Dodavatelský model může podstatně ovlivnit výstavbu elektrárny - Dukovany mají na výběr ze tří možností

DomůJaderné elektrárnyDodavatelský model může podstatně ovlivnit výstavbu elektrárny - Dukovany mají na výběr ze tří možností

V současné době probíhá ve světě výstavba cca 50 jaderných reaktorů, přičemž v Evropské unii jsou ve výstavbě aktuálně 4 bloky ve Finsku, Francii a na Slovensku. Další 4 reaktory jsou ve výstavbě v evropských zemích, které nejsou členskými státy EU (Bělorusko a Spojené království). Každá dostavba přitom využívá jiného dodavatelského modelu.

Jedním z hlavních počátečních milníků při plánování výstavby jaderné elektrárny je volba vhodného dodavatelského modelu. Pro každou zemi, konkrétní projekt a druh reaktoru může být vhodný jiný dodavatelský model – záleží především na konkrétním typu reaktoru, ale i preferencích investora. Jak rozumět pojmu dodavatelský model?

Dodavatelský model stanoví konkrétní technologická rozhraní projektu, a to z pohledu, kdo jej v rámci projektu výstavby elektrárny zajistí (investor, dodavatel). Definuje, zda a jakým způsobem bude elektrárna rozdělena z pohledu odpovědnosti za projektování, výrobu, dodávku, instalaci a uvedení do provozu. Z pohledu investora definuje místo / místa v celém dodavatelském řetězci, kde investor přebírá odpovědnost za implementaci dodávky do celkové investice.

V případě dostavby jaderné elektrárny v ČR se má o dodavatelském modelu rozhodnout do konce března letošního roku, což oznámil na tiskové konferenci po jednání Stálého výboru pro výstavbu jaderných zdrojů předseda představenstva ČEZ Daniel Beneš. Současně Daniel Beneš upřesnil, že se aktuálně rozhoduje o třech dodavatelských modelech:

„Jedna varianta je dodávka na klíč, druhá varianta je dodávka od jednoho hlavního dodavatele, který by nám dodával jaderný ostrov a koordinoval vše ostatní uvnitř plotu elektrárny, a třetí teoretická varianta je, že by těch smluv bylo několik a koordinoval to investor. Finální rozhodnutí o tom, který dodavatelský model zvolíme, bude do konce března příštího roku, a to ještě na základě konzultací se všemi uchazeči,“ řekl Daniel Beneš, předseda představenstva společnosti ČEZ.

Zpráva IAEA rozlišuje ve vztahu k výstavbě jaderných elektráren tři základní možné alternativy dodavatelského modelu. Jedná se o:

Dodávku na klíč (turnkey, resp. EPC kontrakt): Při volbě dodávky na klíč je zvolen jeden dodavatel (případně konsorcium dodavatelů), který zodpovídá za projektování výstavby, dodávky, výstavbu a případně i uvádění do provozu (engineering, procurement, construction, commissioning) (např. Olkiluoto 3).

Split package model: Je dodavatelský způsob, při kterém jsou dodávky rozděleny mezi omezený počet dodavatelů (cca do desíti, např. na dodávku jaderného ostrova, konvenční části elektrárny atd.) (Shin Wolsong I v Jižní Koreji).

Multiple package model: Jedná se o dodavatelský způsob, při kterém jsou dílčí činnosti rozdělovány více kontraktorům (50–150) (např. Mochovce 3, Flamanville 3)

Tyto alternativy mohou do jisté míry odpovídat současným plánům společnosti ČEZ, o kterých na tiskové konferenci mluvil předseda představenstva ČEZu Daniel Beneš. Je ovšem nutné doplnit, že výše jmenované modely jsou pouze základními modely a při reálné aplikaci se mohou v některých aspektech prolínat.

Dodavatelský model považuje IAEA při výstavbě nových bloků za jedno z fundamentálních rozhodnutí, které ovlivní úspěch výstavby. Proto rozhodnutí musí vycházet z podrobné analýzy – zohlednit by se měly především:

  • zkušenosti a možnosti potenciálních zájemců z řad dodavatelů,
  • finanční možnosti investora a možnosti zahraničního financování,
  • typ jaderného reaktoru a zda se jedná o zaběhnutý typ reaktoru nebo jeden z prvních reaktorů daného druhu,
  • požadavky na záruku a možnost převzít odpovědnost za výstavbu investorem,
  • vlastní zkušenost investora s realizací velkých projektů a
  • dostupnost lidských zdrojů (zejména v oblasti projektového řízení).

Tomu, jak často byly jednotlivé dodavatelské modely využívány v historii, se věnovala studie poradenské společnosti Arthur D. Little z roku 2014, kterou cituje zpráva OECD. Podle ní bylo v roce 2010 ve výstavbě 61 reaktorů, přičemž 19 využívalo EPC kontrakt, 5 využívalo split package a 22 multiple package model. Obvykle méně zkušení investoři volili EPC kontrakt – naopak split package volili středně zkušení investoři. Volbu dodavatelského modelu podle zkušenosti investora zobrazuje následující graf.

Dodavatelské modely - zkušenost investora
Volba dodavatelského modelu podle zkušenosti investora

EPC: Dodavatelský model na klíč

Model EPC je velice populárním modelem pro dodávky velkých investičních celků. Objednatel (v tomto případě by se jednalo o energetickou společnost – budoucího provozovatele elektrárny) je odpovědný za koncepční fázi projektu, která zahrnuje pouze hrubé obrysy. Výstupem je projektová dokumentace, která definuje základní požadavky vlastníka na investiční dodávku, a zároveň tvoří podklad pro další fáze implementace projektu.

Dodavatel je v případě typického EPC kontraktu odpovědný za projektování, dodávky a výstavbu bloku (pozn. v některých případech bývá rozlišován dodavatelský model EPC a model výstavby na klíč – rozdílem mezi oběma je ten, že v případě výstavby na klíč je dodavatel odpovědný i za uvádění bloku do provozu). Z toho vyplývá i to, že dodavatel je odpovědný za řízení procesu přímo na místě stavby a koordinaci jednotlivých subdodavatelů.

Objednatel se omezuje pouze na činnosti související s kontrolou plnění s ohledem na harmonogram a dílčí milníky, s obstaráním potřebných licencí k provozu a dodávkami paliva.

Výstavba finské jaderné elektrárny Olkiluoto 3
Výstavba finské jaderné elektrárny Olkiluoto 3, která využívá EPC model

EPC modelů je celá řada a převážně se liší účastí investora na projektu (např. co se týče dodávek paliva a radioaktivního odpadu). Odlišné mohou být jeho povinnosti i odpovědnost za rizika a případné vícenáklady či škody, které opožděním projektu mohou vzniknout (např. při změně dokumentace na základě požadavku investora, státních úřadů a dalších aspektů, které mohou při výstavbě nečekaně nastat). Možná je v modelu EPC také účast investora v rámci spolurozhodování, např. při výběru nebo stanovení podmínek pro subdodavatele.

Split package model

Oproti dodavatelskému modelu na klíč se split package model vyznačuje větší mírou zapojení investora a rozdělením celého projektu na několik dílčích částí (typicky cca do 10 různých balíčků). Podle konkrétních okolností dohody může i některé stavební činnosti provádět sám investor (resp. je sám delegovat mezi subdodavatele). Investor má v tomto modelu odpovědnost za staveniště, včetně organizace jednotlivých činností na něm.

Investor do stavby je v tomto modelu především odpovědný za koordinaci dodavatelů jednotlivých balíčků. Proto by měl dle IAEA nastavit především podrobný reportovací systém a zajistit si přístup k dílčím harmonogramům jednotlivých dodavatelů tak, aby mohl zajistit splnění požadavků pro navazující činnosti.

Wolsong NPP

Typické pro split package model může být dělení na výstavbu jaderného ostrova, konvenčního ostrova, řídících a kontrolních systémů, administrativních budov atd.

Multiple package model

Dodavatelský model multiple package spočívá v rozdělení celého projektu na velké množství dílčích zakázek (cca 100-150 dílčích zakázek). Role investora spočívá v celkové koordinaci projektu a kontraktaci jednotlivých činností. Nespornou výhodou tohoto modelu je vyšší kontrola nad stavbou a činnostmi na staveništi, stejně jako kvalitou dodávek, výstavby a dodržování harmonogramu. Investor má možnost optimalizovat náklady lepší koordinací dodávek a současně může častěji dodávky přidělit místním společnostem, pochopitelně za předpokladu, že to pro výstavbu bude výhodné (zapojení místních dodavatelů je mimo jiné jeden z cílů hlavního akcionáře společnosti ČEZ).

Multiple package model (jak se dá odhadnout) ovšem klade podstatně větší nároky na projektové řízení výstavby. S ohledem na návaznosti jednotlivých činností mezi sebou se nedá vyloučit, že při zpoždění jednoho dodavatele s jeho činnostmi takové zpoždění ovlivní celou dobu výstavby. Případné spory ohledně odpovědnosti za prodlení a vícenáklady z něho vznikající pak mohou trvale poškodit vztahy mezi dodavateli a investorem.

Reaktorová hala třetího bloku elektrárny Mochovce v roce 2016 (zdroj Mochovce).
Reaktorová hala třetího bloku elektrárny Mochovce v roce 2016; Zdroj: Mochovce

Výše uvedené modely jsou pouze základním rozdělením, jak lze dodavatelsky řídit projekt výstavby jaderné elektrárny. Konkrétní projekty jsou komplexním problémem, a proto je možné se setkat s dodavatelskými modely, které jsou kombinací výše uvedených modelů. Jak bylo řečeno výše, výběr dodavatelského modelu je jedním z klíčových rozhodnutí přípravné fáze výstavby jaderné elektrárny. To by mělo být zohledněno v rámci jeho výběru, a to případně i tak, aby některé jeho aspekty bylo možné v čase měnit.

Srovnání dodavatelských modelů dle IAEA
Srovnání dodavatelských modelů dle IAEA

Zdroj: IAEA: Project Management in Nuclear Power Plant Construction: Guidelines and Experience (link)