V Číně začala výstavba pilotního rychlého reaktoru

Já nevím, mě pořád připadá kombinace horké vody/páry a tekutého sodíku s částicemi oxidů uranu a plutonia na jednom místě jako návod na katastrofu. Proč sodík? To by se nenašlo jiné médium, které při styku s vodou nedělá spektakulární efekty, teplo, vodík a silnou žíravinu?

Bohužel je to nevýhoda rychlých reaktorů , na druhou stranu je to nevyčerpatelný zdroj energie, jen v našem vyhořelém palivu máme pro tyto reaktory energii na tisíce let.

Tak ještě mohli nasadit plynový okruh místo 2. sodíkové smyčky, pokud se s tímto u některých reaktorů počítá, tak nasadit to tady by neměl být problém, ovšem lpění energetiků na parních obězích i přes problémy s materiály je mírně podivné.

To se děje třeba u současných superkritických uhelek, nevím proč se nevyužije slitina NaK, která je kapalná a s bodem varu někde kolem 780°C, a bodem tání kolem -11°C, čímž by se mohlo výrazně mohlo snížit tlakové namáhání trubek, vysokotlaká pára by pak byla získána v parogenerátoru, odpadl by problém s trubkami vystavenými tlaku a žáru plamene/plynů, navíc by všechno pracovalo s mnohem menším tlakem, pro kotel s výškou 100m by byl hydrostatický tlak 800kPa, podstatně méně než v současných superkritických parních elektrárnách kde je tlak páry kolem 270 bar, tedy asi 27MPa.

Bylo by celkem zajímavé kdyby to někdo srovnal, jaké problémy, výhody, nevýhody by to s sebou neslo, kdyby se začaly používat tepelné elektrárny, kde by byla část přenosu zajištěna kapalným kovem a na to navazoval plynový oběh a za tím třeba teprve až byl oběh parní.

Využitelný adiabatický spád je u vodní páry podstatně vyšší než o jakéhokoliv plynu.

A co třeba nějaká organická kapalina (nebo něco jiného, ne vodního), jak by to bylo tam? Jenom přemýšlím co by tam šlo dát místo té vody, kdyby se setkala se sodíkem, tak bych rozhodně nechtěl být nikde poblíž, přestože by to mohlo být zajímavé divadlo.

Dobrý den, nejsem na to odborník ale čistě logicky z principu věci:

Místo druhého sodíkového okuhu vysokotlaký plyn? Aby v případě závady v primárním tepelném výměníku unikající plyn způsobil přinejmenším agresivní profuk primáru, jeho rozstřik a agresivní úniky plynů a unášených radioaktviních tuhnoucích kapek a prachu? Chcete si zopakovat Černobyl nebo Fukušimu - velkou emisi radioaktivního spadu do atmosféry?

Primár se nesmí dostat do styku s chemicky / tlakově problematickými materiály! Proto je tam tepelný výměník beztlaký sodík radiačně kontaminovaný -> beztlaký sodík radiačně čistý. Závada na primárním výměníku se pak pozná postupně stoupající kontaminací v příslušné větvi sekundáru a to se dá v klidu technicky řešit - projekt s tím musí počítat.

Problematické rozhraní je u sekundárního tepelného výměníku na sodíku radiačně čistém, kdy předává teplo do páry - parogenerátor. Případná nehoda zde znamená pouze požár a konvenční exploze bez emisí radiace. Navíc pára tam jde nejspíše soustavou trubic (konvenční konstrukce parogenerátorů), takže závada by začala poškozením jedné trubice - menší únik, omezené problémy které by byly ihned detekovány a spuštěno nápravné opatření - odstavení daného okruhu, ...

Ale i v případě masivní havárie. Unikající vodní pára a solanka nejsou pro životní prostředí vážný problém. Prostě zahoří sekundární část elektrárny a maximálně bude prosolené okolí několik stovek metrů. A to už je akceptovatelné riziko které lze předvídat a na které se lze připravit - technicky i organizačně.

Zkrátka primár musí jakoukoli nehodu na sekundáru ustát bez úniku radiace.

