České snahy stavět jaderné reaktory na základě výběrového řízení dosud ve srovnání se zahraničím působily přinejmenším naivně. Francouze, kteří jsou dlouhodobě lídrem evropské jaderné energetiky, vůbec nenapadne, že by zadávali stavbu jaderné elektrárny někomu jinému než Francouzům. Maďaři projekt zadali přímo ruskému Rosatomu, vyhnuli se klasickému tendru a stejně jako Francouzi v případě jaderné elektrárny Flamanville se odvolali na technologickou exkluzivitu, podle níž to údajně ani jinak nešlo.

Jinak na to jdou Britové, kteří nemají dominantní elektrárenskou firmu typu českého ČEZ nebo francouzské EDF. Nové reaktory tam mají provozovat a financovat různé zahraniční firmy z Francie, Japonska nebo Číny, i ty si ovšem vyberou reaktory podle vlastního gusta – většinou ty, které sami vyrábějí.

Tendr ano, ale…

V Česku převládá názor, že dodavatele reaktorů je třeba vybrat ve transparentním výběrovém řízení.  Tato snaha uspořádat férový tendr je správná, ale zároveň je jasné, že striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek to nepůjde. Všichni ostatně mají v živé paměti, jak to dopadlo minule – během neúspěšného tendru na stavbu nových bloků temelínské jaderné elektrárny. ČEZ nejdříve musel v roce 2012 vyloučit francouzskou Arevu s odvoláním na porušení pravidel tendru (a podle všeho mu ani nic jiného nezbývalo), čímž se vyhrotily česko-francouzské vztahy. V roce 2014 pak ČEZ celý tendr zrušil.

Především se ale potvrdilo, že vypisovat výběrové řízení na mnohaletou výstavbu jaderného reaktoru, jejíž hodnota se pohybuje v řádu stamiliard korun, striktně podle zmiňovaného zákona nedává žádný smysl. Z řady důvodů. Podmínky takového tendru neumožňují brát v potaz kritéria energetické bezpečnosti státu. V průběhu celého dlouhého procesu se může měnit celková situace v odvětví jaderné energetiky (což se během temelínského tendru stalo po havárii ve Fukušimě v roce 2011). Tyto změny už ale není možné podle litery zákona v zadávacích podmínkách dostatečně zohlednit.

Slunce zapadá u moravského krumlova, kde je výhled na jadernou elektrárnu dukovany.

Zkušenost temelínského tendru také ukázala, jak složité je v rámci jednoho výběrového řízení propojit jak požadavky ohledně dodávky reaktorů, tak financování stavby. ČEZ musel v roce 2012 vyhlásit paralelní tendr na finančního partnera rozšiřování jihočeské jaderné elektrárny, což vytvářelo dost nepřehlednou situaci.

Pravidla tendru, který by se realizoval striktně podle zákona o veřejných zakázkách, také neumožňují stanovit podmínky pro účast českého průmyslu – tedy subdodavatelských firem. Aby měla stavba nových reaktorů v Česku skutečný smysl, měla by splnit dva strategické cíle. Za prvé zajistit budoucí energetické potřeby Česka a za druhé pomoci dál rozvíjet know-how tuzemského jaderného průmyslu. Ten tady má dlouhé tradice, čelí ale postupné hrozbě ztráty svých znalostí. Přitom jde o jedno z odvětví s vysokou přidanou hodnotou, k jejichž podpoře se tuzemské vlády tradičně hlásí. V Česku je také obrovský potenciál pro další výzkum v oblasti jaderné energetiky. Zdá se však, že tento rozměr se v praktické přípravě výstavby nových reaktorů vytrácí ze zřetele.

„Vyhozené“ peníze

Kdyby se nyní česká vláda rozhodla, že chce opět vyhlásit výběrové řízení striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek, nejspíš by potenciální uchazeče hodně znejistila. Jednotlivé firmy by si rozmýšlely, jestli se znovu hlásit do tendru, který Češi zase mohou časem zrušit. Účastníci neúspěšného temelínského tendru včetně firem jako Westinghouse nebo Rosatom si pamatují, že tenkrát – stejně jako ČEZ – utratily zbytečně spoustu peněz v řádu stamilionů nebo i miliard korun.

Teď jde o to najít ten správný model, který by byl v Česku reálný a zároveň prošel přes Evropskou komisi, jež hlídá evropská pravidla v oblasti hospodářské soutěže a veřejné podpory (státní pomoci), ale i jednotného vnitřního trhu – včetně pravidel pro zadávání veřejných zakázek.

Jaderná elektrárna temelín
Jaderná elektrárna temelín

Všichni stavitelé jaderných elektráren v zahraničí hledají nějakou výjimku z pravidel pro zadávání veřejných zakázek, protože výstavbu jaderné elektrárny považují za strategický projekt mimořádného významu. V Česku se podobné snahy nedaří dotáhnout do konce. Zůstává tak nejasné, jak se vyhnout striktní liteře zákona – a tedy i striktnímu uplatňování pravidel Evropské unie – a získat tak možnost stanovit vhodnější kritéria tendru, která by odpovídala strategické zakázce v Dukovanech či Temelíně.

Ještě loni se mluvilo o snahách získat takzvanou sektorovou výjimku, která by umožňovala vhodnější postup ve výběrovém řízení na základě argumentu, že jde o zajišťování veřejných služeb ve specifickém energetickém sektoru. Podle dostupných informací podobné snahy ztroskotávají na odmítavém stanovisku českého antimonopolního orgánu – Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Bezpečnostní klauzule

Možná poslední nadějí je takzvaná bezpečnostní klauzule zákona o zadávání veřejných zakázek – konkrétně paragraf 29 a). Ten stanovuje, že veřejnou zakázku není nutné zadat v případě, že by to bylo v rozporu s ochranou základních bezpečnostních zájmů České republiky. Klíčovým se tedy v tomto případě stává argument, že ve výběrovém řízení by nebylo možné vzít v potaz širší otázky energetické bezpečnosti a geopolitických souvislostí.

Názory, že stavba jaderné elektrárny souvisí se strategickými bezpečnostními zájmy státu, nejsou nijak nové. I v minulosti bylo jasné, že by vláda měla posoudit, zda je bezpečné, když bude jaderné reaktory v Česku stavět firma z té či oné země. Nemusí to nutně znamenat polskou cestu, kde je předem jasné, že Poláci chtějí z výběrového řízení na novou jadernou elektrárnu vyřadit ruský Rosatom. Není žádným tajemstvím, že Polsko je ve svém kritickému vztahu k Rusku mnohem radikálnější než jiné evropské země. A například Američané s ruským Rosatomem v jaderné energetice poměrně významně spolupracují – společnost GE má dodávat turbíny pro některé elektrárny, které staví Rosatom, Rusové a Američané také spolupracují v oblasti vývoje jaderného paliva.

Ještě jedna šance

Z českého pohledu je zajímavé spíše to, že i Poláci logicky hledají způsob, jak si strategickou výstavbu jaderné elektrárny zadat podle svých potřeb. A jejich úvahy zřejmě směřují podobným směrem jako ty české – tedy k takzvané bezpečnostní výjimce, díky níž bude možné uspořádat výběrové řízení vhodnějším způsobem. S těmito úvahami souvisí i to, že česká vláda v červnu schválila vytvoření nové pracovní skupiny na ministerstvu průmyslu za účasti zpravodajských služeb, která má posuzovat bezpečnostní zájmy státu v oblasti jaderné energetiky.

Mezi bezpečnostní rizika, která je vhodné posoudit, patří mimo jiné dodávky softwaru pro řídicí a kontrolní systémy elektrárny. Britové se kupříkladu před časem zabývali tím, jestli by Číňané jako potenciální dodavatelé nových reaktorů mohli zabudovat „slabá místa“ do počítačových systémů britských elektráren a v případě „potřeby“ zastavit produkci energie ve Spojeném království. A i když se zdá, že Londýn nakonec čínskému nástupu v britské jaderné energetice bránit nebude, je jasné, že energetickou bezpečnost jako téma zkrátka z výběrového řízení vylučovat nelze.

Plány na stavbu jaderných bloků v Česku dnes vypadají velmi nejistě, skepse s postupem času spíše přibývá. Není vyloučeno, že „bezpečnostní výjimka“ je poslední šancí, jak uspořádat smysluplné výběrové řízení na stavbu nových reaktorů.

Autor je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *