vytvořeno propracované schéma investování, které zrcadlí norské zájmy v oblasti sociální, environmentální a které zároveň diverzifikuje investiční riziko. Majetek fondu je investován do národních i mezinárodních korporací a projektů, státních dluhopisů, v poslední době rostou také investice do nemovitostí, které by v budoucnu měly zastupovat vyšší procentuální podíl v investičním portfoliu.

Fond se stal za dobu své existence jedním z největších investorů na světě (v současnosti vlastní 1 % všech obchodovatelných akcií na světě) a jeho investiční strategie se stala díky své propracovanosti globálním ukazatelem důvěryhodnosti firmy.

Rozhodování o strategii, která je svěřena Ministerstvu financí, bývá často pod palbou kritiky, v minulosti především kvůli investování do neetických projektů. Hlavními investičními cíli jsou především firmy zabývající se energetickými surovinami. V poslední době byla ale pravidla investování pozměněna. V roce 2004 byla vytvořena Etická komise fondu, která poskytuje analýzy a doporučení, které společnosti splňují tyto požadavky a které již ne, a tudíž by do nich dále nemělo být investováno. Zohledňuje přitom problémy jako je korupce, porušování lidských práv, zneužívání dětské práce, výroba zbraní a munice, zpracování tabáku nebo neodpovědnou environmentální politiku společnosti. V České republice byla v roce 2010 vyloučena z investování Phillip Morris CR a.s.

V souvislosti s ochranou životního prostředí, vod a mořských zdrojů, je majetek fondu investován, pouze pokud cíl investice splňuje podmínky zohledňující ochranu životního prostředí, redukci emisí a principy udržitelného rozvoje. Často tedy jde i o projekty zabývající se právě environmentální tématikou a v poslední době byl ve zvýšené míře zohledňován především aspekt odpovědnosti za klimatické změny a investování do obnovitelných zdrojů energie a jejich technologií.

Fond jako politický hráč

Ropný fond se stal také důležitým tématem na poli norské politiky. Velkou otázkou zůstává množství vládních výdajů krytých majetkem fondu. Nepřekročitelný limit 4 % jmění fondu, který může být použit ke krytí státních výdajů je v poslední době stále častěji diskutován. Současný finanční plán počítá s útratou 2,8 % majetku fondu, což je nejvíc v jeho historii.

Nízké ceny ropy debatu o útratách z fondu nyní rozdmychávají ještě více a mezi hlavními politickými tahouny nepanuje shoda. Problém krytí státního rozpočtu navíc ovlivňuje i stárnoucí norská populace a štědrá sociální politika. Utahování opasků v oblasti státních dávek a daňová politika je společně s použitím jmění z fondu vždy jedním z hlavních témat volebních programů norských politických stran.

V současnosti tedy to, zda nyní velmi specializovanou ekonomiku ropný fond spasí a zda je vůbec fond dlouhodobě udržitelný, zůstává otázkou budoucnosti.

Zdroj úvodní fotografie: L.C. Nøttaasen