Názory

Cesta k dekarbonizaci české energetiky – díl druhý

Dne 22.9. vláda rozhodla definitivně o útlumu těžby v dolech OKD. Krok zesílený koronavirové krizí, celkem potřebný a logický, zároveň komplikující volební situaci. Dlouho se nevědělo, jak bude útlum probíhat. Nyní ale přišlo Ministerstvo obchodu a průmyslu s konkrétním plánem postupného ukončení těžby v dolech.
<h2>Fáze útlumu</h2>
Fází bude několik. Postupně se OKD i část jejich zaměstnanců převede pod státní podnik DIAMO, které se specializuje na zahlazování následků hornické činnosti po těžbě. Postupný převod pod DIAMO započne již v prosinci tohoto roku. Poté nastanou tři fáze ukončení těžby v jednotlivých dolech:
<ol>
<li>K 1. lednu 2021 – lokality Útlum-Jih, Útlum-Sever</li>
<li>K 1. březnu 2021 – Darkov a ČSA</li>
<li>Poté se přidají i další oblasti ČSM-Sever, ČSM-jih atd.</li>
</ol>
Celý proces by měl proběhnout mezi roky 2020-2035. Stát přijde na přibližně 15,6 miliard korun. Z této sumy půjde část na čerpání důlních vod a metanu, na likvidaci areálů a poslední položkou budou platy pracovníků.
Propouštění zaměstnanců by mělo také probíhat postupně, nicméně již nyní se odhaduje, že o práci přijde hned od první útlumové fáze zhruba polovina z celkového počtu, který nyní činí 5300 zaměstnanců.
Stát zároveň očekává úzkou spolupráci s Moravskoslezským krajem a jednotlivými městy. Podle tiskové zprávy se všechny státní složky budou snažit najít nová pracovní uplatnění pro zaměstnance a společně určit i směr, kterým se kraj bude vyvíjet.
<h2>Reálné dopady</h2>
Vláda nyní chce zachránit OKD před dalším krachem převodem pod DIAMO, zároveň se snaží zkorigovat i sociálně-ekonomické dopady na celý kraj.
Podle ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka mohou za současnou situaci předchozí majitelé OKD. Toto tvrzení není kompletní. Cena uhlí klesá už od 90. let, komplikovanou situaci si stát přivodil i díky nevýhodnému prodeji.
Nynější vláda si vždy potřebuje najít viníka, v tomto případě to už navždy bude zřejmě Zdeněk Bakala. Přesto v současné koronavirové krizi stát zaspal, a přichází s finálním plánem na útlum těžby v OKD pozdě.
Je zde vidět politicky motivovaný scénář, který v podstatě pomohl vyhrát Andreji Babišovi volby. Nakonec OKD nespasil, a v konečném řešení se bude muset země vypořádat i se soudy, které se na ni hrnou v rámci uznání pohledávek vůči původním investorům.
Stát tak bude čelit nejenom tíživému dopadu v kraji, ale i soudům, které budou stát daňové poplatníky mnoho. Celková suma 15,6 miliard korun se tak může zdvojnásobit. Nemluvě o tom, že se nepočítá s náklady na uzavření dalších uhelných podniků, které budou osud OKD následovat, případně jsou již v procesu.
Podnik OKD se tedy dobral konce, který je už konečně naznačen, nicméně se může protáhnout a zaručeně bude stát mnoho peněz. Zda stát opravdu uvažoval při jeho dalším zestátnění v roce 2018 zůstane záhadou. Kdyby si totiž spočítal všechny náklady a výdaje, nikdy by podnik OKD nechtěl z ekonomického hlediska. Z politického hlediska, to už je něco jiného.

Konečný plán na útlum těžby v OKD

Co dělat právě nyní v české energetice? - díl druhý

Co dělat právě nyní v české energetice? - díl první

Cesta k dekarbonizaci české energetiky – díl první

Rok 2020 - další zlom v zavádění reaktorů III. generace

Poslední dobou se v médiích často řeší, zda proběhne dostavba Dukovan, a za jakých podmínek. Avšak situaci kolem dolu Turów se média věnují okrajově. Celá kauza postupně utichla ze dvou důvodů, koronavirus a čekání na vyjádření Evropské komise.
