Velká proměna energetiky - jako od budek ke smartphonům

Vladimír Hlavinka je energetický matador – mimo jiné působil ve vedení společnosti ČEZ, řídil Jadernou elektrárnu Temelín a má manažerské zkušenosti z těžařského odvětví. Žil také v Nizozemsku, kde pozoroval, jak vznikají tamní softwarové firmy, jež se zabývají řízením flexibility – tedy vyrovnáváním výroby a spotřeby energie. V době, kdy se i od spotřebitelů očekává, že se budou přizpůsobovat možnostem výroby a distribuce, nastává éra chytrých sítí – kromě energií jimi putují také data. Díky nim a speciálním obchodním tarifům vznikají pobídky pro spotřebitele, aby více přemýšleli o tom, kdy a jak energii využívají.

ČEZ ESCO, kogenerace, ilustrační obrázek

Kogenerační jednotky od Tedomu, které produkují elektřinu i teplo, jsou součástí decentrální energetiky a přispívají k flexibilitě na straně výroby. To je zvlášť důležité v době nástupu obnovitelných zdrojů, které jsou závislé na počasí. Propojením kogeneračních jednotek například s fotovoltaikou a tepelnými čerpadly může vzniknout virtuální elektrárna, jež nabízí své služby provozovateli sítě – dokáže přizpůsobit výrobu podle jeho požadavků.

Od výrobků ke službám

Společnost Tedom se také postupně proměňuje – od firmy, která na zahraničních trzích prodává své výrobky, k dodavateli služeb. „Nabízíme zákazníkům, že jim jejich kogenerační jednotku můžeme provozovat, starat se o ni se vším všudy,“ vysvětluje Vladimír Hlavinka.

„Může to být i formou pronájmu naší jednotky. A zároveň jsme schopni sdružit více zdrojů do agregovaného bloku, virtuální elektrárny. Tu pak řídíme jako jeden celek, který poskytuje služby pro regulaci elektrické soustavy.“

Zákazník se tak podle šéfa Tedomu může podílet na obchodním modelu, který přináší další ekonomické výhody. Pokud chce svůj zdroj zapojit do virtuální elektrárny, stačí mu IP adresa a připojení k internetu. Tedom podobné služby nabízí v Česku, rozvíjí je v Polsku a chystá se s nimi i do Německa. Od začátku roku 2023 se tam tímto směrem vydává nová dceřiná společnost Tedom System Services.

Zemní plyn i bioplyn

Zhruba polovina kogeneračních jednotek, které Tedom instaloval po celém světě, využívá zemní plyn, druhá půlka jede na bioplyn, důlní plyn, skládkový plyn nebo plyn z čističek odpadních vod. Vladimír Hlavinka předpokládá, že plyn zůstane přechodovým palivem, které usnadní přechod k bezemisní energetice. Výpadek dodávek ruské suroviny na tom nic zásadního nezmění, plynu je ve světě dost a Evropa svůj lokální problém s jeho importem z jiných oblastí světa relativně brzy vyřeší, domnívá se šéf třebíčské firmy.

Bioplynová stanice. Zdroj: iStock

Německo je pak pro Tedom klíčovým trhem pro kogenerační jednotky na bioplyn. Jejich technologii rozvíjí díky dřívější akvizici společnosti Schnell. „V Německu je klíčovým faktorem vládní podpora,“ popisuje tamní situaci Vladimír Hlavinka. Spolková republika má velký výkon větrných elektráren a kogenerační stanice na bioplyn mimo jiné slouží k výrobě elektřiny v době, kdy méně fouká. Vláda vytvořila pobídky zemědělcům, aby zvýšili instalovanou kapacitu a tu poskytli pro regulaci sítě.

