V pondělí 7. září začala v Marseille letošní konference o plovoucích větrných elektrárnách (FOWT). Na konferenci, na které se setkali experti a zákonodárci nejen z Evropy, se hovořilo rovněž o velkém potenciálu odvětví. <a href="https://windeurope.org/newsroom/news/floating-offshore-wind-is-gearing-up-for-take-off/">Podle WindEurope by do roku 2022 mohlo být instalováno 330 MW v plovoucích turbínác</a>h, do roku 2030 potom až 7 GW.
Podle výkonného ředitele WindEurope, Gilese Dicksona, už technologie plovoucích větrných elektráren není nevýznamnou. Odvětví během posledních pár let vyspělo a dosáhlo významného snížení nákladů. Další zlevnění se nyní mají odvíjet od rozsahu instalací. Díky většímu počtu instalací by podle WindEurope mohla cena klesnout na hranici 40 – 60 EUR/MWh.
<blockquote>„Doba demonstračních projektů skončila. Odvětví plovoucích elektráren je nyní připraveno pro větší nasazení. Příspěvky, které jednotlivé státy provedly v rámci svých klimatických plánů, ukazují, že zájem o plovoucí elektrárny je vysoký. Jednotlivé národní klimatické a energetické plány nabízejí přehledné prostředí pro budoucí projekty a budou spouští pro nové investice. Odvětví je připraveno na zvýšení odbytu.“ – Giles Dickson, výkonný ředitel WindEurope</blockquote>
<h2>Evropa musí využít pozice průkopníka</h2>
S 30MW projektem Hywind ve Skotsku a 24MW Windfloat Atlantic v portugalsku je Evropa globálním lídrem v instalacích plovoucích větrných elektráren. Alespoň 7 států má konkrétní plány na instalaci plovoucích elektráren během následující dekády. Nové projekty jsou plánované ve Francii, Spojeném království, Norsku, Portugalsku, Španělsku, Itálii a Švédsku. Další rozvoj instalací bude zásadní pro využití potenciálu pro snížení nákladů. 
Evropa chce, aby přímořské větrné elektrárny pokrývaly 25 % výroby elektřiny do roku 2050. WindEurope analyzovala potenciál plovoucích elektráren v Severním moři, Atlantiku a Středozemním moři a vypočítala, že během následujících 2 let by bylo možné instalovat až 330 MW v plovoucích turbínách. Do roku 2030 by tento výkon mohl narůst na 7 GW.
Aby bylo dosaženo cílů EU, v roce 2050 by celkový výkon plovoucich elektráren mohl nárůst na 150 GW, což by znamenalo, že celá třetina všech přímořských větrných elektráren by byla plovoucí.
Dnešních 62 MW v Evropě stále představuje malý podíl na všech přímořských instalacích. Plovoucí elektrárny ale zvyšují potenciál pro výrobu elektrické energie z přímořských větrných parků. Zatímco turbíny ukotvené u dna jsou omezeny na pobřeží s malou hlobkou a vhodným dnem, plovoucí elektrárny mají zdánlivě neomezený potenciál pro růst. Rychle rostoucí zájem vlád po celém světě představuje obrovský potenciál pro evropský větrný průmysl.
<blockquote>„V dekarbonizujícím se světě jsou plovoucí přímořské větrné elektrárny podstatným zdrojem pro výrobu velkého množství zelené energie. Evropa musí využít své výhody průkopníka. Byli jsme průkopníky přímořských větrných turbín ukotvených u dna, a nyní jsme lídrem i v těch plovoucích. Následující měsíce budou zásadní pro přímořské elektrárny. Evropské fondy na obnovu ekonomik a fondy na zelené technologie by mohly pomoci vybudovat silné odvětví plovoucích větrných elektráren.“ – Giles Dickson
Zdroj úvodního obrázku: <a href="https://ramboll.com/media/rgr/ramboll-selected-to-provide-support-for-us-largest-offshore-wind-project">Ramboll</a></blockquote>

Větrné elektrárny

Evropa by do roku 2030 mohla dosáhnout 7 GW v plovoucích větrných elektrárnách

Americký jaderný regulační úřad (NRC) <a href="https://www.nrc.gov/reading-rm/doc-collections/news/2020/20-043.pdf">vydal závěrečnou zprávu o hodnocení bezpečnosti (FSER)</a> pro malý modulární reaktor společnosti NuScale. Vydání zprávy představuje dokončení 6. a finální fáze procesu certifikace reaktoru. Jedná se o první SMR reaktor, pro který NRC zprávu FSER vydal. Díky dokončení certifikace mohou zákazníci nyní plánovat své vlastní projekty se SMR reaktory NuScale.
Společnost NuScale dokončila žádost o certifikaci svého reaktoru v prosinci 2016. Žádost byla NRC podána v březnu 2017. Proces posouzení demonstroval jednak jednoduchost konstrukce SMR reaktoru a také pečlivost a důslednost žádosti samotné. To lze podle NuScale ukázat například na skutečnosti, že během první posuzovací fáze, během které bylo na kontrolu žádosti vynaloženo 115 tisíc hodin, NRC měl ve srovnání s jinými žádostmi o certifikaci mnohem méně žádostí o další informace. <a href="https://newsroom.nuscalepower.com/press-releases/news-details/2020/NuScale-Power-Makes-History-as-the-First-Ever-Small-Modular-Reactor-to-Receive-U.S.-Nuclear-Regulatory-Commission-Design-Approval/default.aspx">Samotná příprava žádosti přišla NuScale na více jak 500 milionů dolarů.</a>
<blockquote>„Jedná se o významný milník nejen pro NuScale, ale pro celé americké jaderné odvětví a další budoucí pokročilé jaderné technologie. Tento milník jednoznačně potvrzuje vedoucí pozici NuScale a USA v závodě o uvedení SMR reaktorů na trh.“ – John Hopkins, výkonný ředitel NuScale
„NRC přijalo výzvu posoudit vůbec první žádost o certifikaci SMR reaktoru, což v oné době bylo důležitým milníkem nejen pro NuScale, ale rovněž pro jaderný průmysl jako takový. NuScale oceňuje obětavost, čas a úsilí NRC během celého víceletého procesu, často s posouzeními dokončenými v předstihu. Jako dlouholetý bývalý zaměstnanec NRC, včetně vedoucí pozice v oddělení nových reaktorů, mohu říci, že toto brzké vydání FSER je skutečně zásluhou pro každého v NRC…“ – Tom Bergman, vice-president pro regulatorní záležitosti</blockquote>
Návrh NuScale využívá ve svých provozních a bezpečnostních systémech pasivní procesy, jako je konvekce a gravitace. Navrhovaná elekrárna se má skládat až z 12 modulů, které jsou ponořeny v bezpečnostním bazénu pod úrovní terénu. Každý modul má mít výkon 50 MW, celkový maximální výkon elektrárny tak má být 600 MWe. Podle NRC NuScale naznačovala, že v roce 2022 zažádá o certifikaci verze s výkonem 60 MW na modul.
Certifikace návrhu reaktoru znamená, že NRC po přezkoumání splnění všech bezpečnostních požadavků schválila návrh jaderné elektrárny nezávisle na žádosti o výstavbu či provoz elektrárny. Úplná certifikace umožňuje energetické společnosti odkázat se na návrh při žádosti o kombinovanou licenci na stavbu a provozování jaderné elektrárny kdekoliv v USA. Před samotnou výstavbou elektrárny je nutné dokončit licenční postupy pro danou lokalitu a obdržet kombinovanou licenci.
<h2>NuScale pokračuje na cestě ke komercializaci reaktoru</h2>
NuScale nadále pokračuje ve značném úsilí směrem ke komercializaci své technologie SMR. To zahrnuje rozvoj dodavatelských řetězců, standardizaci projektů elektráren, plánování činností pro dodání technologií a plány na spouštění a uvádění do provozu.
Společnost rovněž přitahuje rostoucí zájem domácích i zahraničních zákazníků, kteří považují elektrárnu NuScale za dlouhodobé řešení pro poskytování spolehlivé, bezpečné, cenově dostupné, provozně flexibilní bezuhlíkové energie pro různé aplikace. NuScale již podepsala smlouvy o spolupráci s různými energetickými společnostmi v USA, Kanadě, Rumunsku, České republice a Jordánsku.
Zdroj úvodního obrázku: <a href="https://newsroom.nuscalepower.com/press-releases/news-details/2020/NuScale-Power-Makes-History-as-the-First-Ever-Small-Modular-Reactor-to-Receive-U.S.-Nuclear-Regulatory-Commission-Design-Approval/default.aspx">NuScale</a>

Rychlé zprávy

NuScale je první společností, která dokončila certifikaci malého modulárního reaktoru