Předpokládal jsem že by byl reaktor vybaven nějakým pojišťovacím systémem, který by zajistil odvod plynu do nějaké soustavy hermetických komor, které by byly zvenku zatopeny kvůli chlazení, což by redukovalo tlak, a případně by za nimi byla soustava filtrů, pravda to by mohlo způsobit dost velké problémy

Díky, za vyčerpávající info, jen si dovolím poznámku, nebude to solanka, ale hydroxid sodný, eventuálně pokud by to bylo NaK, tak sodný a draselný a u toho bych byl nerad, navíc to bude dost horké.

Před časem jsem kdesi zachytil údaj cca 500let za podmínek celosvětově využívaného U238+nynější radioaktivní odpad k výrobě 100% EE. Bylo to zmíněno v souvislosti s nutností získat více času pro zvládnutí fúze H-He. Klidně někdo oponujte, pokud se mýlím... :-)

Před... no to bude snad 15 let už a dobrých 20 co to vyšlo, jsem v jednom materiálu četl, prastarý ČEZácký propagační časopis, že to má být s přepracováním a skutečně množením na nějakých 100 let. Ale máme tu jeden problém, tehdy nikdo ani v nejdivočejších snech snad neuvažoval o totální elektrifikaci dopravy a celá ekologičnost eleketroenergetiky se řešila z pohledu odstavení uhlí protože kyselé deště, síra a pod. Nikoho tehdy asi nenapadlo že se zatroubí do boje proti CO2. Na celém tom boji proti CO2 je vtipné i to že ani země které to mají jako jednu z priorit, nebyly, od té doby kdy byl před lety vyhlášen,schopné zajistit ani plně elektrifikovanou (kolem 90 %) železnici. U nás pro jistotu nejsou schopní při rekonstrukci natáhnout drát, který slibují 30 let, po 60 se opatrně chystají na přepínání. Nehledě na ekologii je nafta dost drahá záležitost.

Ale tyto odhady mne nikdy moc nebraly, technologie je zajímavější, protože stačí jeden dobrý objev a všechno je jinak, nebo naopak se politici rozhodnou že se netěží a zase je to celé jinak a nakonec si lidi vydupou nějaké emisenky a zase jinak. Už problém je v tom jestli se budeme bavit jenom o spotřebě pro současné výkony JE, nebo při náhradě všech elektráren JE, nebo pokud by se mělo jednat o náhradu všech paliv jadernou energií. To jsou totiž diametrálně odlišné objemy paliva a tedy diametrálně odlišná doba výdrže zásob.

O sodíkových je známa obtíž navrhnout materiál, který dlouhodobě odolá radiaci a "solnému prostředí".

Co jsem se během let dozvěděl o výhodách či nevýhodách 6ti základních koncepcí reaktorů 4. generace, ze kterých jsou jen 4 typy rychlé množivé ( tzn. že by s nimi šlo využívat jaderný odpad ), je mi nejsympatičtější olovem chlazený reaktor. Už jen proto, že olovo jako přirozený stínící materiál je už dávno vyzkoušenou koncepcí z jaderných ponorek. Čas a zkušenosti mají v tomto oboru "cenu ani ne tak zlata, ale spíše diamantů". Tlaky jsou rovněž násobně menší, než v nynějších koncepcích - minimálně trubní systémy jsou tedy levnější.

Reaktory na nadkritickou vodu jsou pro budoucnost slepá ulička ("použité palivo neumí spalovat").Jádro má větší šance na život, pokud bude znamenat vedle produkce EE i řádovou nebo alespoň násobnou redukci vysoké radiace v celosvětovém měřítku.

Kdysi První Brněnská strojírna vyráběla a dodávala sodíkové smyčky do ruských pokusných elektráren. Pamětníci pamatují i vývoj a pokusy s bezpečností sodík voda, žádný problém nebyl. A celkem už asi 50 let zkušeností v Rusku je. Bohužel u nás už ne..... Navazuje Čína.

Olovo se zkoušelo též. Proč se pak zvolil sodík, já nevím.

Je neuvěřitelné jaký pokrok udělala Čína v oblasti mírového využití jaderné energie. Před 20 lety byla Čína technologicky zaostalá země, která vyvážela levné často nekvalitní zboží, dnes je na světové špičce v mnoha oborech, z které sesadila evropské americké nebo Japonské firmy .

Bezesporu mají špičkové výzkumné pracovníky. Běžný provoz tito pracovníci nebudou obstarávat, to bude záležitost obyčejných lidí a zde je 20 let na zvednutí průměrné kvalifikace a hlavně změna přístupu k řešení problémů velice krátká doba.