Kolik stojí likvidace vysloužilé jaderné elektrárny? - 2. část
V materiálech protijaderných aktivistů se často objevuje argument, že se zatím nedokončila likvidace žádného vysloužilého jaderného reaktor. To ovšem není pravda. Je tak zajímavé se podívat na reálnou situaci v této oblasti.
Toto je 2. část článku, 1. část je k dispozici zde.
Vyřazování energetických bloků ve Francii a Španělsku
Podívejme se ještě na Francii a Španělsko, kde se také dostaly první vyřazované bloky do pokročilého stavu. Jako příklad průběhu vyřazování energetického jaderného bloku slouží ve Francii elektrárna Brennilis. Jednalo se o prototypový reaktor chlazený plynem a moderovaný těžkou vodou. Reaktor se rozběhl v roce 1966 a měl výkon 70 MWe. I Francie však od využívání tohoto typu odstoupila a zaměřila se na tlakovodní reaktory. Elektrárna fungovala do roku 1985. V první etapě jejího vyřazování se vyvezlo palivo a vysušily se chladící okruhy. V druhé etapě, která začala v roce 1995, proběhlo rozebrání vybavení a dekontaminace ve všech budovách, kromě samotného reaktoru. Odvezl se také nashromážděný radioaktivní odpad. Tato etapa skončila v roce 2005. V třetí etapě se pak začaly rozebírat technologie uvnitř kontejnmentu, jako jsou parogenerátory i samotná tlaková nádoba reaktoru. Zakončit by jí měla demolice samotného kontejnmentu. Nakonec by měla být celá rozloha bývalé elektrárny uvolněna. Celková cena likvidace elektrárny se odhaduje na 480 milionů euro.
Prvním tlakovodním reaktorem, který se začal ve Francii vyřazovat, se stal Chooz-A. Jednalo se o reaktor s výkonem 320 MWe a v provozu byl od roku 1967 do roku 1991. V roce 1995 byly vyvezeny palivové soubory do recyklačního závodu v La Hague. Od roku 2014 se pod vodou začala rozebírat reaktorová nádoba. Celá likvidace by měla být dokončena v první polovině dvacátých let.
Značně postoupilo i vyřazování první jaderné elektrárny ve Španělsku, které provádí společnost Enresa. Jde o elektrárnu José Cabrera, která se označuje také jako Zorita. Jedná se o tlakovodní reaktor první generace s výkonem 142 MWe. Provoz zahájil v roce 1968 a odstaven byl v roce 2006. Příprava na likvidaci byla realizován v letech 2006 až 2009 provozovatelem, která se postarala o vyhořelé palivo a zjištění úrovně radioaktivity různých komponent. Vyhořelé palivo bylo prozatím uloženo v suchém meziskladu v areálu elektrárny. Pak si elektrárna převzala společnost Enresa, která provede její rozebrání. Nejdříve se rozebralo a zlikvidovalo vybavení strojovny. To se nelišilo od likvidace libovolné tepelné elektrárny. Radioaktivní komponenty se začaly rozebírat v roce 2011. Tlaková nádoba reaktoru a vnitřní potrubí byly rozřezány pod vodou, která stínila radiaci. Tato nejnáročnější část prací na likvidaci elektrárny byla zahájena v roce 2012 a likvidace reaktorové nádoby, parogenerátorů a biologického stínění byla dokončena do roku 2016. Pak proběhla úplná dekontaminace budov. V roce 2018 začala jejich postupná demolice. V roce 2019 tak mohlo být zahájeno rozebírání kontejnmentu. Vše by mělo být dokončeno v roce 2020. Celkově by při likvidaci elektrárny mělo vzniknout přibližně 104 000 tun odpadu. Pouze zhruba 4 % z něj bude radioaktivní. Klasický odpad se vyváží do přepracovacích závodů. Nízkoaktivní a středněaktivní odpad je periodicky odvážen do úložiště El Cabril.
Je vidět, že i v Evropě máme s likvidací odstavených jaderných bloků řadu zkušeností. V tomto případě je často výhodou, že lze vyhořelé palivo poslat na recyklaci. Budují se zde také první trvalá úložiště jaderného odpadu ve Finsku a Švédsku.
Česko a Slovensko – Jaslovské Bohunice A1 a V1
V České republice se zatím žádný blok neodstavil, takže zatím není potřeba řešit jejich likvidaci. Jen pro zajímavost bych uvedl, že i u nás už úspěšně proběhla úplná likvidace jaderného zařízení. Jednalo se malý výzkumný reaktor ŠR-0 v Plzni, dnes už se v daném místě provádí úplně jiná činnost a po reaktoru už tam není ani památky. Ovšem ve srovnání s energetickými reaktory šlo o velmi malé zařízení.
Tři reaktory však ukončily činnost na Slovensku v elektrárně Jaslovské Bohunice. Jde o reaktor A1, který byl speciálním československým modelem. Šlo o reaktor s výkonem 110 MWe moderovaný těžkou vodou a chlazený plynem, kterým byl oxid uhličitý. Československo se pro tento typ rozhodlo, protože umožňoval využívat neobohacené palivo. Československu tak s jeho zásobami uranové rudy v principu umožňoval plnou nezávislost. Jak bylo vidět i z předchozí části textu, podobný typ reaktoru testovaly i Německo, Francie i další státy. Později se však ukázalo, že tato komplikovanější technologie neobstála v dané době v soutěži s reaktory chlazenými a moderovanými lehkou vodou. Nepřešly tak z fáze experimentálních prototypů ke komerčním modelům. Československo se tak už v podstatě před spuštěním reaktoru A1 rozhodlo využívat reaktory VVER. Reaktor A1 se do provozu dostal v roce 1972. V tomto roce se již také začaly budovat první dva reaktory VVER440 jako bloky Jaslovské Bohunice V1. Blok A1 byl experimentální, takže se narazilo na řadu problémů, které bylo potřeba překonávat. Došlo i ke dvěma vážným haváriím. V elektrárně se mohly vyměňovat palivové soubory za provozu. Při jedné takové výměně v lednu 1976 nedošlo k úplnému uzamčení těsnící zátky palivového článku a ten byl vymrštěn z reaktoru do prostoru reaktorového sálu. Došlo k výronu oxidu uhličitého, který se rozšířil po části elektrárny. Později pracovníci elektrárny s využitím dýchacích přístrojů palivový soubor zasunuli. Nedošlo k úniku radioaktivity, ale zahynuli dva pracovníci, kteří se udusili oxidem uhličitým. V únoru 1977 došlo vlivem kuliček silikagelu z absorbátoru vlhkosti, které se dostaly do palivového souboru, k jeho přehřátí a roztavení. Došlo k průniku moderátoru do primárního okruhu, poškození pokrytí paliva a průniku štěpných produktů do primárního okruhu. Radioaktivní látky se netěsnostmi v parogenerátoru dostaly i do sekundárního okruhu. V důsledku této havárie byla elektrárna odstavena.
Vyřazování elektrárny je vlivem havárie a kontaminace náročnější. Jeho projekt se připravil v osmdesátých a devadesátých letech a realizuje jej společnost JAVYS (Jadrová a vyraďovacia spoločnosť a. s.). Obsahuje pět etap a měl by trvat do roku 2035. První probíhala mezi léty 1999 až 2008. Nejdůležitějším krokem této etapy byl odvoz vyhořelého paliva do Ruska. Zároveň byly připraveny nové technologické linky na zpracování kapalných radioaktivních odpadů, fixovaný radioaktivní materiál pak byl umístěn speciálních kontejnerů z vláknobetonu. Zprovoznilo se i úložiště radioaktivního materiálu v Mochovcích, kam se mohly kontejnery přepravit. Část odpadu s největší radioaktivitou se zpracovala na vitrifikační lince. Proběhla dekontaminace řady prostor. Nejdůležitější bylo zajištění fixace radioaktivních odpadů, hlavně tekutých, a zabránění možnosti jejich uvolňování. Tím se odstranila radiologická rizika.
V druhé etapě, která probíhala v letech 2009 až 2016, se prováděla dekontaminace a demontáž technologií ve vnějších budovách. Zároveň se zajistila demontáž a likvidace řady zařízení v areálu mimo budovy, řady potrubí a nepotřebných nádrží. Odstranila se kontaminovaná zemina a zajistilo se monitorování radioaktivity. Došlo k likvidaci zavážecího stroje a dalších technologií.
Při přechodu do třetí etapy se provedla demontáž technologií, jako je smyčka pro těžkou vodu, rozřezaly se nádrže pro chladící vodu a demontoval systém pro olejové hospodářství i nádrže na olej a systém čerpadel. Uvolněné místnosti se vyčistily, upravily a připravily pro využití během dalších etap vyřazování, hlavně pro přechodné uložení některých více aktivních komponent. Ve třetí a čtvrté etapě, které by měly trvat do roku 2025, se práce zaměří na činnosti v hlavním výrobním bloku, tedy na primární okruh a související technologické části. Dále se zlikvidují silně kontaminovaná zařízení využívaná k přípravě vyhořelého paliva pro přepravu, demontují se parogenerátory a turbokompresory a ostatní navazující zařízení primárního okruhu. V páté etapě se pak zlikviduje samotný reaktor a další zařízení v šachtě reaktoru a zlikvidují se i zařízení instalovaná pro proces vyřazování.
Konečným cílem vyřazování, které by mělo skončit okolo roku 2035, je celkové vyčištění areálu a budov a jeho přebudování na technologické centrum, které by v budoucnu sloužilo jako zázemí a podpora pro vyřazování jaderných elektráren Jaslovské Bohunice V2 a Mochovce.
Dva reaktory VVER440 elektrárny Jaslovské Bohunice V1 začaly dodávat elektřinu v roce 1978 a 1980. Hlavně na nátlak Rakouska byly po vstupu do Evropské unie odstaveny v roce 2006 a 2008. Před zahájením vyřazování bylo potřeba vyvezení vyhořelého paliva. V lednu roku 2011 byly odvezeny poslední palivové soubory z druhého bloku elektrárny V1 do meziskladu vyhořelého paliva. Společnost JAVYS tak realizuje od roku 2011 i vyřazování této elektrárny. V první etapě, která probíhala do roku 2015, se demontovaly neaktivní systémy a zařízení, demolovaly se stavební objekty a zpracovával radioaktivní odpad z vyřazování. Neaktivní materiál, hlavně kovy, se posílal na recyklaci. Podařilo se rozebrat zařízení strojovny, dieselagregáty. Připravilo se integrální úložiště radioaktivního odpadu.