Americká společnost<a href="https://www.exeloncorp.com/newsroom/exelon-generation-to-retire-illinois%E2%80%99-byron-and-dresden-nuclear-plants-in-2021"> Exelon Generation ve čtvrtek oznámila</a> svůj záměr na podzim příštího roku ukončit provoz dvou jaderných elektráren . Dvě elektrárny s celkem 4 reaktory podle společnosti v současnosti produkují bezemisní elektřinu pro více jak 4 miliony domácností a podniků v Illinois. Obě elektrárny přitom mají platné provozní licence na mnohem delší dobu.
Podle oznámení společnosti má být JE Byron uzavřena v září 2021, k uzavření JE Dresden má dojít v listopadu téhož roku. Obě elektrárny přitom mají platné provozní licence na mnohem delší dobu – podle nich by JE Dresden mohla být v provozu dalších 10 let, JE Byron, <a href="https://www.exeloncorp.com/locations/nrc-license-renewals/Pages/Byron.aspx">které byla nedávno licence prodloužena,  dokonce více jak 20 let.</a>
Obě elektrárny dohromady zaměstnávají více jak 1500 stálých pracovníků a dalších 2000 doplňkových pracovníků během odstávek pro výměnu paliva. Každý rok elektrárny na daních zaplatí 63 milionů dolarů.
Dohromady elektrárny dodávají 30 % bezuhlíkové energie v Illinois a podle Exelonu jsou tak nezbytné pro splnění státního cíle dosáhnout 100 % výroby z čistých zdrojů.
<blockquote>„Ačkoli v našich hlavách víme, že zastavení neekonomických Illinoiských elektráren je nutné k zachování ještě více pracovních míst jinde, dnes nám krvácí srdce pro tisíce talentovaných mužů a žen, kteří po více než jednu generaci sloužili rodinám v Illinois a nyní ztratí svou práci kvůli špatně koncipované energetické politice. Bohužel se nacházíme pouze rok od odstavení a musíme dát našim lidem, komunitám a regulátorům čas připravit se.“ – Christopher Crane, prezident a výkonný ředitel Exelonu
„Uznáváme, že toto prohlášení přichází v době, kdy se mnoho našich komunit stále zotavuje z ekonomických a zdravotních dopadů pandemie a budeme pokračovat v dialogu se zákonodárci ohledně cest jak uzavření elektráren zabránit. Z tohoto důvodu jsme odpovědným činitelům zpřístupnili naše účetní knihy a zpřístupníme je každému zákonodárci, který by chtěl posoudit ziskovost elektráren.“</blockquote>
Dalším z důvodů pro oznámení úmyslu uzavřít obě elektrárny je dát regionálnímu provozovateli přenosových sítí, PJM, čas na posouzení zda vyřazení JE Byron a JE Dresden nezpůsobí nedostatky výrobních kapacit v severní Illinois během špičkového zatížení. Exelon rovněž prohlásil, že do 30 dnů zašle oficiální oznámení o vyřazení Jaderné regulační komisi (NRC) a pozastaví veškeré investiční projekty související s dlouhodobým provozem reaktorů.
<h2>Elektrárny zápasí s klesajícími cenami elektřiny a konkurencí emisních zdrojů v kapacitních aukcích</h2>
Ačkoli obě elektrárny jsou podle Exelonu jedny z nejefektivnějších a nejspolehlivějších v americké jaderné flotile, obě elektrárny se potýkají s poklesem tržeb v řádu stamilionů dolarů. Důvodem jsou kromě klesajících cen elektrické energie také tržní pravidla, která podle Exelonu umožňují fosilním elektrárnám nabízet nižší ceny v kapacitních aukcích.
Ekonomické problémy dále zhoršilo nedávné rozhodnutí Federální komise pro regulaci energetiky (FERC), která má v aukcích poskytovat znečišťujícím zdrojům další konkurenční výhody. Ze stejných důvodů hrozí předčasné uzavření také dalším dvou elektrárnám – JE LaSalle a JE Braidwood.
<h2>Předčasné odstavení elektráren může ohrozit státní klimatické cíle</h2>
V lednu 2019 se Illinois zavázala ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s Pařížskou klimatickou dohodou. Podle Exelonu přitom stát z přibližně 85 % dosahuje stanoveného cíle, pokud by ale všechny čtyři ohrožené jaderné elektrárny byly předčasně uzavřeny, emise by vzrostly o 70 % a stát by cíle splnil pouze z 20 %.
Zdroj úvodního obrázku: <a class="owner-name truncate" title="Go to Doug Bowman's photostream" href="https://www.flickr.com/photos/bistrosavage/" data-track="attributionNameClick">Doug Bowman</a>

Jaderné elektrárny

Další dvě americké jaderné elektrárny mají být předčasně odstaveny. Ohroženy jsou klimatické cíle Illinois

Společnost Siemens Energy <a href="https://press.siemens.com/global/en/pressrelease/siemens-energy-launches-its-first-megawatt-green-hydrogen-production-project-china">uzavřela dohodu s čínskou společností Beijing Green Hydrogen Technology Development (BGH) o dodání zařízení na výrobu vodíku pro vodíkovou čerpací stanici.</a> Ta se nachází v obvodě Jen-čching v Pekingu. Jedná se o jednu ze tří soutěžních zón Zimních Olympijských her v roce 2022. Technologie dodaná Siemensem má pomoci zajistit dodávky paliva pro hromadnou dopravu během a po uskutečnění her.
Megawattové zařízení na výrobu zeleného vodíku je první svého druhu, které Siemens Energy v Číně vybuduje. Dokončení projektu je naplánováno na květen 2021.
V srpnu minulého roku Siemens uzavřel memorandum o porozumění o spolupráci v oblasti vývoje technologií pro zelený vodík a jeho komplexního využití se společností State Power Investment Corporation Limited (SPIC). Ta je kontrolujícím akcionářem společnosti China Power International Development, mateřskou společností BGH. Projekt na výrobu zeleného vodíku je výsledkem úzké spolupráce mezi oběma společnostmi. Tu přitom obě strany chtějí i nadále rozvíjet.
<blockquote>„Dekarbonizace energetických systémů je výzvou, které musí čelit každá země. Siemens Energy je společností, které je schopná svým zákazníkům v tomto ohledu poskytnout významnou podporu – ať už se jedná o společnosti či státy. Propagování využívání a vývoje obnovitelného vodíku má pro Čínu velký význam pro vybudování moderní a čistější energetiky,“ uvedl Christian Bruch, výkonný ředitel Siemens Energy.</blockquote>
Vodík vyrobený v elektrolyzérech lze považovat za tzv. „zelený“ v případě, že energie spotřebovaná pro jeho výrobu pochází z obnovitelných zdrojů. Elektrolyzér <a style="font-size: 1rem;" href="https://press.siemens.com/global/en/pressrelease/siemens-energy-launches-its-first-megawatt-green-hydrogen-production-project-china">Silyzer</a> dodávaný Siemensem využívá technologii protonově vodivé membrány. Výhodou této technologie je krátká doba náběhu z pohotovostního režimu a velká flexibilnost. Ta zařízení umožňuje reagovat na proměnou výrobu obnovitelných zdrojů.
Zdroj úvodního obrázku: <a href="https://new.siemens.com/global/en/products/energy/renewable-energy/hydrogen-solutions.html">Siemens</a>

Akumulace energie

Siemens Energy dodá do Číny svou technologii na výrobu zeleného vodíku

Finská energetická společnost <a href="https://www.fortum.com/media/2020/08/fortum-initiates-environmental-impact-assessment-procedure-loviisa-nuclear-power-plant">Fortum oznámila zahájení posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) pro pokračování provozu dvou reaktorů</a> v lokalitě Loviisa nad rámec jejich stávajících provozních licencí. Proces, který se skládá ze dvou fází, má trvat 18 měsíců.
Blok 1 JE Loviisa vstoupil do komerčního provozu v roce 1977 a v současnosti má platnou provozní licenci do konce roku 2027. Komerční provoz druhého bloku začal v roce 1981 a má liceni pro provoz do konce roku 2030. Oba reaktory jsou typu VVER-440.
V rámci EIA mají být uvažovány dvě varianty. Pokračování provozu na dalších 20 let od konce platnosti stávajících licencí anebo vyřazení elektrárny na konci stávajících provozních licencí.
Samotného procesu se budou účastnit také dvě finská ministerstva. Ministerstvo pro ekonomické záležitosti a zaměstnanost bude koordinačním orgánem pro celý projekt. Ministerstvo životního prostředí naopak bude zodpovědné za mezinárodní konzultace.
<blockquote>„Z hlediska technologií je elektrárna Loviisa v dobrém stavu a splňuje stávající bezpečnostní požadavky. Posouzení vlivů na životní prostředí, které bude nyní provedeno, nám pomůže ziskat data pro případné podání žádosti o novou provozní licenci.“ – Thomas Buddas, zástupce ředitele v elektrárně Loviisa</blockquote>
Podle Fortumu bylo za posledních 5 let do JE Loviisa investováno 450 milionů EUR. Koeficient využití pro JE Loviisa činil v minulém roce 92,4 %. Minulý rok tak elektrárna vyrobila 8,2 TWh elektrické energie (netto), což činí více jak 10 % finské spotřeby elektrické energie.
<h2>Čtyři finské reaktory pokrývají přibližně 30 % finské výroby elektřiny</h2>
Podle společnosti Fortum je díky dvěma reaktorům v JE Olkiluoto a dalším dvěma v JE Loviisa podíl jaderné energie v energetickém mixu přibližně 30 %. Ve výstavbě se stále nachází 3 blok JE Olkiluoto. Další blok je plánován v JE Hanhikivi, podle stávajících plánů by měl vstoupit do komerčního provozu v roce 2028.
Finská vláda plánuje vyřadit uhelné elektrárny do roku 2029, minulý rok tamní vláda oznámila svůj úmysl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2035.
Zdroj úvodního obrázku: Fortum

Finský Fortum plánuje prodloužit provoz jaderné elektrárny Loviisa

Japonské Ministerstvo hospodářství, průmyslu a obchodu (METI) v <a href="https://www.spglobal.com/platts/en/market-insights/latest-news/coal/080720-japan-starts-regulatory-discussions-on-phasing-out-inefficient-coal-fired-power-plants">pátek zahájilo formální politické diskuse</a>, jejichž cílem je pomoci připravit vhodný regulační rámec pro vyřazování neefektivních uhelných elektráren do roku 2030. Rámec by zároveň měl obsahovat další opatření jako například omezení výstavby nových neefektivních uhelných zdrojů.
Zahájení diskuse následuje směrnici, kterou 3. července oznámil ministr hospodářství, průmyslu a obchodu Hiroshi Kajiyama. Podle té by měl začít proces tvorby nového a efektivnějšího regulačního rámce. Ten by měl v souladu s japonským strategickým energetickým plánem zajistit vyřazení neefektivních uhelných zdrojů do roku 2030. V srpnu METI v rámci svého poradního výboru pro přírodní zdroje a energii zřídilo pracovní skupinu, která by se touto otázkou měla zabývat.
Během pátečních diskusí METI například debatovalo o tom, jak silná opatření by bylo zapotřebí zavést pro vynucení postupného vyřazování a jaký stupeň autonomie by pro vyřazování měl být dán samotným společnostem.
Pracovní skupina plánuje nastínit základní směr politiky po říjnu letošního roku. Předtím mají také proběhnout dvě slyšení s představiteli společností a průmyslu.
<h2>Snížení podílu uhlí na výrobě elektřiny na 26 % do roku 2030</h2>
METI již dříve zdůrazňovalo nutnost snížení výroby v neefektivních uhelných blocích téměř na nulu. To je podle METI zapotřebí pro dosažení japonského cíle snížit podíl uhlí na výrobě energie z 32 % ve fiskálním roce 2018 na 26 % v roce 2030. Jedním z důvodů je také skutečnost, že ve výstavbě je momentálně několik účinnějších uhelných zdrojů. Podle METI elektrárny, které patří do kategorie s nízkou účinností, představují přibližně 16 % celkové výroby z uhlí v Japonsku. Před havárií JE Fukushima byl podíl uhlí na výrobě elektřiny 23 %, po uzavření jaderných elektráren podíl uhlí do roku 2015 vzrostl na 31 %.
V Japonsku je 140 uhelných elektráren, 114 z nich spadá do kategorie s nízkou účinností. Jedná se o podkritické elektrárny s účinností okolo 38 % a nadkritické bloky s účinností 38 až 40 %.
Do kategorie s vyšší účinností naopak spadají elektrárny s integrovaným zplyňováním uhlí (technologie IGCC) s účinností 46 – 50 % a ultra-nadkritické bloky s účinností 41 až 43 %.
Zdroj úvodního obrázku: <a href="https://www.kobelco.co.jp/english/about_kobelco/group/domestic/electric_power/1188722_15531.html">Kobelco</a>

Energetika v zahraničí

Japonsko chce vyřazením neefektivních uhelných elektráren snížit podíl uhlí na výrobě elektřiny na 26 %

Blok číslo 5 v čínské Jaderné elektrárně Tianwan poprvé dosáhl kritikality, <a href="http://en.cnnc.com.cn/2020-07/31/c_525509.htm">oznámila to  společnost Jiangsu Nuclear Power Corporation</a>. Blok, který je tvořen reaktorem typu ACPR1000 s instalovaným výkonem 1080 MWe, by podle stávajících plánů měl být připojen k síti ještě letos. 
Tianwan 5 měl první kritikality dosáhnout 27. července v 8:20 místního času. Podle JNPC dosažení tohoto milníku značí dokončení zprovoznění všech systémů a zařízení.
<blockquote>„Jedná se o další významný milník dosažený Jadernou elektrárnou Tianwan 5 po dokončení zavážky prvního paliva. Tento úspěch pokládá základy pro následující připojení na síť a komerční provoz bloku.“ – z prohlášení JNPC</blockquote>
Pátý a šestý blok v JE Tianwan společně tvoří 3 fázi výstavby této elektrárny. V obou blocích je využíván čínský reaktor ACPR1000. První lití betonu pro 5. blok proběhlo 27. prosince 2015, pro blok 6 první lití proběhlo 7. září 2016.
Společnost China National Nuclear Corporation (CNNC) plánuje uvést oba bloky do komerčního provozu do konce příštího roku. 5. blok obdržel svou provozní licenci 7. července, zavážení paliva bylo dokončeno o dva dny později.
První dva reaktory v elektrárně jsou reaktory VVER 1000. První a druhý blok JE Tianwan byl vybudován v rámci první fáze výstavby elektrárny na základě dohody o spolupráci mezi Ruskem a Čínou. První lití betonu pro proběhlo v říjnu 1999, první blok byl uveden do provozu v červnu 2007, druhý v zář 2007.
Třetí a čtvrtý blok tvořící třetí fázi výstavby elektrárny je rovněž tvořen ruskými reaktory VVER 1000. Třetí blok byl uveden do provozu v únoru 2018, čtvrtý v prosinci téhož roku.
Aktuálně jsou v přípravě bloky 7 a 8, ve kterých má být využit reaktor VVER 1200. V březnu minulého roku byl uzavřen kontrakt  mezi ruskou společností AtomStroyExport, divizí Rosatomu, a CNNC.
Zdroj úvodního obrázku: <a href="http://en.cnnc.com.cn/2020-07/31/c_525509.htm">CNNC</a>

Čínská jaderná elektrárna Tianwan 5 dosáhla první kritikality, k síti by měla být připojena ještě letos

Společnosti Uniper a General Electric (GE) <a href="https://www.uniper.energy/news/uniper-and-general-electric-sign-a-cooperation-agreement-for-climate-friendly-natural-gas-assets/">spolu uzavřely dohodu o dlouhodobé spolupráci na dekarbonizaci plynových elektráren a zásobníků zemního plynu</a> v držení Uniperu. Obě společnosti budou společně zkoumat, vyhodnocovat a vyvíjet technologická řešení dekarbonizace. Jedná se o první plošný dekarbonizační program GE uzavřený s významným výrobcem energie.
Dohoda, k jejímuž podpisu došlo již v červnu, cílí na vytvoření podrobného dekarbonizačního plánu společnou pracovní skupinou složenou ze zástupců obou společností. Plán by měl být dokončen začátkem příštího roku. Tento plán má vytvořit posouzení potencionálních modernizací a programů na výzkum a vývoj potřebných pro posun k dekarbonizaci. Její součástí má být zvyšování podílu nízko-emisního vodíku v turbínách GE a kompresorech v elektrárnách a zásobnících Uniperu.
Spolupráce GE a Uniperu již trvá několik desítek let. Uniper, který je znám jako průkopník ve využívání nejnovějších technologických inovací, byl jednou z prvních společností, která přijala řadu špičkových technologií GE. Široká plynová flotila Uniperu, jejíž celkový instalovaný výkon v Evropě činí více, než 4 GW, poskytuje příležitost pro komplexní posouzení dekarbonizace pro celou řadu technologií.
GE Gas Power naopak přináší desítky let zkušeností a vedoucí postavení v oblasti dekarbonizace. Společnost například pracuje na využívání vodíku jako paliva pro plynové turbíny, na vývoji pokročilých technologií spalování a systémů CCS.
<h2>Dohoda má Uniperu pomoci s dekarbonizačními cíli</h2>
Uniper si na začátku letošního roku stanovil cíl na dosažení uhlíkové neutrality ve své Evropské flotile do roku 2035. Již nyní společnost vyrábí okolo 24 TWh bezuhlíkové elektřiny ve svých vodních a jaderných elektrárnách ve Švédsku a Německu.
<blockquote>„Tato dohoda s amerických výrobcem GE je dalším důkazem našeho odhodlání posunout se směrem k dekarbonizaci našich elektráren a zásobníků. Během několika let se bude flotila Uniperu skládat pouze z ke klimatu šetrných plynových a bezemisních vodních elektráren. Od tohoto momentu se naše investice budou soustředit zejména na další dekarbonizaci našich plynových zdrojů, které by mohly využívat například systémů zachytávání, využití a ukládání uhlíku, nebo modrý či zelený vodík. Zde právě může čistý vodík, jak jen to bude rozumné a možné, nahradit fosilní palivo v plynových zdrojích. Pokud by se nám rovněž podařilo ve velkém rozsahu využít naše kapacity v zásobnících pro vodík, dostali bychom se blíže k vyřešení základního problému evropské energetické transformace – nedostatku velkých skladovacích kapacit pro intermitentní obnovitelné zdroje.“– Andreas Schierenbeck, výkonný ředitel Uniper</blockquote>
Zdroj úvodního obrázku: <a href="https://www.uniper.energy/news/media-library/">Uniper</a>

Rozhovory

Uniper a GE budou spolupracovat na dekarbonizaci plynových zdrojů

Výzkumníci z americké <a href="https://www.nrel.gov/news/press/2020/nrel-research-points-to-recycling-solar-panels.html">Národní laboratoře pro obnovitelné zdroje provedli první globální hodnocení nejslibnějších způsobů nakládání s krystalickými  fotovoltaickými (PV) moduly</a> na konci jejich životnosti. Podle<a href="https://www.nature.com/articles/s41560-020-0645-2.epdf?sharing_token=gTbOszbDSFo3DPHaqB2oKtRgN0jAjWel9jnR3ZoTv0OtL9QEzcgFMYa45OUzo4NruhWqFy6wgWcztDdWim4XS3hCVOCBhp4d3QDIeKJkRd1qE3jMWfn99b10OTnspoqOjZXZdVAs0r5jaR6vhHiEl_Yr8DM9BCYUFb15u73ruAc%3D"> studie</a> je zapotřebí optimalizovat způsoby recyklace panelů a zaměřit se na více jejich součástí.
Fotovoltaické panely mají životnost 30 let a podle výzkumníků v současnosti neexistuje jasný plán jak s vyřazenými panely nakládat. Problémem je i samotné množství vyřazených panelů, do roku 2050 by jich mohlo být až 80 milionů tun. A kromě množství odpadu představuje výzvu i jeho povaha. Fotovoltaické panely se skládají z cenných ale i toxických materiálů. V současné době neexistuje žádný standard pro recyklaci těch cenných a zmírnění vlivů těch toxických.
Podle studie dnešní procesy recyklace fotovoltaiky nejsou optimalizovány pro nákladově efektivní recyklaci vysoce čistých materiálů ve velkém měřítku nebo pro environmentální výsledky. I v EU, kde je recyklace PV povinná, existuje jen velmi málo recyklačních zařízení určených k manipulaci s fotovoltaickými moduly a informace o jejich recyklační účinnosti a ekonomice nejsou veřejně dostupné.
<h2>Současná praxe</h2>
Standardní praxe pro recyklaci krystalických PV spočívá ve využití existujících linek pro recyklaci skla nebo kovů. Tento postup je schopen recyklovat materiály, jako je hliníkový rám, vnější měděné dráty a sklo. Tento postup tak splňuje požadavky stávající regulace o odpadních elektrických a elektronických zařízeních požadující recyklaci 75 % hmotnosti zařízení.
Tento postup ale není schopen recyklovat další složky panelů, jako je stříbro, měď, křemík a olovo. Ty přitom představují většinu potenciální hodnoty modulu a jsou odpovědné za většinu potenciálního dopadu na životní prostředí při nesprávném zacházení.
<h2>Zaměření na křemík</h2>
Podle studie je zapotřebí výzkum a vývoj postupů, které by byly schopné zlepšit cenovou efektivitu recyklace a zvýšit podíl opětovného využití materiálů. Navrženo, laboratorně testováno či aplikováno v malém měřítku již bylo velké množství nových způsobů recyklace. Podle výzkumníků je zapotřebí se zaměřit zejména na recyklaci čistého křemíku v křemíkových plátcích. Ty jsou totiž nejdražší komponentou modulů a zároveň nesou polovinu (nebo i víc) uhlíkové stopy celého modulu.
Podle studie v současnosti existují pouze dvě technologie, které umožňují recyklaci více stopových materiálů, které jsou cenné či nebezpečné, a u kterých jsou přesně popsány toky materiálů a energie. Jedná se o proces „Plného využití vyřazené fotovoltaiky“ (<a href="https://frelp.info/">FRELP</a>) a proces navržený Arizonskou státní univerzitou (ASU). Cílem FRELPu je z panelů získat co největší procentuální hmotnost materiálů a docílit nejmenšího odpadu. Proces ASU má za cíl získat z panelů materiál o nejvyšší hodnotě. Obě technologie jsou schopny z FV panelů získat přes 90 % křemíku v metalurgické kvalitě.
Pro jeho využití ale bude zapotřebí podrobný výzkum nečistot v něm obsažených. Křemík, který se v solárních článcích využívá, musí být velmi čistý a recyklovaný křemík přitom pravděpodobně bude mít jiný profil nečistoty než „panenský“ křemík. Využití recyklovaného křemíku při výrobě nových článků tak pravděpodobně bude složitější.
<blockquote>„Potřebujeme výzkum a vývoj, protože hromadění odpadu nás může velmi rychle zaskočit. Podobně jako exponenciální růst fotovoltaických instalací se bude nárůst zdát pomalý a pak velmi rychle zrychlí. Před tím, než bude odpadu dost na to, aby se vyplatilo otevřít zařízení vyhrazená pro (recyklaci) fotovoltaik, musíme prostudovat správný proces pro nakládání s ním.“ – Timothy Silverman, spoluautor studie</blockquote>
Zdroj úvodního obrázku: Duke Energy Renewables