Solární pohled

Efektivní zapojení zemního plynu do moderní energetiky formou kombinované výroby elektřiny a tepla v symbióze s dalšími zdroji je nejlepším způsobem, jak fosilní surovinu využít pro postupnou dekarbonizaci. Zastánci obnovitelných zdrojů si pochopitelně přejí, aby byl tento proces co nejkratší. „Vzhledem k válce na Ukrajině a cenám energie je nutné, aby se Evropa i další oblasti světa rychle zbavily závislosti nejen na ruském plynu, ale na fosilních palivech obecně,“ zdůrazňuje Jan Krčmář, výkonný ředitel české Solární asociace. Vzhledem k potřebě dekarbonizace je podle něj třeba využít všech ploch, které jsou vhodné pro fotovoltaiku – od malých po velké.

Také obor fotovoltaiky prochází proměnou. Jan Krčmář připomíná, že důležitým trendem jsou nyní takzvané PPA smlouvy na nákup energie (Power Purchase Agreements). Velké průmyslové podniky uzavírají dohody s investory do obnovitelných zdrojů, od nichž nakupují vyrobenou elektřinu za určitou cenu. Díky tomu je možné stavět zelené elektrárny bez dotací a poptávka je tažená trhem – konkrétně potřebami firem, jež mají velkou spotřebu energie. Významným trendem je podle šéfa Solární asociace také agrivoltaika, která bude hrát důležitou roli při dekarbonizaci zemědělství.

Jan Krčmář je přesvědčen, že právě ve fotovoltaice se české firmy dokáží uplatnit také na zahraničních trzích. „České firmy mají zkušenosti s výstavbou solárních elektráren, velkých i malých, a už více než deset let staví po celém světě. Pokud se podaří rozhýbat a odblokovat výstavbu nových obnovitelných zdrojů u nás, mohli bychom jako průmyslová země získat zkušenosti právě s PPA smlouvami. Případně, pokud se legalizuje agrivoltaika, mohou i zde být české firmy mezi prvními, které ji budou ve velkém stavět.“ Šéf Solární asociace dodává, že tuzemské společnosti staví solární elektrárny v různých koutech světa – od Polska přes Indii až po Austrálii. „Už jen to, že postavili stovky megawatt klidně i na druhém konci zeměkoule, je rozhodně velký úspěch,“ dodává.

České panely?

Otázkou zůstává, jak se solárníci vypořádají se silnou závislostí na dodávkách surovin a jednotlivých dílů z Číny. To připouští i Jan Krčmář: „S ruským plynem máme zkušenosti, že není dobré spoléhat na režim, který není pod žádnou demokratickou kontrolou. Nesmíme dopustit, aby se to stalo s Čínou. Výroba panelů a dalších komponent je dnes skoro výhradně v Číně a bude důležité ji přesunout do Evropy.“ Šéf Solární asociace k realistickému hodnocení přidává i překvapivě optimistický výhled. Továrny na výrobu panelů podle něj chtějí budovat také české firmy a pokud se jim to podaří, mohou panely z Česka mířit na elektrárny po celé Evropě a dál.

Střešní fotovoltaické panely, Zdroj: Shutterstock

Zatím se čeští stavitelé solárních elektráren v zahraničí musejí obejít bez tuzemských komponent. Realita může být v tomto ohledu dokonce horší než dřívější očekávání. Spolumajitel společnosti Greenbuddies Aleš Spáčil si myslel, že Češi by mohli dodávat montážní systémy pro fotovoltaické instalace, žádná zdejší firma ale hozenou rukavici nezvedla. Jak dodává Aleš Spáčil v rozhovoru pro Export.cz, doménou Greenbuddies tak zůstává vývoz služeb – finálního řešení, know-how a do jisté míry také práce českých dělníků.

Srdce větrníků

Zatímco se čeští dodavatelé fotovoltaiky uplatňují s finálním řešením bez tuzemských komponent, v případě větrné energetiky je to naopak. Představy, že by české firmy mohly dodávat celé větrníky, se v minulosti ukázaly jako nereálné. Tuzemská společnost Wikov se ale před časem zařadila mezi přední světové dodavatele klíčové a technologicky náročné komponenty větrných elektráren – převodovky, kterou zakladatel firmy Martin Wichterle označuje za „srdce“ jakéhokoliv stroje. Výroba převodovek, jež se uplatňují také v dalších oborech energetiky, je příkladem, jak je možné propojit tradice českého strojírenství a výzkumu s moderním vývojem. Český „větrníkový příběh“ ale také nabízí poučení, že poptávka globálního trhu bývá nevyzpytatelná. Hodně flexibilní musí být i firma jako Wikov.

