Volkswagen zmodernizuje do roku 2022 své závodní teplárny v německém Wolfsburgu. Rekonstrukce za 400 milionů EUR počítá se změnou paliva z uhlí na zemní plyn, od čehož si automobilka slibuje úsporu 1,5 milionu tun vypuštěného CO2 &#8211; srovnatelné množství s ročními emisemi CO2 870 tisíc jejích vozů. Investice je součástí programu společnosti snížit svůj dopad na životní prostředí do roku 2025 o 45 % ve srovnání s rokem 2010.
Představenstvo německé automobilky Volkswagen <a href="https://www.volkswagenag.com/en/news/2018/03/Volkswagen_Group_realigns_energy_supplies.html">rozhodlo o dalším směřování svého energetického hospodářství</a> v domovském Wolfsburgu. Dvě hlavní teplárny projdou výraznou modernizací s cílem snížit vliv jejich provozu na životní prostředí. Hlavní změnou je náhrada uhlí jako paliva pro výrobu tepla a elektřiny za zemní plyn. Volkswagen odhaduje, že modernizace ho bude stát okolo 400 milionů EUR (zhruba 10 miliard Kč) a automobilka s ní, v případě že se nevyskytnou žádné problémy, začne již v tomto roce. S uvedením do provozu ekologičtějšího řešení se pak počítá v letech 2021 a 2022.
<blockquote>
&#8222;Skupina Volkswagen, nejen že chce, ale i musí přispět k boji proti změně klimatu a ke zlepšení kvality ovzduší. To je důvod, proč kráčíme kupředu s elektrifikací našich vozidel a současně se snažíme konvenční vozidla zefektivnit. Přechod dvou tepláren na ústředí společnosti ve Wolfsburgu z uhlí na zemní plyn je jasný signál a důležitý krok v tomto kontextu. Ostatní budou následovat, &#8220; řekl Matthias Müller, generální ředitel společnosti Volkswagen.
</blockquote>
Nové vysoce účinné plynové turbíny, které Volkswagen instaluje ve svých teplárnách, by měly snížit roční emise CO2 o 60 %, což v absolutních číslech činí 1,5 milionu tun CO2. Dle přepočtu automobilky je toto množství srovnatelné s ročními emisemi CO2 zhruba 870 tisíc jejích osobních automobilů. Po modernizaci by měla teplárna Heizkraftwerk Nord/Süd dodávat 136 MW elektrické a 386 MW tepelné energie a teplárna Heizkraftwerk West 288 MW elektrické a 265 MW tepelné energie.
<h2>Ekologická budoucnost Volkswagenu</h2>
Automobilka přistoupila k razantní ekologizaci své značky zejména poté, co se provalilo, že obcházela měření emisí svých naftových automobilů v tzv. aféře Dieselgate. Poté, co do letošního roku snížila své dopady na životní prostředí o 25 % ve srovnání s rokem 2010, si Volkswagen stanovil <a href="http://oenergetice.cz/rychle-zpravy/volkswagen-chce-roku-2025-snizit-dopad-sve-produkce-zivotni-prostredi-temer-polovinu/">další 20% snížení do roku 2025</a>. Modernizace a ekologizace energetického hospodářství je dalším prostředkem ke splnění těchto cílů.
<blockquote>
&#8222;Nové zařízení nejenže sníží emise oxidu uhličitého, ale také dramaticky sníží spotřebu vody, množství odpadu a dalších emisí &#8211; v průměru asi o 50 procent. Tímto způsobem také pomáháme snižovat místní koncentrace znečišťujících látek,&#8220; vysvětluje Stephan Krinke, vedoucí oddělení životního prostředí skupiny Volkswagen.
</blockquote>
Zdroj úvodního obrázku: Volkswagen

Německo

Teplárny Volkswagenu ve Wolfsburgu přejdou z uhlí na plyn

Plynová teplárna u mongstadské rafinérie ukončí svůj provoz na konci roku 2018 po pouhých osmi letech svého provozu. Vedení Statoilu se rozhodlo pro ukončení provozu teplárny z důvodu ztrátovosti jejího provozu.