<h2>Historie</h2>
Hnědouhelná elektrárna a důl Turów leží sice v Polsku, ale výrazně zasahuje do prostředí českého i německého. Po válce si Poláci postavili vlastní uhelnou elektrárnu, ze které sice těží oni, ale víceméně negativní dopady si “užíváme” my v Čechách. Při počátečním vzniku dolu bylo odstraněno několik polských vesnic. V roce 1962 začal provoz elektrárny s výkonem 2016 MW, což můžeme přirovnat k výkonu našeho Temelínu.
Povrchový důl má hloubku 225 m a rozlohu 28 km². Dále se v něm těží kamenivo, hlína a jíl pro chemický průmysl. Od českých hranic je důl vzdálený pouze 20 km, proto představuje jedno z největších rizik pro české ovzduší. V podstatě se jedná o skoro největšího producenta CO2 sahajícího až do Prahy. Kromě toho, že nám Poláci znečišťují ovzduší, čerpají pro důl od nás i podzemní vodu.
Těžba v dole, který zásobuje elektrárnu, má probíhat až do roku 2044. Ovšem v lednu letošního roku polská vláda schválila rozšíření těžby směrem k českým hranicím, a zde začíná souboj o území táhnoucí se do dneška, a v podstatě i do budoucna.
<h2>Spory</h2>
Platnost těžby měla vypršet tento rok v dubnu, polské ministerstvo klimatu však prodloužilo koncesi o dalších šest let. Zároveň v lednu vydali Poláci povolení pro rozšíření těžby o 30 km², a do hloubky 330 m. Důl by se tak měl táhnout až k českým hranicím, z nichž nejblíže jsou obce Uhelná, Václavice, Oldřichov na Hranicích a Hrádek nad Nisou.
Starostové obcí společně s Libereckým krajem se proti rozšíření ohradili, protože se bojí znečištění vod, hluku a prachu. Polákům je to zřejmě jedno. České požadavky ignorují a odmítají s námi komunikovat. Proto Češi hledají podporu u Evropské komise, zakládají internetové petice a protestují spolu s Němci na tzv. Trojmezí.
<h2>Česká vláda si za to může sama</h2>
Poláci výtky z české strany ignorují. Rozšíření tak může zabránit pouze žaloba u Evropského soudu. Donedávna ale osud Turówa vypadal jinak. Evropská Unie měla vynaložit na útlum dolu velkou finanční sumu, která by kompenzovala vzniklé škody spojené s potlačením těžby.
Evropská rada však rozpočet seškrtala, ubrala peníze z Fondu spravedlivé transformace a přidala je na zemědělských dotacích. Jak moc se na tom podílelo lobby Andreje Babiše zůstává otázkou. Babiš byl za to opozicí kritizován. Česká vláda si tedy paradoxně za situaci může sama.
<h2>Útlum těžby uhlí</h2>
Pozitivní zprávu do celé kauzy může vnést nedávné rozhodnutí polské vlády. Ta se zavázala definitivně ukončit těžbu uhlí mezi roky 2050-2060. Polsko je největším producentem energie z uhlí v celé Evropské unii. Krok k útlumu bude tedy pozvolný, a zároveň závisí na diskuzích polských představitelů se zástupci EU. Polsko se také přiklonilo k investicím do budování čistších zdrojů.
Jak tedy obě diskuze (ČR vs. Polsko a Polsko vs. EU) dopadnou, snad zjistíme v blízké budoucnosti.

Kauza uhelného dolu Turów

K napsání tohoto textu mě inspiroval <a href="https://oenergetice.cz/nazory/muze-byt-shoda-energeticke-koncepci-cesku/">článek mého kolegy, vědce Vladimíra Wagnera</a>. Chápu to z jeho strany jako první krok k hledání celospolečenské shody na tomto významném společensko-technicko-ekonomickém problému a děkuji mu za něj. Zároveň cítím potřebu přispět k tomuto tématu svou troškou.
Stále se držím názorů, které jsem na tomto webu <a href="https://oenergetice.cz/nazory/koncepcni-koncepce/">prezentoval už před několika lety</a>.  Ať se to inženýrům-energetikům líbí nebo ne, (elektro)energetika je v první řadě podnikatelská činnost a platí po ni stejné ekonomické zákonitosti jako pro jakékoliv jiné oblasti ekonomiky. Při jakýchkoliv úvahách o tom, jak by měla energetika vypadat a kam by měla směřovat se tyto zákonitosti musí respektovat a vhodným způsobem využívat. Jinak je to buď bezpředmětné duševní cvičení, hra na to jak by si autor/autoři přáli, aby vypadala budoucnost, nebo nebezpečné uvažovaní, které povede jen k průšvihům.
Myslím, že není sporu v tom, jaká je naše představa o budoucnosti (elektro)energetiky.  Všichni by si přáli, aby byla čistá, levná, spolehlivá a robustní. Jak toho ovšem dosáhnout z pozice státu a regulátora? Začal bych tím nejjednodušším – levnou energií.
Levné zboží lze v prostředí tržního kapitalismu dosáhnout vcelku snadno, jsou na to po staletí známé postupy. Už v 18. století je dobře znal Adam Smith, otec moderní ekonomie. Je potřeba maximálním způsobem otevřít trh co největšímu množství účastníků, včetně zahraničních, zajišťovat maximálně férové podmínky fungování trhu. Případné „přirozené“ monopoly tvrdě regulovat a jejich podíl na trhu minimalizovat. Za těchto podmínek si trh poradí lépe než všichni centrální plánovači světa dohromady.  Pokud má stát nějaký aspekt energetiky podporovat, musí to být otevřené, férové a technologicky neutrální.
Čistá energie taky není problém. Trh je, vulgárně matematicky řečeno, jedna velká optimalizační funkce. Tržní regulace dokáže zásadním způsobem ovlivnit „funkci“, které trh hledá minimum, resp. maximum. Stačí „jen“ zpoplatňovat negativní externality a platit za pozitivní externality energetiky a ono se to vyřeší samo, překvapivě rychle.
Jak zajistit spolehlivost a robustnost systému? V podstatě úplně stačí vystoupit z představy, že energetika je něco extra a podívat se jak se to řeší v jiných oblastech, které jsou pro fungování společnosti neméně důležité. Jak je to třeba s potravinami? Je to v celku jednoduché a bylo to vidět letos v březnu, když se začalo panikařit okolo COVID-19. Vláda dala jasně najevo, že občané se nemají čeho bát, potraviny v obchodech podle zpráv od prodejců budou a pokud by nebyly stát má naskladněné zásoby a může (když je zle) podle zákona převzít kontrolu i nad zbožím ve skladech obchodníků. Proč by to nemohlo být v energetice stejně? Proč by možné potíže v zásobováním elektřinou nemohla řešit (díky Carlosi) Správa státních hmotných rezerv?
<h2>Čemu se do budoucna vyhnout a co správně dělat?</h2>
<ul>
<li>Česko je země, která je naplno zapojená v globálním obchodě. Obrat českého mezinárodního obchodu je přibližně 8 000 miliard Kč za rok. Fakt si někdo myslí, že má smysl hrát si tu na nějakou samostatnost, nezávislost a fangličkaření?</li>
<li>Centrální plánování je podle klasiků moderní ekonomie věc nemožná. Teoreticky vede sice k lepším výsledkům než volný trh, prakticky ovšem není možné postihnout všechny potřebné údaje,  interakce a technický vývoj. Proto nemá smysl se o centrální plánování ani pokoušet. Ne nadarmo se teď dostávají v matematice a technice stále více do módy postupy založené na strojovém učení, genetických algoritmech a multiagentních systémech. Je to replikace přírody a trhu, kde se podobné „neřešitelené“ optimalizační problémy celkem uspokojivě řeší.</li>
<li>Neměly by se preferovat jakékoliv typy nebo skupiny zdrojů.</li>
<li>Celá koncepce budoucího vývoje by měla být zaměřená na zavedení procesů, které budou stimulovat směřování k žádaným výsledkům (energetické trilema), jakékoliv úvahy o tom jestli bude budoucí energetika centralizovaná nebo decentralizovaná, jestli v ní budou hrát prim takové nebo makové zdroje, je irelevantní. To ať si vyřeší kapitalisté během konkurenčního boje. ná</li>
</ul>
Všimněte si prosím, že tohle je jediná věta v celém článku, kde se vyskytují pojmy jaderná elektrárna, fotovoltaická elektrárna, větrná elektrárna, vodní elektrárna, uhelná elektrárna, plynová elektrárna. Je to proto, protože shoda může být založena jen na základě diskuse o obecných principech jak by měl vývoj v energetice do budoucna probíhat. Bytí v tom či jiném fanclubu nějakých zdrojů  a jejich protlačování není k ničemu.

