Domů
Obnovitelné zdroje
Studie: Tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů může prohloubit energetickou chudobu
Zdroj: Pixabay

Studie: Tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů může prohloubit energetickou chudobu

Řada zemí a států se v posledních letech zavazuje k přechodu od uhlí a dalších fosilních paliv k obnovitelným zdrojům či k úplné uhlíkové neutralitě. Přílišný tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů nicméně může podle amerických vědců vést k prohlubování energetické chudoby.

Náhrada uhlí či ropy pomocí obnovitelných zdrojů sice může pomoci snížit emise oxidu uhličitého, podle vědců z Portlandské státní univerzity však za cenu zvýšené nerovnosti mezi lidmi.

Američtí vědci, kteří se ve své studii zaměřili na rozvoj obnovitelných zdrojů ve 175 zemích světa mezi lety 1990 až 2014, dospěli k závěru, že ke snižování emisí oxidu uhličitého pomocí obnovitelných zdrojů dochází rychleji při současném zvyšování nerovnosti mezi lidmi.

Svými závěry se tak shodují s dřívějšími tvrzeními vědců, že tlak na využívání obnovitelných zdrojů může nepřímo prohlubovat energetickou chudobu, tedy stav, kdy domácnosti nemají dostatek prostředků k zajištění vytápění či chlazení svých domovů a využívání dalších domácích spotřebičů z důvodu nízkých příjmů, rostoucích nákladů na energie, života v energeticky náročných domech či využívání málo účinných spotřebičů.

„Lidé, kteří sotva vychází s penězi a jsou stěží schopni zaplatit účty za energie, si budou vybírat mezi jídlem a energií. Přístup k energii nepovažujeme za jedno z lidský práv, i když bychom měli. Zařízení, která spotřebovávají v domácnostech nejvíce energie – topení, klimatizace, chlazení potravin – jsou věci, které nezbytně potřebujete,“ říká spoluautor studie Julius McGee.

Podle Juliuse McGee přichází náhrada fosilních paliv za účelem snižování emisí oxidu uhličitého v zemích jako například Spojené státy americké za cenu zvýšené nerovnosti. Za prohlubováním energetické chudoby podle studie stojí dotační politiky, které snižují výdaje odběratelům s vlastními solárními panely či účinnějšími spotřebiči.

Energetické společnosti nicméně potřebují pokrýt své fixní náklady, což ve výsledku zvyšuje účty za energie zbytku zákazníků. Zejména nízkopříjmové domácnosti se tak mohou ocitnout na hraně energetické chudoby.

V chudých zemích je situace jiná

Opačná situace je v chudších zemích, kde obnovitelné zdroje naopak pomáhají bojovat s energetickou chudobou. Ve venkovských oblastech jihovýchodní Asie či subsaharské Afriky mohou solární elektrárny poskytnout elektřinu lidem, kteří k ní dříve přístup neměli.

„To však nemá žádný dopad na emise oxidu uhličitého, jelikož tyto zemědělské komunity fosilní paliva nikdy nevyužívaly,“ říká McGee.

Podle McGeeho je nutné přemýšlet více holisticky o tom, jak lidstvo přistupuje k obnovitelným zdrojům. Je potřeba se zaměřit na řešení problémů ohledně bydlení a energetické chudoby, než se lidé začnou zabývat řešením klimatické změny v mezích spotřebitelské suverenity.

Potřebujete být v obraze ohledně obnovitelných zdrojů?

Každý den pečlivě vybíráme nejdůležitější informace z oblasti obnovitelných zdrojů a odesíláme je odběratelům do jejich e-mailové schránky. Přihlaste se k odběru Monitoringu oEnergetice.cz také a nic vám neunikne.
Naposledy jsme informovali o:
Na pomoc domácnostem a firmám vyhradí vláda 66 miliard korun. Zruší poplatek za obnovitelné zdroje
22. červen 2022, 17:56
Co všechno musíte vědět, než dáte soláry na střechu
16. červen 2022, 06:12
Vyzkoušejte Monitoring oEnergetice.cz na 14 dní zdarma!

