<p><strong>V koronavirovém ochromení společností hýbaly, pořád hýbají, dvě události v energetickém sektoru. První je výstavba nového reaktoru Jaderné elektrárny Dukovany, druhým tématem se pak stal počet nakažených horníků v OKD. Nový reaktor představuje energetickou budoucnost pro ČR, Darkov pak zase její minulost.</strong></p>
<h2>Dukovany</h2>
<p>Budoucnost vidí česká politická scéna právě v jádru. Jedná se o jednu z největších energetických investic poslední doby. Proto mnoho vládních kritiků zpochybňuje řešení dostavby, kterou se najednou začalo “hýbat”, během nedávných měsíců, kdy média referovala převážně o událostech spojených s koronavirem. Veřejnost se v podstatě o výstavbě dozví až ve finální verzi, a to se nelíbí nejenom novinářům, ale i některým investorům ČEZu.</p>
<p>Kritikům vadí netransparentní vládní jednání, které se záhadně nejvíce posouvá vpřed v době nynější krize. Další zase nevidí v jádru slibnou budoucnost, a tvrdí, že bychom se měli zaměřit na zemní plyn a ke zlevňujícím se obnovitelným zdrojům.</p>
<p>Pro zastánce jádro zase představuje nejlepší mix energetických variant, nejenom pro naši geografickou polohu, ale i z hlediska udržitelnosti. Celá výstavba pak bude mít i vliv na zlepšení ekonomiky, protože se do ní zapojí mnoho podniků přímo z Česka.</p>
<p>Není tedy pochyb o tom, že se nový blok postaví. Za jakých okolností a podmínek to zůstává otázkou. Do médií neustále “unikají” nejrůznější informace, o výběru stavitelů, placení bloků, či přímo zvýšení ceny elektřiny, i když jedná se pouze o spekulace. Finální rozhodnutí tedy padne až z Evropské unie, která musí předložený návrh Českou republikou schválit.</p>
<p>Jadernou elektrárnu Dukovany čeká tedy velká budoucnost. Zda bude úspěšná a naplnitelná, se projeví až za několik desítek let.</p>
<h2>Darkov</h2>
<p>V jaderné energetice se vláda angažuje velmi, kde se naopak vstupu vyhýbá, jsou doly OKD. Paradoxní situace nastala před zhruba dvěma týdny, kdy docházelo k postupnému uvolňování restrikcí a podniky se znovu otevíraly.</p>
<p>V OKD se však volnější situace obrátila v epidemii. Počet nakažených neustále narůstá. Horníci na to reagovali stížnostmi, vadil jim nezájem veřejnosti, nebo se báli mluvit. Vláda nečinně přihlížela a vedení OKD všechny ujišťovalo o tom, že má situaci pod kontrolou. Opozice kritizovala lhostejnost vlády i samotného vedení společnosti. Jedná se docela o paradox, protože jak pracovníci Dukovan, tak horníci v OKD pracovali v době pandemie naplno.</p>
<p>Přesto Dukovany jsou nyní pro vládu důležitější a strategičtější. OKD má nejlepší léta za sebou, i když politici neustále slibovali prodloužení těžby, nyní taktně mlčeli. Ostatně konec uhlí se deklaruje už nějakou dobu, nebude sice tak rychlý, jak by si přáli aktivisté, ale pozvolný.</p>
<p>Přesto důl Darkov spadá pod státní instituci, která by se v případě krize měla o něj postarat. Nestalo se tak, Darkov se dle prohlášení OKD uzavřel a nyní se čeká, jak a jestli se nemoc bude šířit dál. Netřeba připomínat, že Moravsko-slezský kraj patří k územím s nejvyšší nezaměstnaností. Pád OKD by znamenal i velkou ránu pro kraj.</p>
<h2>Politická budoucnost</h2>
<p>Obě dvě témata jsou nejenom pro energetiku, ale i pro veřejnost, zásadní. OKD je společnost s minulostí velmi bohatou na kontroverzní události. Politici, novináři i veřejnost se mohou z chyb z dob privatizačních ponaučit a snažit se je neopakovat pří výstavbě Dukovan. Zda se to opravdu povede, ukáže čas.</p>


<div id="category-description">

Tato rubrika slouží k představení vlastního názoru čtenářů na aktuální energetická témata z České republiky, ale i zahraničí.

V této sekci jsou uváděny názory čtenářů, nejsou proto vlastní tvorbou redakce webu oEnergetice.cz.

Pokud máte zájem přidat vlastní názor, stačí napsat krátký email na info@oenergetice.cz s požadavkem na publikaci Vašeho příspěvku a příspěvek bude zveřejněn.

<a id="category-description-link" href="mailto:info@oenergetice.cz">Chci přidat vlastní názor</a>

</div>

Názory

Dukovany vs. Darkov

<p>Před několika týdny přinesl server<a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/starostove-musi-umet-cist-dokumenty-rika-muz-jenz-se-soudi-s-obcemi-kvuli_2004190600_rak"> irozhlas.cz</a> rozhovor s nynějším ředitelem společnosti Energie pro, která vešla do povědomí díky kauze Energie pod kontrolou, jež stále není dořešená. Pojďme si ji zrekapitulovat.</p>
<h2>Neziskovka Energie pod kontrolou</h2>
<p>Obecně prospěšná společnost vznikla v roce 2011. O tři roky později  spustila projekt, který nabízel starostům obcí a měst výhodné nabídky dodávek energií. V některých případech byla EPK zprostředkovatel, v jiných zase přímo figurovala jako správce odběrných míst.</p>
<p>Jelikož se jednalo o obecně prospěšnou společnost, dopouštění se komerčních aktivit bylo v rozporu se zákonem, nicméně díky právním kličkám ve smlouvách se o neziskovku rozhodně nejednalo.</p>
<p>EPK spadala pod akciovou společnost West trade a.s., jak upozornila v pořadu Reportéři bez hranic Česká televize, a v roce 2015 převáděla EPK peníze z neziskového sektoru do této akciové společnosti.</p>
<p>Na popularitě projektu se podepsali i špičky z KDU-ČSL, které EPK doporučovali dalším starostům obcí. Ze začátku celý projektu fungoval dobře, nicméně postupem času firma přestávala komunikovat, peníze mizely a obce se začaly obávat, co vlastně podepsaly.</p>
<p>V roce 2015 byla na EPK upřena pozornost novinářů ČT i Občanského sdružení Oživení. Ovšem vedení společnosti odmítalo komunikovat a tradičně zapíralo. Dle již zmíněné reportáže České televize přišli novináři k zásadním zjištěním ohledně smluv, ve kterých EPK nespecifikovalo služby, které obce a města dostanou, navíc EPK chtělo po starostech víceleté zavázání.</p>
<p>Mezi lety 2016 a 2017 EPK zkrachovala a zbyly po ni dluhy v částce zhruba 162 miliónů korun. Mezi hlavním poškozeným byla firma Amper Market dodávající EPK elektřinu, mezi další pak patřily přímo obce a města, celkový součet čítal okolo 400 věřitelů.</p>
<p>Policie začala vyšetřovat  EPK a jeho hlavního představitele Davida Tejmla na konci roku 2015. Tejml byl již předtím stíhaný za podvody s elektřinou, jednalo se o člověka s bohatou kriminální minulostí.</p>
<p>Celá kauza se táhla až do roku do 2017, kdy padlo první obvinění týkající se Tejmla. Z ambiciozního projektu, velkého taháku komunálních voleb, se nakonec stala velká fraška,  kdy zmizelo několik miliónu korun.</p>
<p>Od EKP dávaly ruce pryč i politické špičky, které před tím za projekt houževnatě lobovaly. Věřitelé zase zpochybnili vyšetřování policie, která se začala případem zabývat pozdě. Tejml chytře přeléval peníze z EPK svým dalším firmám. Po prvním obvinění ze zpronevěry, následovalo další – obvinění za neposkytování součinnosti insolvenčnímu správci.</p>
<h2>Absurdita celé věci</h2>
<p>Zatímco se vyšetřování táhlo, Tejml zapíral a převáděl peníze na další firmy, navíc smlouvy patřící EPK před vyvrcholením celé kauzy přepsal na společnost Energie pro. Jak to bylo vůbec možné ? Starostové dali plnou moc EPK, ta později podepsala a převedla smlouvy na Energii pro, která se začala domáhat svých závazků. Nicméně Energie pro se brání proti takovému tvrzení a dle rozhovoru, který poskytl serveru <a href="http://irozhlas.cz/">irozhlas.cz</a> majitel Vítězslav Fiala, nešlo o přepsání, ale o vybrání firmy jako výhodného dodavatele elektřiny, které je zcela zákonné.</p>
<h2>Rozuzlení</h2>
<p>Celá kauza EPK se táhne zhruba pět let, peněz se domáhají věřitelé EKP i firma Energie pro. Starostové se brání, zároveň si přiznávají, že ušlé peníze zřejmě neuvidí.</p>
<p>David Tejml byl obžalován v roce 2019 za poškození věřitele, původní stíhání bylo policií překvalifikováno. Balík smluv EKP získala Energie pro, ta se soudí s obcemi a městy a domáhá se jejich plnění, navíc zvažuje prodání pohledávek další straně. Neziskový projekt slibující mnohé se stal fraškou, od které raději všichni utíkají pryč.</p>
<p>Táhnoucí kauza nám ukazuje vypočítavost, politické lobby a byznys s energiemi, který se pořád nedočkal svého konce. Zda se z něho všichni zúčastnění ponaučili, je otázkou.</p>


Energie pod kontrolou - rekapitulace případu

<p><strong>Kdo skutečně vlastní v České republice energetické zdroje? Poslední dobou se veřejnost zajímá o vliv magnátů na politiku, média i společnost. Na českém trhu se stále častěji rodí ,,velcí hráči“, kteří disponují nejen kapitálem, ale i strategií. A energie je komoditou z nejcenějších. Jak je to s jejich vlivem na energetiku? Mnoho podnikatelů své peníze rozmnožilo či přímo markantně zbohatlo právě na investicích do energetiky. </strong></p>
<p>Pojďme se podívat na nejznámější jména, a zároveň si přiblížit oblast jejich energetického zájmu. Když jsou totiž ve hře peníze, ekologie je až na druhé koleji. Budoucnost energetiky na českém území má v moci pár vyvolených jedinců:</p>
<h2>Daniel Křetínský</h2>
<p>Mezi nejznámější podnikatele patří nyní Daniel Křetínský a jeho Energetický a průmyslový holding (EPH). Ten zaznamenal velký boom v roce 2009, kdy holding vznikl, a z Křetínského se najednou stal významný hráč na poli energetiky. Nutno podotknout, že i to za pomoci PPF, Patrika Tkáče a skupiny J&amp;T.</p>
<p>Celý holding se pak dělí na dvě části, první EPIF (EP Infrastructure), která se zabývá přepravou a distribucí zemního plynu, dále distribucí elektrické energie a produkcí tepla. Druhá část – EP Power Europe sdružuje zahraniční investice, jedná se tedy o producenty elektrické energie, těžební společnosti a obnovitelné zdroje v Evropě. V Česku EPH spravuje například Pražskou teplárenskou, EP Energy Trading nebo elektrárnu Opatovice. V zahraničí je to polská společnost PG Silesia nebo v Německu Kraftwerk Mehrum GmbH provozující černouhelnou elektrárnu. Mezi další země, kde EP operuje patří Slovensko, Itálie, Velká Británie a Maďarsko.</p>
<h2>Karel Komárek</h2>
<p>Dalším hráčem na poli energetiky je Karel Komárek se svou investiční skupinou KKCG soustředící se hlavně na těžbu ropy a zemního plynu. Pod skupinu KKCG patří společnost MND a.s., která se zabývá hledáním a těžbou ropy a zemního plynu v České Republice, navíc obchoduje i v zahraničí.</p>
<p>V České republice doluje zhruba na 36 místech, převážně na jižní Moravě. Obchodní aktivity MND sahají i do zahraničí, konkrétně na Ukrajinu a do Gruzie. V Čechách se jedná o největší těžební společnost, co se týče ropy a plynu a nabízí tzv. plyn z první ruky.</p>
<h2>Pavel Tykač</h2>
<p>Křetínský a Tykač byli dlouhou dobu ve sporu, nakonec své neshody urovnali a zakopali válečnou sekeru. Právní spory byly ukončeny, ale vzájemný svár možná pokračuje dál. Tykačova skupina Sev.en Energy ovládá hlavně uhelný byznys, vlastní elektrárnu Chvaletice a nově má od roku 2024 získat Počerady.</p>
<p>V roce 2018 došlo k restrukturalizaci skupiny, nově nese jméno Se.ven Commodities. I tato skupina má přesahy do zahraniční, konkrétně jde o uhelné a plynové elektrárny (Velká Británie, Austrálie).</p>
<p>Tykačovy obchodní aktivity se křížily s Křetínským, jednalo se o německé elektrárny firmy Engie. Oba dva jejich holdingy měly stejné zájmy: skoupení starších uhelných a plynových elektráren. Zahraniční firmy se jich zbavují, protože dochází k přesunu k obnovitelným zdrojům. Křetínský i Tykač v nich pak vidí záložní zdroj stabilních dodávek energie.</p>
<h2>Zdeněk Bakala</h2>
<p>Posledním hráčem na poli, a možná i nejvíce diskutovaným jménem v oblasti energetiky, byl (a do určité míry stále je) Zdeněk Bakala. V roce 2004 prodala Grossova vláda státní podíl společnosti OKD do rukou Karbon Invest, za niž stáli podnikatelé Petr Otava a Viktor Koláček.</p>
<p>Karbon Invest posléze prodal společnost Bakalově NWR (New world resources) sídlící v Nizozemsku. Jednalo se o jednoho z nejvýznamějších producentů černého uhlí v Evropě, a to nejen díky své strategické poloze. Nicméně společnost se dostala do úpadku, na kterém se podílel propad ceny uhlí, a OKD bylo opět v rukou našeho (ne)schopného státu. Kauza OKD je stále nedořešená a je jakýmsi uhlíkem, který neustále plápolá.</p>
<p>Český stát napadl Bakalu a i jeho obchodního partnera Kadase a požadoval vrácení vyplacených dividend. Soud ve Velké Británii ovšem rozhodl ve prospěch Bakaly i jeho spojence. Jejich společnost CERCL Mining byla většinovým akcionářem právě NWR. Kauza OKD s sebou přinesla konec NWR. OKD po vyhlášení insolvence přešlo pod vládu státního podniku Prisko. V dolech OKD se uhlí stále těží, ale pomalu se doly zavírají. Stejně tak Bakala postupně opouští veškeré své aktivity v Čechách.</p>
<h2>Stát</h2>
<p>Do další významné a samostatné kategorie v oblasti energetiky zařadíme stát. Stát je majoritním vlastníkem společnosti ČEZ, která představuje nejvýznamnějšího hráče na poli jak domácím, tak i zahraničním (převážně oblast střední a jihovýchodní Evropy). Vlastnická struktura je následující: cca 70 % má Ministerstvo financí ČR, zbytek je rozdělen mezi minoritní akcionáře. ČEZ produkuje energii z různých odvětví mezi něž patří: jádro, uhlí, sluneční, větrné a vodní elektrárny. Jedná se vlastně o jednu z nejziskovějších českých společností, které patří monopolní postavení ve výrobě elektřiny. Generálním ředitelem je od roku 2014 Daniel Beneš.</p>
<p>Energetický průmysl může být pro podnikatele lákavý byznys, nesmí však opomenout, že důležitou roli hraje stát. A proto se ani v této oblasti nevyhneme komplikovaným prodejům, státním machinacím a tlaku společnosti. Velký byznys je pořád tvořen převážně uhlím, které ztrácí na oblíbenosti veřejnosti. Vzniká nový trend přiklánějící se k ekologičtějším způsobům při výrobě elektřiny.</p>


Křetínský, Tykač nebo Bakala. Kdo jsou čeští energetičtí magnáti?

<p><strong>V poslední době se na českém Twitteru strhává debata o prospěšnosti uhlí jako energetického zdroje. Vzhledem k většímu zájmu veřejnosti o klimatické změny a dopadech různých energetických zdrojů na naše prostředí, se jeví černé uhlí jako skvělý nepřítel lidu a dobrý marketingový zdroj pro kampaně zelených politiků. Jak to tedy ve skutečnosti s těžbou černého uhlí na území České republiky je?</strong></p>
<h2>Ekonomické versus ekologické faktory</h2>
<p>Zabloudíme-li do minulosti, těžba uhlí položila základy k fungování kapitalistické společnosti a tzv. novodobé průmyslové výroby.  Uhlí dalo velmi důležitý podnět k rozvinutí nejzásadnějších technologií, které se postupem času vyvíjely v moderní verze, jak je známe dnes. Je tedy celkem logické, že se v rámci zachování naší planety snažíme jednotlivé technologie modifikovat a vylepšovat. Ať již mluvíme o sklářském, železničním nebo potravinářském odvětví.</p>
<p><a href="https://oenergetice.cz/elektrina/tezba-cerneho-uhli-v-cr">Těžba černého uhlí</a> má v českých krajinách dlouho tradici. Ekologičtí aktivisté volají po okamžitém konci těžbě uhlí a uzavření uhelných elektráren. Zde máme ovšem jedno velké ALE.</p>
<p>Tím jsou ekonomické aspekty. Uhlí je pořád jednou z nejdůležitějších komodit pro českou ekonomiku, i přes propad ceny. Tvoří více než 50 % podíl v českém průmyslu. Černé uhlí je různorodě využitelná komodita v českém prostředí, které je závislé na průmyslové výrobě, protože tvoří důležitou část hrubého domácího produktu. Dále díky těžbě vznikají pracovní místa a uhlí je důležitý vývozní artikl. Mnoho těžebních společností investuje nemalé prostředky do technologií zkvalitňujících samotnou těžbu, aby se zachránily před ekology a obhájily  ji do budoucna. Přesto se ukazuje, že konec uhlí v Čechách nastává delší dobou.</p>
<h2>Modelový příklad OKD</h2>
<p>Pojem OKD se už zaryl do paměti snad každého českého občana díky nadměrnému množství kauz a afér. Ponechme teď stranou různé soudní spory a procesy, které kolem OKD vznikly, a zaměřme se na jeho útlum, který byl podmíněn jak ekonomickými faktory, tak i tím, že už zásoby uhlí dochází.</p>
<p>OKD tvořilo, a ještě pořád tvoří, jednoho z nejdůležitějších zaměstnavatelů v Moravskoslezském kraji. Při své největší aktivitě pracovalo v podniku kolem 120 000 osob – mluvíme ale o době komunismu, kdy hornictví bylo velmi propagováno.  Jako zaměstnání, které buduje republiku. Po revoluci v 90. letech podnik zaměstnával cca 35 000 lidí. Jenže české uhlí zažívá od 90. let etapu útlumu. Mnoho dolů bylo zavřeno, a došlo k omezení těžby. Pro ekology tedy dobrá zpráva, kterou často opomíjejí.</p>
<p>Paradoxem je, že vláda si za útlum dolu mohla sama, svou nevýhodnou privatizací. Díky reorganizaci společnosti došlo k útlumu několika dolů, a velkému odlivu kvalifikovaných pracovníků.  Od 90. let došlo k velkému snížení množství aktivních dolů, ze 14 se dnes těží pouze ve 4. Připočteme-li k tomu spekulace na trhu, akcie společnosti se propadaly, za což může snižující se cena uhlí na celosvětovém trhu.</p>
<h2>Slib a ekologie</h2>
<p>Nynější vláda České republiky ekonomicky vsází spíše na proti-ekologické zdroje, konkrétně premiér Babiš pak svou budoucnost vidí spíše v jádru. Přesto rád slibuje. Po několika chybných rozhodnutích  OKD znovu převzal stát, a to za podivných okolností pod akciovou společnost PRISKO a.s.</p>
<p>Babiš v roce 2018 (jako tehdejší ministr financí) prohlásil, že OKD prosperuje a bude pravděpodobně těžit až do roku 2030. Budoucnost firmy je přesto nejistá, vzhledem k neustálé klesající ceně na trhu. Vyčerpání zásob uhlí postupně nezvratitelně povede k zavření všech dolů.</p>
<p>Ve výsledku, ačkoliv to nemusí být pro ekology příjemné zjištění, k omezení užívání černého uhlí dochází postupně. Konec uhlí nemůže přijít ze dne na den. Česká ekonomika na to není připravena. Podíváme-li se na situaci z hlediska ekologického: uhlí umírá, jen jeho smrt nepřijde tak brzy, jak by si mnozí přáli.</p>


Je uhlí náš nepřítel?

<p><strong>Plánovaný podíl obnovitelných zdrojů na českém energetickém mixu má podle přepracované koncepce národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) do roku 2030 vzrůst na 22 procent. Ten původní Evropská komise zkritizovala jako málo ambiciózní. Jenže, kde vzít a nekrást? Jaký je reálný potenciál obnovitelných zdrojů v Česku? A proč vláda zaujímá k obnovitelným zdrojům extrémně konzervativní pozici?</strong></p>
<h2>Analytici vidí budoucnost zeleně</h2>
<p>Největšími <a href="https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=File:Share_of_energy_from_renewable_sources_2017_infograph.png">tahouny</a> v podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE) mezi státy EU jsou severské (Švédsko, Finsko, Dánsko) a pobaltské země (Lotyšsko, Estonsko), zatímco Visegrádská čtyřka se neprobojovala ani do horní poloviny tabulky. Národní vlády měly od EK za úkol zapracovat evropské cíle do svých klimaticko-energetických plánů – původní český návrh byl vzrůst podílu OZE ze současných cca 15 % na 20,8 % do roku 2030. Po připomínkách ze strany komise vláda tento podíl <a href="https://oenergetice.cz/teplarenstvi/vlada-v-pondeli-projedna-narodni-klimaticko-energeticky-plan">zvýšila</a> na 22 % (EK přesto <a href="https://www.mpo.cz/cz/energetika/strategicke-a-koncepcni-dokumenty/verejna-konzultace-k-vnitrostatnimu-planu-ceske-republiky-v-oblasti-energetiky-a-klimatu--250509/">doporučuje</a> se alespoň pokusit o 23 %). O jaké podklady se může vláda při svém rozhodování opřít?</p>
<p>Zřejmě nejkomplexnější veřejně přístupnou <a href="https://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/cz/Documents/energy-resources/rozvoj_obnovitelnych_zdroju_do_roku_2030_3.pdf">studii</a> na téma OZE provedla poradenská firma Deloitte. Doporučila zde dokonce ještě výraznější zvýšení podílu a původní vládní predikci ohledně růstu OZE hodnotí jako „extrémně konzerativní“.</p>
<p>Narozdíl od vládních stratégů si analytici Deloitte všímají také potenciálního přínosu české energetické transformace ve smyslu tvorby nových pracovních míst a impulsu pro strojírenství a další ekonomická odvětví. Největší potenciál vidí u solárních a větrných elektráren – elektřina produkovaná fotovoltaikou by měla dle studie dosáhnout v Česku tržních cen v roce 2025.</p>
<h2>Co vyroste na „hnědých polích“</h2>
<p>Rozvoj OZE v Česku souvisí také s dalším energetickým fenoménem – nárůstem energetické soběstačnosti menších jednotek obcí, firem i jednotlivých domů. Svaz měst a obcí ČR v prosinci zveřejnil <a href="https://www.moderniobec.cz/vyzva-obci-vlade-komunitni-energetika-je-tady-take-je-treba-se-ji-zabyvat/">výzvu</a> vládě, aby se více zabývala právě komunitní energetikou.</p>
<p>Řešením na této úrovni by mohly být i tzv. <a href="https://www.eon.cz/radce/co-je-to-hybridni-solarni-elektrarna">hybridní solární elektrárny</a>. Fungující v ostrovním provozu, nejsou připojeny do distribuční sítě, ale dům (firma, obec) připojeny do distribuční sítě jsou. Hybridní solární elektrárnu tak zálohuje klasická distribuční síť ve chvílích, kdy elektrárna nedodává v důsledku sezónních a meteorologických výkyvů počasí dostatečný výkon.</p>
<figure id="attachment_28875" class="wp-caption alignleft" style="width: 725px;"><img class="size-full wp-image-28875" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Hybridni-solarni-a-vetrna-elektrarna.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Hybridni-solarni-a-vetrna-elektrarna.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Hybridni-solarni-a-vetrna-elektrarna-512x358.jpg 512w" alt="Hybridní solární a větrná elektrárna." width="725" height="507" /><figcaption class="wp-caption-text">Hybridní solární a větrná elektrárna.</figcaption></figure>
<p>Nepopiratelnou výhodou fotovoltaiky také je, že narozdíl od pěstování biomasy lze solárními panely osadit i brownfieldy – střechy průmyslových objektů i domů. Právě v energetickém využití brownfieldů se i podle Deloitte skrývá největší potenciál obnovitelných zdrojů pro ČR.</p>
<p>Hlavní překážkou tak zřejmě je odpor, který vůči „solárním baronům“ ve společnosti přetrvává v důsledku podvodů se státní podporou. Vládní stratégové i česká společnost se ale musí zamyslet, jestli si kvůli těmto kauzám (za některé již padly nepodmíněné <a href="https://www.ceska-justice.cz/2019/11/ustavni-soud-odmitl-stiznosti-zemkovych-nepodminene-tresty-plati/">tresty</a>) můžeme nechat ujet vlak na poli obnovitelných energií.</p>
<h2>Češi jako klimaskeptici? Ale kdeže</h2>
<p>Při sestavování NKEP se tak projevil zvláštní paradox – česká společnost se jeví na nástup nových technologií připravenější než její reprezentace. <a href="https://ostrava.rozhlas.cz/moravskoslezske-obce-jsou-rady-za-prijem-z-vetrnych-elektraren-7963365">Obce</a> i občané reagují na současné energetické trendy, které směřují k větší nezávislosti na centrálních zdrojích, zatímco vláda dále trvá na centralizované energetické koncepci a podporu obnovitelných zdrojů nevnímá jako šanci, ale jako přítěž. Je otázkou, jestli se jedná o klimaskepticismus, nebo už o partikulární vládní ekonomické zájmy.</p>
<p>Připomeňme, že do vládní kasy plynou nemalé <a href="https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/cez-vydelal-o-polovinu-vic-40303233">příjmy</a> z ČEZu (který vlastní hnědouhelné Severočeské doly) a donedávna i z OKD (která ale loni <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/okd-ztrata-uhli-tezba-ekologie-bakala.A191220_133144_ekoakcie_rts">skončila</a> ve ztrátě a jejíž převzetí státem je dodnes právně sporné, stejně jako její finanční přínos vzhledem k hrozící <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zvrat-v-kauze-okd-bitva-o-desitky-miliard-z-kapes-danovych-poplatniku-se-priblizila-81616">arbitráži)</a>. Vláda, která je tak zprostředkovaně největším uhlobaronem v zemi, nemá ani nejmenší ekonomický zájem na ústupu od fosilních paliv. Ve chvíli, kdy ale stoupá zájem o OZE mezi lidmi, soukromníky i obcemi, se tak její konzervativní pozice stává velmi podezřelou.</p>


