Tento krátký seriál shrnuje témata související s procesem dekarbonizace české energetiky. Autor společně s týmem <a href="https://faktaoklimatu.cz/" target="_blank" rel="noopener">Fakta o klimatu</a> podrobněji analyzoval některé ze studií uvedených v <a href="https://oenergetice.cz/nazory/cesta-k-dekarbonizaci-ceske-energetiky-dil-druhy" target="_blank" rel="noopener">minulém dílu</a>. Ty byly dále doplněny o scénář, který minulý pátek <a href="https://ember-climate.org/wp-content/uploads/2020/11/Report_Ember_Coal-free_Czechia_2030.pdf" target="_blank" rel="noopener">vydala organizace Ember</a>.
<h2>Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu</h2>
Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu, známý také pod zkratkou NECP (National Energy and Climate Plan), představuje materiál, který <a href="https://www.mpo.cz/cz/energetika/strategicke-a-koncepcni-dokumenty/vnitrostatni-plan-ceske-republiky-v-oblasti-energetiky-a-klimatu--252016/" target="_blank" rel="noopener">zpracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu</a> na základě požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady EU. Záměrem je koordinace plnění emisních cílů napříč členskými státy. Dokument byl zástupcům Evropské komise oficiálně předán v lednu 2020.
Kromě elektřiny se NECP zabývá i výrobou tepla nebo dopravou. Hlavním cílem je splnění závazku na snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % v porovnání s rokem 2005.
Dalším ze závazků je zvýšení podílu OZE na hrubé konečné spotřebě energie na 22 % (výsledná hodnota pro všechny zmíněné sektory) ve stejném časovém horizontu. V případě samotné elektřiny to znamená navýšení podílu OZE na necelých 17 % (nyní cca 13 %).
Metodika, použitá pro určení instalovaného výkonu a výroby z OZE, bohužel není příliš jasná. NECP se vždy omezuje na větu „Vlastní zpracování MPO pro účely Vnitrostátního plánu“ aniž by přitom uváděl bližší detaily o použitém výpočtu nebo uvažovaných kritériích. Instalovaný výkon uhelných a plynových zdrojů pak NECP vůbec nezmiňuje.
Obecně lze konstatovat, že vládní scénář je ze srovnávaných prací zdaleka nejméně ambiciózní, co se uhelného phase-outu a tím pádem i emisí týče. Detaily viz níže uvedený přehled.
<figure id="attachment_90095" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1920px;"><img class="size-full wp-image-90095" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1.png" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1.png 1920w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1-512x362.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1-768x543.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1-1024x724.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1-725x513.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-1-800x566.png 800w" alt="Graf č. 1 – shrnutí Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu pro sektor výroby elektřiny. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice." width="1920" height="1358" /><figcaption class="wp-caption-text">Graf č. 1 – shrnutí Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu pro sektor výroby elektřiny. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice.</figcaption></figure>
<h2>Scénář BloombergNEF</h2>
Tento scénář, zmíněný v <a href="https://oenergetice.cz/nazory/cesta-k-dekarbonizaci-ceske-energetiky-dil-druhy" target="_blank" rel="noopener">minulém dílu</a>, představuje dle <a href="https://about.bnef.com/" target="_blank" rel="noopener">svých autorů</a> nákladově optimální variantu pro rychlý přechod k bezuhlíkové energetice. <a href="https://about.bnef.com/blog/new-report-reveals-economic-path-to-a-rapid-coal-phase-out-in-europe/" target="_blank" rel="noopener">Studie</a>, ve které je scénář obsažen, byla zveřejněna v červenci 2020.
Scénář vychází z vlastní metodiky, tzv. <a href="https://about.bnef.com/new-energy-outlook/" target="_blank" rel="noopener">New Energy Outlook</a>. Ta je postavena na stávajících schématech (neuvažuje nové mechanismy podpory), přičemž určuje ekonomické faktory a body zlomu, které formují výsledný stav.
V daném případě se jedná o srovnání sdružených nákladů na výrobu elektřiny (včetně ceny uhlíku, respektive uhlíkových povolenek, obchodovaných v rámci systému ETS), dostupnost jednotlivých zdrojů elektřiny a provozní podmínky, které stanovují jejich využití v čase.
Výrobní mix je řešen pomocí vlastního modelu NEFM, jehož cílem je minimalizovat systémové náklady při splnění špičkové poptávky. Studie ovšem nezmiňuje žádné bližší detaily ohledně modelování elektrizační soustavy, a to jak na úrovni ČR, tak na úrovni případných vyšších celků.
Pro využití obnovitelných zdrojů jsou klíčové zmíněné body zlomu, které určují okamžik, kdy se stává výroba z těchto zdrojů levnější než výroba z fosilních elektráren. V případě větrných elektráren (VTE) tak BloombergNEF počítá s jejich rozvojem především po roce 2025, zatímco u fotovoltaických elektráren (FVE) předpokládá největší nárůst až v samém závěru dekády.
<figure id="attachment_90096" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1920px;"><img class="size-full wp-image-90096" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2.png" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2.png 1920w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2-512x362.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2-768x543.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2-1024x724.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2-725x513.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-2-800x566.png 800w" alt="Graf č. 2 – shrnutí scénáře BloombergNEF. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice." width="1920" height="1358" /><figcaption class="wp-caption-text">Graf č. 2 – shrnutí scénáře BloombergNEF. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice.</figcaption></figure>
<h2>Scénář Energynautics</h2>
Představuje nejstarší ze srovnávaných studií. V roce 2018 si jej nechaly vypracovat české neziskové organizace u německé poradenské společnosti <a href="https://energynautics.com/de/" target="_blank" rel="noopener">Energynautics</a>.
Cílem této práce je najít odpověď na otázku, zdali je možné zachovat stabilitu české elektrizační soustavy při odstavení uhelných elektráren do roku 2030. Studie nicméně dále počítá s provozem uhelných tepláren.
Scénář Energynautics modeluje elektrizační soustavu na dvou úrovních detailu. Pro Českou republiku používá podrobný statický model přenosové soustavy. Na mezinárodní úrovni pak uvažuje agregovaný model evropské sítě <a href="https://www.entsoe.eu/" target="_blank" rel="noopener">ENTSO-E</a>. Výroba a spotřeba elektřiny jsou modelovány v hodinovém rozlišení. Počasí je modelováno po 15 minutách. Jako referenční byl přitom uvažován rok 2012, který byl pro solární a větrné zdroje poměrně nepříznivý. Ekonomické aspekty studie neřeší.
Výrobu z uhelných zdrojů tento scénář nahrazuje produkcí z FVE a VTE, přičemž ke stabilizaci sítě slouží hlavně nově instalované plynové zdroje. Ty doplňují elektrárny na biomasu a bioplyn, které jsou do určité míry dispečersky řiditelné.
<figure id="attachment_90098" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1920px;"><img class="size-full wp-image-90098" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3.png" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3.png 1920w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3-512x362.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3-768x543.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3-1024x724.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3-725x513.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-3-800x566.png 800w" alt="Graf č. 3 – shrnutí scénáře Energynautics. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice." width="1920" height="1358" /><figcaption class="wp-caption-text">Graf č. 3 – shrnutí scénáře Energynautics. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice.</figcaption></figure>
<h2>Scénář Ember</h2>