Může být shoda na energetické koncepci v Česku? Může

Stále více se blíží zlomové období z hlediska energetiky v našem regionu i celé Evropě. Je tak stále důležitější, aby se v Česku přistoupilo k radikálnějším krokům, které by umožnily přechod a modernizaci naší energetiky. Je však vidět, že se zatím nedaří nalézt shodu a realizovat potřebné konkrétní kroky.
V poslední době se však zdá, že se začíná objevovat určitá širší vůle ke kompromisu a shodě. Příkladem <a href="https://uhelnakomise.cz/2020/06/25/jan-horacek-prispevek-do-diskuze-o-jaderne-energetice/" target="_blank" rel="noopener">můžou být materiály Stínové uhelné komise k jaderné energetice</a>. Tato je dominantně tvořena reprezentanty protijaderně nastavených environmentálních aktivistických skupin. Přesto je k možnému využití jaderné energie při přechodu k nízkoemisní energetice v Česku poměrně velmi vstřícná. Je pochopitelně otázkou, do jaké míry návrh reprezentuje shodu komise a do jaké míry jde o názor daného jejího člena. Přesto by to mohlo znamenat určitý posun v prioritách a ochotu k hledání kompromisu s cílem reálného posunu na cestě k dosažení snížení emisí.
<figure id="attachment_85652" class="wp-caption aligncenter" style="width: 945px;"><img class="size-full wp-image-85652" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1.jpg 945w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-384x512.jpg 384w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-768x1024.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-725x967.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/1-800x1067.jpg 800w" alt="Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner)." width="945" height="1260" /><figcaption class="wp-caption-text">Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>Na čem by nejspíše mohla panovat shoda</h2>
Proto bych se pokusil formulovat základní mantinely, které ohraničují budoucí cestu energetiky u nás a mohly by být v Česku základem širší shody. Jde o těchto několik důležitých faktů.
Je nesporné, že Česko a celá Evropa odejde od uhlí a s největší pravděpodobností bude stále větší tlak na odchod i od dalších fosilních zdrojů a prosazování snížení emisí oxidu uhličitého. Je tak třeba počítat například s růstem ceny emisních povolenek v Evropské unii a zavádění dalších nástrojů pro omezování emisí oxidu uhličitého.
Česká republika tak musí zvýšit podíl nízkoemisních zdrojů ve svém energetickém mixu. Nemá větrné pobřeží a její geografická poloha a poměrně vysoká hustota osídlení omezuje možnosti využití většiny obnovitelných zdrojů. Musí tak vytvořit rozmanitý energetický mix a nemůže spoléhat na nějaký dominující zdroj, kterým může být voda v Rakousku či Švédsku, vítr v Dánsku, Německu a Velké Británii nebo slunce ve Španělsku a Itálii.
V Česku i Evropě bude sílit tlak na elektrifikaci dopravy i dalších oblastí a zároveň lze čekat tlak na úspory a zvýšení efektivity využití energií. Dopady těchto trendů lze těžko odhadnout, takže budoucí vývoj spotřeby energií u nás lze jen těžko předvídat.
Česká republika je silně zapojena do energetické sítě v regionu a dominantně ovlivňována energetickou koncepcí Německa. Je tak vhodnější, aby energetický mix Česka německý doplňoval, než aby jej kopíroval. V době, kdy budou v Německu přebytky ve výrobě elektřiny, bude i u nás tato komodita laciná.
Shoda nejspíše panuje i v tom, že by bylo dobré nevyvážet fosilní elektřinu. Prioritně pak omezovat výrobu a vývoz té uhelné. Zároveň by však nemělo neuvážené zavírání energetických zdrojů a snížení produkce elektřiny ohrozit dostupnost a cenu elektřiny pro náš průmysl a obyvatelstvo. V Česku je životní úroveň značně závislá na průmyslu a případné zhoršení dostupnosti elektřiny a významné zvýšení její ceny by mohlo mít i dramatické sociální dopady.
