Co ukázala „kauza Paks“: Brusel jaderné elektrárny nehubí. Alespoň ne přímo

Představte si, co by se dělo, kdyby Evropská komise zablokovala projekt rozšíření maďarské jaderné elektrárny Paks. Mnozí Evropané by takový verdikt považovali za správný – maďarská vláda hodlá projektu poskytnout spornou státní pomoc (navíc díky ruské půjčce) a dodavatelem má být ruská korporace Rosatom, která nemusela projít žádným výběrovým řízením.

Na druhé straně by se v Maďarsku „spustil křik“, jehož ozvěny by určitě bylo dobře slyšet i v dalších zemích. Jak by Brusel zdůvodnil, že umožnil veřejnou podporu v případě britské elektrárny Hinkley Point nebo kývl na přímý výběr dodavatele bez tendru v případě francouzské elektrárny Flamanville, zatímco Maďarům by „přistřihnul křídla“?

Výtky, že si velké země mohou v Evropské unii dělat, co chtějí, zatímco menší státy musejí poslouchat, jsou dobře známé. Maďaři každopádně v Bruselu uspěli se svým projektem Paks také díky tomu, že se odvolávali právě na případy Flamanville a Hinkley Point.

Maďarský premiér Viktor Orbán je už dávno v Bruselu považován za představitele populistické politiky, který by se mohl stát inspirací pro podobné politické síly v dalších zemích. V Polsku už se tak stalo. Nikdo příliš netouží po tom, aby vytvářel další podněty pro Orbánovu kritickou rétoriku vůči EU a nabízel mu další argumenty. Nota bene v situaci, kdy klíčovým tématem ve vztahu k Orbánovi zůstává imigrační politika Unie.

V této situaci se nelze divit, že Brusel mohl mít politický zájem na tom, aby situaci kolem elektrárny Paks uklidnil. Objevily se dohady, že to byli právě činitelé Evropské komise, kteří Maďarům napověděli, jak mají argumentovat, aby projekt dvou nových jaderných bloků v Paksi při šetřeních v Bruselu obhájili.

Francouzský návod

Jisté je, že se Maďaři vydali rázně za svým cílem a nakonec uspěli, i když příprava na tuto cestu nebyla úplně ideální – na jejím začátku totiž podle všeho neměli vždy ty správné argumenty, které by mohly přesvědčit Evropskou komisi jako strážce férové hospodářské soutěže v EU. Podle dostupných informací totiž Maďaři do své argumentace zařadili až loni klíčový bod, který se týkal paralely se zmiňovaným rozhodnutím ohledně elektrárny Flamanville ve francouzské Normandii.

Server EurActiv odhalil, že během loňských konzultací mezi bruselskými úředníky a maďarskými vyjednavači přišla řeč také na argumenty francouzské vlády, která musela už dříve v Evropské komisi zdůvodnit, proč kontrakt z roku 2007 na stavbu nového reaktoru v elektrárně Flamanville získala bez výběrového řízení francouzská společnost Areva. Francouzi argumentovali takzvanou technologickou exkluzivitou – tvrdili, že nikdo jiný kromě Arevy nebyl schopen splnit technické požadavky. Brusel na tuto francouzskou argumentaci přistoupil.

Také Maďaři se následně odvolali na technologickou exkluzivitu. Tvrdili, že kritéria spojená se stavbou nových reaktorů v Paksi dokáže splnit pouze Rosatom. A také tentokrát v Bruselu nakonec kývli.

Z maďarského hlediska nicméně ještě nemusí jít o finální vítězství, protože Rakousko i maďarští zelení naznačují, že rozhodnutí Evropské komise zpochybní u evropského soudu. Vídeň již u Evropského soudního dvora v Lucemburku zpochybnila pozitivní verdikt Bruselu vůči stavbě nových bloků v britské elektrárně Hinkley Point.

S čím Maďaři neuspěli

Vše tedy nasvědčuje tomu, že pokud jde o uzavření smlouvy s Rosatomem bez výběrového řízení, Maďaři svou argumentaci postupně upravovali. Kromě toho Maďaři neuspěli ani s původním argumentem, že když vláda v Budapešti poskytne na výstavbu nových reaktorů v Paksi finance – navíc díky zmíněné ruské půjčce –, nejedná se o žádnou státní pomoc (neboli veřejnou podporu), ale o komerčně smysluplný projekt. Evropská komise naopak uvedla, že o státní pomoc jde.

V Budapešti přesto nemají žádný důvod k zármutku, protože Bruselu ke schválení této veřejné podpory stačilo několik ústupků, které Maďary nejspíš bolet nebudou. Konkrétně budou Maďaři muset využívat zisky z nových bloků Pakse jen ke splácení původní investice a zajišťování provozu elektrárny, nikoliv k dalším investicím do nových bloků. Provozovatel nových bloků Pakse bude muset být striktně oddělen od provozovatele starých bloků a elektřinu z nových reaktorů bude nutné prodávat transparentním způsobem (z třiceti procent na burze, zbytek prostřednictvím aukcí).

