Zachytávání CO2 vyjde na miliardy. V Česku ho zatím zkoušejí jen vědci
Bez zachytávání a ukládání oxidu uhličitého Evropská unie uhlíkové neutrality nedosáhne. Technologie nicméně zatím stojí miliardy. I proto v Česku zatím podobný provoz nefunguje, pilotní projekty rozjíždějí vědci.
Současné provozy zaměřené na zachycování a ukládání uhlíku (Carbon Capture and Storage), které fungují na celém světě, jsou dohromady schopné odstraňovat kolem 40 milionů tun oxidu uhličitého ročně, uvádí projekt Fakta o klimatu. Jenom Evropská unie ale podle odhadů Evropské komise bude potřebovat do roku 2050 zachycovat až 550 milionů tun ročně. Jinak totiž nedosáhne svého cíle nulových emisí.
Bez technologií na zachytávání CO2 se zřejmě do budoucna neobejde řada sektorů, k těm aktivním nyní patří například výrobci cementu a vápna. V Česku se o zachytávání CO2 zatím pokouší jen několik drobných projektů. Ve státní koncepci se s touto možností nepočítá před rokem 2035.
„S ohledem na skutečnost, že žádné obdobné zařízení v České republice dosud nebylo zřízeno, a v cementářském průmyslu ani nikde jinde na světě, bude prvním projektem zachytávání CO2 v cementárně Heidelberg Materials v norském Breviku,“ uvádí Klára Šestáková, mluvčí společnosti Heidelberg Materials CZ, která se do konce loňského roku jmenovala Českomoravský cement. Právě cementárny, vápenky či ocelárny tvrdí, že bez těchto technologií nemohou své provozy dekarbonizovat.
Zachycený CO2 se posléze bude skladovat v podmořských kavernách po vytěženém plynu. V tuzemsku se hovoří spíše o úložištích nebo přepravě CO2 za hranice.
Až se zapojí velcí hráči
To, že je světový trh s technologiemi na zachycování a ukládání CO2 ještě v plenkách a aktuálně realizované projekty v průmyslovém měřítku se dají spočítat na prstech obou rukou potvrzuje i Marek Palička ze společnosti 2JCP. Tato výrobně-inženýringová skupina pro cementárnu v Breviku loni dodávala několik velkokapacitních procesních nádrží.
„Nejdále jsou regiony Skandinávie a Velké Británie, kde je několik významnějších projektů v exekuci, nebo probíhají FEED (Front End Engineering Design) studie. Česko samotné je z tohoto pohledu zanedbatelné a upřímně pro nás ve 2JCP z komerčního pohledu bohužel nezajímavé,“ říká Palička. Počítá však s tím, že se situace v tuzemsku patrně časem změní, až se zapojí velcí hráči v energetice, petrochemii nebo chemii.
„Za největší bariéry v celoevropském měřítku pokládáme především nejasnou legislativu, která aktivně netlačí na okamžitá řešení, a nejistou dotační podporu. To však platí prakticky obecně pro všechny oblasti zelené energetiky, dodává Palička.
Miliardové investice
Problematikou se zabývá i Svaz výrobců vápna ČR. Oxid uhličitý vznikající při výrobě vápna je zejména „procesní CO2“, který vzniká pálením vápence a jeho rozkladem. Zároveň vzniká oxid uhličitý při spalování paliva v pecích.
„Z uvedeného je zřejmé, že pro úplné plnění cílů dekarbonizace budeme muset především procesní CO2 zachytávat. (…) Výroba vápna je tak ve zcela jiné pozici než například energetika, kde se předpokládá změna výroby elektrické energie a tepla přechodem na alternativní zdroje, které neprodukují emise CO2, vysvětluje výkonný tajemník Svaz výrobců vápna ČR Lukáš Peřka.
Jedním z největších problémů jsou podle něj nedořešená úložiště a přeprava. Svaz výrobců vápna si proto nechal zpracovat odbornou studii o možnostech ukládání CO2 do geologických struktur v Česku a tu předal státním institucím a snaží e o zahájení diskuze o strategii ukládání CO2 pro Česko. „Transport a uložení musí v rámci strategického plánovaní zajistit stát. Co se týká záchytu, řeší odvětví možnosti využití technologických zařízení přes své korporátní kolegy v zahraničí,“ uvádí Peřka. Pouze technologie pro zachycování CO2 přijdou podle něj vápenky na 1,5 až tři miliardy korun.
