<a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Japanese-industry-leaders-call-for-nuclear-restart?fbclid=IwAR0u9XzYR-uf86hfBdUJ_zj6d-Icn8aKcsomwP_M8uEI4h_NbyEBnsb9-xQ">Japonsko bude potřebovat jadernou energetiku, má-li splnit vládní cíl uhlíkové neutrality, a mělo by proto co nejdříve restartovat nečinné jaderné reaktory</a>. Japonská vláda by stejně intenzivně měla pracovat na prodloužení jejich životnosti a budování nových jaderných zdrojů. S tímto požadavkem přišel vedoucí Japonského fóra pro atomový průmysl (<a href="https://www.jaif.or.jp/en/">JAIF – Japanese Atomic Industrial Forum</a>) a Japonské železárenské a ocelářské federace (<a href="https://www.jisf.or.jp/en/">JISF – Japanese Iron and Steel Federation</a>).
Japonsko potvrdilo svůj cíl zvýšit podíl jaderné energie na 20 až 22 % do roku 2030, ale proces restartu jaderných reaktorů odstavených po havárii ve Fukušimě zůstává pomalý. Podle Mezinárodní agentury pro energii (<a href="https://www.iea.org/">IEA – International Energy Agency</a>) byly k lednu 2020 úspěšně dokončeny kontroly 15 reaktorů a devět z nich se vrátilo do provozu. Zbývajících 18 provozuschopných reaktorů je v různých fázích procesu kontroly Úřadu pro jadernou regulaci (<a href="https://www.nsr.go.jp/english/">NRA – Nuclear Regulation Authority</a>). Některé mohou být nuceny dočasně odstavit z důvodu nedodržení termínů NRA k výstavbě záložních řídicích středisek nebo jiných zařízení vyžadovaných novými předpisy.
Japonský energetický plán stanovený v roce 2018, který má být revidován v roce 2021, se zaměřuje na 22 až 24 % vyrobené elektrické energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, spolu s 20 až 22 % z jaderné energie a s 56 % z fosilních paliv.
Japonský premiér Jošihide Suga ve svém parlamentním projevu v říjnu loňského roku zavázal třetí největší ekonomiku, aby do roku 2050 dosáhla uhlíkové neutrality. To bude zahrnovat zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 50 % do roku 2030.
Předseda JAIF Takaši Imai ve svém novoročním prohlášení pro rok 2021 uvedl, že k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 bude zásadní použití jaderné energie. Japonsko má omezené přírodní zdroje a spoléhá na dovoz fosilních paliv. Poznamenal, že Japonsko musí využívat jadernou energii proaktivněji ke zlepšení své soběstačnosti.
<blockquote>„K dosažení uhlíkové neutrality a zvýšení energetické soběstačnosti bude Japonsko muset co nejdříve restartovat zbývající nečinné jaderné reaktory a usilovat o nahrazení starších elektráren a výstavbu nových,“ uvedl Takaši Imai.</blockquote>
Prezident JAIF Širo Arai uvedl, že doufal v důsledný pokrok směrem k restartu 6. a 7. bloku jaderné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa, 2. bloku jaderné elektrárny Onagawa, jaderné elektrárny Tokai Daini, 1. a 2. bloku jaderné elektrárny Takahama a 3. bloku jaderné elektrárny Mihama. Všechny tyto bloky získaly regulační souhlas s provedením změn ve svých zařízeních splňovat nové bezpečnostní normy. Dalších devět bloků také zahájilo proces schvalování restartu podle Světové jaderné asociace (<a href="https://www.world-nuclear.org/">World Nuclear Association</a>).
Připravovaný šestý strategický energetický plán vlády by se měl zaměřit na revizi současné národní politiky minimalizace závislosti na jaderné energii. Nová strategie pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, která byla oznámena na konci roku 2020, zahrnuje zrychlenou inovaci jaderné technologie, včetně malých modulárních reaktorů a vodíku vyráběného jadernými zdroji, dodal Arai.
<h2>Ocelářský průmysl potřebuje jadernou energii</h2>
Eiji Hašimoto, předseda JISF, uvedl, že dosažení uhlíkově neutrální výroby oceli do roku 2050 by bylo výzvou. Výroba kovů s redukcí vodíkem by mohla pomoci, ale podle něj stále existují technické překážky, které je třeba překonat. Tento proces by vyžadoval rozsáhlou, levnou a bezuhlíkovou infrastrukturu pro dodávku vodíku a vyžadoval by dlouhodobou podporu vlády.
Vyzval vládu, aby našla naléhavé řešení vysokých japonských průmyslových cen elektrické energie, které by umožnilo japonské oceli být nákladově konkurenceschopné současně s realizací uhlíkové neutrality. Kromě omezení očekávaného zvýšení tarifních příplatků spojených s rozšířením výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů vyzval také vládu k opětovnému spuštění nečinných jaderných reaktorů. Vyzval vládu, aby vypracovala nový energetický plán, který by zahrnoval rozšíření jaderné energie a to způsobem, který by integroval průmyslovou a energetickou politiku.
Úvodní fotografie: Japonská jaderná elektrárna Ikata. Autor: Newsliner

