Korejský jaderný program - historie, současnost a potenciál pro ČR

Jedním z možných reaktorů, které by mohly být využity při výstavbě jaderných bloků u nás, jsou jihokorejské modely. Proto je zajímavé si připomenout historii i současný stav jaderné energetiky v této zemi. A její potenciál pro vývoz jaderných technologií.

V posledních letech je střední koeficient využití korejských jaderných bloků přes 95 %, což jsou jedny z nejlepších čísel na světě. Zatím poměrně úspěšně probíhá výstavba korejských bloků III. generace ve Spojených arabských emirátech. Zde je značnou výzvou, že v této zemi začíná jaderná energetika, využití jaderných technologií, jaderný dozor a vzdělávání v této oblasti prakticky z nuly. To je také jedním z hlavních důvodů zpoždění, které se v poslední době objevují.

Historie jihokorejské jaderné energetiky

Jižní Korea trpí nedostatkem fosilních paliv. Navíc je musí dovážet. To byl důvod, proč už na přelomu padesátých a šedesátých let začala s rozvojem mírového využití jaderné energie. V roce 1962 se rozběhla štěpná reakce u prvního malého korejské výzkumného reaktoru. První jaderný energetický blok se začal budovat v elektrárně Kori na začátku sedmdesátých let Jednalo se o tlakovodní reaktor firmy Westinghouse. Dokončen byl v roce 1977 a do komerčního provozu byl uveden v roce 1978. Snaha o soběstačnost a omezení dovozu energetických surovin vedla k rychlému rozvoji tohoto odvětví. Na začátku osmdesátých let tak bylo ve výstavbě a rychle se dokončovalo sedm dalších bloků. Jednalo se o modely firem Westinghouse a Framatome. Na základě získaných zkušeností začali v Jižní Koreji pracovat na vlastním modelu reaktoru.

Dva reaktory založené na americkém projektu System 80+ s velkým podílem domácích firem a vývoje byly postaveny jako bloky Hanbit 3 a 4 (dříve se elektrárna jmenovala Yonggwang) s elektrickým výkonem okolo 990 MWe. Byl to začátek cesty k vývoji standardního korejského reaktoru II. generace OPR-1000 (Optimum Power Reactor 1000 MWe), kterých se od konce devadesátých let do roku 2015 dokončilo deset. Celkově tak bylo domácích reaktorů druhé generace uvedeno do provozu dvanáct. V osmdesátých a devadesátých letech se v elektrárně Wolsong navíc vybudovaly čtyři kanadské těžkovodní reaktory CANDU.

Získané zkušenosti s reaktory II. generace umožnily rychlý rozvoj jaderného průmyslu koncentrovaného hlavně do korporace Doosan a vývoj domácího reaktoru III. generace APR1400 s elektrickým výkonem 1400 MWe. První dva reaktory tohoto typu se vybudovaly v elektrárně Shin Kori jako bloky 3 a 4. Reaktor Shin Kori 3 obdržel licenci na výstavbu v dubnu 2008. Betonáž jeho jaderného ostrova, což bývá považováno za oficiální zahájení výstavby, začala v srpnu 2009. U Shin Kori 4 to bylo srpnu 2009. Právě Shin Kori 3 byl v roce 2016 prvním reaktorem tohoto typu, který zahájil komerční provoz. Kvůli zdržení způsobenému problémy s certifikací kabelů a nutností jejich testů a výměny to bylo zhruba o tři roky později, než se plánovalo.

Do bloku Shin Kori 4 bylo palivo zavezeno v únoru a 19. dubna 2019 se u něj rozběhla štěpná řetězová reakce. Dne 22. dubna pak začal dodávat elektřinu do sítě. Po zprovoznění tohoto reaktoru a odstavení dvou nejstarších Kori 1 a Wolsong 1 tak v současné době funguje v Jižní Koreji 24 reaktorů s celkovým výkonem 23,2 GWe.