Záleží na ceně povolenky
Podle Miroslava Jíchy z odboru termomechaniky a techniky prostředí Energetického ústavu Fakulty strojního inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně se za nejvyspělejší technologii dnes považuje metoda chemické absorpce. „Při ní se do rozstřikovaného chemického solventu (kapalná chemikálie, nejčastěji na bázi aminů, pozn. aut.) pohltí CO2, který s chemikálii reaguje. Následně se kapalina přivádí do takzvaného stripperu/desorbéru, kde se po zahřátí absorbovaný CO2 uvolní. Je to, jako když zatřepete petkou s kolou, nebo ji zahřejete a otevřete uzávěr a uvolní se vám bublinky CO2,“ vysvětluje vědec. Uvolněný oxid uhličitý se pak stlačí, zkapalní a je přichystán k přepravě.
Celý proces zachycení CO2 je finančně velmi náročný. Jíchův ústav proto prosazuje rotační technologie nazývané Rotating Packed Bed (RPB), česky rotující lože. „Tato technologie dokáže až desetkrát snížit investiční náklady a až o 80 procent snížit provozní náklady v porovnání se statickými kolonami,“ je přesvědčen Jícha. Nejdále je podle něj s touto technologií polská firma Prospin, která ji už prodává průmyslovým provozům. Jíchův tým a Prospin spolu s Polytechnikou Lodž v Polsku pracují na dalším vývoji.
V Česku nyní hledá Jíchova instituce partnery, kteří by technologii vyzkoušeli v praxi. Připomíná, že podle publikovaných studií se záchyt CO2 vyplatí, pokud cena emisní povolenky přesáhne 70 eur. „Při ceně kolem pěti eur, která byla před pandemií, se zachycování nevyplatilo a bez dotace do toho nikdo nešel. Od té doby ale cena povolenky skokově vzrostla až ke 100 eurům (dnes se povolenka prodává asi za 56 eur, pozn. aut.), takže se stále více průmyslových podniků obrací k technologiím na záchyt CO2. Tento trend je vidět zejména v západní Evropě, kde je možnost zachycený CO2 vtlačit do podmořských úložišť po ropných a plynových vrtech,“ dodává.
Česko bude CO2 vyvážet do zahraničí
V aktualizovaném Vnitrostátním plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu z října loňského roku se píše, že podle očekávaného vývoje energetického mixu bude Česko muset zajistit zachycení a uložení 8,1 milionu tun CO2 ročně. S technologií na zachycování se nicméně před rokem 2035 nepočítá. Navíc s ohledem na omezené kapacity ukládání CO2 do horninových struktur bude potřeba významné množství zachycených emisí CO2 přepravovat do zahraničí, ideálně pomocí plynovodů.
Podle vyjádření tiskového oddělení ministerstva životního prostředí, které má agendu na starosti, provoz úložišť reguluje zákon o ukládání oxidu uhličitého do přírodních horninových struktur. K němu ale chybějí nařízení vlády, jimiž se stanoví podmínky finančních mechanismů na zabezpečení a záruky. Například na zajištění prostředků na monitorování úložiště, na vyčlenění prostředků na sanaci neočekávaných událostí nebo vyřazení povolenek za uniklý CO2.
„Podle současných evropských metodik by byly ty mechanismy tak přísně nastaveny, že by zachycování a ukládání nebylo možné. V současnosti Evropská komise tuto metodiku přepisuje. Až ji vydá, bude možné připravit nařízení vlády o mechanismech, uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.
Převzato z internetového portálu EkoNews.cz, webu o byznyse a udržitelnosti.
Mohlo by vás zajímat:
a už ti zachytávací experimentátoři slyšeli o lese?
To radši nevyslovujte moc nahlas, nebo vymyslí dotační program! Na výsadbu stromu pak budete potřebovat projekt od autorizovaného projektanta s kulatým razítkem, jámu bude moci vykopat jen osoba která prošla proškolením a má potřebnou certifikaci, sazenice bude muset mít všechny zkoušky jakosti i certifikáty a zalití patřičným množstvím vody s přísně stanovenými vlastnostmi bude kontrolovat lesní revizní technik. Splnění všech náležitostí v žádosti o dotaci pak bude posuzovat oblastní pobočka Lesů ČR. A chraň Vás panenka Marie Sedmibolestná, jestli si strom zasadíte sám, nebo si sazenici koupíte za polovic v zahraničí, abyste obešel nenažrané české zastoupení!
