Jaký termín by měla vybrat uhelná komise pro odchod od uhlí?

DomůNázoryJaký termín by měla vybrat uhelná komise pro odchod od uhlí?

V souvislosti s jednáním uhelné komise mi paní redaktorka Šárka Loukotová položila několik dotazů související s mými názory na možnost odchodu České republiky od uhelných zdrojů. Některé části odpovědí pak využila ve zprávě ČTK. Možná bude pro některé čtenáře zajímavé si přečíst odpovědi celé.

Odpovědi na dotazy redaktorky ČTK Šárky Loukotové:

Jaký ze tří nyní projednávaných scénářů útlumu uhlí je podle vašeho názoru nejvhodnější?

Scénář útlumu uhlí by měl být sfázovaný s náhradou uhelných zdrojů. A je třeba říci, že kapacity uhelných zdrojů ovlivňují nejen celkovou produkci elektřiny, ale hlavně jsou důležitým nástrojem pro regulaci sítě a zajištění elektřiny v době, kdy nefouká a nesvítí. Jisté omezení celkové výroby elektřiny z uhelných zdrojů je možné už teď, nepotřebujeme ji vyvážet. Ovšem omezování kapacit je možné jen takové, abychom v době zimní inverze měli k dispozici potřebný výkon zdrojů.

Ekologické organizace se zaměřují čistě na uzavírání uhelných bloků a už daleko méně se věnuji možnostem jejích náhrady nízkoemisními zdroji. Zde naopak proti stabilnímu nízkoemisnímu zdroji, který by mohl být přirozenou stabilní náhradou velkých uhelných bloků intenzivně bojují. Je třeba připomenout, že se u nás již dlouhá léta nepodařily postavit žádné větší kapacity nízkoemisních zdrojů. A nelze očekávat, že by se to v nejbližších letech zlomilo. Proto si myslím, že dřívější scénář útlumu, než rok 2038 (ostatně stejný je v Německu), není možný. Před tímto datem by už mohl být nový blok v Dukovanech a postaveny jisté kapacity větrných a fotovoltaických zdrojů i zdroje a systémy pro akumulaci a regulaci sítě. Bude tak jasné, co dokážeme v této oblasti realizovat a co si můžeme opravdu dovolit odstavit.

Bylo by podle vás v Česku možný konec uhlí ještě před rokem 2033?

Podle mého názoru to při zachování bezpečnosti, fungování průmyslu a životní úrovně nelze. Do té doby se podaří postavit jen minimum nízkoemisních zdrojů, které by uhelné nahradily. Určitě nebude stát nový jaderný blok. Ale také bude jen velmi málo větrných turbín. Jednotlivé se sice může podařit postavit rychle, ale taková kapacita, která by významněji nahradila zdroje uhelné určitě ne.

V Dukovanech i Temelíně jsou staveniště připravena a obyvatelstvo z okolí je pro výstavbu. Naopak u větrných turbín ještě reálná místa vybrána nejsou a obyvatelstvo je hodně proti stavbě ve svém okolí nebo v ekologický cenných lokalitách. Zároveň je třeba si uvědomit, že na přelomu třicátých až čtyřicátých let bude končit životnost starých Dukovan i všech současných fotovoltaik a větrných zdrojů. Ty je pak třeba také nahradit.

I případná výstavba plynových zdrojů, výběr místa, stavební řízení i realizace stavby zaberou nějaký čas. Plynové zdroje nejsou navíc nízkoemisní a určitě s nimi nelze dojít k uhlíkové neutralitě. A plyn bude třeba dovážet z Ruska, byť třeba přes Německo.

Jaderná elektrárna Dukovany s vyrovnávací nádrží Mohelno (zdroj ČEZ).
Jaderná elektrárna Dukovany s vyrovnávací nádrží Mohelno (zdroj ČEZ).

Myslíte, že je třeba, nebo že je reálné začít s odstavováním uhelných elektráren už nyní, jak žádají některé ekologické organizace?

Je otázka, na co se zaměřit. Celkovou výrobu elektřiny z uhlí lze určitě omezit už nyní. Nemusíme tuto elektřinu vyvážet. Druhou věcí je, kolik si můžeme dovolit odstavit výkonu, abychom vydržely i zimní inverzní období. Takže počet uhelných elektráren, které lze úplně odstavit, moc velký není. Ale část těch nejméně ekologických a efektivních by se určitě mohla dát do kapacitní rezervy a provozovat v tomto režimu. Bylo by ale potřeba k tomu vytvořit podmínky, jako je tomu v některých jiných státech.

Jaká podle vás budou největší úskalí následujících let v této oblasti? Jaké důležité věci bude třeba učinit?

Největším úskalím je poměrně velmi iracionální přístup nejen k energetice. Velice často jsou sny a vize vydávány za realitu a energetické koncepce jsou vytvářený na základě kampaní bez znalosti dané problematiky a reality. To v Evropě a našem bezprostředním okolí vede k tomu, že bude nedostatek stabilních a spolehlivých zdrojů nutných nejen pro dobu zimních inverzí.

Již v roce 2022 odstaví Němci všechny jaderné zdroje a řadu uhelných, za které reálné náhrady pro dobu, kdy nesvítí a nefouká, nemají. Všichni naši sousedé předpokládají, že v takové době dovezou elektřinu ze zahraničí. Obrovský problém je, že každý energetický mix a energetická koncepce mají svá pozitiva i rizika. Pokud se na dané energetické koncepci shodneme, i u nás máme schválenou státní energetickou koncepci i její aktualizaci, tak shoda na způsobu realizace pak také potřebuje dohodu a kompromis. Že se nám to nedaří, vidíme třeba i na jednání o realizaci výstavby nového bloku v Dukovanech nebo na způsobu podpory obnovitelných zdrojů.

A nejsnadnější je hodit do všeho vidle. Pro politiky je nejjednodušší a s nejmenším rizikem vše neurčitě slíbit, a nakonec nic reálně nedělat a vše odkládat. V tom případě se zavděčí, nebo je alespoň nepopudí, největšímu počtu voličů. Proto se u nás již dlouho žádné nízkoemisní zdroje nebudují. Pokud chceme opravdu reálně nahradit uhelné zdroje a vybudovat nízkoemisní energetiku, je třeba zahájit reálnou výstavbu nízkoemisních zdrojů, které by je nahradily, a také vytvořit nový systém regulace, který by nahradil tuto jejich roli.

Štítky: Názor