Olkiluoto 3: Ztráta zkušeností a ambiciózní plány stojí za více než desetiletým zpožděním
Jaderný blok Olkiluoto 3 se v roce 2005 stal prvním reaktorem typu EPR ve výstavbě, stále ovšem čeká na uvedení do provozu. Stavba bloku Olkiluoto 3 začala již v srpnu 2005 a blok měl být do komerčního provozu uveden dle původního harmonogramu v roce 2009.
K dnešnímu datu je uvedení do provozu zpožděno již o více než 11 let, jelikož se předpokládá, že komerční provoz bude zahájen v březnu 2021. Zatím jediné bloky typu EPR byly uvedeny do provozu v čínském Taishanu, jejichž stavba ovšem začala později než ta v Olkiluotu a Flamanville.
Stavbu jaderné elektrárny Olkiluoto zahájil její provozovatel, společnost TVO (Teollisuuden Voima Oyj), žádostí o schválení záměru již na konci roku 2000. Vláda obecnou žádost o záměru výstavby jaderné elektrárny schválila na počátku roku 2002 a o tři roky později schválila i výstavbu samotnou.
Výstavba byla zahájena 12. srpna 2005. O téměř patnáct let později jaderný blok Olkiluoto 3 stále nebyl připojen k soustavě a nebyl spuštěn v komerčním provozu.
Původně se přitom počítalo ještě se čtvrtým blokem ve stejné lokalitě – plány na dostavbu tohoto bloku byly pozastaveny v polovině roku 2015, a to právě kvůli průtahům při stavbě třetího bloku. Provozovatel ovšem budoucí oživení projektu Olkiluoto 4 nevyloučil.
Problémy bloku Olkiluoto 3 začaly ještě před zahájením stavby
Jako hlavní dodavatel pro Olkiluoto 3 bylo vybráno konsorcium společností Areva (nyní pod názvem Framatome) a Siemens, kterému byla zakázka zadána formou dodávky na klíč. Konsorcium se stalo vítězem především díky nízké ceně (ta byla hlavním kritériem v tendru), když v tendru předstihlo konsorcium společností General Electric a ABB. Poslední účastník tendru, ruský Atomstrojexport, nebyl hodnocen, jelikož nebyl schopen dodat návrh v rozsahu dle zadávacích podmínek.
Ačkoliv to při výběru hlavního dodavatele ještě nebylo zřejmé, již v této fázi bylo „zaděláno“ na problémy. Areva byla po letech bez většího projektu odhodlána zvítězit v tendru za každou cenu. Uchýlila se tak nejen k velice ambicióznímu harmonogramu, ale i k relativně nízké ceně, která navíc byla stanovena fixní částkou na 3,2 mld. EUR. To vše v situaci, kdy nabízela typ reaktoru, který ještě nikde na světě nebyl ve výstavbě.
První problémy se přitom objevily již před samotným zahájením výstavby. V březnu 2004 se objevily v médiích zprávy, že příprava návrhu a dokumentace projektu byla opožděna. Současně byla Areva zpožděna s povolovacím procesem před místním orgánem jaderného dozoru.
Obecně se již v počátku ukazovalo na problémy s koordinací prací na stavbě (často i kvůli jazykové bariéře), komunikací a neznalostí místního prostředí ze strany Arevy. Tomu nepomohla ani skutečnost, že Areva nevyužívala místních subdodavatelů, na čemž se údajně dohodla s TVO, ačkoliv o tom ve smlouvě nebyla zmínka. Namísto toho se na stavbě pohybovali dělníci z různých evropských států, což se také podepsalo na průběhu stavby. Zatímco velká část dělníků pocházela z Polska, vedoucí pracovníci byli zpravidla Francouzi, Němci nebo Finové.
Jedním z konkrétních problémů v počátcích stavby bylo, když společnost Forssan Betoni dodala pro stavbu materiál pro betonování základů o špatné kvalitě a část betonovacích prací musela být zdemolována a provedena znovu.
I v důsledku tohoto pochybení již v počátcích stavby zahájil finský úřad jaderného dozoru kontrolu průběhu výstavby. Přestože neobjevil žádné problémy ve vztahu k jaderné bezpečnosti, upozornil na to, že za problémy výstavby stojí především špatný projektový management, neschopnost Arevy projekt řídit a nedostatek zkušeností dodavatelů v oboru výstavby jaderných elektráren.
Podle regulátora konsorcium Arevy a Siemens zvolilo subdodavatele, kteří nemají žádné dřívější zkušenosti s výstavbou jaderných elektráren a tito subdodavatelé neměli dostatečné instrukce a dohled, aby mohli plynule postupovat v práci.
S postupem prací se objevovaly i další obtíže, které lze u výstavby prvního reaktoru tohoto typu očekávat. Další zpoždění výstavby bylo nabráno jak při testech řídících a kontrolních systémů, tak i při horkých zkouškách, které trvaly déle, než bylo plánováno.
Spory ohledně zpoždění
Opakované problémy při výstavbě se postupně projevily i na vztazích mezi Arevou a TVO. Ty se dostaly plně na veřejnost v roce 2007, přičemž došlo i na rozpory ohledně uplatňování smluvních sankcí. Sami účastníci prohlašovali, že spor předají svým právníkům. Výměna názorů ohledně odpovědnosti za zpoždění tak podle očekávání skončila před soudem.
TVO již od počátku měl podstatně silnější pozici, když z pozice objednatele měl nárok na výstavbu elektrárny v daném čase a termínu (včetně stanovených pokut za prodlení). Samotná Areva ovšem přiznávala, že na zaplacení veškerého prodlení není připravena. Ostatně problémy s výstavbou jaderné elektrárny Olkiluoto se významně podílely na úpadku společnosti Areva, která skončila nuceným převzetím od francouzské státní společnosti EDF (převzata byla pouze část Arevy bez projektu Olkiluoto, který byl vyčleněn zvlášť).
Spor obou společností byl nakonec vyřešen dohodou – Areva se zavázala zaplatit TVO 450 mil. EUR, přičemž Areva měla nárok na 150 mil. EUR v případě, že bude stavba dokončena do května 2019. Součástí vyrovnání bylo i ustanovení o dodatečné pokutě v případě, že elektrárna nebude spuštěna ani do konce roku 2019. To se nestalo, a tak má Areva zaplatit TVO dalších 400 mil. EUR.
Dodavatelský model pro Olkiluoto 3
Vítězné konsorcium společností Areva a Siemens nabídlo výstavbu bloku za cenu 3,2 mld. EUR (link), přičemž se jednalo o fixní částku – i to pomohlo Arevě v tendru vyhrát, přestože se později začalo ukazovat, jak podhodnocené odhady nákladů byly. Areva především spoléhala na jednoduchost stavby nového designu reaktoru a z toho vyplývající usnadnění a zrychlení stavby, což se ale nakonec nepotvrdilo.
Společnost TVO preferovala dodavatelský model na klíč. Ten je typický minimální účastí investora (TVO) a relativní volností hlavního dodavatele, který je odpovědný za celkové řízení projektu a činností v místě stavby, dodávky, projektování a výstavbu.
Řadu problémů, které výstavbu jaderné elektrárny Olkiluoto postihly, lze přičítat právě dodavatelskému modelu a z něj vyplývajícímu projektovému řízení, k čemuž se obsáhle vyjádřil i místní úřad pro jaderný dozor. V důsledku minimální účasti TVO měla Areva relativně široké možnosti výběru subdodavatelů – to Areva využila k přidělování subdodávek společnostem, které měly minimum zkušeností a byly cenově nejvýhodnější, za což byla Areva kritizována.
V lednu 2009 se z dodavatelského konsorcia stáhla společnost Siemens, která měla na starost dodávku konvenčního ostrova, jelikož tato část výstavby probíhala bez významnějších potíží. Zpoždění s dodávkou konvenčního ostrova se odhaduje na cca rok.
Spuštění elektrárny je očekáváno na březen 2021
Podle posledních veřejně dostupných informací má být Olkiluoto 3 spuštěn v březnu 2021. Stane se tak zřejmě prvním jaderným blokem typu EPR, který bude uveden v Evropě do provozu. S ohledem na historii projektu to ovšem nemusí být konečné datum.
Na zpoždění projektu, od kterého si Areva slibovala nový začátek pro jaderný průmysl v období po černobylské havárii, se nejvíce podepsala především ztráta zkušeností samotné Arevy, nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a snaha získat novou zakázku za každou cenu. Podle auditu, který si nechala zpracovat francouzská vláda, musela samotná Areva uvádět nepravdivé informace ohledně plánované délky výstavby, aby zakázku vůbec mohla získat.
Areva navíc, i přes relativně málo zkušeností z posledních let, převzala řízení celé dostavby. Ani s řízením celé stavby neměla dostatek zkušeností, jelikož obvyklou praxí bylo, že na místě hlavního dodavatele byla francouzská EDF, zatímco Areva byla pouze dodavatelem jaderného ostrova.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o významnější zakázku po mnoha letech, byl zřejmý nedostatek zkušeností. V kombinaci s EPC smlouvou tak řízení projektu měla v rukou společnost, která neměla dostatek zkušeností a ani potřebnou znalost finského prostředí. Nastavení smlouvy mezi TVO a Arevou navíc vedlo k relativně pasivnímu chování investora, čímž bylo umožněno hlavnímu dodavateli spoléhat na levné subdodavatel s minimem zkušeností, což je pro výstavbu kritické.
Na druhou stranu je nutné dodat, že hlavním problémem na počátku výstavby byl nedokončený design elektrárny. Následné výstavby v Číně, u kterých již bylo hotov, takovým zpožděním netrpěly. To ovšem bylo dáno i místním prostředím a zapojením lokálních stavebních a montážních společností, které měly stavbu lépe organizovanou.
Mohlo by vás zajímat:
Vzhledem k tomu, že Flamanville-3 se začalo stavět 2 roky a 4 měsíce po Olikuluoto -3 a jeho stavba také bude trvat 16 let, tak bych řekl, že hlavní výhodou Číňanů /9 let stavby/ byla skutečně jejich výborná schopnost organizace velkých náročných staveb, než nějaký nedokončený design elektrárny. Proč se u Finů "nepoučili také Frantíci" ? a také to staví těch 16 let ??
Hlavně není Čína právní stát. Takže tam jdou velké stavby realizovat daleko efektivněji.
V poslední době mám o právnosti více a více států pochybnosti. Ale ano, to co si dovolí totalita v lidové Čině, nebo jiných totalitách si hodně jiných zemí nemůže dovolit.
TO : Carlos
Ano, "právnost" v některých zemích /i EU/ je divná. Například lidé, kteří v Katalánsku organizovali referendum o samostatnosti, sedí nyní na 12 let ve vězení. Zdá se mi, že jsou to političtí vězni. U nás roku 93 Slováci projevili přání být samostatní , Klaus a Mečiar zasedli a Slováci odešli. Být to ve dnešním Španělsku, tak by Mečiar bručel na 12 let za "separatismus".
Mezi federálním "Česko-Slovenskem" a Španělským královstvím jehož územní uspořádání je dědictvím totalitního frankistického režimu je podstatný rozdíl. Španělsko si musí nejdřív změnit ústavu, aby se mohla legálně pořádat referenda o osamostatnění. Prozatím to je to nejen nelegální ale dokonce trestné.