Pokud se les spálí, nebo nechá zetlít, tak se z něj ten co2 zase uvolní.
Pokud by se místo spalování biomasy vyráběl biouhel a s ním zlepšovala zemědělská půda, tak se už do ovzduší nedostane. A navíc půdu zúrodní. Levné, rychlé, užitečné.
Jo to máte pravdu , ale zapomínáte na faktor Času pokud vysázíte les bude trvat 100 let než přestane zachytávat CO2, tím se otevře časové okno pro pokles emisí CO2. Za 100 let už bude v ATM méně emisí než dnes (2124 ) , takže když ten les vykácíte prakticky jen zpomalíte pokles koncentrace CO2 v ATM. Ve skutečnosti se tedy o veškeré CO2 zachycené lesem sníží koncentrace CO2 v ATM. Je tedy třeba myslet dál než na úrovni základní školy.
Nově vysázený les bude skutečně nějakou dobu snižovat koncentrace CO2. Ale musí to být nový les, kde bude přibývat masa dřeva. Stávající lesy, kde se průběžně kácí a pálí nebo se jenom nechávají staré stromy zetlít, vychází spíš neutrálně.
:) clovek by cekal, ze na techto strance jsou lidi, co prosli prvnim stupnem zakladni skoly. 1. az ty lesy shnijou, nebo se spali tak se CO2 zase uvolni, 2) i kdyby se tomu tak nestalo (treba buh by to zaridil), tak jeden strom optimalne pohlti cca 20kg CO2 za rok. Ted si timhle cislem vydelte 40 milard tun co vyprodukujem a pak zalezte do diry. Zachytavani je nezbytne.
No pro ČR "Roční objem emisí České republiky je 119,41 mil. tun CO2eq (údaj z roku 2021). "
Pokud dělím 0,02t vychází pro uložení emisí ČR 600 milionů stromů ročně. Počet stromů v ČR je 60 miliard čili o dva řády více. Lze tedy každý rok všechny stoleté stromy kácet, přeměnit na dřevěné uhlí za využití dřevoplynu pro výrobu energie a dřevěné uhlí ukládat do vytěžených děr pro černém a hnědém uhlí, případně využít jako hnojivo a podobně. To vše za předpokladu, že by se dále fosilní uhlí již netěžilo, jinak by takové psí kusy nedávali smysl. A je to akademický výpočet :-) teď můžeme v klidu zalézt do díry všichni.
Já vygooglil tohle - v ČR:
počet stromů tvořících zásobu (od 7 cm tloušťky) činí 2 027 945 408 ks.
Takže ne 600 miliard ale jen miliardy 2. Menších stromů je tu jistě víc, ale ty zas nepojmou 20 kilo ročně.
Tak nevím "Plocha lesa na území ČR byla odhadnuta ve výši 2 923,2 ± 37,6 tis. ha. Lesnatost dosahuje úrovně 37,1 ± 0,5 %", součet katastrálních pozemků "les" je 2 677,3 tis. ha. dle https:// nil.uhul. cz/downloads/vysledky_projektu_nil3/2023_01_03__1_plocha_lesa_nil3.pdf
Les je běžně osázen 2,5-10 tisíc sazenic na ha. Z toho vychází 7,3 až 29,2 miliard stromů (sám jsem tím množstvím ohromen). Většina lesů ale bude mít stáří ve kterém již prošli probírkou, tedy počet bude myslím spíše kolem 15 miliard (ale myslím že v odhadu plochy nejsou ovocné stromy a kdo ví jestli jsou tam parky (lesoparky?)..).
Těch 600 miliard je asi blbost měl jsem si to ověřit.
Pak kdybychom káceli jen stoleté stromy (150 mil. ročně) by byl záchyt "jen" 3 miliony tun CO2 tedy 2,5% roční produkce (a to by se část CO2 uvolnila při pyrolíze). Asi bude potřeba přestat těžit uhlí :-) (Koukám celý ten první výpočet je divný utíkají tam řády všemi směry). Na uložení 119 mil. tun CO2 by bylo třeba 6 miliard stromů.
