Limity v Severočeské uhelné pánvi vydržely v platnosti 24 let

18. říjen 2020, 09:01
DomůUhlíLimity v Severočeské uhelné pánvi vydržely v platnosti 24 let

Výběr informací o limitech těžby hnědého uhlí v ČR a budoucnosti tohoto fosilního zdroje (před pěti lety, 19. října 2015, se vláda Bohuslava Sobotky rozhodla limity prolomit):

– V Severočeské uhelné pánvi v současnosti těží hnědé uhlí společnost Severočeské doly (SD), která patří polostátní energetické firmě ČEZ, a také společnosti ze skupiny Sev.en Energy finančníka Pavla Tykače. SD jsou největším producentem hnědého uhlí v ČR, loni společnost vytěžila téměř 20,5 milionu tun uhlí, které dobývá na dvou místech. Prvním jsou Doly Nástup Tušimice mezi Chomutovem a Kadaní, druhým pak Doly Bílina západně od Bíliny na hranicích okresů Most a Teplice.

– Právě dolů Bílina se týkalo vládní rozhodnutí o prolomení územních limitů těžby uhlí v severních Čechách, o němž rozhodla koaliční vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) v říjnu 2015. Loni v červenci pak ministerstvo životního prostředí vydalo souhlasné stanovisko EIA k prodloužení těžby uhlí na dole Bílina do roku 2035 (původně byla těžba v dole povolena do roku 2030). Tento krok ale vyvolal protesty ze strany ekologických aktivistů, ktřá dlouhodobě s těžbou nesouhlasí.

– Do holdingu Sev.en Energy patří od roku 2018 Tykačovy firmy sdružené dříve ve skupinách Czech Coal a Sev.en. V ČR skupina provozuje dva hnědouhelné doly – těží zejména v lomu Vršany v centrální části Severočeské hnědouhelné pánve a dále v lokalitě ČSA. V rámci stávajícího povolení bude lom ČSA provozován do roku 2024. Lom Vršany se podle odhadů k hranicím stávajících těžebních limitů dostane krátce po roce 2050. V roce 2018 v obou lomech vytěženo 11,4 milionů tun hnědého uhlí.

– O osud limitů těžby, které stanovilo usnesení tehdejší české vlády premiéra Petra Pitharta 30. října 1991, se přitom dlouhodobě vede spor mezi zastánci jejich zachování a stoupenci pokračování těžby. Za limity se nacházely zásoby uhlí odhadované na přibližně 850 milionů tun (což je jen o málo víc, než je dnes před limity), což by při současném tempu znamenalo další čtvrtstoletí těžby. Největší část – téměř 750 milionů tun – je přitom u lomu ČSA, kde limity stále platí.

– Limity, které zaručily městům a obcím, pod nimiž zásoby hnědého uhlí leží, že nebudou kvůli těžbě zbourány, a také chrání zbytky přírody či infrastrukturu, hájí například ekologičtí aktivisté. S nelibostí tak sledovali už jejich částečné prolomení v roce 2015. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) si například za to, že se mu podařilo prosadit prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí v lomu Bílina, vysloužil od sdružení Děti země cenu Ropák roku.

– V současnosti se přitom řeší – a to nejen v ČR, ale v celé Evropě – obecná budoucnost těžby uhlí. Zabývá se jí například loni zřízená uhelná komise, tedy poradní orgán vlády, ve které zasedá 19 členů – od ministrů životního prostředí a průmyslu a obchodu přes energetiky, zástupce krajů, odborníky z akademické sféry až po ekologické aktivisty. S ministrem životního prostředí Richardem Brabcem (ANO) se shodnou na tom, že „doba uhelná končí“, otázkou ovšem zůstává tempo.

– Komise vytvořila tři scénáře útlumu. Zpřesnit se nyní má zadání pro provozovatele energetické přenosové soustavy ČEPS, aby se mohl počet scénářů snížit. Rychlá cesta by znamenala útlum využití uhlí v letech 2030 až 2035, střední 2035 až 2045 a pomalejší 2045 až 2050. „Ekologické organizace v uhelné komisi prosazují, aby byla poslední uhelná elektrárna v ČR odstavena v roce 2030 a do roku 2035 jí následovala i poslední uhelná teplárna,“ uvedl třeba Jan Rovenský z Greenpeace.

– Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) začátkem června v Prunéřově na Chomutovsku uvedl, že komise (který se zabývá nejen útlumem těžby, ale také celkovým energetickým mixem ČR včetně obnovitelných zdrojů či jádra) do konce letošního roku stanoví postup útlumu těžby uhlí. Ekologické organizace přitom požadují urychlený odpis zásob uhlí za platnými limity těžby. Odpis zásob, jehož rychlé přijetí podporují i zástupci Ústeckého kraje, je podle ekologů součástí usnesení vlády z roku 1991.