Byl vypracován stejnojmenným <a href="https://ember-climate.org/" target="_blank" rel="noopener">britským think-tankem</a>, jehož cílem je urychlení transformace světové energetiky.
Na rozdíl od scénáře Energynautics počítá tato práce nejen s odstavením uhelných elektráren, ale i tepláren, do roku 2030.
Použitý model zohledňuje přenosovou soustavu na mezinárodní úrovni (opět vychází z modelu ENTSO-E v hodinovém rozlišení), vliv počasí (jako referenční uvažovány roky 2002, 2006 a 2010) a existující tržní mechanismy. Výsledkem by měla být nákladová optimalizace výstavby nových zdrojů s ohledem na naplnění poptávky po elektřině.
Podle závěrů studie je kompletní uhelný phase-out do roku 2030 technicky možný. Pro jeho realizaci je však nutná masivní výstavba nových OZE, zejména fotovoltaických elektráren (10 GW instalovaného výkonu v roce 2030). Ke stabilizaci sítě slouží opět nově instalované plynové zdroje.
Zemní plyn doplňuje i výrobu v teplárenství, která by však v první řadě měla využívat odpadního tepla a velkých tepelných čerpadel.
Studie Ember obsahuje kromě hlavního i dva alternativní scénáře, z nichž jeden počítá se zapojením velkých bateriových úložišť (ekvivalent 20 % instalovaného výkonu FVE). Ty ve svém důsledku umožňují snížení nároků na nově instalovaný výkon plynových elektráren (3 GW v „bateriovém“ namísto 4 GW v hlavním scénáři).
<figure id="attachment_90099" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1920px;"><img class="size-full wp-image-90099" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4.png" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4.png 1920w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4-512x362.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4-768x543.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4-1024x724.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4-725x513.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-4-800x566.png 800w" alt="Graf č. 4 – shrnutí scénáře Ember. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice." width="1920" height="1358" /><figcaption class="wp-caption-text">Graf č. 4 – shrnutí scénáře Ember. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice.</figcaption></figure>
<h2>Srovnání scénářů</h2>
Následující infografika srovnává dle základních parametrů všechny výše uvedené scénáře.
<figure id="attachment_90100" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1920px;"><img class="size-full wp-image-90100" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5.png" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5.png 1920w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5-512x362.png 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5-768x543.png 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5-1024x724.png 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5-725x513.png 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/11/Graf-ƒ.-5-800x566.png 800w" alt="Graf č. 5 – porovnání scénářů transformace české energetiky. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice." width="1920" height="1358" /><figcaption class="wp-caption-text">Graf č. 5 – porovnání scénářů transformace české energetiky. Převzato z webu projektu Fakta o klimatu, kde lze nalézt také zdrojová data a poznámky k použité metodice.</figcaption></figure>
Z těchto prací vyplývá, že:
<ul>
<li>Částečný odklon od uhlí s využitím OZE je do konce dekády ekonomicky žádoucí (BloombergNEF).</li>
<li>Ukončení provozu uhelných elektráren do roku 2030 je při navýšení OZE a plynu zvládnutelné, aniž by přitom došlo k ohrožení stability sítě (Energynatutics).</li>
<li>Za předpokladu masivního rozvoje OZE a dalšího navýšení plynových kapacit je do roku 2030 možný i kompletní uhelný phase-out (Ember).</li>
</ul>
Příští díl bude věnován již avizovanému zhodnocení potenciálu OZE v podmínkách ČR.
Autor je analytikem <a href="http://www.amo.cz/" target="_blank" rel="noopener">Výzkumného centra AMO</a> a organizace <a href="https://faktaoklimatu.cz/" target="_blank" rel="noopener">Fakta o klimatu</a>.

