Je uhlí náš nepřítel?

DomůNázoryJe uhlí náš nepřítel?
Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

V poslední době se na českém Twitteru strhává debata o prospěšnosti uhlí jako energetického zdroje. Vzhledem k většímu zájmu veřejnosti o klimatické změny a dopadech různých energetických zdrojů na naše prostředí, se jeví černé uhlí jako skvělý nepřítel lidu a dobrý marketingový zdroj pro kampaně zelených politiků. Jak to tedy ve skutečnosti s těžbou černého uhlí na území České republiky je?

Ekonomické versus ekologické faktory

Zabloudíme-li do minulosti, těžba uhlí položila základy k fungování kapitalistické společnosti a tzv. novodobé průmyslové výroby.  Uhlí dalo velmi důležitý podnět k rozvinutí nejzásadnějších technologií, které se postupem času vyvíjely v moderní verze, jak je známe dnes. Je tedy celkem logické, že se v rámci zachování naší planety snažíme jednotlivé technologie modifikovat a vylepšovat. Ať již mluvíme o sklářském, železničním nebo potravinářském odvětví.

Těžba černého uhlí má v českých krajinách dlouho tradici. Ekologičtí aktivisté volají po okamžitém konci těžbě uhlí a uzavření uhelných elektráren. Zde máme ovšem jedno velké ALE.

Tím jsou ekonomické aspekty. Uhlí je pořád jednou z nejdůležitějších komodit pro českou ekonomiku, i přes propad ceny. Tvoří více než 50 % podíl v českém průmyslu. Černé uhlí je různorodě využitelná komodita v českém prostředí, které je závislé na průmyslové výrobě, protože tvoří důležitou část hrubého domácího produktu. Dále díky těžbě vznikají pracovní místa a uhlí je důležitý vývozní artikl. Mnoho těžebních společností investuje nemalé prostředky do technologií zkvalitňujících samotnou těžbu, aby se zachránily před ekology a obhájily  ji do budoucna. Přesto se ukazuje, že konec uhlí v Čechách nastává delší dobou.

Modelový příklad OKD

Pojem OKD se už zaryl do paměti snad každého českého občana díky nadměrnému množství kauz a afér. Ponechme teď stranou různé soudní spory a procesy, které kolem OKD vznikly, a zaměřme se na jeho útlum, který byl podmíněn jak ekonomickými faktory, tak i tím, že už zásoby uhlí dochází.

OKD tvořilo, a ještě pořád tvoří, jednoho z nejdůležitějších zaměstnavatelů v Moravskoslezském kraji. Při své největší aktivitě pracovalo v podniku kolem 120 000 osob – mluvíme ale o době komunismu, kdy hornictví bylo velmi propagováno.  Jako zaměstnání, které buduje republiku. Po revoluci v 90. letech podnik zaměstnával cca 35 000 lidí. Jenže české uhlí zažívá od 90. let etapu útlumu. Mnoho dolů bylo zavřeno, a došlo k omezení těžby. Pro ekology tedy dobrá zpráva, kterou často opomíjejí.

Paradoxem je, že vláda si za útlum dolu mohla sama, svou nevýhodnou privatizací. Díky reorganizaci společnosti došlo k útlumu několika dolů, a velkému odlivu kvalifikovaných pracovníků.  Od 90. let došlo k velkému snížení množství aktivních dolů, ze 14 se dnes těží pouze ve 4. Připočteme-li k tomu spekulace na trhu, akcie společnosti se propadaly, za což může snižující se cena uhlí na celosvětovém trhu.

Slib a ekologie

Nynější vláda České republiky ekonomicky vsází spíše na proti-ekologické zdroje, konkrétně premiér Babiš pak svou budoucnost vidí spíše v jádru. Přesto rád slibuje. Po několika chybných rozhodnutích  OKD znovu převzal stát, a to za podivných okolností pod akciovou společnost PRISKO a.s.

Babiš v roce 2018 (jako tehdejší ministr financí) prohlásil, že OKD prosperuje a bude pravděpodobně těžit až do roku 2030. Budoucnost firmy je přesto nejistá, vzhledem k neustálé klesající ceně na trhu. Vyčerpání zásob uhlí postupně nezvratitelně povede k zavření všech dolů.

Ve výsledku, ačkoliv to nemusí být pro ekology příjemné zjištění, k omezení užívání černého uhlí dochází postupně. Konec uhlí nemůže přijít ze dne na den. Česká ekonomika na to není připravena. Podíváme-li se na situaci z hlediska ekologického: uhlí umírá, jen jeho smrt nepřijde tak brzy, jak by si mnozí přáli.