Větrné elektrárny na poli. Zdroj: Unsplash

Wikov se zhruba před patnácti lety zabýval myšlenkou, jak by mohl své mimořádné postavení ve světové špičce výrobců průmyslových převodovek využít k dodávkám celých větrných elektráren. Martin Wichterle v jednom z dřívějších rozhovorů pro Export.cz vysvětloval, proč realizaci podobných plánů znemožnily dopady tehdejší hospodářské krize. Po roce 2009 nastala silná koncentrace výrobců. Větrné parky se dodávají ve velkých celcích a objem takových dodávek se počítá v miliardách eur. K tomu je zapotřebí obrovské finanční zázemí – nejen vlastní, ale také bankovní. „To už jsou projekty, které přesahují možnosti jakéhokoliv podniku v České republice. Lehké spaní z tak velkých projektů nemají ani manažeři gigantů, jakými jsou Siemens nebo Vestas,“ řekl tehdy zakladatel Wikovu.

Martin Wichterle nyní popisuje další vývoj, který fakticky omezil také trh výrobců samotných převodovek větrníků. Na světě podle něj zůstávají v podstatě jen tři hlavní stavitelé větrných elektráren a ti si buď převodovky vyrábějí sami nebo uzavírají smlouvy se svými „dvorními“ dodavateli, kteří mají k dispozici obří výrobní kapacity. Wikovu se proto vyplácí sázet více na jiné segmenty, které ostatně nemají k větrníkům daleko. „Vyvážíme převodovky na offshorové plošiny, které slouží právě ke stavbě větrných elektráren,“ dodal český podnikatel. A obrovským hitem je nyní pro jeho firmu vodík, který podle všeho čeká ve světové energetice velká budoucnost. Rychloběžné převodovky Wikovu se využívají pro různé turbíny i kompresory a slouží ke stlačování plynů. A právě stlačování je nejslibnější formou skladování vodíku.

Jádro a voda

Čeští strojaři mohou těžit ze svého know-how i v řadě dalších oborů, včetně jaderné nebo vodní energetiky. Mají zkušenosti nejen z výstavby nových zdrojů, ale i provozu a údržby těch stávajících. Skupina Energo-Pro, jejíž součástí je také firma Litostroj Engineering v Blansku, se například stala předním dodavatelem pro rakouské hydroelektrárny (více v posledním vydání časopisu MED).

Hráz přehradní nádrže Orlík. Zdroj: ČEZ

Po Putinově agresi na Ukrajině sílí v mnoha zemích světa přesvědčení, že nadějná éra nakonec čeká velké i malé jaderné reaktory, které se mohou stát jednou z dlouhodobějších alternativ k ruským surovinám a náhradou za fosilní zdroje. Firma Tedom je průkopníkem decentrální energetiky, její šéf Vladimír Hlavinka přesto varuje před příliš zjednodušeným pohledem. Své místo na trhu mají velké i malé elektrárny. Zavírání velkých elektráren na základě politického rozhodnutí bez ohledu na fyzikální možnosti výroby, přenosu a spotřeby se dříve nebo později někde negativně projeví.

„Jestliže máte v určitém regionu silný průmysl, jeho poptávce po energii nejlépe vyhoví velký točivý stroj, který drží frekvenci a zajišťuje stabilní dodávky. Takovou elektrárnu decentrálními zdroji nenahradíte. Region, v němž převládají služby a lehký průmysl, může být zásobený decentrální energetikou,“ upřesňuje Vladimír Hlavinka.

Českým průmyslovým exportérům se teď otevřela další příležitost v sousední zemi. Výstavbu atomových reaktorů chystá Polsko, hlavními dodavateli budou americké a jihokorejské firmy. Ty usilují o podobné zakázky také v Dukovanech i Temelíně a poohlížejí se po českých subdodavatelích.

Článek původně vyšel na webu Moderní ekonomické diplomacie MZV ČR - export.cz.