V energetice probíhají současně na jedné straně cesta k stále větší centralizaci, na druhé pak se do energetické sítě zapojuje stále větší počet malých decentralizovaných zdrojů. Příkladem toho prvního trendu jsou například velké větrné farmy na severu Evropy, které vyrábí elektřinu pro spotřebitelé ve vzdálenostech mnoha stovek kilometrů. Vede to k nutnosti budovat velmi dlouhá vedení velmi vysokého napětí pro výkony v řádu gigawattů. Že nejde o jednoduchou záležitost, se přesvědčuje Německo, které chce nahradit jaderné a uhelné zdroje v Bavorsku z velké části právě větrnou energii ze severu. Druhý trend je symbolizován například stále větším počtem fotovoltaických zdrojů na střechách budov a nutností tyto fluktuující zdroje řídit v prostředí rychlých změn výroby a spotřeby konkrétních malých výrobců a spotřebitelů pomocí inteligentní sítě.
<figure id="attachment_85653" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1387px;"><img class="size-full wp-image-85653" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2.jpg 1387w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-512x263.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-768x395.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-1024x526.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-725x373.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/2-800x411.jpg 800w" alt="Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KEPCO, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner)." width="1387" height="713" /><figcaption class="wp-caption-text">Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KHNP, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>Na čem shoda nepanuje</h2>
Na bodech formulovaných v předchozích bodech se většina odborníků i veřejnosti pravděpodobně shodne. Na druhé stráně jsou mezi odborníky i ve veřejnosti rozdílné názory na to, které konkrétní nízkoemisní zdroje nahradí odstavované uhelné a stárnoucí zdroje jiného typu. Stejně tak není shoda na tom, k jakému podílu centralizované a decentralizované energetiky by bylo vhodné dospět. Není shoda ani na tom, jak rychle a jakou formou by mělo proběhnout uzavírání uhelných bloků a odchod od ostatních fosilních zdrojů.
Možnosti využití fotovoltaiky i větru velice silně závisí na pokroku v oblasti ukládání energie a pokroku v zavádění chytrých prvků do energetiky. Stejně tak může ovlivnit míru budoucího využití jaderné energie hlavně v decentralizované podobě pokrok v oblasti malých modulárních reaktorů. Je tak jasné, že budoucí technologický průlom v některé ze zmíněných oblastí může přinést i značnou výhodu pro danou energetickou oblast. Bylo by tak dobré, aby případný průlom mohla česká energetika využít. Ovšem na tom, kdy a jaké takové technologické průlomy se uskuteční shoda nepanuje.
Shoda nepanuje ani v tom, jak rychle a jakým způsobem by mělo probíhat odstavování uhelných bloků a jak a jak dlouho by se měly využívat ostatní fosilní zdroje, zvláště plynové. Ještě složitější otázkou s řadou různých názorů je transformace technologií zajišťujících teplo nejen pro domácnosti, hlavně v oblasti centrálních zdrojů tepla.
<h2>Co by se mohlo a mělo vyřešit na cestě k nízkoemisnímu mixu</h2>
V oblasti jaderných zdrojů probíhá po dokončení dvou bloků v Temelíně v přípravě nových zdrojů dlouhodobé přešlapování. Po zrušení tendru na dostavbu Temelína je shoda v tom, že případné další bloky by se nejdříve měly stavět v Dukovanech. Zde by se totiž měla postupně připravovat náhrada stávajících bloků. Je poměrně vysoká shoda na tom, že by se současné dukovanské bloky měly provozovat celkově padesát nebo dokonce šedesát let. Přesto však je třeba počítat s tím, že by se mělo už nyní pracovat na jejich náhradě.
Je třeba najít způsob financování, vybrat dodavatele a stavbu realizovat. Česko má v jaderné energetice dlouhodobou tradici a je zde řada firem, které jsou do budování jaderných technologií zapojeny. Přesto je však otázka, jak se podaří překlenout dlouhou mezeru a jestli budeme schopni realizovat první nový blok u nás po dlouhé době. Právě výstavba jednoho nového bloku v Dukovanech by mohla ukázat, jaké schopnosti v jaderné energetice máme. Pokud bude realizace výstavby nového bloku probíhat úspěšně, bude možné na základě získaných zkušeností přistoupit i k výstavbě dalších v Dukovanech a Temelíně. Na základě získaných zkušeností pak třeba ve vzdálenější budoucnosti využít případný technologický průlom v oblasti malých modulárních reaktorů.
