Může být shoda na energetické koncepci v Česku?

DomůNázoryMůže být shoda na energetické koncepci v Česku?

Stále více se blíží zlomové období z hlediska energetiky v našem regionu i celé Evropě. Je tak stále důležitější, aby se v Česku přistoupilo k radikálnějším krokům, které by umožnily přechod a modernizaci naší energetiky. Je však vidět, že se zatím nedaří nalézt shodu a realizovat potřebné konkrétní kroky.

V poslední době se však zdá, že se začíná objevovat určitá širší vůle ke kompromisu a shodě. Příkladem můžou být materiály Stínové uhelné komise k jaderné energetice. Tato je dominantně tvořena reprezentanty protijaderně nastavených environmentálních aktivistických skupin. Přesto je k možnému využití jaderné energie při přechodu k nízkoemisní energetice v Česku poměrně velmi vstřícná. Je pochopitelně otázkou, do jaké míry návrh reprezentuje shodu komise a do jaké míry jde o názor daného jejího člena. Přesto by to mohlo znamenat určitý posun v prioritách a ochotu k hledání kompromisu s cílem reálného posunu na cestě k dosažení snížení emisí.

Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner).
Podaří se najít shodu na finančním modelu pro podporu obnovitelných zdrojů? (Foto Vladimír Wagner).

Na čem by nejspíše mohla panovat shoda

Proto bych se pokusil formulovat základní mantinely, které ohraničují budoucí cestu energetiky u nás a mohly by být v Česku základem širší shody. Jde o těchto několik důležitých faktů.

Je nesporné, že Česko a celá Evropa odejde od uhlí a s největší pravděpodobností bude stále větší tlak na odchod i od dalších fosilních zdrojů a prosazování snížení emisí oxidu uhličitého. Je tak třeba počítat například s růstem ceny emisních povolenek v Evropské unii a zavádění dalších nástrojů pro omezování emisí oxidu uhličitého.

Česká republika tak musí zvýšit podíl nízkoemisních zdrojů ve svém energetickém mixu. Nemá větrné pobřeží a její geografická poloha a poměrně vysoká hustota osídlení omezuje možnosti využití většiny obnovitelných zdrojů. Musí tak vytvořit rozmanitý energetický mix a nemůže spoléhat na nějaký dominující zdroj, kterým může být voda v Rakousku či Švédsku, vítr v Dánsku, Německu a Velké Británii nebo slunce ve Španělsku a Itálii.

V Česku i Evropě bude sílit tlak na elektrifikaci dopravy i dalších oblastí a zároveň lze čekat tlak na úspory a zvýšení efektivity využití energií. Dopady těchto trendů lze těžko odhadnout, takže budoucí vývoj spotřeby energií u nás lze jen těžko předvídat.

Česká republika je silně zapojena do energetické sítě v regionu a dominantně ovlivňována energetickou koncepcí Německa. Je tak vhodnější, aby energetický mix Česka německý doplňoval, než aby jej kopíroval. V době, kdy budou v Německu přebytky ve výrobě elektřiny, bude i u nás tato komodita laciná.

Shoda nejspíše panuje i v tom, že by bylo dobré nevyvážet fosilní elektřinu. Prioritně pak omezovat výrobu a vývoz té uhelné. Zároveň by však nemělo neuvážené zavírání energetických zdrojů a snížení produkce elektřiny ohrozit dostupnost a cenu elektřiny pro náš průmysl a obyvatelstvo. V Česku je životní úroveň značně závislá na průmyslu a případné zhoršení dostupnosti elektřiny a významné zvýšení její ceny by mohlo mít i dramatické sociální dopady.

V energetice probíhají současně na jedné straně cesta k stále větší centralizaci, na druhé pak se do energetické sítě zapojuje stále větší počet malých decentralizovaných zdrojů. Příkladem toho prvního trendu jsou například velké větrné farmy na severu Evropy, které vyrábí elektřinu pro spotřebitelé ve vzdálenostech mnoha stovek kilometrů. Vede to k nutnosti budovat velmi dlouhá vedení velmi vysokého napětí pro výkony v řádu gigawattů. Že nejde o jednoduchou záležitost, se přesvědčuje Německo, které chce nahradit jaderné a uhelné zdroje v Bavorsku z velké části právě větrnou energii ze severu. Druhý trend je symbolizován například stále větším počtem fotovoltaických zdrojů na střechách budov a nutností tyto fluktuující zdroje řídit v prostředí rychlých změn výroby a spotřeby konkrétních malých výrobců a spotřebitelů pomocí inteligentní sítě.

Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KEPCO, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner).
Najde se shoda na realizaci výběru dodavatele nového bloku pro Dukovany? Jedním z možných kandidátů je korejská firma KHNP, která dokončuje své bloky ve Spojených arabských emirátech (foto Vladimír Wagner).

Na čem shoda nepanuje

Na bodech formulovaných v předchozích bodech se většina odborníků i veřejnosti pravděpodobně shodne. Na druhé stráně jsou mezi odborníky i ve veřejnosti rozdílné názory na to, které konkrétní nízkoemisní zdroje nahradí odstavované uhelné a stárnoucí zdroje jiného typu. Stejně tak není shoda na tom, k jakému podílu centralizované a decentralizované energetiky by bylo vhodné dospět. Není shoda ani na tom, jak rychle a jakou formou by mělo proběhnout uzavírání uhelných bloků a odchod od ostatních fosilních zdrojů.

Možnosti využití fotovoltaiky i větru velice silně závisí na pokroku v oblasti ukládání energie a pokroku v zavádění chytrých prvků do energetiky. Stejně tak může ovlivnit míru budoucího využití jaderné energie hlavně v decentralizované podobě pokrok v oblasti malých modulárních reaktorů. Je tak jasné, že budoucí technologický průlom v některé ze zmíněných oblastí může přinést i značnou výhodu pro danou energetickou oblast. Bylo by tak dobré, aby případný průlom mohla česká energetika využít. Ovšem na tom, kdy a jaké takové technologické průlomy se uskuteční shoda nepanuje.

Shoda nepanuje ani v tom, jak rychle a jakým způsobem by mělo probíhat odstavování uhelných bloků a jak a jak dlouho by se měly využívat ostatní fosilní zdroje, zvláště plynové. Ještě složitější otázkou s řadou různých názorů je transformace technologií zajišťujících teplo nejen pro domácnosti, hlavně v oblasti centrálních zdrojů tepla.

Co by se mohlo a mělo vyřešit na cestě k nízkoemisnímu mixu

V oblasti jaderných zdrojů probíhá po dokončení dvou bloků v Temelíně v přípravě nových zdrojů dlouhodobé přešlapování. Po zrušení tendru na dostavbu Temelína je shoda v tom, že případné další bloky by se nejdříve měly stavět v Dukovanech. Zde by se totiž měla postupně připravovat náhrada stávajících bloků. Je poměrně vysoká shoda na tom, že by se současné dukovanské bloky měly provozovat celkově padesát nebo dokonce šedesát let. Přesto však je třeba počítat s tím, že by se mělo už nyní pracovat na jejich náhradě.

Je třeba najít způsob financování, vybrat dodavatele a stavbu realizovat. Česko má v jaderné energetice dlouhodobou tradici a je zde řada firem, které jsou do budování jaderných technologií zapojeny. Přesto je však otázka, jak se podaří překlenout dlouhou mezeru a jestli budeme schopni realizovat první nový blok u nás po dlouhé době. Právě výstavba jednoho nového bloku v Dukovanech by mohla ukázat, jaké schopnosti v jaderné energetice máme. Pokud bude realizace výstavby nového bloku probíhat úspěšně, bude možné na základě získaných zkušeností přistoupit i k výstavbě dalších v Dukovanech a Temelíně. Na základě získaných zkušeností pak třeba ve vzdálenější budoucnosti využít případný technologický průlom v oblasti malých modulárních reaktorů.

V oblasti větrných zdrojů zůstává dlouhodobá stagnace, kdy hlavně kvůli odporu místních komunit se nové větrné turbíny téměř vůbec nestaví. Po velkém boomu v letech 2009 a 2010 je i v oblasti fotovoltaických elektráren u nás dlouhodobá stagnace. I zde je třeba najít vhodný model financování a ukázat, jaký potenciál v této oblasti reálně máme. Na základě prvních realizovaných projektů a zkušeností s nimi pak bude možné podíl těchto zdrojů zvyšovat.

Je také třeba najít efektivní způsob podpory možností ukládání energie a chytrého řízení sítě. Jisté možnosti jsou už i v současném systému a lze je zapojit i v době, kdy zde ještě nebudou nové jaderné bloky nebo větší výkony v nových obnovitelných zdrojích. Zároveň by se měla ukázat cesta, jak v budoucnu podpořit v tomto směru vyšší používání fluktuujících obnovitelných zdrojů. A využít případně technologické průlomy v oblasti obnovitelných zdrojů, ukládání energie a kooperace pomocí chytrých sítí.

Je jasné, že ještě řadu let se naše energetika neobejde bez fosilních zdrojů, a ani těch uhelných. Je tak potřeba zajistit, aby se využívaly efektivně a ekologicky pro potřeby Česka, a elektřina z ní nesloužila k exportu. Zároveň je jasné, že by důraz měl být při jejich využívání na kogeneraci a co nejvyšší efektivitu i ekologický přístup.

Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů.
Přehled výroby, spotřeby a emisí oxidu uhličitého za poslední měsíc ukazují, že i v Německu v době ideální pro využití fotovoltaiky je velkou část elektřiny nutno získat z fosilních zdrojů.

