Když se Rakušané na konci minulého století pustili do protestů proti dostavbě prvních bloků jaderné elektrárny Temelín, podle všeho dosáhli toho, že Čechy utvrdili v jejich většinové podpoře jaderné energetiky. Před necelými třemi lety Vídeň „pohnala“ Evropskou komisi před Evropský soudní dvůr v Lucemburku kvůli jejímu pozitivnímu stanovisku vůči stavbě elektrárny Hinkley Point C ve Velké Británii. A v Praze si to mnozí vyložili jako další faktický útok vůči Česku – kdyby soud zpochybnil projekt Hinkley Point, zkomplikoval by také stavbu nových reaktorů v Dukovanech nebo Temelíně.

Pravda je taková, že Rakušané odhodlaně bojují proti jaderné energetice kdekoliv v Evropě. Sami dali atomu „sbohem“ a z tohoto pohledu je vcelku logické, že jim vadí nukleární bloky kdekoliv jinde. Čím blíže jsou k rakouským hranicím, tím silnější je pochopitelně vídeňský odpor.

To se potvrdilo nyní, když se Rakousko rozhodlo zažalovat u evropského soudu Evropskou komisi kvůli jejímu dalšímu přikývnutí – tentokrát jde o kauzu stavby dalších bloků maďarské jaderné elektrárny Paks. Tedy o projekt, který má realizovat ruská státní korporace Rosatom.

Úder proti Euratomu

Ještě během jednání o nové koalici mezi rakouskými lidovci a svobodnými navíc zaznělo, že by se Vídeň mohla pokusit o jakési (přinejmenším) oslabení smlouvy o Euratomu z roku 1957. Využít by k tomu mohla současnou situaci, kdy brexit – tedy chystaný odchod Spojeného království z EU – údajně otevírá prostor i pro další dříve nemyslitelné kroky.

Útok na Euratom má jasnou logiku. Právě tato smlouva je pilířem zmiňovaných rozhodnutí Evropské komise. Všichni členové EU (a zároveň členové Euratomu) se totiž přijetím této smlouvy fakticky zavázali, že budou rozvoj jaderné energetiky podporovat. A to je také hlavní důvod, proč Brusel připustil státní pomoc jak v Hinkley Point, tak v Paksi. Není přitom žádným tajemstvím, že bez nějaké formy státní podpory není možné projekt stavby jaderných bloků úspěšně realizovat prakticky nikde na světě.

To nicméně ještě neznamená, že by se jejich stavba přinejmenším některým zemím nevyplatila – když vezmou v potaz poměr ceny a toho, co za tuto cenu získají. Státy, které rakouský postoj nesdílejí, budou dál vycházet z předpokladu, že jim jaderná energetika jako jediná nabízí následující „trojkombinaci“ – za prvé jde o stabilní zdroj pro základní zatížení (baseload), za druhé omezuje závislost na dovozu fosilních paliv a za třetí neohrožuje atmosféru skleníkovými plyny.

Čeho může Vídeň dosáhnout

Mají nyní Rakušané šanci uspět? Mohou se nějak významněji podílet na zastavení dalšího rozvoje jaderné energetiky? Vídeň může spoléhat na to, že jí „hrají do noty“ potíže stavitelů evropských jaderných elektráren – tedy prodražování nových staveb a neschopnost dotáhnout je do konce v rozumných termínech. (To se týká zvláště francouzských bloků EPR ve Flamanville a finském Olkiluotu.) Vídni nahrává také sílící odpor vůči jádru v některých dalších zemích EU – po fukušimské havárii zvláště Německa.

Jenže na druhé straně Rakušané zůstávají ve svém radikálním stanovisku pořád do značné míry osamoceni. Berlín dosud nevystupoval proti stavbám jaderných elektráren v zahraničí tak radikálně, současná kancléřka Angela Merkelová ostatně ještě těsně před Fukušimou chtěla zpomalit odchod samotného Německa od jádra. Situaci v Berlíně by asi mohl změnit nástup Zelených do německé vládní koalice, ale z toho loni prozatím sešlo.

Budování nové horní části zničeného třetího bloku v elektrárně Fukušima I, po instalaci jeřábů bude možné vyvézt bazén pro vyhořelé palivo (zdroj TEPCO).
Budování nové horní části zničeného třetího bloku v elektrárně Fukušima I, po instalaci jeřábů bude možné vyvézt bazén pro vyhořelé palivo. Zdroj: TEPCO

Německá opatrnost

Němci samozřejmě budou jaderné energetice v EU „házet klacky pod nohy“, v tom se Rakušanům podobají. Vůči zpochybňování Euratomu ale nejspíš budou opatrní – podobné kroky by mohly zpochybnit i další dřívější evropské závazky a nabourat tak evropskou integraci. Ať už s tímto tvrzením souhlasíme nebo ne, berlínskou opatrnost určitě v tomto ohledu očekávat lze.

Němci, kteří už čelili výtkám, že svým náhlým rozhodnutím o jaderném exitu postavili evropské spojence před hotovou věc, navíc zřejmě nepůjdou do tvrdého střetu s Francií, která – navzdory některým očekáváním – jadernou energetiku ještě zdaleka neopustila.

Přesto není možné tvrdit, že by Rakušané byli ve všech svých aktivitách bez šance. Lucemburské verdikty ohledně elektráren Hinkley Point a Paks budou z hlediska dalších staveb jaderných bloků v Evropě určitě hodně významné. Slova o oslabování Euratomu je ale možné vnímat spíše jako vypouštění testovacích balonků z Vídně, které zatím nejspíš nemá větší reálný význam.