V druhé etapě, která by měla skončit v roce 2025, se pak přikročilo k úplné likvidaci elektrárny. Demolice všech čtyřech chladících věží byla dokončena v říjnu 2018. Začaly už i práce na primárním okruhu. V březnu 2019 byl vyvezen první parogenerátor a v červenci téhož roku pak poslední. Parogenerátory mají hmotnost 145 tun a 11,8 m. Všechny jsou nyní umístěny ve skladu, kde se budou postupně fragmentovat. K tomuto účelu bylo vyvinuto speciální řezací zařízení. Rozřezávání pak bylo zahájeno ke konci roku 2019. Celkově je zde nyní 1872 tun materiálu, ze kterého bude možné recyklovat zhruba 1360 tun kovu. Celkově by měly náklady na likvidaci elektrárny V1 dosáhnout 1,1 miliardy euro.
Závěr
V současnosti jsou už i zkušenosti z likvidaci jaderné elektrárny po havárii. Jedná se o případ druhého bloku jaderné elektrárny Three Mile Island. Tam nakonec i zpola roztavenou aktivní zónu (chybělo 15 cm k protavení reaktorové nádoby) z reaktoru vyvezli a kontejnment dekontaminovali. K havárii došlo v roce 1979 a již v roce 1985 bylo vyvezeno 90 tun částečně roztaveného paliva a 150 tun dalšího silně radioaktivního materiálu, který byl i důsledkem havárie. Sanační práce oficiálně skončily v roce 1993 a stály okolo miliardy dolarů. S rozebráním vlastní reaktorové budovy se čekalo až na ukončení provozu první bloku. Ten byl odstaven v roce 2019. Současná likvidace obou bloků bude levnější.
Pokud se jedná o vyhořelé jaderné palivo, tak tam se ukládají finance na účet s předpokladem, že půjde do podzemního úložiště (tedy vlastně nejméně efektivní a nejdražší varianta). Pokud pokročilé reaktory toto palivo využijí k výrobě energie a nakonec půjde pod zem jen jeho zlomková zbývající část, tak se převážná část uložených financí ušetří. Stavba prvního trvalého úložiště Onkalo ve Finsku je už ve velmi pokročilém stavu a podobné se připravuje i ve Švédsku.
Je vidět, že sice likvidace vysloužilé jaderné elektrárny není jednoduchá záležitost. Přesto už je s ní jistá zkušenost a lze případně dělat poměrně rozumné odhady její ceny a ty promítnout do ceny elektřiny. Zajímavé materiály, rozbor a odkazy jsou kromě už zmíněných zdrojů zde a zde. Náklady se pohybuji v dost širokých relacích. Závisí na tom, zda jde o osamělý blok nebo je jich více a likvidují se souběžně. Důležité je i o jak velký blok jde a jaké se předpokládá následné využití areálu. Zhruba lze říci, že blok o výkonu 1 GWe potřebuje v konzervativním odhadu zhruba miliardu euro. Jak už bylo zmíněno, náklady na likvidaci musí ve většině případu shromažďovat provozovatel a započítat je do ceny elektřiny. Velká část materiálů je neaktivní nebo nízkoaktivní a dá se recyklovat. Výhodou je, že je koncentrován do jednoho místa s velmi omezenou rozlohou a je pod velmi pečlivým dozorem státních i mezinárodních institucí. Pokud tyto náklady chceme diskutovat, je třeba to dělat i v kontextu s náklady, které přináší výroba elektřiny z jiných zdrojů (viz například dřívější článek).
Mohlo by vás zajímat:
Děkuji za tento článek s přehledným výčtem situace ve světě ohledně likvidace jaderných zařízení. Zatím žádný z protijadernych aktivistů nereagoval, což je dobře.
Jsem zvědavý, jestli někdo ze zadlepenych obhajců absolutního používání OZE vytvoří objektivní příspěvek ohledně likvidace velkých FVE, nevo VE. Mě se zatím k tomuto tématu podařilo najít tyto odkazy:
Panely - problém jako odpad
Jak končí elektronický odpad
https://www.downtoearth.org.in/blog/waste/recycling-of-e-waste-in-india-and-its-potential-64034
Recyklace PV panelů v roce 2050 v Indii
Ve Francii a v Německu není očividně recyklace FV panelů žádný problém.
Indové a jiní národové by si (jak se uvádí ve vašem odkazu) měli podle IRENA vzít z EU příklad v tom, jak se to má správně dělat. QED
A Schellenberger je profesionální ohýbač reality.Prý ... "they are not easy to recycle". Ve světle těch odkazů, které jsem vám poslal by mělo být patrné, že ten problém je technicky velmi dobře řešitelný a řešený.
S tím se dá souhlasit. Problém je jako se vším co je v Asii, veškerá pravidla a jejich dodržování je benevolentnejsi. Dále, je problém, že i ve vyspělé Evropě, navzdory legislativě, se recykluje cca 30-35 % elektroodpadu. Zbytek se legálně vyveze pryč jako použitá elektronika. Dával jsem odkaz, čeká to na schválení.
Pane Veselý, ve Francii nebo Německu už recyklace možná problém není, ale v době publikace Shellenbergerova článku to problém i ve Franci a Německu byl. V jiných částech světa je to problém stále. První recyklační linka byla otevřena v roce 2018 až po vydání tohoto článku. Vaše snaha zdiskreditovat pana Shellenbergera je sice nesmírně urputná, ale zároveň dost zoufalá. Je docela vtipné, že profesionálním ohýbačem reality někoho nazývá zrovna amatérský ohýbač reality.
A když potkáme omyl, tak se poděláme? Životnost toho problému očividně nebyla moc veliká. Je smutné, když někdo věští věci do budoucna a ony některé ty úvodní teze nepřežijí ani rok.
Oprava: první recyklační linka v Evropě.
Trocha triviální matematiky.
Továrna Veolie zpracovala v roce 2018 1800 tun panelů, jejich cílem je 4000 tun ročně během do roku 2025.
FVE panely mají specifickou hmotnost cca 75kg na 1kWp. Instalovaný výkon 1GWp reprezentuje tedy 75 tis. tun panelů.
Německo ve ve svém plánu OZE společnosti kapacitu vice 250 GW FVE což při jejich životnosti znamená postavit a tedy i zlikvodovat 10 GWp FVE panelů.
Takže práce pro 190 takových recyklacnich továren. Staví je někdo? Zaplatí je někdo? Počítá je někdo do "nákladů" přechodu k OZE?
Postaví se až budou potřeba. Jestli jste si všiml, tak to je pídí fabrička s pár lidmi. Důležité je pěstovat know-how, kapacity se následně lehce navýší. Je zbytečné je stavět dříve, pak by v nich akorát byla zastaralá technologie.
Odkazy Filipa mají stejnou hodnotu jako články novin o Černobylu či Fukušimě vydávané za zpravodajství "o likvidaci". Je poučné vidět jaderné aktivisty v činnosti.
Je to opravdu děsivé, když už jaderní aktivisté pronikli i do Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii...
Na Filipových odkazech kritizujete to, že jsou od Filipa nebo považujete uvedený zdroj za nedůvěryhodný? Nebo máte něco konkrétního k obsahu odkazovaných zdrojů? Poučte nás prosím, abychom se dokázali vyhnout fake news o OZE publikovaným samotnými OZE aktivisty.
Kamile, snad vidíte, že Filipovy (kdysi zde působil jako "expert" FVE) odkazy jsou obdobné desítkám odkazů které můžete najít v oficielním tisku (iDnes, Aktualne, Novinky, ...) o jaderném odpadu utopeném v moři, atd atd
Přemýšlejte.
Pane Vaněčku, mohl byste sem dát nějaké vaše odkazy na již běžící likvidaci OZE s recyklací? Jinak vaše komentáře jsou na úrovni JPP bez informační hodnoty. Děkuji.
Mám tomu rozumět tak, že odkaz na zdroj z IRENA je nedůvěryhodný, protože "podobný" odkaz byl použit v oficiálním tisku či internetovém deníku?
Jakým způsobem hodnotíte "podobnost" odkazů na internetové zdroje?
Máte za to, že podobnost odkazu je postačujícím ukazatelem kvality onoho zdroje?
Anebo co takhle být naprosto konkrétní? Co přesně třeba ve zmiňované zprávě organizace IRENA má hodnotu novinového článku o Černobylu?
Kamile, se závěry IRENA se na rozdíl od dvou prvých "propagačně anti OZE" odkazů ztotožňuji
a kdo nechce číst celou dlouhou zprávu, tak pro něj cituji z ní něco ze závěrečného summary:
With the right policies and enabling
frameworks in place, the spawning of new
industries that recycle and repurpose old
solar PV panels will drive considerable
economic value creation. This will be an
essential element in the world’s transition to
a sustainable energy future.
To podepisuji a zcela s tím souhlasím, to je vývoj který nás čeká do 2050, jak popisuje IRENA.
Co je prosím "propagačně anti OZE" na těch prvních dvou?
Pokud jsem četl pozorně článek ve FORBESu, uvádí autor konkrétní fakta, podložená zdroji, mezi kterými rozhodně nechybí ty, co jsou OZE nakloněny. A článek není o boji proti FV, ale o tom, že je potřeba se věnovat důkladně některým aspektům jejich životního cyklu, aniž se jakkoliv snažil technologii hodnotit v obecné rovině.
Druhý článek upozorňuje na fakta ohledně neradostného způsobu likvidace e-odpadů v Indii a nutnost s tím něco dělat, protože zlepšení se moc nekoná.
Je celkem pochopitelné, že pokud by byly OZE technologie vyráběny tak neekologicky jako v Číně a likvidovány tak neekologicky jako v Indii nebo i jinde na světě, dá se o jejich ekologickém přínosu s úspěchem pochybovat.
Citace pana Vaněčka, která v podstatě říká, že při správné politice a podpoře recyklačních podniků bude možné recyklaci starých zařízení provést, bude to mít významné ekonomické dopady a bude podpoří to přechod k udržitelné energetické budoucnosti se dá pochopitelně přiřadit k téměř kterémukoliv zdroji. To, o co ovšem prosí pánové Moučka a Kondapaneni, jsou konkrétní data o průběhu likvidace vyřazených fotovoltaických zdrojů a nákladech na ně. Tedy ne pouze napadání a nic neříkající výroky bez konkrétních informací. Pan Vaněček tu nic konkrétního, kromě osočování lidí, kteří konkrétní data a citace předložili, nepředvedl.Jen napsal, že je vše prostá trojčlenka a ať si to každý najde sám. Nevím, jestli tak někoho přesvědčí. Měl se zvednout od trollování a napsat konkrétní přehledový článeček, třeba podobný tomu o likvidaci jaderných bloků, a ukázat s odkazy, jak situace vypadá v oblasti fotovoltaiky.
Dovolím si uvést některé odkazy na práce, které odhadují náklady na likvidace fotovoltaických a větrných zdrojů, které jsem využíval v odhadech ve svém článku:
http://www.osel.cz/10102-jak-je-to-se-srovnanim-cen-ruznych-energetickych-zdroju.html
Jsou to třeba:
https://www.nyserda.ny.gov/-/media/NYSun/files/Decommissioning-Solar-Systems.pdf
https://www.gov.uk/government/publications/onshore-wind-direct-and-wider-economic-impacts
https://www.energycentral.com/news/retiring-worn-out-wind-turbines-could-cost-billions-nobody-has
Pan Wagner zase jako obvykle překrucuje, zatajuje části nepříjemné pro jadernou energetiku a vyzývá mě, abych se více věnoval popularizační a lobbystické činnosti, jak to dělá on.
Každý jsme nějaký, mě zase více bavila věda a objevování.
Teď k jeho ohýbání faktů: každý angličtiny znalý čtenář pozná, když si přečte z té citované zprávy, že je rozdíl mezi recyklací (ziskovou recyklací) fotovolltaických panelů a velice nákladným uložením jaderného odpadu. Jedno je zisk, nemusím vyčíslovat jaký, a to druhé je čistá ZTRÁTA.
A třeba ve svém článku pominul i cenu trvalého jaderného úložiště, až na dotaz čtenáře byl nucem jít s pravdou ven.
Pan Wagner totiž argumentovat neumí, umí jen, jako správný lobbysta, ohýbat realitu. A své kritiky nazývat trolly.
Zkráceně řečeno, nic konkrétního "ohledně likvidace velkých FVE, nebo VE", k čemuž Vás vyzývají pánové Kondapaneni, Kubů a Wagner, nemáte, takže Vám nezbývá nic jiného, než jako obvykle bít jaderné černochy.
Lidé, kteří Vám tohle baští, se dají spočítat na prstech jedné ruky truhláře ve výslužbě...
Ve Vášem odkazu, který je tiskovým prohlášením Solární asociace, moc konkrétních údajů bohužel není.
Nepostrehol som, alebo v článku nie sú vyčíslené celkové náklady spojené s trvalým uložiskom vysoko aktívneho RAO, až do posledného dňa? Myslím, že po započítaní aj tejto položky sa s nákladmi na likvidáciu JE posúvame radikálne doprava.
Ano, náklady na uložení vyhořelého paliva (tedy vybudování té části úložiště, která by pojala odpovídající vyhořelé palivo a jeho správa a zaplombování po zaplnění) zde není rozebíraná. Dá se už velice dobře odhadnout z již dokončovaných staveb a jejich provozu (Onkalo). Při přepočtu na jednotku vyrobené elektřiny vycházejí tyto náklady zhruba stejně jako náklady na likvidaci elektrárny přepočtené na jednotku vyrobené elektřiny. V případě využití recyklace vyhořelého paliva se tyto náklady snižují. Jinak je tato část ukázaná v tom článku, který jsem psal dříve a je dokazován ke konci tohoto článku. Je tam v kontextu ostatních nákladů na výrobu elektřiny z jaderných i ostatních zdrojů.
Vďaka za doplnenie.
Pan Vaněček mi tu neustále něco podsouvá, co není pravda. Já se na svět dívám z pohledu technologa, servisního technika, aplikačního inženýra. 8 let v polovodičovém průmyslu v pozici technologa, nebo 5 let jako servisního technika FVE, vás přinutí sejmout růžové brýle a vidět věci více v souvislostech.
