Obchodování s povolenkami a Market stability reserve

V rámci Evropské Unie byl již v roce 2005 zřízen evropský systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který je jedním z nástrojů, jak v Evropě snížit objem vypouštěných emisí. V posledních letech je kritizován z toho důvodu, že nedostatečně motivuje provozovatele znečišťujících zařízení k investicím do ekologických zařízení. Evropský systém obchodování s povolenkami oxidu uhličitého je největším svého druhu na světě.

Důvodem, proč je EU ETS kritizován, je přebytek povolenek na trhu.

Jak by měl trh fungovat

Evropská Unie stanoví limit na množství CO2, které může být každoročně vypuštěné do atmosféry. Každá společnost, která produkuje CO2, si musí obstarat dostatečné množství povolenek, aby byly všechny emise náležitě kryty povolenkami (1 povolenka = 1 tuna CO2). Společnosti povolenky dostanou od státu, nebo je mohou volně nakupovat na trhu od jiných subjektů. V případě, že jich mají dostatek je možné přebytečné povolenky prodat.

Pokud společnost vypustí více emisí, než na které má povolenky, zaplatí za každou tunu navíc 100 euro (aktuální cena povolenky je cca 7,5 euro).  Pro srovnání, největší světová chemička BASF vypustí ročně cca 23 milionů tun CO2.

Motivací pro podniky může být i to, že mohou přebytek svých povolenek prodat. Pokud samozřejmě investují do čistých zařízení a sníží emise pod hranici, na kterou dostávají povolenky. Investice se tak může relativně rychle vrátit.

Vysvětlení funkce systému obchodování s povolenkami od Evropské Unie:

Funguje trh s povolenkami jak má?

Trh funguje ve své podobě od roku 2005. V prvních dvou obchodních obdobích (2005 – 2007 a 2008 – 2012) byly emisní povolenky ve velké míře rozdávány zdarma a díky tomu klesla cena v roce 2007 k nižším jednotkám euro za vypuštěnou tunu emisí.

Ve třetím obchodním období se draží 40 % celkového množství emisních povolenek a například elektrárny musí veškeré své povolenky nakupovat na trhu (s výjimkou některých členských států jako je Polsko, Bulharsko nebo Maďarsko). Počet rozdaných povolenek stále v některých odvětvích převyšuje počet nakoupených (zpracovatelský průmysl má přiděleno cca 80 % povolenek a v leteckém sektoru je rozdáno cca 85 %).

Důsledkem toho je tržní situace, ve které ceny povolenek nikdy nebyly tak vysoko, jak se předpokládalo. Přebytek povolenek se ještě zvýšil v období hospodářské krize v roce 2008 (jen ocelářství, které je významným producentem CO2, poklesla výroba o 28%).

I když jsou v minulých odstavcích zmíněná samá negativa, trh s povolenkami má i pozitivní efekt:

Stanovil strop na množství emisí.

Rozhodně jsou zde i očekávání, které trh s povolenkami nesplnil. Jedním z hlavních účelů bylo mimo jiné penalizovat fosilní elektrárny, pro které jsou vysoké emise typické. Měla tím být zvýšena konkurenceschopnost obnovitelných a jiných bezuhlíkatých zdrojů. Ve skutečnosti byla pozice hnědouhelných elektráren posílena a díky nízkým cenám povolenek se tyto elektrárny staly relativně levným zdrojem elektřiny.

V německé studii od Institutu pro ekonomické studie (Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung, DIW) vypočítali, že pouze cena povolenky pohybující se kolem 40 euro by měla výrazný vliv na cenu elektřiny z uhelných elektráren v takové míře, aby zvýhodnila jiné zdroje energie. Ve skutečnosti se ceny povolenek pohybovaly kolem 2,81 euro na začátku roku 2014 a v roce 2020 se předpokládá cena kolem 20 euro.

Market stability reserve

Prvním nástrojem, který byl zaveden k redukci počtu povolenek na trhu, byl backloading povolenek. Díky němu je odložena aukce 900 mil. povolenek z let 2014 – 2016 na rok 2019 – 2020. Backloading byl zaveden díky novele nařízení komise o objemech povolenek.

Dalším nástrojem je Market stability reserve (MSR nebo „rezerva tržní stability“), což je mechanismus, který byl navržen v rámci širší reformy evropského obchodování s emisními povolenkami. Cenové ocenění emisí je klíčovou reakcí, která reaguje na problém přebytku oxidu uhličitého v atmosféře.

Existují dvě možnosti, jak cenově zatížit emise uhlíku: obchodování s povolenkami, nebo zdanění emisí. Každá z metod má své klady a zápory, proto se často užívá hybridního mechanismu, mezi které patří i MSR navrhovaná Evropskou unií. Ta má snížit počet emisních povolenek na trhu.

Jaký je přínos Market stability reserve?

Na trhu s povolenkami je přesně určený počet emisních povolenek, které jsou v rámci EU ETS obchodovány. Každá povolenka slouží k vypuštění jedné tuny CO2.

Zatímco backloading povolenek je přesně definovaný a stanoví počet povolenek, který bude v jednotlivých obdobích z trhu stažen nebo přidán, Market stability reserve je systém do jisté míry „automatický“. Pokud přebytek povolenek klesne pod určitou hranici (nyní pod 400 mil. povolenek), z rezervy bude uvolněno 100 milionů povolenek. Naopak při přebytku povolenek větším než 833 milionů bude 100 milionů z trhu staženo.

To znamená, že rezerva tržní stability předchází situacím, kdy počet povolenek na trhu je v extrému. Díky tomu je možné udržovat cenu povolenky v požadovaném pásmu a předchází se dramatickým změnám v jejich cenách. Stabilizace systému podpoří jeho důvěryhodnost a poskytne investorům signál, že je bezpečné do nových čistších technologií investovat.

Zda bude reforma formou rezervy povolenek úspěšná je nadále diskutováno a analyzováno. Vzhledem k tomu, že počet povolenek vypuštěných na trh se nezmění, se neočekává dramatická změna v množství emisí. Primárním účelem je totiž stabilizovat cenu a prostředí celého trhu. Díky tomu se obchodování stane přínosnějším a více motivujícím k novým čistým investicím.

Rušná situace kolem market stability reserve

V poslední době je ohledně mechanismu Market stability reserve velice rušno. Zatímco ještě v polovině dubna se zdálo být rozhodnuté, že MSR odstartuje v roce 2021, na začátku května se datum změnilo na 2019.

V prvních návrzích se přitom diskutovalo o startu reformy už v roce 2017, kterou podporovala hlavně Velká Británie a Německo. Blokační menšina, která byla vedena Polskem, se rozpadla poté, co Česká republika ustoupila a rozhodla se přidat k západním státům. Výměnou za to Česko uhájilo, že povolenky jemu přidělené nebudou do rezervy odváděny.

Podle předpokladů by se měla cena v roce 2020 pohybovat kolem 20 euro za tunu vypuštěných emisí.