Česká lithiová kocovina: Ujel nám vlak?

Celosvětovým tahounem na poli obnovitelných zdrojů se stává Čína, nikoliv Německo, takže byste musel z nesmyslného plýtvání obvinit i ji. Obecně jsem skeptická k vyčíslování škod, které utrpěly postkomunistické země ze strany „západních“ investorů. Ekonomika v České republice je na tom dnes mnohem líp než v roce 1989 a to i díky přílivu investic ze západu.

Stejně tak ekonomiky západních zemí jsou na tom dnes líp dík otevření nových trhů po roce 90. Byla to výhra pro obě strany. Musíme samozřejmě řešit nové problémy, jako je rozevírání sociálních nůžek a přehnaná vládní podpora levné práce (tzv. montovna Evropy) na úkor hi-tech průmyslu, ale řešením rozhodně není protekcionismus a uzavírání ekonomiky.

Win-win situace vypadá jinak. Zisky tečou z drtivé většiny na západ a Češi si s východními platy snaží kupovat zboží za západní ceny a to ještě k tomu s horší kvalitou. Čína investuje jen do toho co sama vyrábí, srovnávat to s Německem, je směšné.

Ano, podle Horního zákona má přednostní právo těžby ta firma, která provedla geologický průzkum a nesla jeho náklady, jinak by stát know how geologického průzkumu musel za tržní cenu odkoupit. Před časem jsem na toto téma psal blog:

https://vladimirstastny.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=652214

Ohledně vysokých nákladů na těžbu máte, Petře, pravdu. A já dodávám, zaplať pán Bůh! V některých afrických zemích lze skutečně „drancovat“ přírodní zdroje a ničit životní prostředí za směšné poplatky, to by si u nás v ČR snad nikdo nepřál. Na druhou stranu musíte vzít v úvahu rizikovost takových investic v zemích třetího světa vzhledem k neočekávaným revolucím, lokálním konfliktům a kriminalitě. Těžařské společnosti často v těchto regionech platí neskutečné náklady na zajištění aspoň minimální bezpečnosti soukromými bezpečnostními agenturami.

EMH má na těžbu skutečně přednostní právo a to bez ohledu na nějaké memorandum, které tak zvedlo tlak tehdejšímu ministrovi financí. Memorandum byl de facto jen symbolický úkon, který říkal, že platí dohody o ochraně investic uzavřené mezi ČR a Austrálií, které platí samozřejmě a jsou závazné z hlediska mezinárodního práva a případných arbitráží.

Tak pak je tedy na zváženou s jakým vnitřním pocitem se například jezdí ve voze s baterií, kterou mi natěžil dvanáctiletý sirotek z Konga. Místo toho byla k vidění v našich médiích pouze exhibice enviromentálních spolků porovnávající tržní cenu proti poplatku bez ohledu na očekávané náklady budoucí těžby. Tento naprosto běžný mediální přístup nás bohužel odsuzuje do pozice, kdy náklady za náš způsob života přenášíme do oblastí, kam těžko dohlédneme............