Komise i odborníci doporučili ambicióznější „klima plán“. Proč vláda zůstala na půl cesty?

<p><strong>Představte si špionážní thriller. Účinkuje v něm charismatický miliardář, český stát, rakouská firma na kotle a turečtí politici. V zápletce hraje roli falšování vzorků uhlí, nenaplněné podnikatelské sny, pokus o státní puč a genocida Arménů. Zní to šíleně? To by se nemohlo stát? Vítejte v příběhu elektrárny Adularya. </strong></p>
<h2>Světlíkovo impérium na vrcholu</h2>
<p>Asi 50 kilometrů západně od turecké metropole Ankary se <a href="http://www.adularya.com/en/about-us/board-message/45">začala</a> roku 2008 stavět tepelná elektrárna, která měla spalovat hnědé uhlí ze sousedního lomu. Krása projektu spočívala v jednoduchosti myšlenky – energeticky hladové Turecko si na rozdíl od EU neláme hlavu s rostoucími emisemi CO<sub>2  </sub>a díky blízkosti lomu a elektrárny odpadne v projektu logistika přepravování uhlí na velké vzdálenosti. Svět se ještě vzpamatovával z krize, když se Česká exportní banka (ČEB) rozhodla <a href="https://www.power-eng.com/2011/03/04/czech-export-bank/#gref">podpořit</a> účast českého konsorcia (Ferrit, BTG Energy a Vítkovice Power Engineering) půjčkou 11 miliard korun tureckému holdingu Naksan, kterou jako garant kryla Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).</p>
<p>Lídrem konsorcia a autorem koncepce elektrárny byla původně společnost BTG Energy, kterou ale po vyvolání auditu uvnitř konsorcia nahradily Vítkovice Power Engineering (VPE). Obě firmy spadaly pod skupinu Vítkovice Holding podnikatele Jana Světlíka, jehož impérium tehdy <a href="https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/strojirenske-vitkovice-stavi-elektrarnu-v-turecku_177434.html">dosahovalo</a> tržeb 20 miliard korun ročně. Turecká strana – holding Naksan – patřila k největším tureckým společnostem s velkými ambicemi. Co by se mohlo pokazit?</p>
<h2>Zfalšované vzorky uhlí</h2>
<p>Převzetím zakázky si na sebe manažeři VPE upletli větší bič, než očekávali. Problémy provázely už stavbu, kdy ČEB několikrát <a href="https://www.finance.cz/480869-veritele-a-soud-budou-rozhodovat-o-dvou-svetlikovych-firmach/">pozastavila</a> financování projektu kvůli neplnění závazků tureckou stranou. Větší a zásadní rána pro projekt přišla tehdy, když se při zkušebním provozu zjistilo, že kotle elektrárny nejsou schopné <a href="https://iuhli.cz/projekt-adularya-muze-zkrachovat/">spalovat</a> uhlí ze sousedního dolu. Respektive při spalování uhlí s vysokým obsahem chloru dochází k tvorbě usazenin, které je nutno mechanicky rozbíjet. Trvalý provoz by navíc mohl kotle nevratně poškodit.</p>
<p>Následovalo očekávatelné přehazování „horkého bramboru“ – kdo za problém může. Původní obvinění směřovalo k rakouské firmě Andritz, která kotle vyrobila. Nakonec se ovšem ukázalo, že kotel byl navržen správně, ale pro spalování uhlí, jehož vzorky dodala turecká strana – a ty svým složením <a href="https://iuhli.cz/projekt-adularya-muze-zkrachovat/">neodpovídaly</a> uhlí ze sousedního dolu. Proč právě tento technický problém zřejmě zlomil projektu vaz? Zadaná studie firmy Škoda Praha <a href="https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/turecko-souhlasi-s-prodejem-elektrarny-adularya-cesko-na-projekt-poskytlo-12-miliard-korun-1335086">ukázala</a>, že upravit elektrárnu by znamenalo nalít do projektu další miliardy korun. Půl roku po odstavení elektrárny z provozu došlo v Turecku k dodnes nevysvětlenému pokusu o puč, po kterém byla společnost Naksan de facto znárodněna a další jednání o osudu elektrárny závisejí na tureckém státu a politicích.</p>
<p>Jak ošidná taková jednání budou, ukázalo mimo jiné zrušení setkání nejvyšších politických představitelů, které bylo naplánováno již v roce 2017. To nakonec <a href="https://archiv.ihned.cz/c7-66613790-ruq5m-6e7cb5fb45eeb6d">odpadlo</a> kvůli usnesení Poslanecké sněmovny, které odsoudilo tureckou genocidu Arménů spáchanou za první světové války. Turecko svou vinu za tuto událost dodnes odmítá a její uznání na Turky působí jako červený hadr na býka. Projekt, který se již topil ve finančních i technických problémech, tak ještě musel začít brát ohled na city turecké politické reprezentace, která se ho snaží využít k nátlaku na českou stranu.</p>
<h2>Konec obřích úvěrů?</h2>
<p>Konec už dost šíleného příběhu je stále ještě otevřený. Turecký státní fond TMFS, který je po zestátnění jediným majitelem, se <a href="https://bankwatch.org/blog/third-time-s-a-charm-new-attempts-to-sell-off-unprofitable-czech-coal-plant-in-turkey">snažil</a> projekt už třikrát prodat, ale pokaždé neúspěšně. V září letošního roku po návštěvě premiéra Babiše se objevily spekulace, že by mohl elektrárnu i důl převzít český stát. To ovšem přináší jen další otázky – co by si s elektrárnou a dolem počal? Buď by musel začít shánět kupce, ale není jasné, proč by v tom měl být úspěšnější než turecký státní fond, který se o totéž pokoušel už třikrát. Druhou možností je, že se provozu dolu a elektrárny <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/elektrarna-adularya-turecko-ceska-zakazka.A180131_379902_ekonomika_are">ujme</a> ČEZ nebo ČPP Transgas. To by znamenalo dolití několika miliard do projektu z české státní kasy, což by ale zúčastněným stěží přineslo politický kapitál.</p>
<p>Už teď hmatatelným důsledkem je, že se stát z tohoto kolosálního průšvihu snaží vyvodit nějaké poučení. Nově tak EGAP nebude moci <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ceb-egap-ministerstvo-financi-adularya-pojisteni-stat.A180612_408078_ekonomika_rts">pojišťovat</a> úvěry poskytované ČEB, ale pouze komerčními bankami. Účelem je zabránit přehazování zodpovědnosti za neúspěšné projekty mezi představenstvy EGAP a ČEB. Exportní banka navíc příště nemá poskytovat tak velké úvěry, namísto toho by se měla podílet na syndikovaných úvěrech (úvěry poskytované skupinou bank) se zapojením komerčních subjektů. Tím má dojít k zabránění mnohamiliardových černých děr, jakou se stala právě Adularya.</p>
<p>Třetí linií příběhu, které si všimne bystrý pozorovatel, je určitá mediální kouřová clona, která kolem celého příběhu panuje. Insiderům na energetickém trhu je dobře známé, jak důležité jsou v českém energobyznysu politické kontakty. Pokud máte politické krytí, vytáhnou za vás kaštany z ohně politici velmi ochotně a rádi. Podnikatel Jan Světlík, jehož skupina i kvůli nepovedenému projektu Adularya později skončila v insolvenci, je znám svými dobrými kontakty s prezidentem, od kterého dostal roku 2013 vyznamenání Za zásluhy. Energetický byznys je v každé zemi něčím na pomezí soukromé a veřejné sféry, protože finančně nákladné projekty často potřebují státní subvenci. Na zamýšlení ovšem zůstává, proč některé závazky přebírá stát tak ochotně – a zda je to v zájmu českých daňových poplatníků.</p>