Těsně před dokončením jsou další dva bloky AP1400 Shin Hanul 1 a 2. Jejich výstavba byla oficiálně zahájena v červenci 2012 a červnu 2013 a dokončení se čeká v tomto a příštím roce. Ve výstavbě jsou pak další dva bloky Shin Kori 5 a 6. Jejich budování začalo v dubnu 2017 a září 2018, dokončení se plánuje v letech 2022 a 2023.

První významný úspěch v zahraničí

První významný úspěch v zahraničí zaznamenal dodavatel z Jižní Koreje v soutěži o zakázku ve Spojených arabských emirátech. Přihlášeny byly ještě francouzský blok EPR a varný reaktor ABWR japonské firmy GE-Hitachi V prosinci 2009 dostala firma KEPCO zakázku na výstavbu čtyř těchto bloků v elektrárně Barakah, která se nachází v severozápadním cípu Spojených arabských emirátů nedaleko Kataru. Výkopové práce na budoucím staveništi byly zahájeny 14. března 2011 a výstavba prvního bloku pak 18. července 2012. Betonáže jaderného ostrova u dalších bloků byly zahájeny postupně v květnu 2013, září 2014 a září 2015. Budování prvního bloku bylo dokončeno v březnu 2018. Ovšem zavezení paliva a zprovoznění bloku se odložilo.

Zde se projevuje skutečnost, že Spojené arabské emiráty začínají s jadernou energetikou úplně od nuly. Bylo třeba vytvořit spolehlivý nezávislý úřad pro jadernou bezpečnost FANR (Federal Authority of Nuclear Regulation) a vycvičit je potřeba veškerý budoucí personál jaderné elektrárny, tedy hlavně operátory samotných reaktorů. A právě nutnost zajištění výcviku a spolehlivé ověření kvality a sehranosti budoucího personálu je jednou z hlavních příčin zdržení zahájení provozu. V současné době se předpokládá spuštění prvního bloku na začátku roku 2020.

Druhý blok se blíží úplnému dokončení a u třetího byly dokončeny studené hydrozkoušky. I u čtvrtého bloku byly dokončeny všechny betonáže a instalace veškerých těžkých komponent. Celková míra dokončení celé elektrárny už překročila 90 %. V polovině roku 2017 byly objeveny trhliny v betonu u druhého a třetího bloku, které bylo potřeba opravit. Nemělo by to však mít dopady na termíny dokončování stavby.

Vyhlášení odchodu od jádra

V květnu 2017 se k moci dostal prezident Mun Če-in, který vyhlásil odchod Jižní Koreje od jaderné energetiky. Prvním krokem bylo zrušení případného prodloužení operačního provozu reaktorů přes 40 let. Nejstarší reaktor Kori 1 tak byl odstaven v červnu 2017. Druhým odstaveným reaktorem se stal nejstarší blok CANDU Wolsong 1, který byl uveden do provozu v roce 1983. V červnu 2018 se firma rozhodla po odstávce v květnu 2018 už reaktor znovu nespouštět. Další blok, který dosáhne 40 let svého provozu, bude až v roce 2023 blok Kori 2. Na změnu rozhodnutí o neprodlužování provozu přes 40 let tak je ještě dost času.

Prezident zároveň vyhlásil, že se nebudou stavět nové reaktory. Pozastaveny byly i práce na reaktorech Shin Kori 5 a 6, které byly na začátku. V tomto případě však byla sestavena veřejná komise složená ze 471 náhodně vládou vybraných obyvatel. Ta po několikaměsíční debatě hlasováním rozhodla o pokračování stavby. Pozastaveny však byly práce na přípravě stavby reaktorů Shin Hanul 3 a 4 a úplně zrušena příprava projektu nové elektrárny Cheonji.

Jak bylo zmíněno, nemá Jižní Korea zásoby fosilních zdrojů. Uhlí i zemní plyn musí dovážet zpoza moře. Jde o poloostrov a nemá možnost elektřinu importovat nebo spoléhat na pomoc při regulaci. Rozloha Jižní Koreje je pouze o pětinu větší než rozloha České republiky, má však pětkrát více obyvatel. Navíc je vnitrozemí značně hornaté. Je tam tak velmi vysoká hustota obydlených území. Míst vhodných pro umístění obnovitelných zdrojů je tak značně omezené množství. Zvláště, když část pobřeží velice rychle klesá do hloubky a není vhodná pro mořské větrné parky. V roce 2017 bylo z uhlí vyrobeno 43,2 % elektřiny, z plynu 20,8 % a mazutu téměř 3 %. Fosilní zdroje tak produkovaly téměř 67 % elektřiny. Jádro pak dodalo 27,5 % elektřiny a obnovitelné zdroje okolo 6 %. Pokud se opravdu bude Jižní Korea reálně snažit snížit svoji závislost na fosilních zdrojích, je těžké si představit, že by toho mohla dosáhnout bez dalšího rozvoje jaderné energetiky. Alespoň podle mého názoru, bude tak tato průmyslová země nucena své rozhodnutí o vystoupení z jádra změnit.

Reaktor APR-1400

Reaktor APR-1400 je pokročilý tlakovodní reaktor s tepelným výkonem 4000 MWt. Využívá se jedna turbína s jedním vysokotlakým a třemi nízkotlakými díly s počtem otáček 1800 za minutu. Dosahuje se hrubý elektrickým výkonem 1455 MWe. Čistý elektrický výkon je tak okolo 1400 MWe. Odpovídající účinnost 35,1 %. Projektovaný koeficient roční využitelnosti by měl přesahovat 90 % a minimální doba provozování 60 let. Standardní doba mezi výměnami paliva by měla být 18 měsíců.

Při vývoji nového reaktoru se vycházelo ze zkušeností získaných s reaktory OPR-1000. Vzhledem k tomu, že se vycházelo z amerického systému 80+, je zde řada podobností i s reaktorem firmy Westinghouse AP1000. Primární okruh má dva chladící okruhy. Typické jsou dva velké parogenerátory, každý napájený dvěma cirkulačními čerpadly. Tlak v primárním okruhu je 15,5 MPa. Teplota chladiva na vstupu do reaktoru 290,6˚C a na výstupu z reaktoru 323,9 ˚C.

Počet palivových souborů v aktivní zóně je 241. Každý z nich má 236 palivových proutků. Využívá se oxid uraničitý s průměrným obohacením 4,09 %. Bez větších modifikací lze využít až 33 % zóny ze směsného paliva MOX.
Reaktor počítá i s využitím pro regulaci, dovoluje využívat během dne změnu výkonu ze 100 % až na 50 %. Umožňuje změny výkonu o 5 % výkonu za minutu. Reaktor tak lze poměrně dobře využívat i k regulaci.

Stejně jako další reaktory III. generace má reaktor posílené pasivní bezpečnostní prvky a dokáže se vypořádat i s nadprojektovými haváriemi, při kterých dojde k tavení aktivní zóny. Dosavadní postavené reaktory AP1400 nemají lapač aktivní zóny, jeho funkci plní zaplavení šachty reaktoru vodou. Kontejnment má jednu stěnu, má však větší tloušťku a další prvky bezpečnostního systému nahrazují ochranné funkce dvojitou stěnu u jiných modelů.

Je připraven vylepšený model APR+, který se měl poprvé stavět v nové elektrárně Cheonji. Plán této stavby však byl zrušen. Je tak otázka, kde a kdy se pokročilejší varianta realizuje.

Pracuje se i na modifikovaném projektu APR1000 s nižším výkonem, který by mohl být atraktivní právě pro Česko. Jednalo by se o modifikovaný APR1400 přeškálovaný na nižší výkon.

Velmi důležité je, že i s pomocí českých firem získal reaktor APR1400 certifikaci EUR (European User Requirements). Stejně tak před nedávnem získal licenci pro výstavbu v USA. Tím se značně zvýšila šance získat zakázky ve vyspělém světě.

Prohlídka elektráren s bloky APR1400 a korejských jaderných pracovišť

Na poslední týden března jsem byl pozván spolu s kolegy, kteří se věnují vzdělávání odborníků v jaderných oborech v Česku, na prohlídku jaderných technologií z Jižní Koreje. Společně se mnou se akce zúčastnili děkan FJFI ČVUT Igor Jex, kolegyně Jana Jiřičková z Fakulty elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni a kolegové Václav Dostál z Fakulty strojní ČVUT a Kamil Števanka z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno.

Nejdříve jsme navštívili jadernou elektrárnu Barakah v Sjednocených arabských emirátech. Byl jsem v Temelíně také těsně před dokončením a v té době je nejlepší příležitost si jej od sklepa na půdu prohlédnout, dostat se do kontejnmentu k reaktorové nádobě a dalších prostor, které jsou už při normálním provozu těžko přístupné. Elektrárna Barakah je v podobném stádiu, proto jsem se na její prohlídku moc těšil. A opravdu jsem nebyl zklamán. Blok 1, na který nás organizátoři zavedli, je už úplně dokončen a čeká na povolení k zavezení paliva. Průvodci se nám opravdu snažili ukázat co nejvíce. Podrobně jsme si mohli prohlédnout vnitřek kontejnmentu, strojovnu i velín reaktoru. Velín se v současné době využívá pro trénink budoucích operátorů. I v době naši návštěvy se tam osádka mladých mužů připravovala na svou budoucí práci. Vedle velínu byla odpočinková místnost, kde u kávy čekala na svůj čas následující osádka. Zajímavé bylo, že to byly dámy zahalené podle místního zvyku.

Kromě velínu prvního bloku jsme se mohli podívat i do simulátoru, který je jeho přesnou kopií a kde lze trénovat všemožné havarijní situace. Provázel nás zde Kanaďan, který se na vývoji simulátorů podílí už dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že v Emirátech začínaly od nuly, musela sem většina zkušených odborníků pro začátek a výcvik místních přijet ze zahraničí. Veškerá komunikace při provozu elektrárny probíhá a bude i v budoucnu čistě v angličtině. Právě kontrola a ověření, zda jsou všichni místní i zahraniční pracovníci na vzniklé podmínky připraveni, je jednou z podmínek udělení licence pro provoz.

Zajímavý byl i oběd, který se uskutečnil v místní kantýně v době, kdy zde bylo plno pracovníků, kteří se na stavbě podílejí. Jelikož je většina z Koreje, podávají se korejská jídla, aby zde měli připomínku domova. To vzhledem k jejich velmi náročné pracovní misi v pouštních podmínkách považuji za hodně důležité. A musím uznat, že oběd byl výborný. Jedinou šmouhou na celé návštěvě elektrárny byl prach v atmosféře po písečné bouři z předchozího dne. Uvnitř elektrárny jsme z pochopitelných důvodů nesměli fotit. A fotky z dálky, kde už omezení nebyla, poznamenal prašný zákal.

Další den jsme se pak přesunuli do jihokorejského Soulu. Ten je na severozápadě země blízko hranic se Severní Koreou. Elektrárny Kori a Shin Kori jsou naopak na jihovýchodním pobřeží, kam jsme dojeli vlakem, který se řítil rychlostí i přes 300 km/h. Než jsme se dostali na elektrárnu, prohlédli jsme si továrnu Doosan. Hned u vstupu nás přivítala vrtule z větrné turbíny, které se zde až do výkonu 3 MW vyrábějí také. Zde jsme navštívili kovárnu, kde pracuje jeden z největších kovacích lisů, který byl přivezen ze Škody Plzeň. Mohli jsme jej vidět přímo v akci. Odtud jsme zamířili do obrovské haly určené právě hlavně pro jadernou část, kde byl velký počet turbín v různém stupni rozpracovanosti a různé části reaktorové nádoby. Byly zde i klikové hřídele pro velké lodě. Obrovskou výhodou továrny je vlastní přístav kde pracuje dvojice jeřábu, každý s nosností 800 tun, které tak dokáží naložit na loď i komponentu s celkovou hmotností 1600 tun.

V elektrárně Shin Kori je možné vidět všechna stádia výstavby reaktoru AP1400. Blok Shin Kori 3 už běží více než dva roky, do bloku Shin Kori 4 bylo v té době zavezeno palivo a chystal se ke spuštění. Bloky Shin Kori 5 a 6 jsou pak v různém stupni rozestavěnosti. Nejdříve jsme se tak podívali právě na staveniště budovaných reaktorů. U obou v současné době postupně rostou stěny kontejnmentu. Přitom se využívá jeden z největších jeřábů na světě, který dokáže zvednout až 2100 tun. Ruch na staveništi ukazuje, že tyto reaktory by měly být dokončeny v první polovině dvacátých let.

Poté jsme se podívali na blok Shin Kori 4, do kterého již bylo zavezeno palivo. Reaktor se tak připravoval k rozběhnutí štěpné řetězové reakci. Zde jsme se mohli podívat do velínu i strojovny. Jako poslední jsme si prošli blok APR1400, který již více než dva roky dodává elektřinu do sítě. Mohli jsme se podívat také na bazén s vyhořelým palivem s typicky modravým čerenkovovským světlem produkovaným elektrony z rozpadu beta pohybujícími se rychlostí vyšší, než je rychlost světla ve vodě.

Přímo u elektrárny je universita KINGS (KEPCO International Nuclear Graduate School), která se zaměřuje na zvýšení kvalifikace pracovníků hlavně v jaderné energetice. Má tedy pouze magisterský stupeň vzdělávání. Zde se diskutovalo o možnostech spolupráce českých vysoký škol zajišťujících vzdělávání v jaderných oborech s touto univerzitou. Setkali jsme se také s prvními dvěma studenty z Česka, kteří zde jsou na semestrálním pobytu. Šlo o studenty z Vysokého učení technického v Brně.

Velice zajímavá byla návštěva nového úložiště nízko a středně radioaktivního odpadu WLDC (Wolseong Low and Intermediate Level Radioactive waste Disposal Center) korejské agentury pro nakládání s radioaktivním odpadem KORAD. Jde o odpad z nemocnic, průmyslu, zemědělství a výzkumu. Radioaktivita má omezený poločas rozpadu desítky až stovky let. Středněaktivní odpad sice potřebuje uložit do podzemního úložiště, ale za relativně krátkou dobu se jeho aktivita dostane na úroveň hornin s přírodní radioaktivitou. Místo pro uložení bylo vybráno v roce 2005. Samotné budování první fáze projektu, což je podzemí úložiště ze šesti sily pro 100 000 sudů s radioaktivním odpadem, se začalo v roce 2007. V roce 2010 zde byly dopraveny první sudy s radioaktivním odpadem. Příchozí odpad je třeba zkontrolovat a pro uložení připravit. První kontejnery se sudy byly zavezeny do sila v roce 2015, kdy byla první fáze dokončena. Samotný kopec, ve kterém je vstup do podzemního úložiště, připomínal zelení a velkým počtem kvetoucích sakur spíše krásný park.