V oblasti větrných zdrojů zůstává dlouhodobá stagnace, kdy hlavně kvůli odporu místních komunit se nové větrné turbíny téměř vůbec nestaví. Po velkém boomu v letech 2009 a 2010 je i v oblasti fotovoltaických elektráren u nás dlouhodobá stagnace. I zde je třeba najít vhodný model financování a ukázat, jaký potenciál v této oblasti reálně máme. Na základě prvních realizovaných projektů a zkušeností s nimi pak bude možné podíl těchto zdrojů zvyšovat.
Je také třeba najít efektivní způsob podpory možností ukládání energie a chytrého řízení sítě. Jisté možnosti jsou už i v současném systému a lze je zapojit i v době, kdy zde ještě nebudou nové jaderné bloky nebo větší výkony v nových obnovitelných zdrojích. Zároveň by se měla ukázat cesta, jak v budoucnu podpořit v tomto směru vyšší používání fluktuujících obnovitelných zdrojů. A využít případně technologické průlomy v oblasti obnovitelných zdrojů, ukládání energie a kooperace pomocí chytrých sítí.
Je jasné, že ještě řadu let se naše energetika neobejde bez fosilních zdrojů, a ani těch uhelných. Je tak potřeba zajistit, aby se využívaly efektivně a ekologicky pro potřeby Česka, a elektřina z ní nesloužila k exportu. Zároveň je jasné, že by důraz měl být při jejich využívání na kogeneraci a co nejvyšší efektivitu i ekologický přístup.
<figure id="attachment_85654" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1600px;"><img class="size-full wp-image-85654" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3.jpg 1600w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-512x257.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-768x386.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-1024x515.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-725x364.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/07/3-800x402.jpg 800w" alt="Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů." width="1600" height="804" /><figcaption class="wp-caption-text">Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů.</figcaption></figure>
<h2>Závěr</h2>
Je jasné, že zhruba do třiceti až čtyřicet let bychom měli přejít k dominantně nízkoemisní energetice. V každém případě je evidentní, že u nás to bude mix obnovitelných a jaderných zdrojů. Jak konkrétně se tento přechod realizuje a k jakému podílu jednotlivých nízkoemisních zdrojů se dospěje, lze těžko nyní odhadnout.
Ovšem pro efektivní přechod a postupné vyladění energetického mixu by přispělo, kdyby se dosáhlo alespoň základní shody v široké odborné komunitě i veřejnosti. Zatím se však bohužel zdá, že řada lobbystických skupin se více věnuje boji proti jiným zdrojům než snaze ukázat potenciál a možnosti toho jejich. Pokud by se dosáhlo společné podpory zmíněných projektů, které by na reálných příkladech ukázaly naše schopnosti a potenciál v daných oblastech, byl by to obrovský úspěch. A zároveň by se také realizoval skutečný pokrok v cestě za nízkoemisním mixem. Další kroky by se pak mohly dělat již na základě konkrétních zkušeností s reálným budováním a využíváním jednotlivých zdrojů.
Pokud by proponenti různých zdrojů a cest shromáždili a prezentovali přehled překážek, které stojí v cestě k realizaci jejich zdrojů, a pomohli v hledání vhodného a efektivního finančního modelu a zákonného rámce pro jejich podporu, mohly by se vytvořit podmínky pro první etapu realizace jednotlivých komponent našeho nízkoemisního mixu. Tato první etapa by pak umožnila získat zkušenosti pro realizaci dalších etap.
V případě fosilních zdrojů jde hlavně o zajištění energetické bezpečnosti a pokrytí výkonové dostatečnosti v době, kdy nízkoemisní zdroje a baterie nestačí. Proto je také třeba najít finanční model a zákonný rámec, který by je v této úloze podpořil a omezil vývoz jejich energie do zahraničí.