Když jsem si to četl, tak na mě doslova dýchly vzpomínky z let 2009 - 2011 kdy se do rozjeteho vlaku budovani velkých FVE v ČR pustilo velké množství firem, z nichž některé opravdu neměly žádné zkušenosti a zdánlivě primitivní stavba (jakou stavba FVE proti JE skutečně je) se stala peklem na zemi kdy se do konce roku 2010 nestihlo zprovoznit a pak se holt museli podplacet revizaci, lidi z energetického úřadu, stavebního úřadu, místního úřadu, atd, atd, pak bylo ticho, pak kolem roku 2012,2013 začali chodit lidé z kriminalky a chtěli data ze střídačů kdy začaly vyrábět, pak to zklamání, že střídač sám o sobě uchovaval data max. 6 měsíců, webbox rok, dva, takže došlo na očitá svědectví:ł
... takhle se to děje na různých stavbách napříč různými účely (energetika, bytová výstavba, liniove stavby, atd, atd) denně ale někdy to nabývá obludnych rozměrů.
Prodlužování termínů staveb nových francouzských a finských jaderných elektráren a ztrojnásobení jejich ceny není jediným negativem těchto energetických zdrojů. Podobným efektem trpí rovněž stavba JE Hinkley Point C, kde byla Evropskou komisí schválena podporovaná cena elektřiny ve výši 92,5 liber/MWh s inflačním dorovnáváním po dobu 35 let.
Po dobu téměř 65 let od spuštění první jaderné elektrárny není dosud v provozu žádné trvalé úložiště radioativního odpadu, jedno se staví ve Finsku, výstavba úložiště v Jucca Mountains byla obstruována Obamovou administrativou, má nyní zpoždění a vyžaduje od amerických poplatníků dalších 11 miliard dolarů.
Podle cenové studie banky Lazard je cena jaderně produkované elektřiny více jak třikát vyšší, než v případě větru a slunce.
Podle prací univerzity Johannese Keplera v Linci jsou atomové elektrárny chronicky podpojištěné a pojistné by mělo být vyšší než prodejní cena.
Jaderné elektrárny se mohou (a také se již stalo v případě zkrachovalého projektu Superphénix) stát cílem teroristických nebo válečných útoků.
Zejméně v letních měsících byly díky vysoké teplotě chladící vody zastaveny nebo výkonově omezeny některé jaderné elektrárny: červenec 2006 zastavena JE Garoña na řece Ebro ve Španělsku, srpen 2018 zastaven provoz 4 JE ve Francii, 2 JE ve Švédsku, omezen provoz v některých JE ve Finsku, Německu a Švýcarsku červenec 2019: provoz omezen o 5,2 GW ve Francii na 6 reaktorech. S chaosem počasí a srážek se tato situace bude patrně opakovat častěji.
Řešením energetiky je rychlá výstavba obnovitelných zdrojů a akumulace.
Připadají vám OZE zdroje jako méně závislé na počasí nebo poruchách klimatu? Já bych spíš řekl, že řešení je do budoucna energetický mix všech typů kromě uhelných.
Perfektní. Seznam jaderných elektráren, ve kterých byla za poslední léta omezena nebo zastavena výroba kvůli počasí, tu máme. Řešením podle pana Smrže je tedy výstavba obnovitelných zdrojů, zřejmě větrných a solárních elektráren, které ale např. v Německu jen předevčírem večer byly kvůli počasí omezeny nebo zastaveny prakticky všechny. Z instalovaného výkonu cca 110 GW dodávaly i jen 5 GW.
Co to ten Emil mele, stačí se podívatna Agora-energiewende a je vidět například, že poslední měsíc (Emile, nastavte si Last 31 days) dodávali vítr a slunce v německu přes 50% veškeré výroby elektřiny, mnohem více než jádro.
Ale argumentace Emila: v noci slunce nesvítí, 8 dní z 31 foukalo trochu méně (ale 23 dní tolik, že cena občas klesala do záporna). Zkrátla v Německu už je jádro bezvýznamné a OZE velkou většinu dní dominují výrobě elekřiny.
A když, jako u nás, nějaký "expert" chce doplnit OZE jádrem, tak by to dělal jen ten, kdo chce vyhazovat peníze za 10 krát (zatím, brzy to bude více) investičně dražší doplňkové jádro místo 10 krát investičně levnějšího plynu.
Pane Pácalt, ten Váš "energetický mix" s jádrem je extrémně drahý a místo občas záporných cen elektřiny znamená trvale drahou elektřinu.