Názory

Cesta k dekarbonizaci české energetiky – díl třetí

Poslední dobou nás zaplavují články s titulky typu: Ekologové chtějí po Uhelné komisi okamžitý konec hnědého uhlí! Někteří za Uhelnou komisí vidí pouze ekologické hnutí, jiní nechápou, čemu vlastně orgán slouží. Co to vlastně Uhelná komise je, proč vznikla a jaký je její primární cíl? Pojďme se na ni podívat podrobněji.
<h2>Vznik Uhelné komise</h2>
Češi převzali koncept ze Spolkové republiky Německo. Naši němečtí sousedé ustanovili komisi v roce 2018. Byla tvořena nejrůznějšími odborníky z řad ekologů, ale i ze samotného uhelného byznysu. Jejím hlavním cílem bylo představit plán, jak postupně snižovat emise z uhlí a zároveň představit řešení pro kraje, kterých se útlum uhlí dotkne nejvíce.
Z celkového počtu 28 členů měli politici zastoupení pouze v pěti příslušnících. Komise pro růst, zaměstnanost a transformaci, jak zněl její oficiální název, pak představila plán, který počítá s ukončením využívání uhelné energie nejpozději do roku 2038. Postižené regiony pak dostanou formou strukturální pomoci cca 40 miliard EUR. Finální doporučení komise musela pak schválit ještě vláda a parlament, přesto její návrhy byly považovány za klíčové.
V Německu trvala jednání o ukončení těžby uhlí cca půl roku. Česká republika se inspirovala u sousedů, a vytvořila svou vlastní komisi v září roku 2019. Celkem má 19 členů, z toho jsou dva předsedové. Prvním je ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, druhým pak ministr životního prostředí Richard Brabec.
Složení naší komise je spíše politické, dva zástupci za ministerstvo financí a sociálních věcí, dále zástupci parlamentního Výboru pro životní prostředí. Tři místa mají zástupci krajů, kterých se konec těžby nejvíce dotkne. Po třech pak mají delegáti z podnikatelské sféry. Jedno místo mají odbory, konkrétně Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR. Předposledního zástupce má pak samotný Český báňský úřad. Poslední čtyři místa jsou pak tvořeny odborníky za veřejnost (zástupci ČVUT A UJEP) a environmentálními organizacemi (Jiří Koželouh – hnutí Duha, Jan Rovenský – Greenpeace).
Komise ovšem dále zřídila ještě tři pracovní skupiny. První skupina je pro stanovení harmonogramu útlumu využití uhlí (vedoucím je náměstek ministra průmyslu a obchodu) , druhá skupina  pro stanovení parametrů pro případný útlum zdrojů a problematiku legislativy (vedoucím je Daniel Beneš, generální ředitel ČEZ), poslední skupina se zabývá identifikací sociálních a ekonomických dopadů (vedoucím je náměstek Ministra pro místní rozvoj).
<h2>Cíle komise</h2>
Všechny zmíněné orgány mají jednotný cíl, a to zabývat se koncem uhlí. Představit konkrétní plán, jak útlum bude probíhat, kolik bude stát, jak dlouho bude proces trvat a kdy bude definitivně ukončen. Jakými zdroji bude uhelná energie nahrazena? Dále jak bude probíhat transformace krajů, kde uhlí hraje důležitou roli v podobě pracovních míst.
Na všechny představené otázky (a mnoho dalších) musí najít Uhelná komise jednotnou odpověď a zároveň přijít s řešením, které bude jasné a srozumitelné pro všechny angažované skupiny. Řešením srozumitelným i pro nás, daňové poplatníky. Zasedání komise je tajné, avšak její průběh a i závěr je veřejný. Jednotliví členové komise nemají nárok na odměnu.
<h2>Naplnění?</h2>
Nejvýrazněji se dostává do médií Uhelná komise v souvislosti s tlakem aktivistů, kteří chtějí po ministerstvu jasné datum konce. Podle nich se navíc jednání komise stávají netransparentní a jsou politicky motivované.
Ministerstvo zatím plánuje konec uhlí na rok 2029. Uhelnou energii chce hlavně nahradit jádrem a plynem. Nicméně definitivní rok konce se může ještě změnit. Plánované setkání komise se posunulo z 26. listopadu na začátek prosince po zvážení aktualizovaných informací.
Zatímco v Německu se odborníci shodli rychle, u nás debata trvá už rok a půl a konec je zatím v nedohlednu. Celkově je ukončení využívání hnědého uhlí jistá věc, avšak vláda se musí vypořádat i s dalším uhelným problémem. Teprve nedávno představila plán na ukončení těžby v dolech OKD. Ten bude sice postupný, ale pro kraj i stát představuje velkou výzvu. Jak se s celkovým koncem uhlí Česká republika vypořádá, zůstává pořád otázkou budoucnosti.
Zdroj úvodního obrázku: Ende Gelände, Wikimedia Commons

Česká uhelná komise - proč vznikla a jaký je její cíl?