CO2 je v atmosféře 0,04 %. Lidský vliv je jen do 10%,z toho EU světové asi 16%. Či li jsme na méně než tisicine procenta. Pokud by se CO2 mělo ukládat tak náročnost energetická je taková, že by to spolklo to co se z uhlí vyrobí. Už dnes se spotřebuje více jak 300kg uhlí na náklady na vytěžení další tuny, vytěžení vápence a odsíření.
Les mírného pásma bez zásahu člověka je plus mínus emisně neutrální. Jsou v něm mladé stromy s bilancí "výroby O2" a stahování CO2 pozitivní, ale jsou v něm i staré stromy, které vyhnívají zevnitř a více CO2 uvolní než absorbují do živé čísti pod kůrou (borkou). Půdní procesy jsou také zdrojem CO2. Jedna z možností záchytu CO2 je, že ze dřeva uděláte dřevostavbu, která bude 50-100 let fungovat v suchu (nebude dřevo v ní hnít a uvolňovat CO2).
K tématu článku: Při výrobě vápna v peci z vápence je chemická rovnice taková: CaCo3+teplo = CaO + CO2. Při hašení vápna : CaO + H2O = Ca(OH)2 - hašené vápno. A při zrání omítky na stavbě se CO2 z atmosféry zase spotřebovává: Ca (OH)2 + CO2 = CaCo3. Na uvedeném chci ilustrovat, že při zachytávání CO2 při výrobě z vápence mohou mít další procesy zrání silikátové omítky na stavbě pozitivní bilanci (stahovat z atmosféry CO2). Výše uvedené rovnice ale nepostihují CO2 uvolňované spalováním uhlí nebo zemního plynu. Pokud je tedy zdroj tepla něčím "bezemisním". Jinak je emisí více.
To je jistě pravda, ale vápno se nepoužívá jen ve stavebnictví. Při jiném použití už pohlcovat CO2 nemusí.
Další nesmysl na který budou vyplácené obrovské dotace, ovšem zcela zbytečně, protože CO2 se do atmosféry zase vrátí!
Proto je treba ho zachytavat, aby se nevratilo :)
a preco by sa nemal vratit ? ved aj vdaka nemu je vyssia produkcia rastlin ..
tak preco ho vlastne chcete zachytavat, ak ho nechcete dalej vyuzit?
Treba proto, ze zpusobuje o 2.5W na m^2 vetsi zadreni energie v nasi atmosfere, nez pred 80ti lety?
Poprosim Vas o zdroj k takemuto tvrdeniu - co som doteraz nasiel boli len odhady a aj to len na zaklade globalnej zmeny teploty, bez ohladu na to co bolo jej pricinou
Vyšší produkce O2 z rostlin vlivem vyšší koncentrace CO2 má své limity. Rostliny po pár letech vyšších koncentrací CO2 přestávají stíhat a vrací se na běžné tempo jímání CO2 do své biomasy. Proto na toto nemůžete střednědobě a dlouhodobě spoléhat.
Spíš mi přijde vhodnější podmínit zemědělcům dotace obnovou původních mezí s výsadbou stromořadí v těch socialistických stepích. Šlo by o řešení na několik dekád, protože by šlo o mladé stromy, které by začaly vyhnívat (nebo by byly spáleny) až za 50-80 let. Do té doby se třeba rozjede islandský model zachycování CO2 do čediče, kdy natlakovaný CO2 nemá moc šancí uvolnit se , protože je vázán chemickou vazbou do horniny.
Ve vzduchu je běžně 400 ppm koncentrace CO2. Ve sklenících s rajčaty je uměle navýšena koncentrace CO2 na 1200 ppm, protože při této koncentraci biomasa nejlépe roste.
ten limit je asi 5% ale bude to alchymie s vyšší koncentrací co2 se mění i teploty za jakých rostliny provádí fotosyntézu, zde bude potřeba botanik s uzavřeným skleníkem
chcem sa opytat, ci uz existuje technologia, ktora by toto umoznila.
Na prevadzku takejto technologie bude treba energiu (a tu nevieme vyrobit bezemisne) + vyroba a instalacia takejto technologie bude potrebovat energiu (opat emisie).
Takze aby to davalo zmysel, musia byt emisie uhlika na vyrobu takejto technologie + emisie uhlika na prevadzku takejto technologie nasobne mensie ako mnozstvo uhlika, ktore touto technologiou zachytim.
Existuje uz nieco take ?
..Jenom Evropská unie ale podle odhadů Evropské komise bude potřebovat do roku 2050 zachycovat až 550 milionů tun ročně. ..
a co s tymi miliardami, ktore sa uvolnia z oceanov a permafrostu - tam sa predpoklada uvolnenie cca 4-nasobku antropogenneho CO2 ?
Zachytávání CO2 není potřeba. Stačí deindustrializace na úroveň 19. století - a na to už má EU našlápnuto...
Zachytávání CO2 je nesmysl, stejně jako hysterie kolem něho. Ale je vidět na jakých absurditách se dá vydělat. Zatím u všech změn klimatu v minulosti to vypadalo tak, že koncentrace CO2 se zvedala v důsledku zvyšování teploty a ne naopak. Až přijde další ochlazování ( a to je jen otázka času a ne greendealu), tak se koncentrace CO2 sníží.
Co takhle vyrábět opět uhlík a kyslík? C by mohl v natolik čisté podobě, že by se mohl uplatnit v průmyslu jako hodnotná druhotná surovina. Uhlík je potřeba v mnoha oblastech (kromě pálení samozřejmě). Nadbytečný uhlík můžeme ukládat zpátky do země.
teoreticky je to realizovatelne, prakticky je to ekonomicky nezmysel ...
Na CO2 mě zaráží ta jejich míra na tuny. Nemohu pochopit, když všade čtu, to a to vyprodukuje tolik a tolik tun CO2. Nevím zda CO2 je těší než vzduch. Ale představme si nashromáždit tolik vzduchu aby toto volumen vážilo 1. tunu. Jaký prostor by tento vzduch musel zaujímat aby to celé vážilo 1000 kg. Jeden kilometr čtvereční? Nebo 10 km2. To snad není možné, může to někdo vysvětli? Děkuji za vysvětlení.
Hustota vzduchu (při atmosférickém tlaku a 0 °C) je 1,29 kg/m3, hustota CO2 je 1,95 kg/m3, takže tuna vzduchu zabírá objem 775 m3 a tuna CO2 zabírá objem 513 m3.
Pánové, děkuji za vaši snahu mě odpovědět. Prominte moji neznalost, to znamená, když bych uzavřel vzduch nebo CO2 řekněme do plastické folie, (krychle), která by měla velikost 1m3 a to pak položil na váhu, tak to bude vážit 1,29 kg u vzduchu a 1,95 kg u CO2. Nějak si to nedovedu představit, myslím, že váha by ukázala pouze váhu použité folie.
Ano, akorát by ta váha musela být ve vakuu a ne v atmosféře, kde je podle Archimédova zákona nadnášena vztlakovou silou.
Není to tak jednoduché. Objemová hmotnost není konstantní.
To byste musel vážit ve vzduchoprázdnu.
Ale to by se Vám zase změnil objem...
Těleso ponořené do kapaliny (zde plynu) vytlačí.....
Mimochodem takto se dá zjistit, co vážíte. Používá se pro pevné látky: zvážíte na vzduchu a pak ve vodě a z rozdílu zjistíte, jaký materiál jste vážil. Třeba jestli zlato, nebo pozlacenou měď.
Smiřte se s tím že:
spálením 12 g uhlíku C+O2=CO2 vznikne 44 g CO2 o různém objemu dle aktuální teploty a tlaku.
Pro jiné hořlaviny lze obdobně zjistit jiné charakteristické hodnoty.
No právě: při atmosférickém tlaku a 0 °C. Ale při jiné teplotě, nebo tlaku to bude pro stejné množství jiný objem.
Takže praktičtější je uvádět množství CO2 hmotnostně (na tuny). Hmotnost je pořád stejná.
Konec konců CO2 vzniká spalováním uhlíku dle chemické reakce a tam se počítá dle hmotnosti. Přesněji molekulové hmotnosti.
Praktičtější to je, ale ne když se ptáte "Jaký prostor by tento vzduch musel zaujímat aby to celé vážilo 1000 kg". Při 20 °C má CO2 hustotu 1.87 kg/m3, takže to oproti 1,95 už není podstatný rozdíl.
Když to potřebujete v objemu, tak to přepočítáte. Prvotní údaj bývá ve hmotnosti (dle chemické reakce). Ovšem pokud udáváte množství CO2 v objemu, musíte k tomu připojit za jaké teploty a tlaku.
Obojí uvedeno bylo: "při atmosférickém tlaku a 0 °C".
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se