O Energiewende – obratu v energetice – se hovoří po celé SRN a na jejím úspěchu je závislá do jisté míry i další energetická politika Evropské Unie. Ale co vlastně přesně znamená? Jaké jsou její cíle v Německu a jaké výzvy před Německou energetikou stojí?
Pojem Energiewende vyjadřuje přechod od energie z fosilních a jaderných paliv na obnovitelné zdroje energie. Cílem je do roku 2050 získávat v Německu energii především z obnovitelných zdrojů jako větrná, vodní, solární a geotermální energie nebo jiná energie z obnovitelných zdrojů. Druhým pilířem je redukce spotřeby energie jejím šetrným a hospodárným využíváním.
Již na podzim roku 2010 se spolková vláda shodla na výrazném snížení emisí ze skleníkových plynů do roku 2050 – tedy krok po kroku upouštět od spotřeby uhlí, ropy a zemního plynu. Po havárii v jaderné elektrárně ve Fukušimě bylo jasné, že většina občanů odmítá riziko této technologie a rozhodlo se tak o úplném vyřazení využívání jaderné energie do roku 2022. Bylo rozhodnuto o obratu v energetice. V energetické koncepci z roku 2010 a v rozhodnutích o urychlení přeměny energie z léta 2011 se zakotvily definice a cíle Energiewende obsahují zejména opatření pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie, elektrických rozvodných sítí a pro energetickou účinnost.
S definicí Energiewende jsme se již seznámili, jak ovšem vypadá skutečně v praxi? Pokud chce Německo zvyšovat dodávky energie z obnovitelných zdrojů, musí přepracovat celý svůj energetický systém. Je třeba postavit nové elektrárny, účelně je navzájem propojit a přizpůsobit se příslušným energetickým požadavkům. Bude potřeba vyvinout a zabudovat nové rozvodné sítě a stanovit nové technologie skladování energie.
Energiewende je rozsáhlý koncept, který má ve svém výsledku zajistit ekologický a trvale udržitelný rozvoj. K dosažení cílů však není možné pouze bezhlavě stavět výrobny čerpající energii z obnovitelných zdrojů, jako jsou on-shore a off-shore větrné parky nebo systémy solárních panelů.
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie jde ruku v ruce s rozšířením přenosové soustavy. V budoucnu musí být elektřina v Německu transportována beze ztráty na velké vzdálenosti, jako například z větrných elektráren na severu do místa spotřeby na jihu a na západě. V současné době je při vysoké produkci elektráren na severu země nemožné přenášet dostatečný výkon na jih do míst spotřeby. Výkon je proto exportován přes Polsko, ČR a případně i do Dánska.
Na rozvoj přenosové soustavy je v současné době zaměřeno nejvyšší úsilí. Mimo legislativy evropské, která podporuje významné projekty z evropské energetické infrastruktury, je snaha i na úrovni německé legislativy (např. přijetí zákona o akceleraci výstavby el. soustavy – EnLAG).
I přes vešekrou legislativní snahu je konfrontace se skutečností značně komplikovaná. V německu je silný odpor regionálních skupin, který se výstavbám energetické infrastruktury brání. To je jeden z důvodů, proč v současnosti není přenosová soustava rozvíjena v takové míře, jak je plánováno. Například za rok 2013 bylo postaveno pouhých 33 km elektrického vedení, v třetí čtvrtletí roku 2014 pouze 22 km. Ke třetímu čtvrtletí tak bylo vystavěno pouhých 438 km z plánovaných 1887 km elektrického vedení.
Aby bylo možné vyrovnat výkyvy větrné a solární energie, musí být systém napájení schopen pružně reagovat; pokud se v daném okamžiku více energie vyprodukuje než spotřebuje, musí být ukládána na tu dobu, kdy právě nevane vítr a nesvítí slunce.
Skladování elektrické energie dnes není v takové fázi, aby bylo možné skladovat větší množství energie v řádech GWh. Jednou z metod je budování přečerpávacích vodních elektráren, které jsou svým charakterem schopné uchovávat energii po neomezenou dobu. Výstavba přečerpávacích vodních elektráren je ale velkým zásahem do krajiny a lokalizace vhodných prostor pro výstavbu je značně komplikovaná.
Rozvoj obnovitelných zdrojů energie doprovází přechod od centralizované k decentralizované výrobě energie menšími fotovoltaickými nebo bioplynovými elektrárnami. Důsledkem pak je mnohem složitější struktura zásobování. Tu mají zajišťovat stále rozšiřující se inteligentní sítě, takzvané Smart-grids, elektrocentrály, úložiště energie, spotřebitelé a systém napájení ovládaný nejmodernějšími technologiemi, které se vzájemně propojí.
Energiewende se projevuje v mnoha odvětvích. V oblasti dopravy budou dále vyvíjeny elektromobily, staré budovy budou energeticky renovovány a nové budovy postaveny s ohledem na energetickou efektivitu. Spadá sem i výzkum nových energetických technologií a integrace různých součástí evropské energetické politiky.
Ve všech oblastech platí jedna zásada: Čím méně energie bude potřeba, tím méně jí bude nutno produkovat.
To šetření energií je sice pěkná věc, ale produkci CO2 to nezastaví díky růstu populace, větším nárokům na odběr díkynovým nákupním centrům, elektromobilům a vyšší osvětlenosti komunikací v noci atd. Celosvětově to bude tedy stálý nárůst spotřebované energie nikoliv pokles. Přeze všechna opatření v úsporách domácností bude průmysl a roboti potřebovat stále více energie. Např těžba bitcoinu a sociální sítě budou spotřebovávat v budoucnu také znační podíl.
Budoucnost lidstva není v těchto tendencích nijak růžová ani zelená.
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se