Jaderné elektrárny

Vedoucí představitelé japonského průmyslu požadují restart jaderných reaktorů

Japonsko chce do roku 2030 vytvořit z vodíkových elektráren hlavní zdroj energie v celé zemi. Jejich výkon by měl odpovídat 30 jaderným reaktorům. Japonská vláda investuje do vývoje bezemisních vodíkových generátorů elektřiny téměř 20 miliard dolarů. Oznámila to nově vzniklá Japonská vodíková asociace, ke které se připojilo 88 firem včetně automobilky Toyota, největší japonské rafinerie Eneos Holdings Inc a obchodní společnosti Mitsui &amp; Co Ltd.
Japonsko se nedávno oficiálně přihlásilo k cíli dosáhnout emisní neutrality do roku 2050. V současnosti ale po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě z roku 2011 stále vyrábí většinu energie spalováním uhlí a zemního plynu. Ty by měl nahradit vodík spolu s větším využitím solárních zdrojů a větrné energie.
Rozvoj komerční vodíkové technologie je zatím v plenkách, nicméně na něj tlačí snaha o urychlení přechodu na bezemisní a obnovitelné zdroje energie, aby se zabránilo rozsáhlým dopadům změny klimatu.
<figure id="attachement_81961" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/4329839553_43f42cd028_k-800x532.jpg"><img class="size-large" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/4329839553_43f42cd028_k-800x532.jpg" alt="" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
Jedním z cílů asociace bude dramaticky snížit náklady na spalování vodíku, které jsou v porovnání s ostatními spalovacími zdroji zhruba desetkrát vyšší. Do roku 2030 by se mělo spálit zhruba deset milionů tun nového paliva, které emituje pouze vodní páru.
Vodík jako ekologické palivo se stále více uplatňuje v dopravě. Toyota již několik let nabízí osobní vůz na vodíkové články Mirai, který by se měl příští rok začít dovážet do Česka. Do dvou let chce spolu se společností Hino zahájit testovací provoz těžkých nákladních aut a v příštím roce plánují oba výrobci ověřit provoz lehkých vodíkových dodávek o hmotnosti do tří tun. Spolu s portugalskou CaetanoBus pak Toyota vyvíjí vodíkové autobusy.
Rozšíření vodíkových dopravních prostředků zatím brání nedostatek producentů vodíku i čerpacích stanic. Těch je v celé Evropě zhruba 400 a v Česku vzniknou první tři až v příštím roce.

Energetika v zahraničí

Japonsko chce v roce 2030 vyrábět většinu elektřiny z vodíku

Trh s vodíkem a první obchodní toky s touto komoditou by v Asii mohly být k vidění dříve, než se očekávalo. Austrálie totiž zvyšuje své úsilí v budování exportní infrastruktury, zatímco možní importéři, nacházející se převážně v severní Asii, formulují svou politiku a legislativu s předpokladem vyššího využití vodíku a jeho zařazením do energetického mixu, <a href="https://www.spglobal.com/platts/en/market-insights/latest-news/electric-power/112420-asia-may-surprise-with-early-start-of-hydrogen-trade-flows-summit">jak zaznělo na asijsko-pacifickém vodíkovém summitu</a>.
<h2>COVID-19 urychluje přechod k OZE</h2>
Energetičtí producenti v Asii dle zahraničního portálu Platts <a href="https://oenergetice.cz/cista-mobilita/rozsireni-vodiku-usilovne-pracuje-nekolik-asijskych-zemi">přidělují více prostředků</a> na „zelené“ projekty v rámci snah urychlit své zotavení po COVID-19. Výjimkou pak není ani přidělování většího objemu prostředků na rozvoj vodíkového hospodářství. To by mohlo vyústit, dle názoru několika delegátů summitu, v první nákladní toky vodíku v horizontu 5 let, jelikož se předpokládá, že některé státy, jako například Japonsko nebo Jižní Korea, budou spoléhat převážně na import vodíku.
Do jaké míry a jak rychle se ovšem podaří vodík implementovat do energetického mixu zemí, které se nacházejí v regionu do značné míry závislém na ropě a uhlí, bude dle názoru účastníků summitu záviset na transparentnosti tvorby ceny, <a href="https://oenergetice.cz/zahranicni/zeleny-vodik-se-stane-konkurenceschopnym-az-naklady-vyrobu-klesnou-vice-nez-polovinu">rychlosti snižování výrobních nákladů vodíku – buď skrze zvýšení výroby nebo skrze technologický pokrok</a>, přepravní konkurenceschopnosti a implementaci bezpečnostních předpisů.
<blockquote>„Zrychlení energetického přechodu [od uhlí a ropy k čistějším zdrojům energie] asijsko-pacifického regionu je hlavní hnací silou pro vlády a společnosti, aby zahrnuly vodík do svého plánu na cestě k udržitelné ekonomice,“ domnívá se Edgare Kerkwijk, člen asijsko-pacifické vodíkové asociace.</blockquote>
<h2>Plány Jižní Koreji</h2>
Výkonný viceprezident v nově utvořené vodíkové divizi společnosti Korea Gas Corporation, Chun Soo Kim, se nechal slyšel, že pro rozvoj vodíku bude zapotřebí nových technologií, zvláště pak aby se vodík jako palivo stal konkurenceschopným. Poté by mohl dle jeho názoru začít rychle nahrazovat fosilní paliva.
Jižní Korea již v roce 2019 představila svou vizi o rapidním nárůstu výroby vozidel na vodíkový pohon, stejně jako nárůstu výroby elektrické energie prostřednictvím spalování vodíku.
<blockquote>„Vodíková energie bude nezbytná, nikoli volitelná. Přechod na vodík je nutností, nikoli volbou,“ říká Chun.</blockquote>
<h2>Ambice Austrálie</h2>
Austrálie má ambici stát se významným exportním bodem na trhu s vodíkem, zatímco zmíněné Japonsko a Jižní Korea jasně naznačily záměr dovážet čistý vodík od států, které dovedou vodík vyrábět konkurenceschopně a spolehlivě. Austrálie-Japonsko a Austrálie-Jižní Korea by tedy mohly být dvě hlavní přepravní trasy v regionu.
<blockquote>„Domníváme se, že můžeme mít ukázkový příklad exportu čistého vodíku v provozu do roku 2025, za pouhých 5 let. Jižní Austrálie má v tomto ohledu výhodu, jelikož začala jako první jednat,“ nechal se slyšet na konferenci Dan van Holst Pellekaan, ministr energetiky a těžby Jižní Austrálie, s odkazem na export v asijsko-pacifickém regionu.</blockquote>
Pellekaan uvedl, že se Austrálie zaměřuje na rozvoj prvního velkého exportního uzlu s vodíkem prostřednictvím konkurenčního programu o celkové hodnotě 70 milionů dolarů, od kterého si slibuje jednotkové snížení výrobních nákladů vodíku.
<blockquote>„Mohu prohlásit, že Jižní Austrálie je na cestě k tomu, aby se stala producentem čistého vodíku světového kalibru a podporuje australský národní plán vyrábět vodík za méně než 2 $/kg.“ dodal.</blockquote>

