Řada zemí a států se v posledních letech zavazuje k přechodu od uhlí a dalších fosilních paliv k obnovitelným zdrojům či k úplné uhlíkové neutralitě. Přílišný tlak na rozvoj obnovitelných zdrojů nicméně může podle amerických vědců vést k prohlubování energetické chudoby.

Náhrada uhlí či ropy pomocí obnovitelných zdrojů sice může pomoci snížit emise oxidu uhličitého, podle vědců z Portlandské státní univerzity však za cenu zvýšené nerovnosti mezi lidmi.

Američtí vědci, kteří se ve své studii zaměřili na rozvoj obnovitelných zdrojů ve 175 zemích světa mezi lety 1990 až 2014, dospěli k závěru, že ke snižování emisí oxidu uhličitého pomocí obnovitelných zdrojů dochází rychleji při současném zvyšování nerovnosti mezi lidmi.

Svými závěry se tak shodují s dřívějšími tvrzeními vědců, že tlak na využívání obnovitelných zdrojů může nepřímo prohlubovat energetickou chudobu, tedy stav, kdy domácnosti nemají dostatek prostředků k zajištění vytápění či chlazení svých domovů a využívání dalších domácích spotřebičů z důvodu nízkých příjmů, rostoucích nákladů na energie, života v energeticky náročných domech či využívání málo účinných spotřebičů.

„Lidé, kteří sotva vychází s penězi a jsou stěží schopni zaplatit účty za energie, si budou vybírat mezi jídlem a energií. Přístup k energii nepovažujeme za jedno z lidský práv, i když bychom měli. Zařízení, která spotřebovávají v domácnostech nejvíce energie – topení, klimatizace, chlazení potravin – jsou věci, které nezbytně potřebujete,“ říká spoluautor studie Julius McGee.

Podle Juliuse McGee přichází náhrada fosilních paliv za účelem snižování emisí oxidu uhličitého v zemích jako například Spojené státy americké za cenu zvýšené nerovnosti. Za prohlubováním energetické chudoby podle studie stojí dotační politiky, které snižují výdaje odběratelům s vlastními solárními panely či účinnějšími spotřebiči.

Energetické společnosti nicméně potřebují pokrýt své fixní náklady, což ve výsledku zvyšuje účty za energie zbytku zákazníků. Zejména nízkopříjmové domácnosti se tak mohou ocitnout na hraně energetické chudoby.

V chudých zemích je situace jiná

Opačná situace je v chudších zemích, kde obnovitelné zdroje naopak pomáhají bojovat s energetickou chudobou. Ve venkovských oblastech jihovýchodní Asie či subsaharské Afriky mohou solární elektrárny poskytnout elektřinu lidem, kteří k ní dříve přístup neměli.

„To však nemá žádný dopad na emise oxidu uhličitého, jelikož tyto zemědělské komunity fosilní paliva nikdy nevyužívaly,“ říká McGee.

Podle McGeeho je nutné přemýšlet více holisticky o tom, jak lidstvo přistupuje k obnovitelným zdrojům. Je potřeba se zaměřit na řešení problémů ohledně bydlení a energetické chudoby, než se lidé začnou zabývat řešením klimatické změny v mezích spotřebitelské suverenity.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *