Diskusi o naší (elektro)energetice dominují otázky typu „zda a jak ochránit uhelné elektrárny“ a do značné míry spoléháme na výstavbu jaderných zdrojů. Ve veřejném prostoru postupně zakotvují představy, že kromě nových Dukovan toho dosáhneme prostřednictvím malých modulárních reaktorů. Debaty o nich přitom trochu připomínají ty o Yetim – všichni o něm mluví, ale (skoro) nikdo ho neviděl (s výjimkou Číny a Ruska).

Mezitím nám pod rukama uniká možnost investovat do technologií, které již existují a jsou cenově výhodné. Zatímco v Bruselu jsme společně prosadili povinnost, aby státy zajistily povolení pro strategické investice (samozřejmě včetně obnovitelných zdrojů) do jednoho roku, realitou zůstává, že je i nadále téměř nemožné tyto projekty realizovat. Tragické je to hlavně u větrných elektráren, které pro vyvážený energetický mix nutně potřebujeme.

Celý článek najdete ZDE.