Cesta k dekarbonizaci české energetiky – díl druhý

Dne 22.9. vláda rozhodla definitivně o útlumu těžby v dolech OKD. Krok zesílený koronavirové krizí, celkem potřebný a logický, zároveň komplikující volební situaci. Dlouho se nevědělo, jak bude útlum probíhat. Nyní ale přišlo Ministerstvo obchodu a průmyslu s konkrétním plánem postupného ukončení těžby v dolech.
<h2>Fáze útlumu</h2>
Fází bude několik. Postupně se OKD i část jejich zaměstnanců převede pod státní podnik DIAMO, které se specializuje na zahlazování následků hornické činnosti po těžbě. Postupný převod pod DIAMO započne již v prosinci tohoto roku. Poté nastanou tři fáze ukončení těžby v jednotlivých dolech:
<ol>
<li>K 1. lednu 2021 – lokality Útlum-Jih, Útlum-Sever</li>
<li>K 1. březnu 2021 – Darkov a ČSA</li>
<li>Poté se přidají i další oblasti ČSM-Sever, ČSM-jih atd.</li>
</ol>
Celý proces by měl proběhnout mezi roky 2020-2035. Stát přijde na přibližně 15,6 miliard korun. Z této sumy půjde část na čerpání důlních vod a metanu, na likvidaci areálů a poslední položkou budou platy pracovníků.
Propouštění zaměstnanců by mělo také probíhat postupně, nicméně již nyní se odhaduje, že o práci přijde hned od první útlumové fáze zhruba polovina z celkového počtu, který nyní činí 5300 zaměstnanců.
Stát zároveň očekává úzkou spolupráci s Moravskoslezským krajem a jednotlivými městy. Podle tiskové zprávy se všechny státní složky budou snažit najít nová pracovní uplatnění pro zaměstnance a společně určit i směr, kterým se kraj bude vyvíjet.
<h2>Reálné dopady</h2>
Vláda nyní chce zachránit OKD před dalším krachem převodem pod DIAMO, zároveň se snaží zkorigovat i sociálně-ekonomické dopady na celý kraj.
Podle ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka mohou za současnou situaci předchozí majitelé OKD. Toto tvrzení není kompletní. Cena uhlí klesá už od 90. let, komplikovanou situaci si stát přivodil i díky nevýhodnému prodeji.
Nynější vláda si vždy potřebuje najít viníka, v tomto případě to už navždy bude zřejmě Zdeněk Bakala. Přesto v současné koronavirové krizi stát zaspal, a přichází s finálním plánem na útlum těžby v OKD pozdě.
Je zde vidět politicky motivovaný scénář, který v podstatě pomohl vyhrát Andreji Babišovi volby. Nakonec OKD nespasil, a v konečném řešení se bude muset země vypořádat i se soudy, které se na ni hrnou v rámci uznání pohledávek vůči původním investorům.
Stát tak bude čelit nejenom tíživému dopadu v kraji, ale i soudům, které budou stát daňové poplatníky mnoho. Celková suma 15,6 miliard korun se tak může zdvojnásobit. Nemluvě o tom, že se nepočítá s náklady na uzavření dalších uhelných podniků, které budou osud OKD následovat, případně jsou již v procesu.
Podnik OKD se tedy dobral konce, který je už konečně naznačen, nicméně se může protáhnout a zaručeně bude stát mnoho peněz. Zda stát opravdu uvažoval při jeho dalším zestátnění v roce 2018 zůstane záhadou. Kdyby si totiž spočítal všechny náklady a výdaje, nikdy by podnik OKD nechtěl z ekonomického hlediska. Z politického hlediska, to už je něco jiného.