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(16)
Jan Veselý
23. červenec 2019, 15:26

Už při zběžném pohledu v té studii vidím dvě zásadní chyby.

1) Korelace neimplikuje kauzalitu.

2) Data z let 1990-2014, tj. z let, kdy byly OZE povětšinou drahé, fakticky nemá vypovídací schopnost o budoucnosti, kdy jejich cena už je fakt nízká a dále klesá.

Já bych si osobně dovolil předpokládat, že extrémně levná elektřina z FVE a VtE, tj. deflace cen elektřiny, nižší komoditní riziko a možnost vynechat v kšeftu prostředníky a monopolisty nebo aspoň cenový protitlak vůči nim (distribuovaná FV+baterie) bude mít opačný efekt.

Martin Hajek
24. červenec 2019, 02:24

Je vidět, že jste ten článek vůbec nepochopil. FV s baterií je pořád dost drahá hračka a pokud jste na podpoře nebo důchodce s nízkým důchodem, tak na ní prostě nemáte. Fakt, že bohatí sousedi si tu hračku pořídí, povede k tomu, že jim klesnou náklady na spotřebu elektřiny, ale chudému naopak logicky stoupnou, protože celkové náklady sítě jsou z 90 % fixní a někdo je nakonec zaplatit musí. Deflace cen elektřiny? V EU tedy sledujeme něco úplně jiného...

Jan Veselý
24. červenec 2019, 12:20

Pokračujte ve svém uvažování až do konce. Čím vícezdražíte elektřinu v centralizovaném systému těm, kteří se ještě neodpojili, tím více bude ekonomicky lákavější se odpojit. A minimálně 10 let je známý ekonomický model vymyšlený Solar City, kdy majitel nemovitosti nepotřebuje na výstavbu FVE ani floka, "Jen" uzavře smlouvu o dodávkách.

Odborně se tomu říká spirála smrti, měl byste to znát z teplárenství. A BTW. proč by měli mít distributoři zaručený zisk, v současnosti nemravně vysoký? Proč by nemohl být vyvíjen na provozovatele sítí tlak, aby se začali chovat ekonomicky úsporněji? Proč provozovatelé sítí nepodporují další elektrifikaci u malospotřebitelů (topení, vaření, doprava, ...) Tím by stimulovali tak velkou spotřebu u domácností, že by na to střešní FVE nemohly stačit a oni by si přišli na svoje, podstatně by zvýšili obrat a chuděry babičky by ušetřily.

Jenže to by museli sítě provozovat skuteční podnikatelé, ne líní a rozmazlení monopolisti, kterým se nic nechce, jen kasírovat zisky.

Martin Hajek
24. červenec 2019, 17:53

Pane Veselý, je to zvláštní, ale na smlouvu musí být strany 2. Model Solar City bude určitě opět fungovat pro bonitní bohaté klienty, ale těžko pro důchodce a nezaměstnané, s nimi nikdo smlouvu neuzavře, protože bude otázka, jestli budou platit. Až tak je to jednoduché. Odpojení od elektrické sítě je zatím v Evropě jen chiméra a ještě dlouho bude. Jinak odborně se tomu říká "vodárenský efekt". Jedná se o přirozený monopol, od vody se ve městě také nikdo neodpojí, stejně jako od elektřiny. Ohledně podnikatelství si dovoluji upozornit, že jak zisk, tak ceny distribuce elektřiny 100 % reguluje Energetický regulační úřad, takže pokud máte pochybnosti nebo náměty na zlepšení, tak je třeba se obracet tam. Na provozovatele je především tlak, aby rozvíjely chytré sítě, co pochopitelně znamená nárůst nákladů. Ten tlak vychází právě od těch, kteří si chtějí pořídit domácí fotovoltaiky, protože to bez chytrých sítí v masovém měřítku jednoduše není možné.

Milan Vaněček
24. červenec 2019, 19:09

Ano, očekávám u elektřiny také Váš "vodárenský efekt". V naší republice byl nádherně demonstrován s pomocí "Veolie" a některých úplatných radních.

Realita: voda v roce 1990-kubík za 1 Kč. prakticky každý opustil studnu a byl napojen na vodovod. Pak nastoupil korupční kapitalizmus, cena vyšplhala ke 100 kč za kubík (vodné plus stočné). Výsledek: právě ti chudší na venku obnovují studny, budují nové, aby ušetřili.

Ale ještě se neodtřihli úplně od vodáren.

To nastane až v okamžiku kdy nastoupí efekt "ČEZ distribuce", vodárny začnou křičet, klesá nám odběr, budete platit paušál (něco jako za jistič u ČEZu).

A vsadím se že právě v tomto okamžiku se hodně chudších lidí venku zase odstřihne od místních a městských vodovodů. A pensisti ve městech v nájemních bytech budou odepsáni.

Martin Hajek
24. červenec 2019, 23:30

Pane Vaněčku, ve svých úvahách jste právě prohodil příčinu a následek a zapomněl jste, jaká byla spotřeba vody na hlavu v roce 1990 a jaká je dnes. To je právě ono, náklady vodárenského systému jsou víceméně fixní a velmi málo závisí na množství odebrané vody. Takže skutečně měl být od začátku daný paušál a o to významně nižší cena na m3, aby to lidi nehnalo do nesmyslných úspor, které stejně nakonec u řady rodinných domků skončily přechodem na vlastní studnu poté, co cena m3 nesmyslně vzrostla. Mimochodem dnes se ukazuje, že i tento odběr vody vlastní studnou bude nutné zpoplatnit, protože jednoduše podzemní vody nejsou nekonečné a voda je jenom jedna bez ohledu na to, kdo si kde co vyvrtá.

Milan Vaněček
25. červenec 2019, 07:58

Pane Hájek, je vidět že máte myšlení Veolie a ne selský rozum obyčejného člověka.

Loudil
23. červenec 2019, 15:54

Každopádně je zajímavou otázkou, do jaké míry je možné "nutit" velmi chudé státy k plnění nějakých limitů produkce CO2 . Je možné chtít třeba po Vietnamu , Tanzanii, Indonésii, Barmě, Bangladéši, Kongu...... , aby se chovaly v rozvoji své energetiky podobně jako Německo,USA, Japonsko ,Nizozemí,....??? třeba Indonésie, chudý stát s 260 mil. obyvateli má velké vlastní zdroje energetického uhlí. A plánuje stavět uhelné elektrárny pro rozvoj svého průmyslu. Je možné v tomto na Indonésii nějak tlačit, když náš soused z EU Polsko i v r .2019 vyrábí ze svého uhlí 80 % elektřiny ?? A Polsko je řádově bohatší ekonomikou jak Indonésie. Myslím si, že by to nebylo fér.

Josef
24. červenec 2019, 00:06

To je otázka , ale je třeba si uvědomit , že tropické země mají možnost využít výrobu el. energie pomocí FV panelů., která je v těchto oblastech cenově poměrně výhodná. Krom toho 2/3 emisí CO2 produkují rozvojové země s růstem asi 2,5 % ročně což zhruba znamená že i kdyby všechny vyspělé země měli za 10 let emise nulové pak budou celkové emise prakticky stejné jako dnes. Jakákoli iniciativa vyspělých zemí je proto zbytečná bez zapojení rozvojového světa.

nemo
24. červenec 2019, 15:01

Ak europa neurobi nic (aj cina maka na cistej energii...) tak emisie stupne este viac...Takze toto je Vas ciel????

Martin Hajek
24. červenec 2019, 02:29

Otázka je, co znamená "nutit". Pokud myslí EU boj s klimatem vážně, tak restrikce na dovoz energeticky náročného zboží vyrobeného bez přirážky za emise je zcela na místě. Bohaté země uhradily rozvoj technologií, třeba fotovoltaických elektráren, které jsou dnes o řád levnější a proti uhlí v tropech konkurenceschopné. V ČR víme, že rozvoj těchto technologií nebyl úplně levnou záležitostí.

