Michael Kranhold pracuje od roku 2002 ve správci přenosové sítě v bývalém východním Německu, Berlíně a Hamburku (v letech 2002-2007 Vattenfall, od roku 2007 50Hertz). Nyní působí na pozici Head of Customer Management, dříve měl na starosti mimo jiné plánování sítě.

Rozhovor vedli Jakub Kučera, analytik finanční skupiny RSJ, a Michal Vít, výzkumný pracovník v nezávislém think-tanku EUROPEUM.

Na hranicích německé budoucnosti

Rozhovor o trzích s elektřinou a energetické politice obecně vedeme v bývalém východním Německu, které je dnes jakýmsi předobrazem celoněmecké budoucnosti.

Ano, tento rok určitě dosáhneme okolo 50 % pokrytí spotřeby elektřiny obnovitelnými zdroji.

To je „německý sen“ pro rok 2035. Jste si jist, že se tento plán naplní?

Ano. Systém máme plně pod kontrolou a je to reálné. Samozřejmě se objeví nějaké problémy. To je přirozené. Bude potřeba více zásobníků, interkonektorů a nástrojů pro re-dispatch. Otázkou budou i elektrárny, které proud dodají, když zrovna nefouká a nesvítí. Velkokapacitní zásobníky zatím bohužel nemáme.

Jak hodnotíte plány na intenzivnější propojení Německa se severskými zeměmi, konkrétně Norskem, kde by mohly být přebytky elektrické energie skladovány v přečerpávacích elektrárnách?

Z „kontinentu“ existují do Norska už dvě spojení (jedno z Dánska a jedno z Nizozemí) a další propojení, tentokrát přímé z Německa, je ve výstavbě. Také máme propojení s Dánskem, přes které se můžeme dostat i do Švédska, a v plánu je i přímé propojení (projekt Hansa Powerbridge). V tomto ohledu je zajímavý projekt Kriegers Flak (Combined Grid Solution), který realizuje společnost 50Hertz spolu s dánským operátorem přenosové soustavy. Jde o připojení off-shore parků, které budou propojeny nejen se svou domovskou soustavou, německou a dánskou, ale i mezi sebou. Tím vznikne další propojení s Dánskem. Mimochodem tento projekt byl podpořen z prostředků EU a právě české předsednictví nám zde velmi pomohlo.

Zatím ale propojení se Skandinávií nefunguje tak dobře a proud ze severoněmeckých větrných elektráren hlavně proudí na jih země, a to i přes Českou republiku, kde působí problémy. Toto téma je některými českými energetiky vnímáno poměrně ostře. Jak na něj nahlížíte Vy?

Toto téma se v minulosti diskutovalo často. Dnes se mezi východním Německem na straně jedné a Českou republikou, respektive Polskem, na straně druhé staví a koordinovaně provozují transformátory s řízeným posuvem fáze. Tímto způsobem můžeme podobně jako ventilem ovlivnit toky elektřiny a přetoky přes ČR omezit na přijatelnou úroveň. Tak se s tímto problémem vypořádáme.

Německo srůstá pomalu, ale přece

Südlink německo HVDC kabel
HVDC kabel pro vedení SuedLink

Německo má také rozpracované plány na posílení propojení jižní části země s mimo jiné bývalým východním Německem (kde operuje 50Hertz). Výstavba ale nabrala zpoždění a náklady na udržení stabilní sítě rostou.

Situace není samozřejmě úplně ideální, ale musíme se vypořádat s oprávněnými námitkami ze strany postižených občanů a obcí. 50Hertz mimochodem za posledních 5 let postavil a zprovoznil 200 kilometrů nových vedení. Taky si musíme uvědomit, že ony plány se vztahují často k roku 2025. Co se týče nákladů na vyrovnání sítě, tak ty rostou. V roce 2015 to byla přibližně jedna miliarda eur. Nyní by ale mohly poklesnout, protože se opět postavila nová propojení. Celkově ale neočekávám, že by to naši zákazníci finančně neunesli.

Takže podle Vás neohrozí, že by němečtí odběratelé řekli: „Už dost. Už nebudeme platit tak velké sumy.“

Nikdy by se nemělo říkat nikdy, ale elektřina dnes není žádné velké téma. Lidé neříkají, že je to skandál. Platí tyto ceny elektřiny, vědí, že za ně dostanou stále zelenější elektřinu, a jsou s tím spokojeni.

Je pravda, že i v České republice se někteří snažili získat z cen elektřiny politický kapitál a neuspěli.

V Německu jsou ceny elektřiny sice relativně vysoké, ale nesmíme zapomínat, že ve srovnání s příjmem to tak hrozné není. Nehrozí, že by někdo spotřebovával méně energie kvůli cenám elektřiny. Několik málo výjimek, jako jsou staří nebo nezaměstnaní, dostává podporu. Existují sice spolky, které těmto jednotlivcům pomáhají, a trochu propagují onu „energetickou chudobu“, ale nevěřím, že by to v Německu bylo volební téma.