Bitva o Hinkley nekončí

Každopádně platí, že než se Evropský soudní dvůr vyjádří ke zpochybňování maďarské státní pomoci (navíc asi prostřednictvím peněz půjčených z Ruska) pro jadernou elektrárnu Paks, měl by padnout verdikt v kauze britské Hinkley Point. Je otázkou, jak relevantní bude toto soudní rozhodnutí pro samotnou Velkou Británii, která Evropskou unii tak či onak stejně brzy opustí.

Závisí ovšem také na dohodě mezi Londýnem a Bruselem – zda půjde o takzvaný „tvrdý“ nebo „měkký“ brexit. „Měkký“ brexit by znamenal, že Británie zůstane propojena s EU úzkými vztahy. Londýn by se v takovém případě mohl zavázat, že bude respektovat verdikty Evropského soudního dvora v případech, které začal Lucemburk projednávat ještě před odchodem Británie z unie.

Na druhé straně je těžké si představit, že by jakýkoliv verdikt z Lucemburku mohl dlouhodobě zastavit rozvoj jádra v Británii jako nečlenské zemi EU. To ostatně z rakouského pohledu určitě není to hlavní. V internetové diskusi k příspěvku německého zeleného politika Hans-Josefa Fella (týkal se Euratomu) to v době podání rakouské žaloby vyjádřil Heinz Stockinger ze Salcburské platformy proti jaderným rizikům.

Hinkley Point výstavba
Výstavba Hinkley Point C Zdroj: EDF

Protivníkem je Brusel

Stockinger upozornil, že účastníkem sporu je Evropská komise, nikoliv Spojené království. A výsledek podle něj bude velmi důležitý bez ohledu na to, jako dopadne brexit a stavba Hinkley Point. Verdikt Evropského soudního dvora ukáže, zda budou moci ostatní vlády zemí EU pokračovat ve stavbách nových jaderných reaktorů se státní pomocí.

Na druhé straně je možné připomenout, že ani Britové, ani Maďaři to vůbec neměli jednoduché ani s původním schvalováním svých projektů v Bruselu – tedy v Evropské komisi. V obou případech z evropské metropole zpočátku (a poměrně dlouho) vůči  oběma projektům zaznívaly silné pochybnosti. A je možné předpokládat, že „strážci férové soutěže“ v Bruselu hodně dbali na to, aby nakonec svůj kladný verdikt důkladně vyargumentovali. Museli počítat s možností, že ho budou muset ještě obhajovat v Lucemburku.

Pilířem je Euratom

A Evropská komise samozřejmě argumentovala právě Euratomem. Brusel uvedl, že má podle této smlouvy povinnost „usnadňovat investice“ v jaderné energetice a napomáhat rozvoji zdrojů, které jsou „nezbytné pro rozvoj jaderné energie“.

Rakouští a němečtí zelení ve svých materiálech také upozorňují, že Euratom skutečně je – z jejich pohledu – tou hlavní překážkou pro „konzistentní odchod od jádra v Evropě“. Mnozí protijaderní aktivisté si to podle nich v minulosti neuvědomovali.

Už dříve psal o možnosti využít brexit pro oslabení Euratomu ve zmiňovaném článku Hans-Josef Fell. Je mu podle všeho jasné, že Euratom fakticky není možné přímo zrušit nebo revidovat – k tomu by byl nutný jednomyslný souhlas všech členů. Fellova argumentace, která je shodná s argumentací řady rakouských odpůrců jádra, se ale chytá jiného „stébla“ – pokud může z EU vystoupit Velká Británie, proč by Německo, Rakousko či další země nemohly vystoupit z Euratomu, a tak ho fakticky „znemožnit“? Smlouva o Euratomu (na rozdíl od Lisabonské smlouvy EU) sice nemá klauzuli o vystoupení členského státu, ale to by nemusela být nepřekonatelná překážka…

Politická realita

Nepřekonatelnou překážkou ovšem může být zmiňované evropské zakotvení, které se snaží Berlín maximálně respektovat. Smlouva o Euratomu je koneckonců jednou ze zakládajících smluv Evropských společenství, která se později transformovala do Evropské unie. Stejně jako jsou Rakušané ve svých postojích příliš radikální na evropské poměry, je Hans-Josef Fell příliš radikální i na německé poměry.

Aby měli Rakušané se svým bojem proti jádru větší šanci, museli by se hodně změnit politické postoje v celé EU, a zvláště v klíčových státech. Evropská unie jako celek dnes vzhledem k postoji Německa a dalších zemí není jádru zrovna příznivě nakloněna, ale není nakloněna ani zásadnějšímu otočení kormidlem proti jádru, jak by si přáli Rakušané.

Faktem je, že odchod Británie z EU projaderný tábor v Unii silně oslabí. Do jisté míry ho již delší dobu oslabuje také postoj Francie, která chce omezit podíl jádra na výrobě elektřiny a výrazně posílit podíl obnovitelných zdrojů. Jenže právě z Francie dnes také zaznívá, že jaderná energetika a obnovitelné zdroje se mohou doplňovat mnohem lépe, než zatím mnozí předpokládali. A je to francouzská společnost EDF, která má velké plány ohledně stavby dalších jaderných bloků – byť spíše v Británii a dalších zemích (koneckonců včetně Česka), než v samotné Francii.

Autor článku je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Protijaderný protest v Rakousku. Zdroj: https://www.flickr.com/photos/alfaltendorf/

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *