OECD: cena emisí oxidu uhičitého není dostatečná

Dle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) není většina emisí CO2 na světě dostatečně oceněna. Dle pondělní zprávy organizace jde konkrétně o přibližně 90 % světových emisí uhlíku, které nejsou oceněny tak, aby dostatečně odrážely skutečné náklady spojené se změnou klimatu.  

Stanovení ceny uhlíku je přitom považováno za jeden z nejúčinnějších nástrojů při snaze o snižování světových emisí CO2. Dle právního principu „znečišťovatel platí“ mají ti, co způsobí újmu na životním prostředí, povinnost platit za jimi způsobené znečištění. I přesto jsou dle nové zprávy OECD ceny uhlíku globálně velmi nízké, často nulové.

Organizace provedla výpočet, kde použila cenu emisí vypočtenou z daní a systémů obchodování s emisemi ve 41 členských zemích OECD, které dohromady globálně zodpovídají za spotřebu veškeré energie z 80 %. Mimo oblast silniční dopravy je takto vypočtená takzvaná efektivní sazba uhlíku většinou obzvláště nízká. Až 70 % emisí není oceněno vůbec. Ceny emisí uhlíku v rámci Evropského systému obchodování s emisemi (zahrnuje kolem 11 tisíc firem a zohledňuje každou vypuštěnou tunu oxidu uhličitého) klesly ze 30 eur v roce 2008 na 4 eura za tunu z důvodu nadbytku povolenek.

„Pouze 10 % celkového množství emisí má cenu vyšší než 30 eur za tunu CO2. Většina těchto emisí pochází ze silniční dopravy. Velmi nízké sazby cen uhlíku mají odvětví mimo silniční dopravu, odkud ale 85 % všech emisí pochází.“

• vyjádření ze zprávy OECD z 26. září

Až 60 % emisí pocházejících ze sektoru energetiky není vůbec zahrnuto do systémů obchodování s emisemi, ani nepodléhá jakémukoli zdanění, jak vyplývá ze zprávy. Přitom právě zpoplatnění emisí v těchto sektorech je jedním z důležitých nástrojů státních klimatických politik a také základním kamenem, na kterém stojí Pařížská dohoda z prosince 2015, která si dává za cíl dekarbonizaci ekonomik a omezení globálního oteplování do druhé poloviny tohoto století. 

Zdroj úvodního obrázku: Financial Transparency