Nikdy jsem neřekl, že jsem principiálně proti OZE, ale jsem proti extrémní fragmentaci energetiky která je díky tomu drahá a tím je i drahá el. energie pro koncového maloodběratele, zejména v zemích které nejsou tak bohaté jako země západní Evropy. Já vnímám ty problémy okolo , vnímám, jak je neustále různými aktivisty podkopáván Evropský průmysl, jak roste závislost Evropy na Asijské, velmi neekologické výrobě, protože je to díky tomu levnější. Vnímám, jak vlády různých zemí po léta nechají valchovat jadernou energetiku a výzkum kolem ní, a pak samozřejmě je lehké ukázat prstem jste drazí, pomalí, neefektivní. Kdyby se stejným způsobem přistupovalo k fotovoltaice, tak ji vidíte dnes jen v kalkulačkách a v kosmických družicích. To že Němci tak enormně tlačí OZE je i díky lobbingu jejich firem. Moc dobře si pamatuji na jedno školení v roce 2010 u SMA Solar Technology jak nám jako skvělou věc sdělovali jak jeden ze zakladatelů firmy p. Cramer chodil několikrát ročně mezi významné politiky SRN již od 80 tých let, a tlačil své názory. Já jsem to tenkrát na té přednášce fakt "žral" a co teprve když jsem viděl tu jejich fabriku která neměla v roce 2010 žádnou takovou obdobu ve světě. Průmysl 4.0 ? Ne, oni byli v té době dál, jejich unikátní servisní automatizované středisko, z toho se posadili na pr**l i Japonci. Jenže velmi brzy člověk zjistil, že to není tak jednoduché jak to vypadá. V okamžiku kdy jsem jako vedoucí servisu měl ve správě desítky tisíc zařízení a tisíce zákazníku včetně přehledu co se děje u ostatních poboček napříč Evropou, šly člověku pysky dolů. Najednou mi došla ta celá nesmyslnost tohoto konceptu. Jediné co mi přišlo života schopné, byla velká centrální zařízení, kde ale narážíte na limity z hlediska rozumné servisovatelnosti (příliš velké komponenty). Vývoj samozřejmě pokračuje, řada věcí se zlepšuje z hlediska parametrů, ale to, že střídače nedosahují ani vzdáleně spolehlivosti PV panelů je fakt, a že elektronický odpad umíme recyklovat jen z cca 30% je také fakt (v Evropě)a že to není bezúdržbové je také fakt. Občas se někdo zašťiťuje monitoringem, že všechno je pod kontrolou a není potřeba tolik lidského nasazení při kontrole zařízen a jeho komponent. Že to tak nejde, zjistil jeden polostátní provozovatel na rumišti 100kWp bloku FVE elektrárny při diskuzi s hasiči a zástupci pojišťovny. Vždyť podle monitoringu bylo všechno přeci v pořádku:)
Prostě OZE nejsou tak zelené a levné a nenáročné jak se nám neustále někdo snaží podsouvat a jaderná zařízení za podobné podpory jako OZE dokáží být efektivní a relativně snadno postavitelná pokud nejsou házeny klacky pod nohy všem zainteresovaným lidem.
To je to co mi vadí. Proměnilo se to v novodobý náboženský spor zda být katolíkem nebo protestantem. Kam a k čemu to vedlo, už víme.
Pane Filipe, Vašimi nesmysly co píšete (30% prý lze recyklovat) se naprosto diskreditujete, s Vámi nemá cenu diskutovat.
Vy věcem nerozumíte, tady nejde o náboženské spory. To jen nekritičtí atomhujeři berou atom jako Boha.
Mě stačí technický pokrok, vím že kecy nezastaví počítače, mobily, sensory nebo displeje, prostě osvědčený technický pokrok (ne slepé uličky které se zdiskreditovaly) zvítězí, kvalitou a lácí, není o čem se hádat, nepleťte do toho náboženství.
Pane Vaněčku, nevím čemu rozumíte vy, přijde mi, že jste do OZE hodně zainteresován, nevím jestli profesně nebo jen je to váš zájem, ale chybí vám naprosto odstup. To je to, co jsem myslel tou vírou.
V minulých diskuzích jsem Vám poskytnul jasné odkazy jak je to se spolehlivostí invertoru, což je z finančního hlediska čím dál více významnější komponenta FVE, výše jsem vám vložil krásné odkazy ohledně problematiky PV modulů a jejich likvidace.
Moc by se mi líbilo, kdyby jste, jak Vám navrhnul výše p. Wagner, zpracoval nějaký pěkný a objektivní článek ohledně likvidace OZE s podle Vás těmi jedinými a správnými relevantnimi odkazy. S velikým zájmem si to přečtu a od Vás to velmi ocením. Těším se pak na věcnou diskuzi pod Vámi vytvořeným článkem.
Tady je mimochodem něco málo k elektroodpadum, ale protože je to ode mně tak to stejně nevezmete vážně, ale to mi nevadí:
Základní rozdíl mezi recyklováním slunečních panelů a ukládáním jaderného odpadu do žuly hluboko pod zem je v tom, že:
1) u slunečních panelů se jedná o skutečnou, již v malém množství existující RECYKLACI (těch panelů co dosloužily je zatím zanedbatelné množství)
která je zisková (opět se získá kvalitní materiál (sklo, kovy, křemík), je to systém "cradle to cradle" jak jsem o něm již zde psal
2) zatímco jaderný ODPAD se hromadí ve skladech a má jít pod zem, BEZ recyklace, na tisíce let, což jak pan W. uvedl zde, je velmi, velmi drahé řešení.
Tohle žádní demagogové odkecat neumí a nemohou, ať si na to třeba najmou profesionální kazatele jako je pan Schelenberger, skutečný profík, dříve pro Greenpeace, nyní pro atomovou lobby.
Naši amatéři jsou jenom směšní....
U vyhořelého paliva se rovněž jedná o "skutečnou, již v malém množství existující RECYKLACI", která je zisková. Důvod, proč se celosvětově nerecykluje ve větším množství, je především finanční, stejně jako u fotovoltaiky.