Na vlně Euratomu

Faktem také je, že Maďaři se od počátku správně odvolávali na jednu ze zakládajících smluv Evropských společenství – smlouvu o Euratomu z roku 1957. A Brusel musel uznat, že podle této smlouvy má povinnost „usnadňovat investice“ v jaderné energetice a napomáhat rozvoji zdrojů, které jsou „nezbytné pro rozvoj nukleární energie“.

Jinými slovy Evropská komise jasně řekla, že jejím cílem není „hubit“ projekty nových jaderných elektráren, naopak je musí v souladu s dřívějšími ujednáními podpořit. Z pohledu zastánců jaderné energetiky může být právě toto ujištění Komise tím nejdůležitějším vzkazem z „kauzy Paks“. Jde totiž o naprosto klíčový argument pro projekty další reaktorů, ať už je bude jako v Maďarsku stavět Rosatom, nebo kdokoliv jiný.

Skeptici mohou samozřejmě poznamenat, že ona bruselská podpora pro jadernou energetiku je ve skutečnosti velmi spornou záležitostí. Celková energetická politika EU dnes totiž zvýhodňuje obnovitelné zdroje, a navíc vede k deformacím tržního prostředí, které znemožňují jakékoliv investice do nových elektráren bez státní podpory. Schvalování takové podpory v případě jaderných elektráren je mnohem komplikovanější, časově náročnější a nejistější záležitostí než u obnovitelných zdrojů.

Bruselský verdikt ohledně Pakse přesto může stavitele jaderných elektráren v Evropě povzbudit, byť je zdaleka nezbaví všech pochybností. Stále platí, že jednotlivé členské státy mají právo určovat si vlastní energetický mix. A Brusel připustil, že ani nemá právo zkoumat, zda by v daném případě místo jádra nebylo možné dosáhnout stejného či lepšího výsledku využitím jiného zdroje.

Inspirace pro Česko?

Z českého pohledu má nyní samozřejmě smysl se ptát, jestli se maďarsko-ruská dohoda o rozšíření elektrárny v Paksi může stát inspirací také pro výstavbu nových bloků v Dukovanech či Temelíně. Na první pohled to tak nevypadá. Češi chtějí na rozdíl od Maďarů uspořádat soutěž mezi potenciálními dodavateli.

V českých vládních i odborných kruzích také panuje shoda, že už není možné opakovat zrušený temelínský tendr a postupovat striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Tak to v případě podobných velkých a strategických projektů nefunguje nikde na světě. Česko proto nyní bude usilovat o získání výjimky v Bruselu, která umožní méně striktní uplatňování zmíněného zákona.

Na druhé straně není nutné předem vylučovat ani uzavření mezistátní dohody podobné té, kterou sjednali Maďaři s Rusy. Taková dohoda by například mohla následovat po uzavření soutěže mezi potenciálními dodavateli – Česko by ji tedy mohlo sjednat se zemí, z níž by pocházel vítěz výběrového řízení. Navíc je třeba hledat různá řešení pro případ, že se jednání s Bruselem o výjimce budou komplikovat.

Právníci by nyní měli posoudit také to, do jaké míry vlastně Maďarům pomohl argument, že na mezistátní dohodu s nečlenskou zemí EU se evropská pravidla ohledně zadávání veřejných zakázek nevztahují. Jak již bylo zmíněno, rozhodující pro schválení projektu rozšíření Pakse byl spíše argument o technologické exkluzivitě.

Maďarský buldozer

Důležité určitě bude sledovat další spory kolem celého projektu rozšiřování Pakse – zvláště pokud se jimi bude zabývat Evropský soudní dvůr. Pohled z Lucemburku nemusí být nutně stejný jako z Bruselu. Na druhé straně je možné vycházet i z předpokladu, že jestliže evropští úředníci loni Maďarům skutečně něco důležitého poradili, učinili to také ve vlastním zájmu – aby byli schopni následně obhájit svůj pozitivní verdikt v Lucemburku.

Když se ale podíváme na celou „kauzu Paks“ z trochu jiného úhlu, můžeme také konstatovat, že navzdory momentálnímu vítězství si Maďaři docela „koledují“ tím, jak Evropu provokují svými dalšími kroky. Kritici vyčítají Budapešti omezování nezávislosti tamního státního dozoru pro jadernou bezpečnost, a také sporný maďarský přístup k nakládání s vyhořelým palivem. V tomto případě jde o neshody mezi Maďarskem a Evropskou komisí ohledně vývozu vyhořelého paliva do Ruska, což podle Bruselu odporuje evropským pravidlům.

A co ještě dodat k dosavadnímu úsilí o prosazení projektu Paks? „Umělecký dojem“ z maďarského vystupování nebyl vždy nejlepší, ale Budapešti nelze upřít, že se prosadit dokázala. V Dukovanech, v Temelíně či v českých firmách jaderného průmyslu asi budou závidět.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.