Konečný plán na útlum těžby v OKD

Co dělat právě nyní v české energetice? - díl druhý

Co dělat právě nyní v české energetice? - díl první

Cesta k dekarbonizaci české energetiky – díl první

Rok 2020 - další zlom v zavádění reaktorů III. generace

Poslední dobou se v médiích často řeší, zda proběhne dostavba Dukovan, a za jakých podmínek. Avšak situaci kolem dolu Turów se média věnují okrajově. Celá kauza postupně utichla ze dvou důvodů, koronavirus a čekání na vyjádření Evropské komise.
<h2>Historie</h2>
Hnědouhelná elektrárna a důl Turów leží sice v Polsku, ale výrazně zasahuje do prostředí českého i německého. Po válce si Poláci postavili vlastní uhelnou elektrárnu, ze které sice těží oni, ale víceméně negativní dopady si “užíváme” my v Čechách. Při počátečním vzniku dolu bylo odstraněno několik polských vesnic. V roce 1962 začal provoz elektrárny s výkonem 2016 MW, což můžeme přirovnat k výkonu našeho Temelínu.
Povrchový důl má hloubku 225 m a rozlohu 28 km². Dále se v něm těží kamenivo, hlína a jíl pro chemický průmysl. Od českých hranic je důl vzdálený pouze 20 km, proto představuje jedno z největších rizik pro české ovzduší. V podstatě se jedná o skoro největšího producenta CO2 sahajícího až do Prahy. Kromě toho, že nám Poláci znečišťují ovzduší, čerpají pro důl od nás i podzemní vodu.
Těžba v dole, který zásobuje elektrárnu, má probíhat až do roku 2044. Ovšem v lednu letošního roku polská vláda schválila rozšíření těžby směrem k českým hranicím, a zde začíná souboj o území táhnoucí se do dneška, a v podstatě i do budoucna.
<h2>Spory</h2>
Platnost těžby měla vypršet tento rok v dubnu, polské ministerstvo klimatu však prodloužilo koncesi o dalších šest let. Zároveň v lednu vydali Poláci povolení pro rozšíření těžby o 30 km², a do hloubky 330 m. Důl by se tak měl táhnout až k českým hranicím, z nichž nejblíže jsou obce Uhelná, Václavice, Oldřichov na Hranicích a Hrádek nad Nisou.
Starostové obcí společně s Libereckým krajem se proti rozšíření ohradili, protože se bojí znečištění vod, hluku a prachu. Polákům je to zřejmě jedno. České požadavky ignorují a odmítají s námi komunikovat. Proto Češi hledají podporu u Evropské komise, zakládají internetové petice a protestují spolu s Němci na tzv. Trojmezí.
<h2>Česká vláda si za to může sama</h2>
Poláci výtky z české strany ignorují. Rozšíření tak může zabránit pouze žaloba u Evropského soudu. Donedávna ale osud Turówa vypadal jinak. Evropská Unie měla vynaložit na útlum dolu velkou finanční sumu, která by kompenzovala vzniklé škody spojené s potlačením těžby.
Evropská rada však rozpočet seškrtala, ubrala peníze z Fondu spravedlivé transformace a přidala je na zemědělských dotacích. Jak moc se na tom podílelo lobby Andreje Babiše zůstává otázkou. Babiš byl za to opozicí kritizován. Česká vláda si tedy paradoxně za situaci může sama.
<h2>Útlum těžby uhlí</h2>
Pozitivní zprávu do celé kauzy může vnést nedávné rozhodnutí polské vlády. Ta se zavázala definitivně ukončit těžbu uhlí mezi roky 2050-2060. Polsko je největším producentem energie z uhlí v celé Evropské unii. Krok k útlumu bude tedy pozvolný, a zároveň závisí na diskuzích polských představitelů se zástupci EU. Polsko se také přiklonilo k investicím do budování čistších zdrojů.
Jak tedy obě diskuze (ČR vs. Polsko a Polsko vs. EU) dopadnou, snad zjistíme v blízké budoucnosti.

Kauza uhelného dolu Turów

K napsání tohoto textu mě inspiroval <a href="https://oenergetice.cz/nazory/muze-byt-shoda-energeticke-koncepci-cesku/">článek mého kolegy, vědce Vladimíra Wagnera</a>. Chápu to z jeho strany jako první krok k hledání celospolečenské shody na tomto významném společensko-technicko-ekonomickém problému a děkuji mu za něj. Zároveň cítím potřebu přispět k tomuto tématu svou troškou.
Stále se držím názorů, které jsem na tomto webu <a href="https://oenergetice.cz/nazory/koncepcni-koncepce/">prezentoval už před několika lety</a>.  Ať se to inženýrům-energetikům líbí nebo ne, (elektro)energetika je v první řadě podnikatelská činnost a platí po ni stejné ekonomické zákonitosti jako pro jakékoliv jiné oblasti ekonomiky. Při jakýchkoliv úvahách o tom, jak by měla energetika vypadat a kam by měla směřovat se tyto zákonitosti musí respektovat a vhodným způsobem využívat. Jinak je to buď bezpředmětné duševní cvičení, hra na to jak by si autor/autoři přáli, aby vypadala budoucnost, nebo nebezpečné uvažovaní, které povede jen k průšvihům.
Myslím, že není sporu v tom, jaká je naše představa o budoucnosti (elektro)energetiky.  Všichni by si přáli, aby byla čistá, levná, spolehlivá a robustní. Jak toho ovšem dosáhnout z pozice státu a regulátora? Začal bych tím nejjednodušším – levnou energií.
Levné zboží lze v prostředí tržního kapitalismu dosáhnout vcelku snadno, jsou na to po staletí známé postupy. Už v 18. století je dobře znal Adam Smith, otec moderní ekonomie. Je potřeba maximálním způsobem otevřít trh co největšímu množství účastníků, včetně zahraničních, zajišťovat maximálně férové podmínky fungování trhu. Případné „přirozené“ monopoly tvrdě regulovat a jejich podíl na trhu minimalizovat. Za těchto podmínek si trh poradí lépe než všichni centrální plánovači světa dohromady.  Pokud má stát nějaký aspekt energetiky podporovat, musí to být otevřené, férové a technologicky neutrální.
Čistá energie taky není problém. Trh je, vulgárně matematicky řečeno, jedna velká optimalizační funkce. Tržní regulace dokáže zásadním způsobem ovlivnit „funkci“, které trh hledá minimum, resp. maximum. Stačí „jen“ zpoplatňovat negativní externality a platit za pozitivní externality energetiky a ono se to vyřeší samo, překvapivě rychle.
Jak zajistit spolehlivost a robustnost systému? V podstatě úplně stačí vystoupit z představy, že energetika je něco extra a podívat se jak se to řeší v jiných oblastech, které jsou pro fungování společnosti neméně důležité. Jak je to třeba s potravinami? Je to v celku jednoduché a bylo to vidět letos v březnu, když se začalo panikařit okolo COVID-19. Vláda dala jasně najevo, že občané se nemají čeho bát, potraviny v obchodech podle zpráv od prodejců budou a pokud by nebyly stát má naskladněné zásoby a může (když je zle) podle zákona převzít kontrolu i nad zbožím ve skladech obchodníků. Proč by to nemohlo být v energetice stejně? Proč by možné potíže v zásobováním elektřinou nemohla řešit (díky Carlosi) Správa státních hmotných rezerv?
<h2>Čemu se do budoucna vyhnout a co správně dělat?</h2>
<ul>
<li>Česko je země, která je naplno zapojená v globálním obchodě. Obrat českého mezinárodního obchodu je přibližně 8 000 miliard Kč za rok. Fakt si někdo myslí, že má smysl hrát si tu na nějakou samostatnost, nezávislost a fangličkaření?</li>
<li>Centrální plánování je podle klasiků moderní ekonomie věc nemožná. Teoreticky vede sice k lepším výsledkům než volný trh, prakticky ovšem není možné postihnout všechny potřebné údaje,  interakce a technický vývoj. Proto nemá smysl se o centrální plánování ani pokoušet. Ne nadarmo se teď dostávají v matematice a technice stále více do módy postupy založené na strojovém učení, genetických algoritmech a multiagentních systémech. Je to replikace přírody a trhu, kde se podobné „neřešitelené“ optimalizační problémy celkem uspokojivě řeší.</li>
<li>Neměly by se preferovat jakékoliv typy nebo skupiny zdrojů.</li>
<li>Celá koncepce budoucího vývoje by měla být zaměřená na zavedení procesů, které budou stimulovat směřování k žádaným výsledkům (energetické trilema), jakékoliv úvahy o tom jestli bude budoucí energetika centralizovaná nebo decentralizovaná, jestli v ní budou hrát prim takové nebo makové zdroje, je irelevantní. To ať si vyřeší kapitalisté během konkurenčního boje. ná</li>
</ul>
Všimněte si prosím, že tohle je jediná věta v celém článku, kde se vyskytují pojmy jaderná elektrárna, fotovoltaická elektrárna, větrná elektrárna, vodní elektrárna, uhelná elektrárna, plynová elektrárna. Je to proto, protože shoda může být založena jen na základě diskuse o obecných principech jak by měl vývoj v energetice do budoucna probíhat. Bytí v tom či jiném fanclubu nějakých zdrojů  a jejich protlačování není k ničemu.