Obnovitelné zdroje

NREL: Recyklaci fotovoltaických panelů je zapotřebí zlepšit

Asociace evropského jaderného průmyslu FORATOM <a href="https://www.foratom.org/press-release/foratom-welcomes-improvements-in-hydrogen-categorisation/">uvítala vznik “nízkouhlíkové“ kategorie vodíku</a>, její použití by však dle ní nemělo být omezené na krátkodobé a střednědobé období. Asociace je zároveň toho názoru, že Evropská komise věnuje nedostatečnou pozornost nízkouhlíkovým, nefosilním zdrojům, například právě jaderné energetice.
Aby Evropa dosáhla svého cíle stát do roku 2050 uhlíkově neutrální, musí dojít k transformaci energetického sektoru. Cílem současných strategií EU v oblastech integrace energetické soustavy a vodíku je připravit půdu pro účinnější a vzájemně propojenou energetiku.
<blockquote>„Jaderná energie je velmi všestranná a osvědčená technologie poskytující nízkouhlíkovou elektřinu, kterou lze použít pro výrobu čistého vodíku nebo tepla pro průmyslové použití nebo dálkové vytápění. … Vzhledem k obrovským výzvám, kterým bude Evropa během následujících 30 let čelit, je nezbytné, aby se zákonodárci nezaměřovali pouze na variabilní obnovitelné zdroje. Transformace našeho energetického systému si vyžádá všechna naše nízkouhlíková řešení, která jsou k dispozici. A politika EU toto musí odrážet.“ – Yves Desbazeille, generální ředitel FORATOM.</blockquote>
Elektrifikace by podle FORATOMu měla být hlavní hnací silou pro budoucí integrovaný energetický systém. Dekarbonizovaný systém může ostatním odvětví pomoci k dosažení jejich cílů snižování emisí skleníkových plynů. Pro některá odvětví ale elektrifikace nebude stačit a vodík může být ideálním řešením – za předpokladu že bude k dispozici a bude cenově dostupný.
<blockquote>„Vodík s nízkou uhlíkovou stopou je důležitým řešením pro obtížně dekarbonizovatelná odvětví, jako je průmysl a doprava. Tyto sektory ale budou závislé na velkém kontinuálním množství dostupného vodíku. Proto je nezbytné, aby strategie EU uznaly všechny zdroje nízkouhlíkového vodíku, včetně těch jaderných.“ – Yves Desbazeille</blockquote>
<h2>Kontinuální provoz elektrolyzérů</h2>
Aby bylo možné vyrábět cenově dostupný vodík, je podle FORATOMu zapotřebí, aby elektrolyzéry byly kontinuálně provozovány na nízkouhlíkovou elektřinu. Díky využití jak jaderných, tak i intermitentních obnovitelných zdrojů pro výrobu nízkouhlíkového vodíku by vznikl tzv. pseudo-baseloadový elektrolyzér, který by vedl ke snížení výrobních nákladů.
Zdroj úvodního obrázku: <a href="https://www.edfenergy.com/media-centre/news-releases/heysham-2-powers-back-after-statutory-outage">EDF ENERGY</a>