Loudil
24. červenec 2019, 08:59

Ono "nutit" by mohlo vypadat možná i tak, že rozvojové státy by měly za povinnost s předstihem hlásit své záměry v oblasti energetiky třeba na 10, 20 let dopředu a vyspělý svět by pak mohl včas reagovat na jejich plány nabídkou spolupráce i finanční pomoci /půjček/ při výstavbě šetrnějších zdrojů. Vymyšlený příklad : Indonésie ohlásí roku 2019 , že roku 2025 začne stavět 6 uhelných elektráren o výkonu 5 GW. Do země se pak vypraví pracovní tým z Evropy /USA,Japonska/ , který během 1 roku na místě vyhodnotí situaci a navrhne plán stavby vodních, větrných a solárních elektráren, které by dodávaly stejné množství elektřiny jako těch 5 GW v uhelných. Zároveň by EU poskytla půjčku a koordinaci celé stavby , kde by hydro mohli postavit Číňané, solar Němci, vítr Dánové. Je to jen příklad. Mohlo by to ale prospět všem. EU firmy by měly zakázky, občané Indonésie by stavěli, banky EU by poskytovaly půjčky, CO2 by nebyl,...

Jan Veselý
24. červenec 2019, 12:54

Tohle už dávno běží. To je taky důvod proč evropské firmy (Iberdrola, Enel, EdF, E.On, Equinox, Ørsted, ...) staví větrné a solární elektrárny ve velkém všude možně po světě.

Proč si myslíte, že byly chudší země tak ochotné podepsat Pařížskou dohodu (2015)? Co se změnilo od klimatické konference v Kodani (2009), kde to přes ně nemělo nejmenší šanci projít?

Změnilo se to, že v té době už ony vlády věděly, že náklady na snižování emisí skleníkových plynů budou pro ně znamenat jen minimální úsilí a fakticky nulové investiční náklady a následně dostatek cenově výhodné elektřiny.

Martin Hajek
24. červenec 2019, 17:44

Pane Veselý, rozvojové země do toho šly, protože jim EU a USA slíbily docela slušný ranec peněz. Jenomže bez USA je ten ranec nyní spíš takový malý raneček, protože EU logicky odmítá svůj příspěvek dále navýšit. Navíc vlastní Pařížská dohoda je jen cár papíru, který říká, že každý má říci, co bude dělat do roku 2030/50, a to do konce roku 2020. Čili chleba se bude lámat až příští rok, kdy se dozvíme, jak to (stále v rovině slibů) jednotlivé země myslí vážně. Zatím to na žádný velký optimismus nevypadá.

Radim
25. červenec 2019, 19:55

Vždyť to nemáme dořešeno ani u nás v Evropě.

Vzhledem k tomu ,že uhelné zdroje pracují 24 hodin denně 365 dnů v roce, zatímco OZE zdroje, kromě vodních, jen občas, musí být instalovaná kapacita OZE zdrojů, na zajištění určitého akceptovatelného množství výpadků, mnohem větší. Ale kolik ,to zatím nikdo neví. Není ani vyřešena metodika, jako velkou hodnotou instalovaného výkonu OZE zdrojů je zapotřebí k nahrazení oněch 5 GW v uhelných elektrárnách.

V případě Německa zásobovaného trvale čistě jen OZE zdroji mluví odborníci o dvojnásobku až pětinásobku instalované kapacity OZE zdrojů ve fotovoltaice a současně totéž ve větrnících oproti instalované 24 hodinové kapacitě uhelných a odstavovaných jaderných elektráren. Případně oproti požadované spotřebě Německa jako státu.

Ale připusťme, že v Indonésii nejsou žádné fabriky, které kvůli konkurenceschopnosti a poškozování technologie v případě výpadků potřebují nepřetržité dodávky elektřiny, jako tomu je v Německu. Když připustíme, že Indonésanům bude stačit dodávka elektřiny v průměru třeba jen 8 - 12 hodin denně., navyšování kapacity fotovoltaiky a větrníků proti 24hodiné kapacitě uhelných elektráren 5 GW bude jen minimální.

Jar
24. červenec 2019, 07:35

Solární panely na střechách -budiž.

Větrné vrtule všude kam se podíváš - děs

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se