Energetické využití odpadu není v protikladu s recyklací, tvrdí expert z Akademie věd
Energetické využití odpadu není v protikladu s recyklací. Konkurenčním procesem pro obě tato využití je skládkování. Na dnešním semináři Trendy v nakládání s odpady v budově Poslanecké sněmovny to řekl Michal Šyc z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR. V České republice se podle Zprávy o životním prostředí za rok 2017, kterou před dvěma týdny projednala vláda, zhruba 45 procent komunálního odpadu ukládalo na skládky, 37,5 procenta bylo materiálově a 12 procent energeticky využito.
V Evropě se odpady výrazně energeticky využívají například ve Švýcarsku, v Německu, Nizozemsku či ve Skandinávii, zatímco skládkování významně převažuje v Bulharsku, Rumunsku, Řecku nebo Chorvatsku.
Jedna tuna směsného komunálního odpadu má podle Šyce výhřevnost na úrovni osmi až 11 megajoulů na kilogram, což je srovnatelné s tunou hnědého uhlí, třetinou tuny černého uhlí nebo 250 litry ropy.
„Benefitem energetického využití odpadu je také možnost snížení emisí oxidu uhličitého. Zhruba 60 procent světového odpadu končí na skládce a způsobuje asi 20 procent emisí metanu,“ uvedl.
V Evropě se využije zhruba 80 až 90 milionů tun zbytkových odpadů při energetickém zpracování.
„Představuje to teplo zhruba pro 15,2 milionu domácností a elektřinu pro 18 milionů domácností. Zařízení pro energetické využití odpadů dokážou nahradit primární zdroje, jimiž jsou spalování uhlí či dalších fosilních paliv. Představuje to jejich úsporu na úrovni deset až 49 milionů tun,“ řekl.
V Česku jsou čtyři zařízení pro energetické využití odpadů, spalovny v Praze, Liberci, Brně a Plzni. Podle Šyce dodávají teplo do zhruba 42 000 domácností a elektřinu pro 44 000.
Častým argumentem proti stavbě spaloven je podle Šyce environmentální dopad v podobě dioxinů. Některé z těchto sloučenin, jejichž čas rozkladu je dlouhý a mají schopnost se akumulovat, jsou karcinogenní, teratogenní či mutagenní.
Šyc ale uvedl, že spalovny byly jedněmi z nejvýznamnějších zdrojů dioxinů například před 30 lety, od té doby se však zavedly emisní limity či systémy pro čištění spalin, a situace je tak odlišná.
„V ČR zařízení pro energetické využití odpadů zaznamenají roční emise dioxinů 118,6 miligramu. Pro srovnání, když shoří skládka se zhruba 170 tunami odpadu, má to stejný dopad z hlediska emisí dioxinu jako roční emise spaloven, jež využijí zhruba 700.000 tun odpadu,“ poznamenal Šyc.
Mohlo by vás zajímat:
Spalování odpadu nelze jednoznačně přijmout ani odmítnout , záleží totiž co se spaluje. Pokud je před spalovnou efektivní automatická třídící linka ,která vytřídí to, co je ekonomické nespálit a znovu použít je taková technologie ideální. Spálit všechno co lze považuji za špatné a stejně tak jako zelenou ideologickou honbu na maximální recyklací ať to stojí co to stojí ať je o recykláty zájem nebo není takový postoj je v konečném důsledku velmi škodlivý a to i životnímu prostředí , protože se často za dotace vyrábí nesmysly a nebo odpad cestuje okolo zeměkoule.
Pokud myslíte třídění odpadu z černých popelnic, tak to je naprostý nesmysl. Nikde to nefunguje, tímto způsobem se dají reálně vytřídit pouze kovy, ty ovšem lze lépe a efektivněji vytřídit po spálení odpadu. Smysl má pouze třídění u původců odpadu, tam je potřeba zvýšit efektivitu, aby se do černých popelnic nedostával odpad, který by jinak byl recyklovatelných, ale mícháním se zcela znehodnotí.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se