Domů
Elektrárny v Evropě
Uplynulo 60 let od spuštění prvního komerčního jaderného reaktoru
Calder Hall, zdroj: https://www.flickr.com/people/37916456@N02

Uplynulo 60 let od spuštění prvního komerčního jaderného reaktoru

V pondělí 17. října uplynulo přesně 60 let od oficiálního otevření první komerční jaderné elektrárny na světě. Elektrárna Calder Hall, která byla slavnostně spuštěna 17. října 1956, byla odstavena v roce 2003 po 56 letech provozu.

Právě před 60 lety byl během slavnostního ceremoniálu britskou královnou Alžbětou II. slavnostně spuštěn první komerční jaderný blok na světě. Tento jedinečný okamžik se uchoval i na videozáznamech (viz video níže). Reaktor o instalovaném elektrickém výkonu 50 MWe byl prvním z řady úspěšných reaktorů Magnox.

Britská vláda v tehdejší době slibovala lidem, že Calder Hall bude zdrojem extrémně levné elektřiny. Opak byl však pravdou. V porovnání s existujícími, již odzkoušenými uhelnými elektrárny, vyráběla prototypová elektrárna o účinnosti 18,8 % elektřinu velmi draze.

Ekonomika provozu však nebyla při výstavbě elektrárny rozhodující. Vznik tepla a výroba elektřiny byly totiž v Calder Hall jen „vedlejší produkt“ při výrobě plutonia pro zbraňové účely, což britská vláda přiznala až po 5 letech provozu elektrárny. Z pohledu energetiky šlo však o vzor pro následující již čistě energetické elektrárny.

Podle původního návrhu byla životnost elektrárny projektována na 20 let. Využitím projekčních rezerv a řadou inovací byla životnost elektrárny prodloužena na 56 let. Odstavena byla 31. března 2003.

Ten den, kdy královna spustila Calder Hall, jsem stál snad 30 jardů od ní. Po slavnostním ceremoniálu jsme se mohli s královnou pozdravit. Vzpomínám si, jak se poté, co královna spustila elektrárnu, rozběhl „pseudo“ měřič vyrobené elektřiny. Jen málo kdo z diváků věděl, že elektrárna už dávno do sítě elektřinu dodává, vzpomíná na slavnostní spuštění elektrárny Trevor Purnell, který na elektrárně pracoval 39 let.

 

Magnox

Reaktory Magnox byly dvouokruhové, oxidem uhličitým chlazené reaktory. Jako moderátor se používal grafit. Svůj název Magnox reaktory získaly po slitině magnesia a hliníku, kterou bylo potaženo palivo z přírodního (neobohaceného) uranu. Specifikem tohoto typu reaktoru je možnost výměny paliva za provozu.

Calder Hall nebyla pochopitelně jedinou elektrárnou s reaktorem typu Magnox. Těch bylo ve Velké Británii postaveno hned 26 v 11 elektrárnách. Tento zdařilý koncept byl také prodán do zahraničí; po jednom bloku bylo postaveno v Itálii a Japonsku.

Zdroj úvodní fotografie: Energy.gov

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(3)
energetik
22. říjen 2016, 13:44

Zajímalo by mne jak přišli na tu účinnost 18,8 %, když tolik nemají ani současné jaderné elektrárny.

Nejedlý
27. říjen 2016, 09:55

Předpokládám, že se jedná o tepelnou účinnost. Současné elektrárny ji mají samozřejmě podstatně vyšší, standardně nad 30%.

Viz např.: (http://www.world-nuclear.org/information-library/current-and-future-generation/cooling-power-plants.aspx), tabulka 2 a související texty

C
27. říjen 2016, 22:12

Domnívám se že naráží na využití energie obsažené v palivu.

Svého času, když ještě opravdu fungoval proatomweb tak tam byly i údaje o využití energie z paliva. Procenta tam byla dost nízká, nevím teď přesně, ale z použitelného uranu se myslím spálí nejlépe 2/3, takže to je někde 0.6*0.3, takže ze zavážky se opravdu na elektřinu změní velmi málo.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se