Nová teorie přepisuje první okamžiky Černobylské havárie
Zcela nová studie popisuje úvodní momenty Černobylské havárie, nejzávažnější jaderné nehody v historii lidstva. Teorie je založena na dodatečné analýze, která byla poprvé zveřejněna v časopise Nuclear Technology, oficiálním magazínu Americké nukleární společnosti.
Nový scénář incidentu přichází s verzí, že první ze dvou explozí byla jaderná exploze a ne parní, jak se dosud předpokládalo. Za novou analýzou stojí vědci ze Švédské výzkumné agentury obrany, Švédského meteorologického a hydrologického institut a Stockholmské univerzity.
Výskyt xenonu nad městem Čerepovec
Vědci předkládají hypotézu, že první exploze dokázala vystřelit velké množství materiálu do vysoké výšky. Proto se domnívají, že šlo o několik po sobě jdoucích jaderných explozí uvnitř rektoru. Tyto výbuchy byly přibližně po třech vteřinách následovány velkou parní explozí, která roztrhla budovu reaktorového sálu a vyslala další trosky do okolí. Již ale ne tak vysoko, jako počáteční výbuchy.
Teorie je založena na analýze xenonových izotopů detekovaných vědci z radiového institutu V. G. Khlopina v Leningradě čtyři dny po havárii v Černobylu ve městě Čerepovec (severně od Moskvy), daleko od hlavního směru vystřelených trosek elektrárny. Tyto izotopy jsou produktem nedávného štěpení, což naznačuje, že mohly pocházet z jaderného výbuchu. Poločas rozpadu xenonu 135, který vzniká v reaktoru, je 9,2 hodiny. Naproti tomu hlavní proud trosek elektrárny, který putoval severozápadním směrem do Skandinávie, obsahoval vyvážené koncentrace xenonových izotopů pocházející z reaktorového jádra.
Xenon 135 je izotop, který je běžně produktem štěpení. Vzniká například rozpadem izotopu uranu 235. V ustáleném provozu jaderného reaktoru je jeho koncentrace nízká a téměř se nemění, neboť je jeho produkce (při štěpení prvků) vyvážena jeho rychlým zánikem (zachycením volně letícího neutronu a přeměnou na jiný prvek). Při velkých výkonových změnách dochází ke vzniku nerovnováhy mezi vznikem a zánikem xenonu 135 a může docházet k jeho kumulaci, neboť k zániku primárně dochází přirozeným rozpadem. V energetických reaktorech jde, spolu se samariem, o parazitní prvek, který při vyšších koncentracích dokáže neřízeně ovlivňovat výkon jaderného reaktoru.
Posouzením povětrnostních vlivů napříč oblastí v době havárie autoři studie předpokládají, že výskyt xenonových izotopů v Čerepovci byl důsledkem vyvržených trosek, které se dostaly do vyšší výšky, než trosky ze zničeného reaktoru putující směrem na Skandinávii.
Vysoké teploty na dně reaktoru
Pozorování zničeného reaktoru napovídá, že první exploze způsobila teploty dostatečně vysoké na to, aby došlo k tavení dva metry tlustého dna reaktorového jádra. Takové poškození by odpovídalo jadernému výbuchu. Ve zbytku reaktorového jádra byly krycí pláty relativně neporušené, ačkoliv došlo k jejich odvržení do vzdálenosti téměř 4 metrů. Tato skutečnost by odpovídala parnímu výbuchu, který neprodukuje dostatečně vysoké teploty, aby dokázaly roztavit tyto pláty, ale způsobí dostatečně velký tlak na to, aby tyto pláty odhodil.
„Věříme, že tepelné neutrony vzniklé při jaderné explozi na dně několika palivových kanálů v reaktoru způsobily vystřelení proudu trosek vzhůru skrz kanály. Tento vytlačený proud následně odhodil 350kilogramové záklopky a pokračoval dále skrz střechu reaktorového sálu až do výšky 2,5 – 3 km, kde povětrnostní podmínky umožnily jejich cestu na Čerepovec. Parní výbuch způsobil roztržení reaktoru přibližně o 2,7 sekundy později,“ uvádí vedoucí studie, bývalý jaderný fyzik, ze Švédské výzkumné agentury obrany Lars-Erik De Geer.
Očitý svědek události uvedl, že zahlédl modrý záblesk nad reaktorem několik sekund po prvním výbuchu, což spolu se záznamem ze seismických měření podporuje novou hypotézu o jaderném výbuchu následovaném parní explozí. Tato analýza přináší nový pohled do katastrofy, může potenciálně poskytnout užitečné informace a do budoucna zabránit podobným incidentům.
Článek je založen na zprávě Lars Erik De Geera dostupné zde.
Autor úvodní fotografie: Denis Reznik (pixabay)
Mohlo by vás zajímat:
No... je to zajímavé, hlavně ta modrá záře,nicméně co vodíková exploze? Nemohla by ta, vést k tavení, nebo i třeba k onomu vyvržení? Na druhou stranu asi by jej tam nebylo dost.
Pak mne taky napadá že vlastně reaktor vzplál a hořel fialovým plamenem, to by asi exploze páry nezapálila. Kdoví co se tam stalo, a jestli došlo k jaderné explozi, tak je to dost zajímavé, na druhou stranu asi není čemu se divit.
Není náhodou teoretická hodnota minimálního obohacení U235 pro způsobení jaderné exploze někde kolem 6 procent? V RBMK se používal slabě obohacený uran na 2 %, což je hluboko pod touto hladinou. Ano, U238 se tranformuje na Pu239, ale pochybuju, že by mohlo dojít k takovému nasycení paliva tímto izotopem, aby se dosáhlo kritického množství při tak nízkých tlacích a reaktorové distribuci paliva, a to neberu v potaz materiál reaktoru samotného, čistě paliva. Celé mi to přijde jako nesmysl.
Cituji: Pozorování zničeného reaktoru napovídá, že první exploze způsobila teploty dostatečně vysoké na to, aby došlo k tavení dva metry tlustého dna reaktorového jádra. Takové poškození by odpovídalo jadernému výbuchu.
... a dále:
Očitý svědek události uvedl, že zahlédl modrý záblesk nad reaktorem několik sekund po prvním výbuchu, což spolu se záznamem ze seismických měření podporuje novou hypotézu o jaderném výbuchu následovaném parní explozí.
Tak ti nějak nevym (s tvrdým y)... Kolik těch explozí vlastně bylo?
Co je to zase za hoax?
Fakta: zásadní výbuchy byly dva. Na základě výpovědi očitých svědků (A. Juvčenko a pár lidí z Pripjati, jednu z nich znám osobně)první výbuch doprovázen oranžovým zábleskem a velkým množstvím světlých oblaků páry a prachu. Po pár vteřinách jasný, modrobílý záblesk, tmavý, hřibovitý mrak kouře, po něm modrobílý paprsek světla vysoko do nebe (čerenkovovo záření). Víko reaktoru nebylo pevně připojeno k tělesu reaktorové šachty. Těsnilo svoji vlastní váhou (1200 tun). Reaktor neměl tlakovou nádobu (jiná konstrukce, možno nalézt detail kdekoliv na netu). Pokud při prvním výbuchu vyletěli trosky přes vyraženou střechu, je jasné, že víko reaktoru již bylo odhozeno stranou. Tedy druhý výbuch nemohl být způsoben tlakem páry (neměla se již kde hromadit). Ani první výbuch v podstatě nezpůsobila pára jako taková. Ale trubky, ve kterých pára byla byli již žárem tak rozpálené, že popraskali a pára a voda vešla ve styk s rozpáleným jádrem reaktoru (již cca 2500°C). Okamžitě se rozložila na kyslík a vodík a vzápětí tato směs explodovala. Oranžový záblesk, světlá oblaka, teplota cca 3000°C. Následkem výbuchu dochází ke zhroucení jádra, příliš mnoho obohaceného palive se dostane k sobě (celková nakládka paliva 200 tun U238 obohaceného izotopem U235/92 na 2,4%). Dochází k rozhoření na rychlých neutronech. Při neřízené jaderné reakci dochází k obrovským odpudivým silám mezi palivem, teplota sice vyletí na desítky tisíc stupňů Celsia, ale protože reaktor není atomová bomba (geometrie rozmístění paliva to neumožňuje), toto palivo se rozletí a odpaří a tím vlastně jaderná reakce skončí. Síla výbuchu tohoto poloatomového výbuchu byla spočtena na 350 - 500 tun TNT. Takže na atomovku nic moc, ale na reaktor slušná šlupka..... Jaroslav H.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se