Jaderná elektrárna Mochovce: Dostavba bloku 3 a 4

DomůJaderné elektrárnyJaderná elektrárna Mochovce: Dostavba bloku 3 a 4

Třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny Mochovce jsou ve výstavbě (po přerušení stavby, viz níže) od listopadu roku 2008. Dle původního plánu měly být uvedeny do provozu v roce 2012, resp. 2013. Náklady na výstavbu se již více než zdvojnásobily, když v roce 2007 byly odhadovány na 2,4 mld. EUR a při zahájení výstavby na 2,8 mld. EUR – dle posledních odhadů by náklady měly přesáhnout 5,67 mld. EUR, přičemž se nemusí jednat o konečné číslo.

Slovensko aktuálně provozuje 4 jaderné bloky – dva v Mochovcích a dva v Jaslovských Bohunicích. V Jaslovských Bohunicích byly ještě do roku 2006 celkem 4 reaktory, ke konci roku 2006 a 2008 byl odstaven první, resp. druhý blok této elektrárny.

Historie výstavby JE Mochovce

Výstavba prvních dvou bloků Mochovců byla zahájena již v roce 1982, o pět let později byla zahájena výstavba i třetího a čtvrtého bloku. Po událostech roku 1989 v Československu byly v roce 1991 přerušeny práce na stavbě všech čtyř bloků, a to zejména z finančních důvodů. Třetí a čtvrtý blok byly v důsledku tohoto rozhodnutí zakonzervovány až do roku 2008.

Práce na prvních dvou blocích byly opětovně zahájeny až v roce 1996, přičemž uvedeny do provozu byly v letech 1998, resp. 2000. O dostavbě třetího a čtvrtého bloku, které byly hotové z 30, resp. 40 %, se rozhodlo až po odkoupení dvoutřetinového podílu ve společnosti Slovenské elektrárne (provozovatel JE Mochovce) italskou společností Enel. Projekt dostavby pak byl zahájen 3. listopadu 2008.

V průběhu roku 2009 byly uzavřeny hlavní smlouvy se společnostmi Škoda JS, Enseco a Inženýrské stavby Košice. Systémy kontroly a řízení dodalo konsorcium Areva-Siemens, které bylo, mimo jiné, hlavním dodavatelem bloku Olkiluoto 3 ve Finsku. Uzavření hlavních smluv i zahájení prací proběhlo podle informací z ledna 2012 v souladu s harmonogramem. Naproti tomu již v roce 2013 se v médiích objevily informace o tom, že dostavba elektrárny je nejméně o dva roky zpožděna.

Stavba se nevyhnula ani právním sporům. V roce 2013 Nejvyšší soud Slovenské republiky rozhodl o tom, že dodatečné povolení pro dostavbu třetího a čtvrtého bloku neodpovídá povolení z roku 1986, nicméně povolení nezrušil, a proto stavební práce probíhaly bez přerušení dál.

I jaderná elektrárna Mochovce by se v případě Německého rozbřesku stala zlatým dolem (zdroj Slovenské elektrárne).

Hlavním problémem při výstavbě byly zvýšené nároky na bezpečnost v důsledku havárie v japonské elektrárně Fukushima. Podle dřívějšího rozhovoru s Peterem Andraškem se měla doba výstavby z tohoto důvodu prodloužit o 9-12 měsíců.

Spuštění elektrárny se ovšem stále odkládá. Obecně se hovoří o zanedbaném managementu stavby a koordinaci dodavatelů. V tomto smyslu se vyjádřila i předsedkyně slovenského úřadu jaderného dozoru Marta Žiaková, která měla výtky především k původnímu majoritnímu vlastníkovi, italské společnosti Enel:

„Co bych vyčetla původnímu majoritnímu vlastníkovi Slovenských elektráren, je, že nevěnoval více pozornosti řízení výstavby třetího a čtvrtého bloku Mochovců. Důsledkem toho byla nedostatečná koordinace jednotlivých dodavatelů, což vedlo k průtahům ve stavebních pracích,“ uvedla Marta Žiaková, předsedkyně Úradu jadrového dozoru SR.

Obdobně jako v případě JE Olkiluoto se na stavbě podílely velice často dodavatelé bez zkušeností a jejich pracovníci za minimální mzdy. Dostavba Mochovců neunikla ani pozornosti policie – v elektrárně proběhlo několik policejních razií, které prověřovaly úmyslné prodražování zakázek.

Nezvládnutá koordinace a kontrola dodavatelů

Pro dostavbu Mochovců byl zvolen dodavatelský model označovaný jako multi-contract. Celá stavba tedy byla ze strany Slovenských elektráren rozdělena mezi cca 100 dodavatelů. Úkolem společnosti Slovenské elektrárne byl jejich výběr, kontrola a koordinace. Právě nezvládnutí role investora se zřejmě stalo hlavním důvodem, proč se stavba prodlužuje až do dnešního dne. To opakovaně kritizoval místní úřad jaderného dozoru a všímají si toho i místní média.

Model multi-contract sice má řadu výhod, mezi které dle IAEA lze zařadit například lepší (i) kontrolu bezpečnosti na stavbě, kvality, dodržování harmonogramu a rozpočtu, (ii) optimalizaci projektu z pohledu investora nebo (iii) využívání lokálních kontraktorů. To vše ale platí pouze v případě, že investor koordinaci a kontrolu skutečně vykonává.

Chladící věže jaderné elektrárny Mochovce

V důsledku potíží s řízením dodavatelů se dostavba Mochovců dostala i do pozornosti úřadu jaderného dozoru, který prostřednictvím své šéfky prohlásil, že v případě nedostatků nebude uděleno povolení k zavezení paliva. Úřad nicméně provádí řadu auditů, které průběžně prověřují kvalitu stavby a lze tudíž předpokládat, že případné nedostatky jsou průběžně napravovány.

Zavezení paliva by mělo proběhnout do konce roku

Poslední zprávy ohledně stavu Mochovců hovoří o tom, že zavezení paliva by mohlo proběhnout do konce tohoto roku. Ještě v polovině loňského prosince přitom palivo mělo být zavezeno do reaktoru do konce letošního dubna.

Poslední prodloužení výstavby tak reaguje na zkoušky, které ukázaly na některé nedostatky. Během již opakované zkoušky úřad jaderného dozoru zjistil problémy na součásti zařízení, které slouží k udržení stálého tlaku v primárním okruhu bloku. V hermetické zóně, kde jsou umístěna základní technologická zařízení, byla zase snížená kvalita vzduchu. Důvodem patrně byly výpary z použitých nátěrů.

Zpoždění výstavby elektrárny, která byla po znovuzahájení prací již z přibližně 30 % hotová, tak zřejmě přesáhne 7 let.