V prosinci roku 2010 byla uvedena do provozu plynová teplárna, jejíž účelem bylo zvýšení účinnosti využití energie největší norské rafinérie Mongstad a zajištění větší bezpečnosti dodávek elektřiny v regionu. Teplárnu postavila dánská energetická společnost DONG Energy, která teplárnu také vlastnila. Po třech letech provozu prodala DONG Energy teplárnu za 214 milionů dolarů (5,4 mld. Kč) norskému Statoilu.
Plynová teplárna s tepelným výkonem 350 MW a elektrickým výkonem 280 MW ukončí dle středeční <a href="https://www.statoil.com/en/news/phasing-out-combined-heat-power-plant-mongstad.html">tiskové zprávy</a> Statoilu svůj provoz 31. prosince 2018. Zbývajících částí rafinerie, která produkuje 240 000 barelů denně, se ukončení provozu teplárny nijak nedotkne.
<blockquote>
„Hlavní příčinou ukončení provozu teplárny je nižší než původně předpokládaný kapacitní faktor teplárny. Největší vliv na nižší využití teplárny měl menší odběr páry rafinerií, což vyústilo v provozní ztrátu teplárny a učinilo rozhodnutí o jejím ukončení nevyhnutelným,“ prohlásila Grete Haaland, manažerka Statoilu zodpovědná za správu a řízení aktiv.
</blockquote>
<h2>Levná elektřina je problém pro klasické zdroje i ve Skandinávii</h2>
Dalším významný faktorem vedoucím k ukončení provozu teplárny jsou nízké ceny silové elektřiny v oblasti Skandinávie a rostoucí podíl obnovitelných zdrojů. Uzavřením plynové teplárny dal Statoil najevo, že příliš nevěří v růst cen elektřiny na takovou úroveň, aby mohla být velká plynová kogenerace ekonomicky efektivní.
Po ukončení provozu teplárny dojde k omezení emisí CO2 o 250 000 až 300 000 tun ročně. K jak velké úspoře emisí CO2 oproti současnému stavu skutečně dojde, bude záležet na způsobu, jakým se Statoilu v průběhu následujících dvou let podaří nahradit zdroj technologické páry pro svou rafinerii.

Teplárenství

Statoil kvůli ztrátovosti uzavře plynovou teplárnu u největší norské rafinérie

Centrální zásobování teplem (CZT) je systém zajišťující centrální výrobu tepla v jednom nebo více zdrojích a následný rozvod vyrobeného tepla tepelnými sítěmi odběratelům do větších územních celků &#8211; města, městské čtvrti, sídliště, obchodní nebo průmyslové zóny. V České republice je dle <a href="http://www.tscr.cz/" target="_blank">Teplárenského sdružení České republiky</a> zásobováno teplem z CZT téměř 1,5 milionu domácností. Pro uspokojování potřeb všech odběratelů je v České republice využíváno celkem 10 000 km tepelných sítí. Jak vlastně celá soustava CZT funguje? Jaké zdroje jsou v soustavě využívány? Jakým způsobem je měřená a jak účtována spotřeba tepla koncovým spotřebitelům? Na tyto otázky Vám odpoví tento článek.
<h1>Výroba tepla</h1>
Výroba tepla v rámci CZT probíhá v několika typech zdrojů tepla:
<ol>
<li>Výtopna</li>
<li>Teplárna</li>
<li>Paroplynová teplárna</li>
<li>Kogenerační motor</li>
</ol>
Výtopna je samostatně stojící zdroj tepla, který má ze čtyřech výše uvedených zdrojů nejjednodušší cyklus získávání energie. Celý proces začíná spalováním paliva (uhlí, zemní plyn, topné oleje, &#8230;) v kotli, při kterém dochází k ohřevu vody. Tepelná energie je následně přes tepelný výměník dodávána do rozvodné soustavy CZT. Cyklus se vyznačuje až 90% účinností. Nevýhodou v porovnání se zbývajícími třemi technologiemi je absence výroby elektřiny. <a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/02/výtopna.jpg"><img class="alignnone size-full wp-image-562" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/02/výtopna.jpg" alt="výtopna" width="1600" height="1200" /></a>
&nbsp;
<h6 style="text-align: center">Plynové kotle &#8211; VYTEZA Vyškov. Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky</h6>
V teplárně dochází na rozdíl od výtopny ke kombinované výrobě elektřiny a tepla. Energie získaná spálením paliva je v tomto případě hnána na vysokotlakou parní turbínu, která je hřídelí spojena s generátorem elektřiny. Tím ovšem proces nekončí. Stále horká pára putuje do tepelného výměníku, kde podobně jako v případě výtopny předává teplo do soustavy CZT. V parní teplárně, ve které je výroba elektřiny vázána na výrobu tepla, lze tímto způsobem přeměnit přibližně 18 % uvolněné energie na elektřinu a 72 % energie využít ve formě předaného tepla. Ztráty energie tvoří tedy pouze 10 %.
Podobně jako teplárna může fungovat také kondenzační elektrárna. V té je při klasickém provozu emisní pára z parní turbíny pomocí chladiče (tepelný výměník) vypouštěna bez užitku do ovzduší chladícími věžemi. Přitom průměrně pouze 38 % vstupní energie je přeměněno na elektřinu. Při odběru odpadového teple, které putuje opět do soustvy CZT a následně ke spotřebitelům tepla, je možné účinnost energetického procesu zvýšit až na 65 %.
<a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/02/teplárna.jpg"><img class="aligncenter wp-image-564 size-full" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/02/teplárna.jpg" alt="elektrárna opatovice" width="886" height="1181" /></a>
<h6 style="text-align: center">Parní kotel na uhlí v elektrárně Opatovice. Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky</h6>
Paroplynová teplárna využívá k výrobě elektřiny a tepla, jak již označení napovídá, kinetickou a chemickou energii plynů. Nejdříve je ve spalovací komoře zapálena směs vzduchu a zemního plynu, která hořením zvětšuje objem a roztáčí plynovou turbínu. Plynová turbína pohání generátor, přičemž je vyráběna elektřina. Horké spaliny poté předávají tepelnou energii vodě ve spalinovém kotli, čímž je generována pára. Vzniklá pára prochází parní turbínou, čímž je vyráběna další elektřina. Na konci procesu pára odevzdá ve výměníku zbylou tepelnou energii do soustavy CZT. Celý cyklus se vyznačuje souhrnnou účinností až 85 % &#8211; 47 % energie je přeměněno na elektřinu a 38 % na odvedené teplo.
V kogeneračním motoru je plyn spalován v upraveném pístovém motoru, který pohání generátor vyrábějící elektřinu. Teplo se v tomto procesu získává chlazením spalin, chladící vody a oleje. Následně je přes výměníky dodáváno do soustavy CZT. Při ideálním odběrovém diagramu jsou motorové jednotky schopny pracovat až s 97% účinností &#8211; až 40 % vstupní energie je přeměněno na elektřinu a 57 % na teplo. V praxi se obvykle dosahuje souhrnné účinnosti přibližně 91 %.
<h1>Rozvod tepla</h1>
V rozvodech tepla se jako teplonosné médium používá pára, horká nebo teplá voda. Takto je teplo dopravováno jak do domácností, tak průmyslovým odběratelům. Ve vytápěném objektu je instalována domovní předávací stanice, ve které přivedené teplo ohřívá vodu pro topný okruh s radiátory a pro okruh teplé užitkové vody v domě. Tento systém rozvodu se nazývá dvoutrubkový.  Ve starším čtyřtrubkovém systému není přívodní potrubí vedeno až do zásobováných objektů, ale pouze do <a href="http://www.tscr.cz/schema/?ids=10&amp;h=550&amp;idp=5" target="_blank">centrální výměníkové stanice</a>. Ta zásobuje více domů a vycházejí z ní dva okruhy. Jeden dodává po celý rok teplou vodu do vodovodních baterií. Druhý okruh je v provozu pouze od září do května následujícího roku a dodává teplo pro vytápění.
Jak je již uvedeno výše, celková délka tepelých sítí v soustavě CZT je v ČR 10 000 km. Samotná vzdálenost vytápěných objektů od výtopny se pohybuje od metrů až po několik desítek kilometrů. Tepelná síť je tvořena vždy dvěma potrubími (přívodní a vratné), která je vedeno buď do centrální výměníkové stanice nebo až do zásobovaných objektů. <a href="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/02/potrubí-CZT.jpg"><img class="alignnone size-full wp-image-569" src="http://oenergetice.cz/domains/oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/02/potrubí-CZT.jpg" alt="potrubí CZT" width="1535" height="1016" /></a>
<h6 style="text-align: center"> Potrubí soustavy CZT. Zdroj: Teplárenské sdružení České republiky</h6>
<h1>Měření odebraného tepla</h1>
Pro měření tepla, dodaného přívodním potrubím do objektu, se používá tzv. kalorimetr, který je instalován na hlavním přívodu (pata objektu). Složitější záležitostí je rozdělení přivedeného tepla na teplo přivedené do jednotlivých bytových jednotek. Složitost je dána fyzikální podstatou šíření tepla, které se vždy šíří z teplejšího tělesa (prostoru) do chladnějšího. Při rozdílu teplot sousedních bytů tedy dochází k přestupu tepla stěnami.
Další příčinou složitého spravedlivého rozdělení dodávaného tepla je vertikální systém stoupaček, při kterém je jednou trubkou vytápěno hned několik místností umístěných nad sebou a ne pouze jeden samostatný byt. Jak se tedy dodávané teplo měří?
Vzhledem k popsanému procesu šíření a přestupu tepla v bytových domech je dodané teplo rozdělováno mezi jednotlivé bytové jednotky poměrově. V praxi to znamená, že dodavatelem fakturovaná spotřeba tepla za celý dům je rozdělena mezi jednotlivé byty poměrově dle naměřených hodnot použitých měřících metod. Dále do výpočtu vstupuje proměnná zohledňující polohu bytů a s tím související energetickou náročnost při vytápění.
<h1>Účtování odebraného tepla</h1>
Cena tepla je věcně usměrňovaná a dodavatel ji kalkuluje v souladu s platnými cenovými předpisy &#8211; Zákon o cenách č. 526/1990 Sb. a aktuální cenové rozhodnutí <a title="Energetický regulační úřad" href="http://oenergetice.cz/urady-instituce/energeticky-regulacni-urad/" target="_blank">Energetického regulačního úřadu</a> (ERÚ). Cena se ve výsledku skládá z ekonomicky oprávněných nákladů, zisku dodavatele a daně z přidané hodnoty (DPH). ERÚ vydává každý rok detailní <a href="http://www.eru.cz/cs/teplo/statistika/prehled-cen-tepelne-energie-v-cleneni-podle-cenovych-lokalit" target="_blank">přehled cen tepelné energie v členění podle cenových lokalit</a>. Cena je takto kalkulována na začátku a v průběhu roku jako předběžná a vychází z předpokládaného množství dodaného tepla. Výsledná cena se zpětně dopočítává na konci roku v závislosti na skutečné spotřebě.
Vyhláška <a href="http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=51756&amp;nr=372~2F2001&amp;rpp=15#local-content" target="_blank">372/2001 Sb.</a> Ministerstva pro místní rozvoj stanovuje pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na teplou užitkovou vodu mezi konečné spotřebitele. Tyto náklady se dále dělí na dvě složky &#8211; základní a spotřební.
Základní složka nákladů na vytápění se pohybuje mezi 40 až 50 % z celkových nákladů a je spojena se započítatelnou podlahovou plochou bytu. Bere se zde v úvahu zmíněný fakt, že byt není vytápěn pouze radiátorem umístěným v bytě, ale také prostupem tepla z okolních bytů. V této složce jsou zahrnuty také náklady na vytápění společných prostor.
Spotřební složka nákladů na vytápění se rozpočítává dle hodnot odečtených z měřičů tepla nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod. Hodnoty použitých korekcí by měly být určeny na základě tepelných ztrát příslušných místností. Dále se ve výpočtu uplatňují např. koeficienty dle typů topných těles a další (určené normou <a href="http://www.vipa.cz/clanky/nove_zak.pdf" target="_blank">ČSN EN 834 (835)</a>).
Co se teplé vody týče, základní složka zde tvoří 30 % z celkových nákladů a je určena na základě podlahové plochy bytu. Platba základní složky pokrývá náklady spojené s dodávkou teplé vody, které nejsou závislé na odebraném množství teplé vody. Jedná se o náklady na udržení vyhláškou upravených parametrů teplé vody. Zbylých 70 % je rozúčtováno na základě údajů z vodoměrů nebo podle počtu osob nahlášených v bytě.
&nbsp;
Zdroj: www.naseteplo.cz
Zdroj úvodní fotografie: www.c-energy.cz
&nbsp;