Komoditní trhy

Jižní Austrálie chce zahájit export zeleného vodíku již do 5 let

Stejně jako Evropská unie, i Japonsko si nyní stanovilo jako datum pro dosažená uhlíkové neutrality rok 2050. Zvýšilo tak svůj cíl, který byl původně nastaven na 80% snížení emisí oproti hodnotám z roku 2010.
O oznámení, které premiér Japonska Yoshihide Suga učinil při veřejném vystoupení minulý týden, informoval portál <a href="https://www.euractiv.com/section/energy/news/japan-matches-eu-climate-pledge-with-net-zero-carbon-goal-for-2050/" target="_blank" rel="noopener">Euractiv</a>. Premiér uvedl, že změna klimatu se v dnešní době již nerovná omezení ekonomického růstu. Slib Japonska je s velkou pravděpodobností reakcí na <a href="https://oenergetice.cz/emise-co2/cina-chce-byt-roku-2060-klimaticky-neutralni-vrcholu-emisi-ma-dosahnout-roce-2030" target="_blank" rel="noopener">oznámení Číny</a> dosáhnout stejného cíle do roku 2060. Právě to by totiž mohlo mít značný vliv na stanovování cílů ostatními asijskými státy. Na konci října, tedy o měsíc později než Čína, navíc cíl klimatické neutrality do roku 2050 <a href="https://www.edie.net/news/11/Net-zero-by-2050--South-Korea-to-enshrine-new-climate-target-in-law/" target="_blank" rel="noopener">oznámila i Jižní Korea</a>.
Cíl net-zero uhlíkové neutrality měl být původně ze strany Japonska dosažen až v druhé polovině tohoto století. S aktualizací tohoto cíle se nyní očekává, že Japonsko zvedne své klimaticko-energetické cíle postoupené v rámci Pařížské dohody.
Přísliby Japonska zaslané sekretariátu Pařížské dohody byly, dle <a style="font-size: 1rem;" href="https://climateactiontracker.org/countries/japan/" target="_blank" rel="noopener">organizace Climate Action Tracker,</a> do současnosti považovány za velmi nedostačující. Dle místní vlády ale nyní země pracuje na komplexní přestavbě energetického sektoru a velmi se začíná<a style="font-size: 1rem;" href="https://www.euractiv.com/section/energy/news/major-economies-talk-green-recovery-hydrogen-at-japanese-summit/" target="_blank" rel="noopener"> soustředit na vodík</a> a obnovitelné zdroje, počínaje fotovoltaickými.
Otázkou ale zůstává, jak bude cíl ze strany Japonska, a konečně i Číny, definován. Uhlíková neutralita totiž obecně znamená pouze snížení a vykompenzování uhlíkových emisí (tedy nikoli jiných skleníkových plynů). Právě čínský prezident přitom na zasedání Valného shromáždění OSN oznámil cíl neutrality uhlíkové. Klimatická neutralita je pak obecně chápána jako vykompenzování veškerých emisí skleníkových plynů.
Prohlášení Japonska uvítala Evropská unie. Ursula von der Leyenová, současná předsedkyně Komise, zprávu <a href="https://twitter.com/vonderleyen/status/1320643036762832897?s=20" target="_blank" rel="noopener">pozitivně okomentovala</a> na svém Twitteru.

Emise CO2

Japonsko chce být uhlíkově neutrální do roku 2050

<a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Safety-upgrade-plan-approved-for-Kashiwazaki-Kariw">Japonský Úřad pro jadernou regulaci NRA (Nuclear Regulatory Authority) schválil bezpečnostní opatření předložená společností TEPCO pro 7. blok jaderné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa</a>. Schválení přináší blok o krok blíže k restartu po havárii v jaderné elektrárně Fukušima Daiichi. TEPCO souběžně se 7. blokem žádá o schválení opatření i pro 6. blok, ale rozhodnutí ještě nepadlo.
Společnost TEPCO (Tokyo Electric Power Company) v září 2013 požádala NRA o schválení svého návrhu a plánu modernizace 6. a 7. bloku jaderné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa. Oba bloky typu ABWR (Advanced Boiling Water Reactor) byly prvními japonskými varnými reaktory (<a href="https://oenergetice.cz/technologie/elektroenergetika/svet-jadernych-reaktoru-predchudci-dnesnich-elektraren">BWR – Boiling Water Reactor</a>), které byly předloženy k restartu.
Společnost TEPCO následně předložila změny uvedeného plánu v prosinci 2018, červenci 2019, v září a říjnu tohoto roku. Oba bloky mají instalovaný elektrický výkon 1356 MWe a byly uvedeny do provozu v roce 1996 a 1997.
<a href="https://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/tepco-splnilo-zprisnena-bezpecnostni-opatreni-restart-dalsi-jaderne-elektrarny">V říjnu 2017 NRA schválila návrh zprávy</a>, která dospěla k závěru, že 6. a 7. blok splňují nové bezpečnostní standardy země. Dokument nařídil řadu bezpečnostních opatření, která mají být okamžitě přijata. Patří mezi ně seismické výztuže a výstavba hráze.
Dokument také uvádí seznam opatření, která je třeba přijmout, aby se zabránilo vážné nehodě v případě ztráty napájení elektrickou energií. Podle nových bezpečnostních požadavků musí být BWR vybaveny ventilačními systémy s požadovaným filtračním systémem.
NRA schválila plán společnosti TEPCO na implementaci těchto dodatečných bezpečnostních opatření v 7. bloku jaderné elektrárny Kashiwazaki-Kariwa. TEPCO plánuje dokončit všechny práce do prosince 2020.
Jaderná elektrárna Kashiwazaki-Kariwa nebyla ovlivněna zemětřesením a vlnou tsunami z března 2011, které poškodily jadernou elektrárnu Fukušima Daiichi. Všechny bloky byly odstaveny již od roku 2007 od zemětřesení Niigata-Chuetsu, které způsobily poškození areálu elektrárny, samotné bloky však zůstaly nepoškozeny. Od roku 2007 byly v areálu elektrárny prováděny práce na zlepšení odolnosti elektrárny proti zemětřesení.
Přestože společnost TEPCO dokončila práce na dalších nečinných blocích v areálu elektrárny, soustředí své zdroje na 6. a 7. blok. Znovuspuštění těchto dvou bloků by zvýšilo výnosy společnosti o odhadovaných 950 milionů dolarů (22 miliard korun) ročně.
Zdroj úvodní fotografie: <a href="https://www.tepco.co.jp/en/index-e.html">TEPCO</a>

