Břidlicový plyn - USA vs Evropa

Břidlicový plyn nabývá v posledních letech na významu. Obrovský boom zažívá především v USA, kde se stal v posledních 10 letech nejrychleji rostoucí těžařskou aktivitou. Zvýšení produkce plynu a ropy, především díky těžbě z břidlic, způsobilo rapidní pokles cen obou komodit a významně podpořilo růst amerického hospodářství. Ve světovém měřítku znamená pokles cen energetických nositelů pro americké společnosti významnou konkurenční výhodu. V Evropě ovšem senzaci v podobě levného zdroje energie, který by mohl nahradit uhlí a vést ke snížení emisí uhlíku, poněkud brzdí komplikovanost těžby a environmentální rizika s ní spojená.

Těžba břidlicového plynu

Břidlicový plyn je klasický zemní plyn, název břidlicový je odvozen od způsobu těžby plynu. Ten je vázaný na břidlice (jílovce), které se řadí mezi nekonvenční ložiska. Nekonvenční typy ložisek se oproti konvenčním vyznačují nízkým množstvím plynu (resp. ropy) v poměru k hornině, jinak řečeno, plyn je rozptýlen po velké ploše nepropustného podloží. Získávání břidlicového plynu tedy na rozdíl od konvenčních ložisek vyžaduje speciální technologii – hydraulické štěpení neboli frakování. Při klasickém frakování se voda s pomocnými chemikáliemi vtlačuje kolmo pod místo vrtu a je možné jej provádět až do hloubky 5 km. V USA se provádí tzv. nekonvenční frakování v hloubkách do 3 km, kdy se voda pumpuje i do horizontálních chodeb. Tímto způsobem je možné získat více plynu, ovšem podle odborníků stoupá riziko znečištění podzemních vod. V průměru se v průběhu prvního roku vrty vyčerpají z 60 % a za dva roky obsahují okolo 20 % původního množství plynu.

Dopady těžby na životní prostředí jsou předmětem mnoha diskuzí a sporů a jsou důvodem, proč nedošlo k většímu rozšíření produkce v Evropě. Mezi nejzávažnější problémy, které doprovázejí získávání břidlicového plynu, patří riziko vyvolání zemětřesení, kontaminace podzemních vod, vysoká spotřeba vody a vliv na kvalitu ovzduší a změnu klimatu. To je důvodem, proč v mnoha zemích Evropy bylo na hydraulické frakování uvaleno moratorium.

Historie břidlicového plynu

Historie břidlicového plynu je spojena především se Spojenými státy a sahá až do roku 1821, kdy byla v Apalačském pohoří zahájena první těžba. Těžbu v průmyslovém měřítku odstartovala v 70. letech 20. století klesající produkce z konvenčních ložisek v důsledku jejich značné vyčerpanosti, která donutila americkou vládu k investicím do výzkumu nových technologií a možností získávání plynu z méně propustných hornin. Vysoké ceny plynu společně s dokonalejšími metodami výzkumu znamenaly vysokou rentabilitu těžby plynu z břidlic. Od roku 1998 je břidlicový plyn v USA nejrychleji rostoucím zdrojem a tento fakt nastartoval vyhledávání ložisek v řadě dalších zemí. Především rozvoj technologií horizontálního vrtání a hydraulické těžby za použití chemických přísad společně s vyjmutím hydraulické těžby ze zákona o bezpečnosti pitné vody v roce 2005 znamenal další rozmach odvětví.

Břidlicový plyn v Evropě

Oproti USA je vývoj v Evropě opožděn o několik desetiletí. Do konce roku 2012 bylo v Evropě uskutečněno přes tři desítky průzkumných vrtů, z čehož dvě třetiny spadaly do Polska. Předpokládá se, že téměř polovina nekonvenčních zdrojů plynu v Evropě je právě ve formě břidlic.

Díky informacím z USA ovšem velmi rychle narůstá odpor veřejnosti. V březnu 2011 byla francouzskou vládou vydána licence na průzkum oblastí těžby, ovšem po následných masivních protestech byl průzkum pozastaven a od června 2011 platí moratorium na provádění výzkumných vrtů i hydraulické těžby, která je povolena pouze pro vědecké účely. Dále byla francouzskou vládou zřízena komise na posuzování rizik těžby.

V Německu započal průzkum v roce 2008, kdy společnost ExxonMobil uskutečnila šest vrtů v Dolním Sasku a Severním Porýní-Vestfálsku a v letech 2010 – 2015 plánovala investice ve výši jedné miliardy dolarů. I zde ovšem kvůli protestům došlo v březnu 2011 k uvalení moratoria na průzkumné vrty. V dubnu 2012 si německé ministerstvo životního prostředí nechalo vypracovat studii, která doporučila zákaz frakování v blízkosti minerálních pramenů a zdrojů pitné vody a provádět vyhodnocení environmentálních vlivů před zahájením nových průzkumných vrtů. V roce 2014 byl podán návrh zákona, jež do roku 2021 zakazuje těžbu pomocí hydraulického frakování z hloubky menší než 3000 metrů. Podle německých je zákon nedostačující a zákaz by měl platit absolutně, naopak proti zákazu stojí argument ohrožení německé energetické nezávislosti.

V České republice by údajné množství břidlicového plynu pokrylo pouze okolo 3 % spotřeby, což při zhodnocení rizik znamená, že je v současnosti stejně jako ve Francii uvaleno moratorium na průzkum i těžbu.

Opačný přístup než výše zmíněné země zvolilo Polsko, jež se snaží břidlicovým plynem vymanit ze závislosti na Rusku. V roce 2014 premiér Donald Tusk avizoval schválení zákonů, které by měly nalákat investory k těžbě. Po společnostech ExxoonMobil, Total a Marathon Oil ovšem ukončil začátkem tohoto roku průzkum polských ložisek i americký těžební koncern Chevron Corporation. Nebyly naplněny původní odhady množství zásob plynu a geologické podmínky případné těžby se ukázaly jako velmi složité.

Břidlicový plynu v USA vs v Evropě

Proč je těžba břidlicového plynu ve Spojených státech tak úspěšná a v Evropě se jí nedaří? Přehlíží Američané environmentální rizika?

Především je nutno poznamenat, že metoda frakování je vhodná pro krajiny s velmi nízkou hustotou osídlení, kde je mnohem snazší provedení případné sanace havárií či kontaminace podzemních vod. V Evropě se také hovoří o podstatně vyšších hloubkách odhadovaných ložisek.  V rámci USA se v tisku objevily informace o tom, že americké společnosti postupovaly tak rychle, že nebylo možné kontrolními úřady včas zajistit potřebné vzorky před zahájením těžby a z toho důvodu bylo obtížné kontaminaci dokázat.

Podle agentur EPA (Environmental Protection Agency) a USGS (U.S. Geological Survey) dolšlo ke kontaminaci vod ve Wyomingu a agentura DEP (Department of Environmental Protection)  uvedla seznam případů, při kterých došlo ke znehodnocení podzemních vod ve státu Pensylvánia. Během 6 let bylo celkem zjištěno dalších 243 případů připadajících na 6 tisíc vrtů.

Úvodní fotografie: Battenbrook