To je tedy výrok roku. Je to ziskové, ale důvod proč se to nedělá je finanční.
Nechte blábolení, to neokecáte...
Víte pane Vaněčku, ale ono to platí i u fotovoltaiky a větru. Tam by se také dala řada materiálů recyklovat, ale je problém, že je to finančně náročné a proto se to nedělá. To je i přesně to, co píše pan Kondapaneni o elektronickém odpadu. Tam to platí také.
Omyl, dělá se to (u fotovoltaiky, kterou znám), koncept "cradle to cradle", tj od výchozího materiálu, přes FV panel a 25 let činnosti pod zárukou, za nějakou dobu to bude 50 let, a pak zase rozebrat na výchozí materiály a vše (mimo plastové folie, ale možná i na ni dojde) znovu použít.
Tomu se říká "udržitelný rozvoj".
Toto nelze, z fyzikálních důvodů, aplikovat ja jaderné elektrárny.
Tož tak.
Záleží na tom, jak ta recyklace má vypadat. Můžeme ji provádět tak že se panel rozebere články proměří, dobré se dále použijí a zlikvidují se jenom poškozené, a celý panel se pak zase složí dohromady (pracné, ale nenáročné). Nebo může jít o recyklaci kdy se ponechají rámy a nahradí se jen poškození sklo a články, nebo se to celé pošle do hutí (podle použitého materiálu). U každého způsobu recyklace pak bude cena úplně jinde.
Pane Vaněčku, tento výrok ovšem není můj ale Váš. Jak je Vaším zvykem, opět jste překroutil to co jsem napsal. Ten kdo to dělá, tomu se to vyplatí, jinak by to pochopitelně nedělal. A vyplatí se to velkým zemím, které mají vybudované kapacity na přepracování toho paliva a odbyt pro něj. Nevyplatí se to malým zemím jako je např. ČR. Proto se to nedělá ve větším množství, dělají to jen některé země.
Navíc zisk nemusí být jen finanční, ale např. jde i o značný energetický zisk. Z jedné peletky se dá získat energetický ekvivalent asi 60 litrů benzínu. Peletek bývají v reaktorech řádově miliony. Takže si každý může snadno představit, jak obrovské množství energie tím přepracováním lze získat, která by jinak zůstala bez užitku.
Vaše osobní útoky nekomentuji.
Tady je takový pěkný odkaz na situaci v ČR ohledně té ziskové recyklace panelů, snad ten odkaz bude fungovat.
Tak bohužel, předchozí odkaz nefunguje, tak znovu :
Odkaz se musí bohužel v telefonu nakopírovat a pak spustit. Stáhne se pdf ČFA
www. cefas. cz/FileShare/Articles/1000019/Mýty a fakta_pdf. pdf
Tento odkaz, který je na materiál fotovoltaické asociace (tedy intenzivně prosolární organizaci) jasně ukazuje, že pan Vaněček a jeho odkaz na tiskovou zprávu solární asociace nepopisují realitu. Naopak, pravdu má pán Kondapaneni. Jasně se ukazuje, že jak u jaderných tak i u fotovoltaických zdrojů není likvidace po dosloužení jednoduchá a je třeba s ní počítat, řešit ji, počítat s jejím financováním. A reálné náklady je pak třeba také porovnávat.
Carlosův odkaz funguje, ukazuje se zde správně, kdy bude třeba u nás problém řešit (okolo 2035) a jak to řešit - jako Němci, kde tento problém nastane už o cca 10 let dříve.
Jedno je jasné - řešení typu "cradle to cradle" znamená zavést v EU výrobu FV panelů z recyklovaných materiálů.
Stejně tak EU musí stavět gigafactories na baterie.
Snad už si to v Bruselu uvědomili.
Hlavně nevymýšlet české řešení.
Řešení "cradle to cradleů se už prosazuje v USA a Číně, obě země mají též svoji výrobu FV panelů.
EU nemůže vše outsourcovat, když vypukne nějaká celosvětová krize (třeba coronavirus) tak hned je vidět jak chybí nedostatek vlastní EU výroby. Trump v USA už to řeší, EU zatím spí, snad už se probudí....
Ale co je důležité, na rozdíl od jádra a likvidace JE se problém neodkládá, řeší se včas, a díky tomu, že cena materiálů na FV panelu je vysoká, bude recyklace v rámci dlouhodobého cyklu zisková. Není potřeba vymýšlet nějaké nové technické postupy na recyklaci skla (je to specielní, dražší sklo než to okenní), hliníku, mědi, křemíku.
Vše jsou to cenné komodity.
Ale garanci musí dělat stát, pomocí svého zákonodárství, v rámci EU, času je zatím dost. Stejně tak garanci dělá stát u NERECYKLOVATELNÉHO JADERNÉHO ODPADU.
Bohužel pan Wagner zase žvaní a mlží... Ten obrovský rozdíl mezi RECYKLACÍ fotovoltaiky a LIKVIDACÍ JADERNÉHO ODPADU smazat nemůže....
Co vidím, i podle toho odkazu, za problém je recyklace krycího skla. Možná pan Vaněček bude schopný lépe vysvětlit čím je to sklo "špinavé", jestli jsou to nějaké přidané kovy, nebo něco takového ve skle, nebo jestli se jedná o nějaký druh laminátu s plastem.
Pro Carlose: to silné krycí sklo v FV panelech není "špinavé" jako třeba sklo kterým máte zasklená okna anebo lahvové sklo z pivní flašky. Přesně naopak, to je sklo "velmi čisté", které má minimálně atomů železa.
Železo, přidávané do obyčejného skla z technologických důvodů totiž dost absorbuje v blízké infračervené oblasti, kde my potřebujeme naprostou propustnost skla, protože to je důležitá oblast spektra, kde IČ fotony jsou absorbovány v křemíku. A ty fotony přicházejí skrze to krycí sklo.
V některých (minoritních) typech panelů je sklo pokryto propustnou elektricky vodivou vrstvou kysličníku zinku, cínu či india (="vodivé sklo", TCO). Těchto velmi čistých skel jsem spektrálně proměřoval spousty od různých světových výrobců (Schott, Saint Gobain, Dow Corning, Asahi). Opět, není technologický problém tuto polovodičovou vrstvu ze skla chemicky smýt.
Celý text odkazu, který teď diskutujeme, byl zřejmě připravován právníky a jsou v něm silné stopy lobbysmu zainteresované strany, podobně jako tomu bývá v textech pana Wagnera.
Pane Vaněčku, o pár příspěvků výše, pan Kamil Kubů spočítal, o kolik se bude muset zvětšit současná kapacita recyklace, aby Evropa nebyla nucena vyvážet svůj elektronický odpad jako "použitá zařízení" do zemí, kde to jen levně zahrabou do země. Rozdíl mezi OZE a jadernou energetikou je právě v tom objemu materiálu a jeho absolutní kontrole která u FVE chybí. U JE je toho nebezpečného odpadu velmi malé množství a jeho uložení si platíte v každé zaplacené kWh. Pokud dostanou provozovatelé JE befelem, že mají používat přepracované palivo, tak se tento velmi aktivní odpad objemové zmenší na malý objem (jak malý to nevím, zde budu doplněn ostatními čtenáři) a těžba v uranových dolech se může výrazně omezit, protože nevyužitého uloženého aktivního paliva v meziskladech je dostatečné množství na mnoho desítek let dopředu (vyhýbám se pojmu odpad, protože je zavádějící).
Dle mého soukromého amatérského názoru (a Vámi předem odsouzeného, což je mi naprosto jedno), každý zelený aktivista by měl podporovat výstavbu JE s uzavřeným palivovým cyklem abychom se toto aktivované palivo využilo v co největší míře a nemuselo se řešit jeho uložení v současném rozsahu.
Podrobnější rozbor situace s vyhořelým palivem a jeho přepracováním je zde: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2019/cislo-12/odpad-nebo-surovina.html .
Tady jsem zatím našel asi nejkomplexnější materiál ohledně recyklovatelnosti pv panelů a nakladovosti recyklace vůči skladkování
Pan Vaněček promine, je ode mě, takže to nemá žádnou váhu a je to určitě bulvár,
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1364032119302321
Opět s Vámi nesouhlasím, je to kvalitní článek, žádný bulvár (já vím, Vy jste se snažil být ironický) a říká to samé co já tu říkám o recyklaci panelů.
Doporučuji k přečtení.
Nevím s čím nesouhlasíte, když jsem k tomu článku nic neřekl :) :)
Článek říká akorát to, že pokud nebude skladkování zatíženo velkými poplatky,a recyklace podpořena legislativou, tak je recyklace ve výsledku dražší, a vytežený materiál z recyklace tu recyklaci nezaplatí, protože většina (tj.to diskutované sklo), je bezcená a 1-2% je znovu nepoužitelná, a je to jedovatý odpad. To je to, co řekl i vámi odsouzený odkaz od fotovoltaické asociace. Článek vůbec neřeší že se ve velkém vyváží z Evropy elektronický odpad (až 60-70%) jako použité spotřebiče protože je to ve výsledku nejlevnější. Vůbec neřeší vývoz panelů do chudých Afrických zemí. Dokud takovéto chování EU nezakáže tak holt se budou panely házet jen na HROMADU kdesi za jejími hranicemi. Tak to je, do nějaké formy zpracování dáváme max 30-35% elektronického odpadu, více se to neoplati, tak se hledají kličky které si jaderné energetiky nikdo nelajsne . Když postavíte recyklační linku na panely, tak stojí hodně peněz, a vytezene materiály z použitých panelů to nezaplatí v rozumné době nehledě na velmi drahé externality když používáte kyseliny a louzeni z hlediska existujících pravidel. Dělal jsem v Polovodičích, tak vím kolik kontrol ten celý proces furt hlídalo, vzorky z kanalizace a odpadů, atd atd. V Číně, nic, nezájem, to prodražuje provoz fabriky. . Skončí to tak, že z důvodu ceny se to zase odlifruje mimo EU. A co tam kdo bude vylévat okolo, nikoho zajímat nebude ale vše bude pokrytecky v pořádku a zelení a levicoví aktivisté se budou bušit v prsa jak to vše skvěle funguje.
Naši partneři
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se