Velkým problémem je v současné době blokování dopravy radioaktivního odpadu ze zařízení, kde vznikají, do úložiště aktivisty. Organizace KORAD se velmi snaží oslovovat veřejnost nejen v návštěvnickém centru. Je tak s podivem, že ve svých propagačních materiálech nezdůrazňují existenci přírodní radioaktivity a její srovnání s aktivitou nízko a středně radioaktivního odpadu. A hlavně fakt, že velká část tohoto odpadu pochází z lékařské diagnostiky s využitím radionuklidů a terapie pomocí ozařování. Pokud tedy někdo požaduje, aby se umělá radioaktivita neprodukovala, musel by se zříci třeba efektivního léčení rakoviny pomocí protonové terapie.

Na závěr našeho pobytu v Jižní Koreji jsme měli možnost nahlédnout do velínu hlavní centrály firmy KHNP, která zajišťuje podporu provozu jaderných a vodních zdrojů této firmy. Zde funguje i podpora pro elektrárny v případě problémů. Jsou zde velmi zkušení operátoři s dlouholetou praxí na elektrárnách, kteří jsou v případě potřeby k dispozici pro konzultace a radu kolegům na konkrétních elektrárnách.

Celá týdenní akce byla perfektně zorganizována a umožnila si udělat komplexní představu o rozvoji jaderných technologií v Jižní Koreji a potenciálu možné spolupráce.

Jižní Korea jako potenciální dodavatel pro Českou republiku

Existuje šest potenciálních jaderných reaktorů pro Česko. Ruský reaktor VVER1200 firmy ROSATOM, francouzský reaktor EPR firmy EDF, případně reaktor ATMEA firem EDF a Mitsubishi Heavy Industries, americký reaktorem AP1000 firmy Westinghouse, čínský reaktorem HPR1000 a korejský reaktorem APR1400 nebo jeho menší modifikaci od firmy KEPCO. Vždy jde o reaktor III. generace, který z obecných bezpečnostních hledisek splňuje naše požadavky. Při výběru a posuzování jednotlivých variant se budou podrobně posuzovat bezpečnostní, ekonomická a i geopolitická hlediska. Každý ze zmíněných dodavatelů má v tomto směru své silné i slabé stránky.

Velmi silnou stránkou reaktoru APR1400 je existence několika referenčních bloků v Jižní Koreji i zahraničí a rychlý i relativně bezproblémový průběh jejich výstavby. Pokud se v nejbližší době podaří spustit alespoň první blok ve Spojených arabských emirátech, ještě více se zvýrazní. Výhodou může být také už jistá zakotvenost korejských investorů a průmyslu v Česku. Korejská firma Doosan koupila část Škody Plzeň, takže jednou z firem, která by se mohla podílet na budování nových bloků v Dukovanech a Temelíně je Doosan Škoda Power. Potenciál a snaha v oblasti co největšího zapojení českého průmyslu do stavby bloků v Česku a následných aktivit dodavatele v zahraničí budou jedním z důležitých faktorů jeho výběru. Z geopolitického hlediska by dodavatel z Jižní Koreje mohl být méně kontroverzní, než případná dodávka z Ruska nebo Číny.

Naopak slabinou je to, že blok 1400 MWe je až příliš velký pro velikost české ekonomiky a potřeby naší elektrické sítě. Výhodnější by byl menší blok. Problém by velikost mohla dělat i při dopravě. V tomto směru by mohla být řešením zmenšená varianta tohoto reaktoru o výkonu 1000 MWe. O ní se uvažuje, i když je otázkou, v jakém stádiu je příprava takového projektu. Otazníkem také zůstává, jestli by se jako referenční bloky pro tuto variantu mohly považovat realizované bloky APR1400. Dosavadní reaktory APR1400 nemají dvojitou stěnu kontejnmentu, což bylo v Evropě pociťováno jako nedostatek. Tato nevýhoda je do značné míry kompenzována již zmíněným získáním evropské licence EUR (European Utility Requirements) pro modifikovanou verzi tohoto reaktoru v roce 2017. V dubnu letošního roku pak byl certifikován americkým regulačním úřadem NRC pro využití v USA.

Jižní Korea by mohla své šance značně zvýšit, kdyby se snažila nabídnout své jaderné technologie a jednat s potenciálními zákazníky koordinovaně v celé střední Evropě. Evropskými centrálními orgány je vyvíjen stále větší tlak na Polsko, aby nahradilo své uhelné bloky. A jednou z reálných možností masivnější náhrady je právě jádro. Polsko tak o stavbě jaderných elektráren stále více uvažuje. Zatím nepřistoupilo k reálným krokům při přípravě výstavby a výběru dodavatele, dokončuje pouze výběr místa pro první jadernou elektrárnu. Vzhledem k velikosti Polska bude potřeba větší počet bloků a velikost reaktorů není na závadu. A to ani při dopravě, protože polské jaderné elektrárny budou většinou na břehu moře. Také Slovensko bude muset nahradit, podobně jako u nás v Dukovanech, reaktory v Jaslovských Bohunicích. V případě komplexního společného přístupu a hromadnější nabídky by bylo možné předložit lepší cenu. Také by bylo účelné efektivně lokalizovat velkou část potřebné produkce komponent v regionu. Pro Česko, které má s jadernou energetikou značné zkušenosti a řadu firem s potenciálem v této oblasti, by to mohlo být významnou příležitostí. V souvislostí se zapojením Polska by šance pro Jižní Koreu vzrostly i z toho důvodu, že Polsko z geopolitických důvodů jen velmi těžko využije reaktory ruské.

Závěr

Jižní Korea dokázala během relativně krátké doby přejít od nákupu jaderných bloků na klíč k vlastnímu modelu reaktoru a v současnosti má svůj reaktor III. generace. Dokázala tyto bloky postavit nejen v Jižní Koreji, ale i v zahraničí. Současná technologická úroveň korejského průmyslu je v této oblasti na vysoké úrovni. Jistým hendikepem se stal protijaderný postoj prezidenta a části politických elit. Přesto má stále velký potenciál pro vývoz jaderných technologií a spolupráci v této oblasti. Z hlediska Česka má nabídka korejského reaktoru řadu výhod, největší je dosavadní velmi dobrý průběh výstavby bloků v Jižní Koreji a Spojených arabských emirátech. Pochopitelně jsou zde i slabiny, které byli rozebírány v předchozí části.

Podle mého názoru je však spolupráce v této oblasti mezi oběma zeměmi velmi výhodná, ať už bude vybrán libovolný dodavatel bloků pro Česko. Při současné globalizaci je využívána při každé stavbě široká škála různých subdodavatelů. Pokud Evropa bude myslet vážně cestu k nízkým emisím a náhradě fosilních paliv, bez intenzivního využívání jaderných zdrojů se neobejde. V současné době je potenciál a hlavně ten lidský u všech potenciálních dodavatelů a subdodavatelů značně omezený a bude potřeba využít veškeré možnosti spolupráce a synergií mezi nimi. Přehled potenciálu Jižní Koreje jsem se snažil ukázat, na další možné dodavatele jaderných technologií se podíváme někdy příště.

Podrobný přehled vývoje jaderné energetiky v roce 2018 i s odkazy na předchozí části shrnující vývoj v minulých letech je zde, přehled současných reaktorů III. generace je zde, zde a zde. Porovnání finančních nároků u různých typů zdrojů elektřiny je zde.

Poděkování: Dovolil bych si zde poděkovat všem korejským organizátorům naší prohlídky jaderných elektráren Barakah a Shin Kori, továrny Doosan, Univerzity KINGS, úložiště slabě a středně aktivního odpadu organizace KORAD a centrály KHNP. Oceňuji zvláště perfektní organizaci, maximální snahu ukázat co nejvíce a zodpovědět každou otázku.

Psáno pro servery oEnergetice a Osel.

Úvodní fotografie: První korejské jaderné bloky, zprava Kori 1 a 2 (zdroj Igor Jex).