Domů
Obnovitelné zdroje
WoodMac: Japonsko překročí cíle pro obnovitelné zdroje stanovené do roku 2030
City Solar Electricity Energy Panel Renewable

WoodMac: Japonsko překročí cíle pro obnovitelné zdroje stanovené do roku 2030

Podle výzkumné firmy Wood Mackenzie se očekává, že Japonsko do roku 2030 překročí své cíle v oblasti obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje by měly v energetickém mixu Japonska tvořit 27 %. Plán pro rok 2030 ovšem počítal s 22 až 24 %. Překročení cíle bude dáno mohutnými investicemi, které mají překročit 100 miliard dolarů (2,2 bilonů korun).

Japonsko usilovalo dle svého 5. strategického energetického plánu o to, aby v roce 2030 tvořily obnovitelné zdroje 22 až 24 % výroby elektrické energie. V loňském roce obnovitelné zdroje tvořily 19 %, z toho na větrné a solární elektrárny připadalo 8 %.

„Odhadujeme přes 100 miliard dolarů (2,2 bilionů korun) investic do solární a větrné energetiky mezi lety 2020 a 2030. To je významný nárůst v sektoru obnovitelných zdrojů. Ještě před nedávnými oznámeními mělo Japonsko jasnou cestu ke splnění svého cíle v oblasti obnovitelných zdrojů do roku 2030. Nižší očekávaná poptávka spolu s klesajícími náklady na obnovitelné zdroje urychlí odklon Japonska od fosilních paliv,“ uvedl Alex Whitworth, ředitel výzkumu ve Wood Mackenzie.

V příštím desetiletí se očekává, že náklady na výrobu elektřiny z větrných a solárních zdrojů klesnou v Japonsku o více než 30 %, což dále zvýší jejich konkurenceschopnost vůči fosilním palivům. To povede k velkým investičním příležitostem v oblasti obnovitelných zdrojů, i když se úroveň dotací sníží.

Vysoké ceny elektrické energie a vládní dotace pomohly Japonsku stát se jedním z lídrů v oblasti využívání solární energie. V současné době je nainstalováno více než 45 GW v solárních elektrárnách. Do roku 2030 se očekává nárůst instalovaného elektrického výkonu na 8 GW v offshore větrných elektrárnách.

„Uhelné zdroje, které v současné době dodávají asi třetinu elektrické energie, budou i po roce 2030 nejlevnější variantou pro dodávky elektrické energie. Další desetiletí bude obdobím kompromisů mezi růstem obnovitelných zdrojů pro dosažení cílů ochrany životního prostředí a udržení cen za elektrickou energii pro koncového zákazníka. Naštěstí se náklady na dodávku elektrické energie v Japonsku letos snížily o více než 15 % v důsledku pandemie COVID-19 a poklesu ceny ropy. To je pro Japonsko přínosem a mělo by to pomoci zemi více než zdvojnásobit podíl větrné a solární energie v elektroenergetickém mixu na 18 % do roku 2030, aniž by se vyvíjel tlak na účty za spotřebu elektrické energie,“ uvedl Alex Whitworth.

Vodík na vzestupu

Obavy o energetickou bezpečnost a závazek k nižším emisím oxidu uhličitého přiměly Japonsko, aby se stalo jednou z prvních zemí na světě, které ohlásily svou vodíkovou strategii.

V současné době je Japonsko šestým největším trhem s vodíkem na světě. Očekává se, že poptávka letos dosáhne 4,02 milionů tun, přičemž téměř 90 % poptávky pochází z rafinérií. Z důvodu kvality ovzduší používají rafinerie vodík k odstranění síry a dalších nečistot z benzínu a nafty. Vodík v současné době pochází z fosilních paliv a jeho výroba tak není bezemisní.

Sektor mobility však tvoří hlavní část cílů v oblasti vodíku. Japonsko plánuje do roku 2025 provozovat 200 000 vozidel s vodíkovými palivovými články. Do roku 2030 se má počet vozidel zvýšit na 800 000. V současné době je v Japonsku v provozu 4000 vozidel.

Průmysl a mobilita budou nejrychleji rostoucími trhy s vodíkem v Japonsku. Zásadní je vývoj konkurenčních možností dodávek a vybudování spolehlivé infrastruktury pro transit vodíku.

Austrálie jako zdroj zeleného vodíku

Austrálie je připravena těžit z japonských vodíkových ambicí. To je dáno zejména obrovským potenciálem Austrálie v oblasti obnovitelných zdrojů, klesajícími náklady, zdokonalením technologie elektrolýzy a postupů v zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Je pravděpodobné, že se stane klíčovým partnerem s rozvinutými obchodními vztahy a logistickými cestami, které se postupně vyvíjí.

„Vozidla na vodíkové palivové články jsou o 30 % dražší než elektromobily. Bez rychlého poklesu nákladů a pokračující vládní podpory při zavádění odpovídající infrastruktury se zdá, že dosažení cíle pro Japonsko bude náročné. Náklady jsou největší výzvou. Zelený vodík v současné době stojí až čtyřikrát více než fosilní palivo. Zaměření na zavádění vodíku má ale smysl, protože Japonsko má jen velmi málo dalších možností snížit emise oxidu uhličitého. Japonsko si klade za cíl snížit do roku 2030 cenu zeleného vodíku na 3 dolary/kg. To by vyžadovalo, aby poklesly i ceny za vyrobenou elektrickou energii z obnovitelných zdrojů. Cílová hodnota je pod 50 dolary/MWh. To je snížení o dalších 37 % oproti současné prognóze pro větrné a solární elektrárny. V důsledku toho očekáváme, že Japonsko využije všech možností nákupu vodíku, včetně dovozu,“ uvedl Prakash Sharma, ředitel výzkumu ve Wood Mackenzie.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(17)
energetik II
25. srpen 2020, 15:00

Japonsko jde v OZE velmi rychle kupředu. Investice 100 mld. USD během příštích 10 let do stavby soláru a větru je vysoká a i současný instalovaný výkon 45 GW v soláru je vysoký. Japonsko není ani 5 krát tak velké na rozlohu jak ČR a přesto má už dnes 20 krát větší výkon soláru jak my. Je sice jižněji než ČR / asi jako Turecko, Řecko nebo Španělsko/ a Slunce jim tam lépe "vyrábí" než nám, přesto je vidět jak už dnes v soláru pokulháváme na obě nohy.

Ivan Novák
25. srpen 2020, 16:11

Bez růstu spotřeby zemního plynu se v tomhle scénáři svět neobejde, i kdyby čert na koze jezdil. Metan, co přitom utíká do atmosféry, zřejmě není skleníkový plyn.

Pavel K
25. srpen 2020, 17:02

To jako ze kdyz se bude produkovat cca 130 % potrebne energie z OZE, ze to zpusobi rust spotreby zemniho plynu?

A neunika do atmosfery metan pri tezbe, prip. havarii dopravy a ne pri spotrebe?

energetik
25. srpen 2020, 17:59

Metan z některých ložisek volně uniká, je proto výhodnější a bezpečnější jej vytěžit a spálením přepěnit na méně skleníkový plyn.

V Japonsku se těží metan z mořských hydrátů které jsou ještě méně stabilnější než klasická ložiska. Takže čím více toho vytěží, tím méně toho unikne do atmosféry.

Emil
25. srpen 2020, 18:20

Uniká v celém řetězci, nejen při těžbě. Např. podle studie univerzity v Utrechtu jen v samotném Hamburgu uteče do vzduchu ročně 286 tun metanu, pro celé Německo to dělá více než 15 tisíc tun metanu, což je ekvivalent 1,3 milionu tun CO2.

Jan Veselý
25. srpen 2020, 23:20

Jinými slovy, buráky, vzhledem k celkovým ~800 milionům tun CO2eq. celkové emise skleníkových plynů v Německu v roce 2019.

Ivan Novák
26. srpen 2020, 10:19

Objevuje se Amerika, že koncentrace metanu v globální atmosféře roste stejně rychle jako u CO2 (jejíž úroveň před 30 lety nevadila). Kde se tam, šlaka, bere...

Emil
26. srpen 2020, 10:27

V součtu s úniky při těžbě to žádné buráky nejsou, naopak způsobují, že výroba elektřiny a tepla způsobuje plus mínus stejné emise skleníkových plynů jako z toho nenáviděného uhlí.

blaha.p
26. srpen 2020, 14:04

pro Emila: výroba elektřiny porovnání emisí C02

při výrobě elektřiny z uhlí vzniká dle statistiky z roku 2018 z USA cca 1,5x více C02 na vyrobenou 1kWh než z plynu, to že je náhrada plynu za uhlí obrovským snížením emisí CO2 ví snad už každé malé dítě.viz níže

https://www.eia.gov/tools/faqs/faq.php?id=74&t=11

Jan Veselý
26. srpen 2020, 14:53

ad Emil) A máte v těch počtech i methan unikající při těžbě uhlí a (jako v případě ostravských dolů) ještě desítky let po jejím ukončení?

Emil
26. srpen 2020, 15:01

Ano, to ví každé malé dítě. A o něco větší dítě ví i to, že CO2 není jediným skleníkovým plynem. Aby bylo možné emise skleníkových plynů srovnávat, přepočítávají se ostatní skleníkové plyny na tzv. CO2 ekvivalent. Např. metan se násobí × 84, tj. jedna tuna metanu se počítá jako 84 tun CO2. No a protože zemní plyn je tvořen především právě metanem, který při těžbě a používání uniká, dochází sice při přechodu z uhlí na plyn ke snížení emisí CO2 na polovinu až třetinu, ale už nedochází ke snížení emisí skleníkových plynů jako celku, protože je nutné započítat i CO2 ekvivalent oněch úniků metanu. Tuto část příběhu ovšem mnozí rádi přehlížejí nebo zamlčují.

Emil
26. srpen 2020, 15:11

Pane Veselý, úniky metanu při těžbě uhlí se samozřejmě počítají také, jak můžete názorně vidět např. na tomto obrázku: ibb. co/y539sBL

A pokud vím, tak se unikající metan v těchto dolech zachycuje a dále využívá. Ne veškerý, samozřejmě.

Jaroslav Studnička
27. srpen 2020, 10:57

Pane Emile, nemáte prosím link přímo na zdroj z kterého jste graf CO2 + CH4 čerpal? Děkuji.

Emil
27. srpen 2020, 11:35

Pane Studničko, zdroj bohužel nemám, ale graf je založený na údajích o emisích CO2 od IPCC, vodítko k emisím metanu při těžbě poskytuje např. tento článek, kde je odkaz na studie, ze kterých graf zřejmě čerpal data.

cleanenergywire. org/news/unravelling-climate-footprint-us-liquefied-natural-gas

Bizon
25. srpen 2020, 21:18

Líbí se mi to PR jak je vždycky vodík mezi ZDROJI energie. Přitom je to pouze médium pro uložení energie. I když, vzhledem k mizerné účinnosti, bych ho nazval spíše médiem pro PLÝTVÁNÍ energie :D

energetik
25. srpen 2020, 21:34

To je zřejmě po vzoru ČEZkého energetického blbákova, který dělá to samé u přečerpávacích "elektráren".

petr
26. srpen 2020, 07:33

Souhlas, vodík z OZE (2000 Kč/Mwh) přes elektrolýzu a dále zpět přes palivové články = cca 8 500 Kč/MWh = KRAVINA

Tedy ne pro ty co z toho budou čerpat dotace pro ty to bude suuuper...

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se