Závěr

Je jasné, že zhruba do třiceti až čtyřicet let bychom měli přejít k dominantně nízkoemisní energetice. V každém případě je evidentní, že u nás to bude mix obnovitelných a jaderných zdrojů. Jak konkrétně se tento přechod realizuje a k jakému podílu jednotlivých nízkoemisních zdrojů se dospěje, lze těžko nyní odhadnout.

Ovšem pro efektivní přechod a postupné vyladění energetického mixu by přispělo, kdyby se dosáhlo alespoň základní shody v široké odborné komunitě i veřejnosti. Zatím se však bohužel zdá, že řada lobbystických skupin se více věnuje boji proti jiným zdrojům než snaze ukázat potenciál a možnosti toho jejich. Pokud by se dosáhlo společné podpory zmíněných projektů, které by na reálných příkladech ukázaly naše schopnosti a potenciál v daných oblastech, byl by to obrovský úspěch. A zároveň by se také realizoval skutečný pokrok v cestě za nízkoemisním mixem. Další kroky by se pak mohly dělat již na základě konkrétních zkušeností s reálným budováním a využíváním jednotlivých zdrojů.

Pokud by proponenti různých zdrojů a cest shromáždili a prezentovali přehled překážek, které stojí v cestě k realizaci jejich zdrojů, a pomohli v hledání vhodného a efektivního finančního modelu a zákonného rámce pro jejich podporu, mohly by se vytvořit podmínky pro první etapu realizace jednotlivých komponent našeho nízkoemisního mixu. Tato první etapa by pak umožnila získat zkušenosti pro realizaci dalších etap.

V případě fosilních zdrojů jde hlavně o zajištění energetické bezpečnosti a pokrytí výkonové dostatečnosti v době, kdy nízkoemisní zdroje a baterie nestačí. Proto je také třeba najít finanční model a zákonný rámec, který by je v této úloze podpořil a omezil vývoz jejich energie do zahraničí.

V roce 2022 budou v Německu odstaveny všechny jaderné bloky, zároveň bude v následujících několika letech uzavřen velký počet uhelných bloků u nás i v našem okolí. Na realizaci jejich nízkoemisní náhrady je tak relativně málo času. Časový rámec výstavby nového jaderného bloku je poměrně dlouhý, i když u nás máme výhodu výstavby na připravených a schválených místech, kde je podpora výstavby veřejnosti v okolí poměrně silná. Pokud se vezme výstavba větrných turbín odpovídajícího výkonu, tak nalezení dostatečného počtu vhodných míst a získání potřebné podpory okolních komunit i potřebných stavebních povolení nebude patrně kratší, spíše naopak.

Zároveň budeme muset svou cestu k nízkoemisní energetice prosadit v rámci Evropské unie. Tomu by významně pomohla široká odborná i politická shoda na základních mantinelech. Ta by měla zahrnovat dostatečnou vůli po kompromisu. Žádný z finančních modelů a zákonných rámců totiž nemůže být ideální a uspokojující plně úplně všechny. Právě široká rámcová shoda a podpora energetické koncepce by usnadnila vyjednávání České republiky v rámci Evropské unie. Zde by bylo dobré, kdyby se politické strany a aktivistické skupiny vyhnuly zneužívání tohoto tématu k politickému a ideologickému boji.

Dostatek ekologicky přijatelné energie je klíčovou podmínkou pro udržitelný rozvoj naší civilizace a společnosti. Proto by jedna z následujících konferencí institutu Equilibrium měla být věnována právě tomuto tématu. S vysokou pravděpodobností by se měla uskutečnit 30. září 2020. I když je její zaměření spíše na dlouhodobé koncepce a vize, tedy třeba právě na těch následujících čtyřicet let, mělo by jít i o hledání právě popsané rámcové shody ve společnosti na směřování současné vize a hledání nástrojů, které by podle zainteresovaných odborníků pomohly odstranit překážky v její realizaci. Jednodenní konference by dopoledne byla věnována jednotlivým typům zdrojů, jejich uplatnění a kooperaci v energetickém mixu, přehledu, které překážky brání u nás jejich co nejefektivnějšímu nasazení, i jisté vizi jejich vzdálenější budoucnosti. Odpoledne by pak bylo věnováno hledání souběžné cesty k centralizaci i decentralizaci energetiky. Diskutovaly by se nástroje k podpoře energetické kooperace na velké vzdálenosti a s velkými výkony na jedné straně, i možnosti chytrých sítí v mikroregionech a obecném uplatnění konceptu, který by se dal označit jako Energetika 4.0, na straně druhé.

Poznámka: Rámcový přehled o problematice energetiky ve světě i u nás si lze udělat z článku cyklu věnovaného tomuto tématu (větrné zdroje, jaderné zdroje, fotovoltaické zdroje, cesty k nízkoemisní energetice, nízkoemisní scénáře v Česku, vodní elektrárny, akumulace a regulace sítě, geotermální energie a využití biomasy).

Štítky: Názorseznam