Příběh turecké uhelné elektrárny Adularya – Český sen 2.0

<p style="text-align: left;"><strong>Minulý týden zveřejnila Vyšetřovací komise k OKD svou dlouho očekávanou závěrečnou zprávu, na které pracovala téměř dva roky. V médiích se okamžitě vyrojily titulky o plánovaných trestních oznámeních. Podařilo se komisi prošetřit celý příběh  těžební společnosti, nebo jen zopakovala známé skutečnosti, aby se vlk nažral a koza zůstala celá?</strong></p>
<p>Za minulého režimu bylo Ostravsko známé jako ocelové srdce republiky – energetický potenciál místních černouhelných ložisek využili tehdejší plánovači ke zbudování základny těžkého průmyslu. Těžba uhlí byla dominantní ekonomickou činností v regionu a zastřešujícím národním podnikem se staly Ostravsko-karvinské doly (OKD). Ke konci komunismu mamutí podnik stále <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/1832789-sobotka-problem-s-privatizaci-okd-nastal-uz-v-90-letech">dával</a> práci více než 100 tisícům lidí. Jak <a href="https://www.scribd.com/document/429431035/Zprava-komise-k-OKD#fullscreen&amp;from_embed">přiznali</a> sami poslanci, „<em>OKD byla a je výjimečným podnikem a pro mnoho občanů ČR, zejména těch z Moravskoslezského kraje, je citovou záležitostí.“</em> Ve světě byznysu se ale na city nehraje a pragmatismus vítězí nad nostalgií.</p>
<h3><strong>Kdo skládal puzzle?</strong></h3>
<p>Nesmírně komplexní příběh společnosti OKD přirovnávali sami členové komise ke skládání dílů mozaiky. Nad její prací se přitom od začátku vznášelo několik otazníků. Vyšetřování bylo schváleno sněmovnou na základě návrhu pirátských poslanců, kteří si z tažení proti korupčním kauzám minulosti udělali vlajkovou loď. Místopředseda Pirátů Jakub Michálek tehdy prohlásil, že účelem komise nemá být nahrazení činnosti soudu, ale především prošetření politické odpovědnosti. V komisi zasedli členové všech parlamentních klubů, dva z nich ovšem dnes již ve svých stranách nejsou – Václav Klaus ml. opustil řady ODS a Lubomír Volný odešel z SPD. Účast Václava Klause juniora <a href="https://www.forum24.cz/symbolem-absurdity-vysetrovaci-komise-k-okd-je-ucast-vaclava-klause-ml/">vzbuzovala</a> u některých nevoli kvůli možnému střetu zájmů – Václav Klaus senior je známý jako „otec kuponové privatizace“ a právě za jeho vlády došlo k privatizaci části akcií.</p>
<p>Komise <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komise-k-okd-poda-trestni-oznameni-na-sefa-hospodarske-komory-a-exministra-vladimira-dlouheho-79784">vyslechla</a> za dva roky padesátku pozvaných včetně prezidenta Zemana.  To, že Lukáš Černohorský se za prezidentem vypravil přímo „domů“ do Lán, zatímco jiným vyhrožoval předvedením policií, také důvěře v objektivitu komise nepřidalo. Průběžné komentáře členů komise ovšem také vyvracely v českém prostoru nejčastěji rezonující příběh o tom, že transparentní společnost OKD pod vedením státu bezchybně fungovala vše se zvrtlo až při převzetí podniku Zdeňkem Bakalou. Práce komise přitom odkryla spletitý příběh řetězu chyb, kdy jedno špatné rozhodnutí si následně vynutilo několik dalších.</p>
<p>Dokonalým příkladem a nejcitlivější součástí celé kauzy privatizace je zřejmě bytový fond, který <a href="https://hlidacipes.org/tajemstvi-vlastnictvi-byvalych-bytu-okd-stopy-miliardoveho-majetku-vedou-na-kajmanske-ostrovy/">zahrnuje</a> cca 44 000 bytových jednotek. Právě příběh hornických bytů dobře ilustruje právní džungli, ve které se strůjci privatizace v 90. letech pohybovali. Podle závěrů komise k chybě došlo hned zkraje roku 1990, kdy byly byty, ve kterých bydleli převážně horníci a jejich rodiny, převedeny do vlastnictví akciové společnosti OKD. Podle zjištění komise nicméně vlastníkem bytů nebyl národní podnik OKD ale stát. Veškeré následující kroky – privatizace bytů jako součásti OKD, jejich vyčlenění ze společnosti OKD a prodej – tak visí v právním vakuu. Především pak případ bytů OKD poukazuje na absurditu kritiky podnikatelů, že se v tržním prostředí chovají tržně, pokud jim to stát svým rozhodnutím umožnil.</p>
<h3><strong>Uhelný soumrak</strong></h3>
<p>Zpráva jako největší prohřešek opakovaně vyčítá vedení společnosti OKD, že se nepřipravovalo na horší časy, kdy dojde v důsledku cyklického vývoje cen uhlí k jejich nevyhnutelnému poklesu. Podle představ poslanců mělo dojít k vytvoření takového finančního polštáře, který by umožnil společnosti překonat horší období. To, že k tomu nedošlo, je pro ně důkazem, že majitelé a vedení podniku neplnili povinnosti řádného hospodáře. Jakkoliv znějí taková prohlášení zdánlivě logicky, neodpovídají tržní realitě. Zaprvé, ceny uhlí skutečně podléhají cyklickému vývoji, ale ten nelze předvídat tak jednodušše, jak závěry komise naznačují. Poslanci tak prokazují buď totální neznalost ekonomických zákonitostí, nebo snahu podpořit své závěry nepravdivými argumenty. V ekonomice se tomuto efektu říká zkreslení zpětného pohledu – viděno zpětně se nám zdá, že všechno muselo dopadnout přesně tak, jak se to nakonec stalo. V čem leží podstata investičního rizika, zřejmě členům komise nikdo nevysvětlil.</p>
<p>Připomeňme, že k vyhlášení insolvence společnosti došlo roku 2016 po měsících marných pokusů o reorganizaci. Jaká byla tehdy situace jiných těžebních podniků ve světě? Jen měsíc před OKD <a href="https://www.vox.com/2016/9/2/12757074/coal-bankruptcy-mine-cleanup">vyhlásila</a> bankrot největší světová soukromá černouhelná těžební společnost Peabody Energy. Mezi srpnem 2015 a květnem 2016 vyhlásily kromě Peabody bankrot další dva velcí světoví producenti černého uhlí a odborníci z newyorského <em>Institute for Policy Integrity</em> tehdy ve své analýze <a href="https://policyintegrity.org/files/publications/Coal_Self-Bonding_Report.pdf">prohlásili</a>, že nezažíváme pouze éru krachu velkých uhelných společností, ale krachu uhlí jako suroviny. Jako příčiny uváděli zejména konkurenci levnějšího zemního plynu a tlak na  snižování emisí skleníkových plynů.</p>
<p>Právě celosvětový odklon od uhlí je významný a nezanedbatelný faktor, který učinil pokles cen uhlí v minulých letech výjimečným. Nejedná se totiž o pouhý cyklický pokles cen uhlí, ale také o projev postupného konce uhelné éry. Dokonce i v ČR již <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/uhelna-komise-uhli-clenove-klimaticka-zmena_1909030702_jab">vznikla</a> <em>uhelná komise</em>, která má naplánovat definitivní konec využívání uhlí v českém průmyslu a energetice. V takových podmínkách nelze aplikovat standardní vzorce, kterými se byznys řídil v minulosti, protože celé odvětví zažívá unikátní proces definitivního útlumu. Zatímco společnosti v jakémkoliv druhu podnikání běžně plánují svůj růst, prosperitu a expanzi, uhelné společnosti po celém světě dnes plánují, jak učinit nevyhnutelný konec co nejmíň bolestným.</p>
<p>Kromě této skutečnosti je férové přiznat, že tou dobou nekrachovaly jen uhelné podniky. Ve stejném roce se do úpadku <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/1887122-soud-poslal-vitkovice-power-engineering-do-upadku">dostal</a>  například i strojírenský podnik Vítkovice Power Engineering podnikatele Jana Světlíka, který <a href="https://reportermagazin.cz/a/wMepX/bakala-a-pribeh-okd-vydolovano">byl</a> často dáván za příklad oblíbeného lokálního podnikatele právě v protikladu k majitelům OKD. Krach jako přirozená součást tržní ekonomiky ale ohrožuje všechny společnosti  bez rozdílu a vlivu mediálního obrazu jejich majitelů.</p>
<h3><strong>Dojmy před soudem</strong></h3>
<p>Pokud už komise selhala v porozumění ekonomickým procesům, dokázala alespoň svou politickou a právní erudici? Jestli si za cíl původně vytkla prošetřit politickou odpovědnost, tak ve zprávě poslanci sami přiznávají, že na tento úkol rezignovali, když privatizaci <a href="https://www.scribd.com/document/429431035/Zprava-komise-k-OKD#fullscreen&amp;from_embed">označili</a> za „<em>politické rozhodnutí své doby, se kterým nemíní vyšetřovací komise polemizovat. </em><em>Nehodlá polemizovat ani se způsobem privatizace, to bylo na rozhodnutí vlády</em>.“ Naopak do značné míry přenesli působnost komise do roviny trestně-právní – předseda komise Černohorský oznámil, že se chystá podat 14 trestních oznámení.</p>
<p>Komise se domnívá, že pokud státu při privatizaci vznikla škoda, měl by se domáhat její náhrady. Konkrétně toho chce vyšetřovací komise docílit podáním stížnosti k Evropské komisi (EK). Problémem zřejmě bude, že pokud EK uzná oprávněnost stížnosti, pak bude český stát vyžadovat peníze sám po sobě, protože jako právní nástupce celého řetězu vlastníků OKD dnes vystupuje Správce pohledávek OKD, která zdědila všechny finanční pohledávky po OKD. Buď se tak jedná pouze o symbolický krok, který v praxi nebude mít důsledky, nebo vyšetřovací komise doufá ve vymáhání peněz po bývalých vlastnících OKD. Nebere přitom v potaz, že spor se stejnou podstatou již proběhl v Londýně a britský soud na jednání tehdejších majitelů <a href="https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/okd-nema-narok-na-bakalovy-miliardove-dividendy-tvrdi-britsky-likvidator-40149098">neshledal</a> nic protiprávního, i když věc posuzoval z hlediska českého práva.</p>
<p>Vyšetřovací komise nepřinesla v podstatě žádné nové informace, pouze pospojovala ty již známé do uceleného příběhu. Problémem je, že hned několik klíčových osob odmítlo s komisí spolupracovat kvůli její údajné podjatosti. Pokud se trestní oznámení dostanou až k soudu, začne se přezkoumávat jejich trestně-právní podstata a pak teprve se ukáže, jestli bylo porušeno právo. To je asi nejzávažnější vada na kráse celé komise – reflektuje dojmy jejích členů, nikoliv tvrdou právní realitu. A faktem je, že v 90. letech panoval v majetkových věcech právní chaos. Kdo za něj nesl politickou odpovědnost? K tomu se mohla komise vyjádřit, ale zřejmě nenašla odvahu kritizovat figury, kteří se dodnes pohybují v nejvyšších patrech naší politické scény. Jak obstojí dojmy a pocity poslanců před soudem, to se teprve dozvíme. Jak naši volení zástupci rozumějí zákonům tržní ekonomiky jsme se z práce i výsledků komise již dozvěděli a příliš důvodů k optimismu to českým občanům nedává.</p>