V roce 2022 budou v Německu odstaveny všechny jaderné bloky, zároveň bude v následujících několika letech uzavřen velký počet uhelných bloků u nás i v našem okolí. Na realizaci jejich nízkoemisní náhrady je tak relativně málo času. Časový rámec výstavby nového jaderného bloku je poměrně dlouhý, i když u nás máme výhodu výstavby na připravených a schválených místech, kde je podpora výstavby veřejnosti v okolí poměrně silná. Pokud se vezme výstavba větrných turbín odpovídajícího výkonu, tak nalezení dostatečného počtu vhodných míst a získání potřebné podpory okolních komunit i potřebných stavebních povolení nebude patrně kratší, spíše naopak.
Zároveň budeme muset svou cestu k nízkoemisní energetice prosadit v rámci Evropské unie. Tomu by významně pomohla široká odborná i politická shoda na základních mantinelech. Ta by měla zahrnovat dostatečnou vůli po kompromisu. Žádný z finančních modelů a zákonných rámců totiž nemůže být ideální a uspokojující plně úplně všechny. Právě široká rámcová shoda a podpora energetické koncepce by usnadnila vyjednávání České republiky v rámci Evropské unie. Zde by bylo dobré, kdyby se politické strany a aktivistické skupiny vyhnuly zneužívání tohoto tématu k politickému a ideologickému boji.
Dostatek ekologicky přijatelné energie je klíčovou podmínkou pro udržitelný rozvoj naší civilizace a společnosti. Proto by jedna z následujících konferencí <a href="https://i-equilibrium.cz/" target="_blank" rel="noopener">institutu Equilibrium</a> měla být věnována právě tomuto tématu. S vysokou pravděpodobností by se měla uskutečnit 30. září 2020. I když je její zaměření spíše na dlouhodobé koncepce a vize, tedy třeba právě na těch následujících čtyřicet let, mělo by jít i o hledání právě popsané rámcové shody ve společnosti na směřování současné vize a hledání nástrojů, které by podle zainteresovaných odborníků pomohly odstranit překážky v její realizaci. Jednodenní konference by dopoledne byla věnována jednotlivým typům zdrojů, jejich uplatnění a kooperaci v energetickém mixu, přehledu, které překážky brání u nás jejich co nejefektivnějšímu nasazení, i jisté vizi jejich vzdálenější budoucnosti. Odpoledne by pak bylo věnováno hledání souběžné cesty k centralizaci i decentralizaci energetiky. Diskutovaly by se nástroje k podpoře energetické kooperace na velké vzdálenosti a s velkými výkony na jedné straně, i možnosti chytrých sítí v mikroregionech a obecném uplatnění konceptu, který by se dal označit jako Energetika 4.0, na straně druhé.
Poznámka: Rámcový přehled o problematice energetiky ve světě i u nás si lze udělat z článku cyklu věnovaného tomuto tématu (<a href="https://oenergetice.cz/vetrne-elektrarny/vetrne-elektrarny-vcera-dnes-zitra-dil-1" target="_blank" rel="noopener">větrné zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/soucasny-stav-budoucnost-jaderne-energetiky-dil-1" target="_blank" rel="noopener">jaderné zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/potencial-vyuziti-fotovoltaickych-zdroju-cr-ve-svete-dil-1" target="_blank" rel="noopener">fotovoltaické zdroje</a>, <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/mozne-cesty-k-nizkoemisni-energetice-dil-1" target="_blank" rel="noopener">cesty k nízkoemisní energetice</a>, <a href="https://oenergetice.cz/energetika-v-cr/mozne-scenare-rizika-vyvoje-elektroenergetiky-cesku" target="_blank" rel="noopener">nízkoemisní scénáře v Česku</a>, <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/nejvyuzivanejsi-obnovitelny-zdroj-sveta-vodni-elektrarny-jako-dulezity-zdroj-u-nas-i-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">vodní elektrárny</a>, <a href="https://oenergetice.cz/akumulace-energie/velky-prehled-vyuzivane-i-perspektivni-technologie-akumulace-energie" target="_blank" rel="noopener">akumulace a regulace sítě</a>, <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jake-jsou-moznosti-vyuziti-geotermalni-energie-cesku" target="_blank" rel="noopener">geotermální energie</a> a <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jaky-potencial-vyuziti-biomasy-cesku-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">využití biomasy</a>).