Emil nepíše nic o posledních 31 dnech, takže je spíš otázka, co to melete Vy.
OZE u nás mají podíl 11%, jádro 34%, z toho je celkem jasně vidět, kdo koho doplňuje.
Jestli mě oči nešálí tak ti, co píší pod nickem Emil, psali o Německu.
Hoši, domluvte se ... ????
Teď v únoru udělaly německé větrné elektrárny absolutní rekord měsíční výroby. Ale někomu je to pořád málo.
Pánové, tuhle hru na nechápavé s Vámi hrát nebudu. Znám lepší. Kdo chtěl, pochopil, o čem jsem psal. Nebylo to o žádné měsíční statistice, ale o konkrétní situaci v tomto týdnu.
"Podle cenové studie banky Lazard je cena jaderně produkované elektřiny více jak třikát vyšší, než v případě větru a slunce." … a proto jsou v zemích, kde se do dotací na oze parodií na elektrárny lijí každoročně desítky miliard eur ceny elektřiny pro spotřebitele třikrát vyšší než v zemích, kde se toto neděje.
"Podle prací univerzity Johannese Keplera v Linci jsou atomové elektrárny chronicky podpojištěné a pojistné by mělo být vyšší než prodejní cena." V tom případě je chronicky podpojištěný veškerý průmysl, včetně oze parodií na elektrárny. Žádný průmyslový podnik či areál není pojištěn na totální likvidaci, případně poškození širokého okolí. Pro příklad, při výbuchu v továrně na umělá hnojiva ve městě West v Texasu došlo k poškození širokého okolí. Z pojištění bylo možno uhradit pouze 10 % škod. Až budou zelení fanatici požadovat pojištění po oze parodiích pro případ utržení vrtule a devastace širokého okolí, bude možno brát jejich nápady ohledně pojištění JE vážně. Pak se ovšem bude třeba připravit na hyperinflaci a blackouty. BLáboly o na počasí závislých oze parodiích a neexistující efektivní akumulaci světovou energetiku rozhodně nevytrhnout.
Ahoj parodie, jak může utržená vrtule zdevastoval široké okolí?
Aspoň na tohle prosím odpověď. U parodie neočekávám pochopení rozdílu mezi placením za staré investice a současnou výstavbou.
Vidím, že i když tě trole nakrmili, tak zrovna tvé představivosti to nepomohlo. Každopádně požadavek na pokrytí totální škody u jakéhokoli zdroje elektrické energie včetně větrného je stejně legitimní jako u JE. Uvidíme kam se v takovém případě vyšplhá pojistné až se u oze parodií na elektrárny budou brát v úvahu zcela hypotetické škody jak to mají zelení vyIízanci v úmyslu u JE.
Vy musíte být teda hodně frustrovaný a nenávistný člověk, z Vašeho komentáře ta nenávist jenom kape, tak jako ze všech Vašich tady.
Asi tolik, z OZE největší škody může napáchat maximálně hydroenergetika na velkých přehradách. Na FVE budou maximálně škody na samotném zařízení, dolet i utržené vrtule je veškerý žádný, testovalo se to. A i kdyby, tak se jedná okruh v řádu stovek metrů. Ne o oblasti s poloměrem v desítkách kilometrů. Majetek ohrožený OZE, mimo velkých přehrad, je v hodnotách zanedbatelných oproti majetku, který bude zasažen při vážné havárii JE. Jenom suma majetku, který nemůžete v takové oblasti užívat jde do desítek miliard, zničené podniky a ušlé zisky ani snad raději nevyčíslovat.
Jedním z důležitých subdodavatelů je Škoda JS. Uvádí to na svém referenčním listu. Docela by mě zajímalo, zda oni jsou ti levní dodavatelé, kteří způsobili 10 let zpoždění.
Rusko, Čína, Korea. Ti zatím dokáží stavět "svižně". Rusko za 8 až 9 let, Čína za 5 až 7 let, Korea cca.8. Uvidíme , jak si Britové poradí s Hinkley Point - C .
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se