Uhelný obr nad propastí. 29 let tahanic o OKD

<p><strong>Útok na saúdská ropná zařízení potvrdil, jak moc se v posledních 30 letech proměnilo světové bezpečnostní paradigma. Zatímco v roce 1991 musel Saddám Husajn využít k likvidaci kuvajtských ropných polí své mohutné konvenční armády, dnes je provedení sabotáže mnohem jednodušší. Udržovat funkční obchodní vztahy s ropnou velmocí a nezaplétat se do regionálních problémů, je naopak čím dál těžší.</strong></p>
<p>Saúdská Arábie je jedním z klíčových vojenských spojenců Západu v oblasti a vytváří mocenský protipól Íránu. Se svou produkcí 10,32 milionů barelů surové ropy denně <a href="https://www.opec.org/opec_web/en/press_room/5532.htm" target="_blank" rel="noopener">byla</a> monarchie v roce 2018 podle organizace OPEC třetím největším producentem této suroviny na světě. Útok na saúdská těžební zařízení proto může výrazně ovlivnit světové ceny ropy a narušit křehkou mocenskou rovnováhu v regionu.</p>
<h2>Zapomenutá válka</h2>
<p>Ropná monarchie patří mezi stabilnější státy Blízkého východu, přesto má celou řadu nepřátel. Kromě latentního konfliktu se šíitským Íránem Saúdové také <a href="https://www.apnews.com/c92741f2c8f9414a9dbccc5f7a8e2470" target="_blank" rel="noopener">vedou</a> koalici arabských států bojujících v Jemenu proti hútijským rebelům. Krvavý konflikt v Jemenu se odehrává převážně mimo pozornost kamer, přestože podle nedávné <a href="http://www.arabstates.undp.org/content/rbas/en/home/library/crisis-response0/assessing-the-impact-of-war-on-development-in-yemen-.html" target="_blank" rel="noopener">zprávy OSN</a> dosáhne ke konci roku 2019 počet jeho přímých a nepřímých obětí 233 tisíc.</p>
<p>Právě aktuální útok, ke kterému se hútijští rebelové přihlásili, může pozornost světa ke konfliktu obrátit. Dokonce se již objevily spekulace, že přesně to mohlo být pravou motivací útoku – upozornit svět na zapomenutou válku. Rebely v jemenské občanské válce podporují Íránci, kteří se, stejně jako hútijští rebelové, hlásí k šíitské formě islámu. Konflikt probíhá už od roku 2015 a zatímco 14 milionů Jemenců je <a href="https://www.aljazeera.com/news/2019/04/yemen-war-death-toll-reaches-70000-report-190419120508897.html" target="_blank" rel="noopener">ohroženo</a> hladomorem, ekonomické a strategické zájmy všech zúčastněných stran se zatím nedostaly do takové fáze, aby měly zájem na ukončení bojů.</p>
<h2>Rebelové vs. království</h2>
<p>Kolem útoku samotného panuje celá řada nejasností. Zezačátku nebylo zřejmé, jestli byl útok veden drony, nebo raketami – saúdskoarabské úřady později podle trosek <a href="https://www.dw.com/en/saudi-arabia-displays-recovered-drones-and-missiles-points-to-iran/a-50482259" target="_blank" rel="noopener">určily</a>, že k útoku bylo použito obojí. Není také jasné, odkud byla celá operace vedena – a to jak ve fyzickém smyslu (odkud vzlétly drony a byly vypáleny rakety), tak ve smyslu řízení celé operace. Americký ministr zahraničí Mike Pompeo již za viníka <a href="https://edition.cnn.com/2019/09/14/business/saudi-oil-output-impacted-drone-attack/index.html" target="_blank" rel="noopener">označil</a> Teherán, zatímco ostatní státy včetně samotné Saúdské Arábie byly nejprve ve vyjadřování opatrnější a <a href="https://www.theguardian.com/world/2019/sep/18/saudi-oil-attack-rouhani-dismisses-us-claims-of-iran-role-as-slander" target="_blank" rel="noopener">hovořily</a> o „zbraních íránského původu“.</p>
<p>Po analýze trosek dronů i saúdská vyšetřovací komise <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/iran-varuje-pred-valkou-saudska-arabie-ukazala-dukazy-o-jeho-vine-na-utoku-na-ropna-zarizeni-79125" target="_blank" rel="noopener">konstatovala</a>, že za útokem stojí Írán. K útoku se oficiálně <a href="https://edition.cnn.com/videos/world/2019/09/14/yemen-houthi-rebels-drone-attacks-saudi-oil-aramco-wedeman-nr-vpx.cnn" target="_blank" rel="noopener">přihlásili</a> hútijští rebelové využívající íránské zbraně, řada analytiků ale zpochybňuje schopnost hútijských sil naplánovat a provézt logisticky náročnou operaci. Hútijové již na saúdské ropovody <a href="https://www.independent.co.uk/news/world/middle-east/saudi-oil-pipeline-attack-drone-yemen-houthi-iran-uae-a8913556.html" target="_blank" rel="noopener">útočili</a>, nikdy ale tak daleko od jemenských hranic.</p>
<p>Pro pozorovatele, kteří sledují vývoj v oblasti Blízkého východu, není útok na energetickou infrastrukturu příliš překvapivý. V červnu letošního roku došlo k podobně záhadným <a href="https://www.respekt.cz/politika/utok-na-tankery-blizky-vychod-je-zase-vybusnejsi" target="_blank" rel="noopener">útokům</a> na ropné tankery v Hormuzském průlivu, z nichž většina států obvinila perský režim. V červenci pak došlo k přímému zadržení britského tankeru íránskými ozbrojenými silami. Zatímco dřív byl za neuralgický bod světového obchodu s ropou považován právě úzký průliv mezi Perským a Ománským zálivem, dnes se v plné míře ukazuje zranitelnost i vnitrozemských ropovodů.</p>
<h2>Partner se špatnou pověstí</h2>
<p>Všechny události posledních měsíců vypovídají o dvou trendech. Zaprvé, v oblasti Blízkého východu nedochází k uklidňování politické situace, ale spíše k její eskalaci. Íránsko-saúdské soupeření, které mělo dosud podobu pouze různých „proxy wars“ v Jemenu nebo Sýrii, hrozí přerůst v otevřený konflikt. Zadruhé – a to je důležité pro světové ceny ropy – v případě otevřeného konfliktu může být cílem i energetická infrastruktura. Blízkovýchodní režimy již tradičně využívají své ropné zásoby k nátlaku – nejznámější příklad je<a href="https://www.investicniweb.cz/2011-1-27-ropna-krize-v-70-letech-jak-rust-cen-ropy-vysoka-inflace-daly-vzniknout-stagflaci/" target="_blank" rel="noopener"> ropný šok</a> způsobený embargem arabských států vyhlášeným jako odveta za podporu Izraele v Jomkipurské válce. Dalším příkladem je již zmíněné <a href="https://www.national-geographic.cz/clanky/nejhorsi-fosilni-katastrofy-v-dejinach-kdyz-se-spojenec-stane-nepritelem.html" target="_blank" rel="noopener">zapálení</a> kuvajtských ropných polí ustupující iráckou armádou během první války v Zálivu.</p>
<p>Evropská snaha zbavit se závislosti na fosilních zdrojích tak získává novou dimenzi. Kroky, které bývají prezentovány především jako environmentální, můžou v blízké budoucnosti představovat velmi silný strategický prvek. Spoléhat na nestálé partnery se v dlouhodobém horizontu ukazuje jako nevýhodné, protože v tomto případě nikdy nejde jen o čistě obchodní vztahy. Ropné velmoci budou vždy v pokušení vtahovat evropské státy do regionálních sporů a čím více bude Evropa závislá na blízkovýchodní ropě, tím více bude vydíratelná. Střely vypálené na ropná zařízení tak Rijád zasáhly velmi účinně a na velmi ctilivém místě. Možná totiž daly zelenou evropskému energetickému loučení s Orientem.</p>


Urychlí destabilizace Blízkého východu evropskou „zelenou“ revoluci?

<p><strong>„Lithium do každé rodiny!“ vykřikoval fiktivní lobbista Tonda Blaník během své prezidentské kampaně. Dokonale tím vykreslil absurditu atmosféry v níž probíhala veřejná diskuze o lithiu – zvítězil vágní pocit, že se nás někdo snaží okrást, aniž bychom skutečně pochopili, v čem spočívá potenciál tohoto kovu.</strong></p>
<p>Před parlamentními volbami 2017 vypukla v Česku <em>lithiová</em> aféra, a ve sněmovně padala slova o krádeži národního majetku. Na pojem národního bohatství Češi slyší rádi a není divu – vyvolává totiž představu ropných rájů,  ve kterých jsou mrakodrapy a umělé sjezdovky financovány pomocí petrodolarů. Může se lithium stát českou <em>bílou ropou</em>?</p>
<h2>Lithium po kapsách</h2>
<p>Na počátku 21. století všichni nosíme stříbrolesklý kov po kapsách v podobě <em>lithium iontových</em> (Li-Ion) baterií chytrých telefonů, tabletů a další elektroniky. V budoucnosti se očekává rostoucí poptávka po lithiu hlavně kvůli boomu elektromobilů a nárůstu podílu obnovitelných zdrojů na produkci elektrické energie. S postupným nahrazením spalovacích motorů elektrickými, počítají v Evropě všichni relevantní hráči – národní vlády, Evropská unie i automobilky. Škoda Auto <a href="https://www.irozhlas.cz/ekonomika/skoda-auto-investice-vyrocni-zprava-firma-elektroauta_1903201132_och">oznámila</a>, že v příštích letech investuje 51,2 miliardy Kč (!) do vývoje elektromobility.</p>
<p>Evropské plány na uhlíkovou neutralitu do roku 2050 také do značné míry vycházejí z předpokladu upouštění od fosilních paliv v osobní dopravě. Tyto záměry nahrávají představě, že lithium je „<em>ropa budoucnosti“</em> – surovina nezbytná pro energetiku a dopravu. Má to ale dva háčky – cena lithia bude závislá na technologickém vývoji, kdy v krajním případě může dojít k nahrazení lithia v bateriích zcela jiným kovem (například <a href="https://interestingengineering.com/new-solid-state-sodium-ion-batteries-could-replace-lithium-ion">sodíkem</a>), a na poměru poptávky a nabídky. Přední světové těžařské společnosti se už nyní kromě lithia <a href="https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/svetovi-tezari-sazeji-na-elektromobilitu-tapou-ale-v-tom-co-maji-dobyvat-1361236">zajímají</a> take o další kovy potřebné k výrobě baterií – kobalt, nikl a platinu. Vyčíslovat předem hodnotu ložiska na Cínovci proto v současnosti není ničím jiným než populistickou hrou některých politiků.</p>
<h2>Německá spolupráce…</h2>
<p>Tahounem na poli zelených technologií mezi státy EU je Německo, které <a href="https://www.cleanenergywire.org/factsheets/germanys-climate-action-plan-2050">vyhlásilo</a> ambiciózní plán docílit uhlíkové neutrality do roku 2050 i bez evropské dohody. Významnou součástí tohoto plánu je přechod na elektromobilitu a schopnost uskladnění energie z obnovitelných zdrojů, na což se Němci koncepčně připravují – v dohledné době má započít těžba lithia na německé straně Krušných hor a firma ACI Systems s podporou Spolkové republiky Německo podepsala dohodu o spolupráci s bolivijskou státní firmou Bolivian Lithium Deposits (YLB). Bolivijské zásoby jsou tak atraktivní, protože se podle průzkumů jedná o druhé největší naleziště lithia na světě a kov je zde přítomen ve slaných povrchových vodách. Jeho zpracování je díky tomu levnější a jednodušší, než v případě hlubinné těžby.</p>
<p>Oba státy se <a href="https://www.mining.com/germany-secures-access-worlds-second-largest-lithium-deposit/">dohodly</a>, že až 80 % vytěženého hydroxidu lithia bude exportováno právě do Německa. Těžba má začít v roce 2022, a v ideálním případě se počítá s produkcí v objemu 40 tisíc tun lithia, každý rok po dobu 70 let. Tato dohoda představuje <em>win-win</em> situaci pro všechny zúčastněné, protože zchudlá Bolívie tím získá stabilní příjem z <em>bílé ropy</em> a Německo si zase zajistí surovinové krytí pro plnění své energetické koncepce. Německá firma ACI Systems <a href="https://www.reuters.com/article/us-germany-bolivia-lithium/germany-secures-access-to-vast-lithium-deposit-in-bolivia-idUSKBN1OB206">uspěla</a> v konkurenci sedmi firem z Číny, Ruska a Kanady, mimojiné díky podpoře německé vlády, která nabídce dodala největší důvěryhodnost. Spolková vláda se také loni <a href="https://www.dw.com/en/germany-to-fund-late-entry-into-battery-cell-production/a-46271028">rozhodla</a> podpořit firmy vyrábějící baterie nové generace státní subvencí ve výši miliardy euro. Odborníci přitom upozorňují, že i tak bude těžké dohnat náskok, který už před Německem má na tomto poli Jižní Korea, Japonsko a Čína.</p>
<h2>… a české vydírání</h2>
<p>Jak se jeví ve světle německého vývoje česká debata o lithiu? Mírně řečeno jako velmi nekoncepční. Během posledních let prošla několika turbulentními zvraty. Noviny nejprve <a href="https://www.lidovky.cz/byznys/energetika/lithium-v-krusnych-horach-neni-zadarmo.A170907_181749_energetika_jho">psaly</a> o „<em>pokladu pod Krušnými Horami za stovky miliard</em>“ a u veřejnosti převládl pocit, že tyto stovky miliard stačí jen zvednout ze země. Následovala již notoricky známá „<em>kauza lithium</em>“, ke které se před parlamentními volbami 2017 vyjádřily zřejmě všechny politické strany. Spustilo ji <em>memorandum o porozumění</em>, ve kterém se konstatovalo, že pokud australská firma European Metals Holding (EMH) bude lithium v Česku těžit, měl by se kov u nás i zpracovávat do finální podoby ve formě baterií. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš však prohlásil, že lithium by měla těžit státní firma Diamo a memorandum s Australany je pro českou stranu nevýhodné. <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/babis-havlicek-musi-vysvetlit-dohodu-o-tezbe-lithia-jinak-mel-odstoupit_1710091415_dbr">Padl</a> dokonce výrok o možném podání trestního oznámení na tehdejšího ministra průmyslu a obchodu za ČSSD Jiřího Havlíčka.</p>
<p>Nejnovější vývoj ale nakonec <a href="https://www.irozhlas.cz/ekonomika/lithium-podcast-klimova-vinohradska-12_1907220600_bar">ukazuje</a> jiným směrem než ke státní firmě Diamo. O těžbu se totiž začala zajíma skupina ČEZ prostřednictvím své dceřinné společnosti Severočeské doly. Energetický gigant se <a href="https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/lithium-prilakalo-i-cez-cinoveckemu-tezari-pujci-desitky-milionu-mozna-koupi-i-podil-1360647">rozhodl</a> poskytnout EMH půjčku ve výši 2 miliony eur, kterou si buď nechá vrátit, nebo ji promění na akciovou účast. Podle generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše je ve hře dokonce navýšení kapitálové účasti na majoritní podíl. Ze strany EMH a její dceřinné společnosti Geomet se zřejmě jedná o snahu zajistit si účast českého státu na projektu, aby tak zahájení těžby bylo i v jeho <a href="https://www.irozhlas.cz/ekonomika/cez-ehm-lithium-cinovec-krusne-hory-tezba-european-metals-holdings_1907160939_och">finančním zájm</a>u. Možné benefity pro ČEZ zase vyplývají z potenciálu lithia při výrobě velkokapacitních baterií pro ukládání energie. Narozdíl od sousedního Německa jsme ovšem k celkem logickému cíli, to je spolupráci státu na těžbě, dospěli metodou nátlaku a populistických kampaní, což mimojiné vede k technologickému zaostávání za asijskými tygry. Způsob vyjednávání s australskou EMH nás navíc z hlediska investiční pověsti posouvá daleko na východ, kde se na zahraniční investory hledí apriori s nedůvěrou.</p>
<h2>Zahozený poklad</h2>
<p>Jaké bude mít příběh o těžbě lithia v Česku vyústění? Kvůli populistům zaznívá z České republiky vzkaz, že v případě zájmu o strategické a dlouhodobé investice si musíte nejprve vybudovat politické předmostí, abyste nebyl obviněn ze snahy o krádež národního majetku. Společnost EMH se provinila jen tím, že rozjížděla byznys v ČR před volbami a těžba lithia se některým hodila jako klacek na politické oponenty.</p>
<p>Pokud se podaří dohnat zameškaný čas a težba začne kolem roku 2022, jak bylo původně v plánu, měla by již cena lithia jít opět nahoru. Zhodnocení českých lithiových zásob ale závisí na naší schopnosti lithium vytěžit a zpracovat. Jakékoliv mávání čísly a grafy na papíře nepřináší ekonomice vůbec nic. Významný příspěvek do státního rozpočtu a vytvoření několika tisíc pracovních míst budou možné pouze tehdy, pokud se český stát rozhodne pro spolupráci a podporu, nikoliv pro permanentní konflikt a vydírání. Občanům ČR tak nezbývá než vyvíjet tlak na odpovědné představitele, aby místo laciného populismu prokázali své skutečné diplomatické a obchodnické schopnosti. A dokázali pro Českou republiku vyjednat důstojné partnerství, které bude výhodné pro obě strany. Jinak je možné, že „poklad pod Krušnými horami“ ztratí svou hodnotu stejně rychle, jako ji nabyl.</p>
<p><strong><em>Co je to lithium?</em></strong><em> (Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu)</em></p>
<p>Lithium (Li) je stříbrolesklý a velice reaktivní kov vyskytující se ve formě sloučenin s různým obsahem lithia. Lithiové minerály včetně cinvalditu vyskytujícím se v cínoveckém ložisku obsahují poměrně nízké procento lithia. Kromě elektroprůmyslu se využívá také v také ve sklářství, při výrobě polymerů nebo ve farmacii.</p>
<p><strong><em>Světové zásoby lithia</em></strong><em> (Zdroj: U.S. Geological Survey</em><em>)</em></p>
<ol>
<li>Argentina (14,8 milionů tun)</li>
<li>Bolívie (9 milionů tun)</li>
<li>Čile (8,5 milionů tun)</li>
<li>Austrálie (7,7 milionů tun)</li>
<li>Čína (4,5 milionů tun)</li>
<li>Kanada (2 miliony tun)</li>
<li>Mexiko, (1,7 milionů tun)</li>
<li>Česko (1,3 milionů tun)</li>
<li>Demokratická republika Kongo (1 milion tun)</li>
<li>Rusko (1 milion tun)</li>
<li>Srbsko (1 milion tun)</li>
</ol>