Vraťme se ještě krátce k novým elektrickým vedením. Jak se daří vypořádat se s odporem místních obyvatel, kteří neradi vidí dráty vysokého napětí za svými humny?

Probíhá značná a také včasná komunikace se všemi takzvanými stakeholdery. Dále existují finanční kompenzace pro obce, kde bude vedení procházet. To je dobrý prostředek, protože se tímto způsobem podpoří realizace smysluplných lokálních projektů.

Ano, hledali jsme nové informace o odporu občanů proti novému vedení v Durynsku, ale jakoby to už přes dva roky nebylo žádné téma.

V Duryňsku máme nyní lepší vztahy. Bylo tam mnoho aktivistů, takže naše tehdejší vedení muselo často jednat přímo na místě. Nyní tam vládne Die Linke spolu se Zelenými a sociálními demokraty, přesto vedeme velmi dobrý a otevřený dialog. Přináší už své ovoce a zdržení ve výstavbě jsou menší.

Kromě intenzivní komunikace se zemskými vládami a obcemi, včetně různých finančních lákadel, má také pomoci zakopání některých úseků pod zem.

Kranhold: Ano, kromě využití stávajících tras se v některých úsecích budou kabely zakopávat. To je takové bavorské řešení. Vymohl si ho totiž bavorský ministerský předseda Seehofer, který před tím výstavbu nového vedení dva, tři roky blokoval. Vše bude dražší a komplexnější, také to bude trvat déle. Pro inženýry to bude docela výzva.

To je poměrně drahé řešení a jistě si mnoho lidí v Evropě říká, jestli se Němci nezbláznili. Myslíte, že se bude dát tato technologie využít i jinde v Evropě?

Kranhold: Tak „nezbláznili“… Ona je každá země jiná. Jsou země, které podporují jadernou energii, zatímco v Německu existuje dlouhá tradice odporu k jádru – sedmdesátá léta, pak Černobyl a následně Fukušima. Dnes panuje v německé společnosti konsensus, že to je ustupující model. Odstavení jaderných bloků si pak vyžaduje značné investice do sítě. Kabely pod zemí s tím také souvisejí. Je představitelné, že se lidé v Čechách více dívají na peníze a řeknou si, že se spokojí s klasickým vedením a dají si raději jedno pivo na víc. V Německu se bez něho obejdeme a dáme dráty do země.

Michael Kranhold v Telči, Summer School on Energy Security, srpen 2016
Michael Kranhold v Telči, Summer School on Energy Security, srpen 2016

Velký, jednotný a flexibilní trh

Ve spojitosti s přetoky a novým vedením se také často zmiňuje možnost rozdělit německo-rakouskou jednotnou cenovou zónu. Řada Němců je proti, ale ve Skandinávii mají také jednotný trh Nord Pool s několika cenovými zónami. Jen v rámci Švédska existují čtyři.

Předně je dobré připomenout, že to byl požadavek EU a některých sousedních zemí. Nebyl to švédský nápad.

To je zajímavé. Skoro by se dalo říci, že Evropská komise si tehdy troufla na skandinávské státy, ale na Německo se nyní zatím neodvažuje.

Vytvořit v Německu více cenových zón dosud nepřišlo v potaz. Evropská komise přišla sice s nápadem, že by to mohlo pomoci. Pro Německo by to ale bylo negativní. Ta společná cenové zóna je součástí i jisté solidarity mezi jihem a severem země. Kdyby byly v Německu cenové zóny, tak by po odstavení jaderných reaktorů byl proud v Bavorsku značně drahý. Mimochodem pak by levný severoněmecký proud mohl být dráž prodáván do Bavorska také přes Českou republiku. Možná by to tak dopadlo, ale je to jen spekulace. V blízké budoucnost k tomu stejně nedojde. Nyní probíhají přípravy jen na rozdělení německo-rakouské cenové zóny v roce 2018.

V Evropě se nyní zavádějí takzvané kapacitní trhy, které by měly v síti udržet zdroje, potřebné pro vyvážení neflexibilních obnovitelných zdrojů. Co si o nich myslíte?

V Německu je velmi silný liberální tábor, který říká, že se všemi problémy si v nejbližších několika letech poradí ještě klasický trh s elektřinou. Pokud nyní zavedeme kapacitní platby, zmenší se klasický trh s elektrickou energií. Naše společnost 50Hertz se rovněž staví proti kapacitním trhům a sází na flexibilnější řešení.

Existují ale německé společnosti, které si kapacitní platby přejí.

Některé firmy samozřejmě chtějí kapacitní platby jednoduše proto, aby si zabezpečily vlastní podnikání. Do určité míry by chtěly vrátit staré dobré časy s takřka monopolním postavením některých firem. Něco jiného jsou síťové rezervy, které si mohou přechodně nasmlouvat provozovatelé přenosových sítí. Ty pak mohou v případě opravdu výjimečné situace pomoci vyvážit situaci v síti (jinak ale stojí mimo trh).

Obecně si ale myslíte, že německý Strommarkt 2.0 je schopný zafinancovat potřebné vyvažovací kapacity sám, bez zvláštních plateb?

Ano, alespoň v dohledné době.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *