Rusko vsází na vodík. Do roku 2050 chce exportovat ekvivalent současného exportu zemního plynu do Evropy

Rusko plánuje využít nejistoty ohledně budoucí poptávky po vodíku a jeho ekonomiky a doufá, že se mu za pomoci západních spojenců podaří transformovat v následujících letech tento sektor. Do roku 2030 cílí na 20% podíl na světovém trhu a své hlavní zákazníky vidí v Asii nebo Evropě. Do Evropy by pak mohl vodík transportovat například skrze nedávno dokončený plynovod Nord Stream II. Informaci přines zahraniční zpravodajský portál Platts.

Národní vodíková strategie vidí Rusko jako jednoho ze světových lídrů, co se týče produkce a exportu vodíku, přičemž cílí na 20% podíl na trhu do roku 2030. Export Ruska by dle strategie mohl dosahovat do roku 2035 až 2 milionů tun za rok, a mezi 15-50 miliony t/rok do roku 2050.

Jak podotýká portál Platts, tak 50 milionů tun vodíku je ekvivalentní přibližně 160 miliardám m³ (bcm) zemního plynu. Pro představu – v loňském roce činil export Gazpromu do Evropy přibližně 175 bcm.

„To by v podstatě znamenalo nahrazení veškerého nynějšího exportu zemního plynu z Ruska do Evropy vodíkem,“ komentuje plán Ruska portál Platts.

Rusko zvažuje rozvoj vodíkových projektů založených na jaderné energii (růžový vodík), zemním plynu (šedý nebo modrý vodík – modrý v případě, že je využita technologie na zachycování uhlíku) a obnovitelných zdrojích energie (zelený vodík). Využít přitom chce domácích zdrojů a stávajících přepravních tras.

Dialog s EU, plynárenská lobby

Rusko se v současnosti zaměřuje především na produkci šedého vodíku (případně i modrého), a to za pomoci parního reformingu zemního plynu. Je otázkou, zda o tento druh vodíku budou mít odběratelé, především v Evropě, zájem i v delším časovém horizontu a zda bude ruský plán kompatibilní se strategií EU.

Detailní legislativní definice toho, co je zelený, modrý a šedý vodík, ovšem EU stále chybí. Prioritou vodíkové strategie EU je zelený vodík – vyrobený za pomoci elektrolýzy vody za využití elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE).

Rusko, které má obrovské zásoby zemního plynu, chce vést dialog právě o definici rozdělení vodíku, přičemž uvádí, že při využití technologie na zachycování uhlíku může být při výrobě vodíku až 90 % emisí zachyceno.

„Potřebujeme vést [s Evropou] dialog k tomuto plánu. Bylo by možné vyjednat, že tento v podstatě zelený vodík by se za něj mohl i právně považovat,“ uvedl výkonný ředitel Gazrpomu Neft, Alexander Dyukov, na fóru v Ťumeni, které se konalo 15. září letošního roku.

V současnosti je cena zeleného vodíku v porovnání s cenou modrého vodíku, při zahrnutí investičních nákladů, přibližně dvojnásobná. Velmi závisí na vstupních cenách komodit – zemního plynu, elektrické energie a využité technologie. Porovnání Plattsem odhadovaných jednotkových nákladů na vodík vyrobený různými metodami naleznete v článku zde.

Na fóru bylo dále zmíněno, že před nedávnem dokončený plynovod Nord Stream II by mohl být do 10 let upraven tak, aby do něj bylo možné vodík přimíchávat. Jakou by si to ale vyžádalo investici, či jaké procentuální množství vodíku by bylo možné přimíchávat, Platts nezmiňuje.