Plán modernizace bezpečnosti schválen pro první japonský BWR blok, který zažádal o znovuspuštění

Japonský jaderný dozor dnes schválil program decommissioningu pro druhý blok jaderné elektrárny Ikata společnosti Shikoku Electric Power Company v prefektuře Ehime. Kompletní dokončení vyřazení reaktorového bloku z provozu je předpokládáno do roku 2059.
<h2>Vysoké náklady na splnění bezpečnostních požadavků</h2>
Ikata 2 je tlakovodní reaktor s instalovaným elektrickým výkonem 538 MW, který byl spuštěn v březnu 1988. V lednu 2012 byl blok odstaven do plánované odstávky. Shikoku následně v březnu 2018 oznámila, že již neplánuje reaktor opětovně spustit. Společnost uvedla, že rozsah nutných úprav a náklady spojené s modernizací 40 let starého bloku, které vyžadují aktualizované japonské bezpečnostní standardy, nečiní znovuspuštění elektrárny ekonomickým.
<figure id="attachment_87113" class="wp-caption alignnone" style="width: 696px;"><img class="size-full wp-image-87113" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/08/elektroenergetický-mix-Japonska.png" sizes="(max-width: 696px) 100vw, 696px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/08/elektroenergetický-mix-Japonska.png 696w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/08/elektroenergetický-mix-Japonska-512x435.png 512w" alt="" width="696" height="592" /><figcaption class="wp-caption-text">Vývoj elektroenergetického mixu v Japonsku do roku 2017. Zdroj:</figcaption></figure>
Provozovatel elektrárny předložil národnímu regulátorovi program trvalého vyřazení elektrárny z provozu 10. října 2018. Shikoku také předložila žádost o decommissioning prefektuře Ehime a obci Ikata, dle dohod s těmito místními orgány o jaderné bezpečnosti.
Po přezkoumání, které zahrnovalo celkem sedm veřejných projednání, zveřejnil národní regulátor ve středu souhlas s plánem trvalého vyřazení bloku Ikata 2 z provozu.
<h2>Čtyři fáze trvající dohromady 40 let</h2>
Podle předloženého plánu zabere celý proces vyřazení elektrárny z provozu přibližně 40 let a bude rozdělen do čtyř fází. První fáze potrvá přibližně 10 let a bude zahrnovat přípravu reaktoru k rozebrání (včetně vyvezení jaderného paliva a vyhodnocení radiační situace).
Druhá fáze by měla trvat asi 15 let a zaměří se na demontáž pomocných zařízení reaktoru a dalších hlavních zařízení. Třetí fáze je plánována na 8 let, během kterých dojde k demontáži samotné reaktorové nádoby. V poslední, čtvrté fázi proběhne demolice všech ostatních přidružených budov a příprava plochy pro další možné využití.
<figure id="attachment_88525" class="wp-caption alignnone" style="width: 730px;"><img class="size-full wp-image-88525" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/10/Ikata-nuclear-power-plant-Shikuko.jpg" sizes="(max-width: 730px) 100vw, 730px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/10/Ikata-nuclear-power-plant-Shikuko.jpg 730w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/10/Ikata-nuclear-power-plant-Shikuko-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/10/Ikata-nuclear-power-plant-Shikuko-725x408.jpg 725w" alt="" width="730" height="411" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Ikata; Zdroj: Shikoku</figcaption></figure>
Během první fáze bude z bloku vyvezeno veškeré jaderné palivo. Celkem půjde o 316 použitých palivových souborů určených k přepracování a 102 čerstvých palivových souborů, které budou vráceny jejich výrobci.
<h2>První blok JE Ikata byl odstaven v roce 2011</h2>
Společnost Shikoku se v březnu 2016 rozhodla odstavit první blok JE Ikata, tlakovodní reaktor s elektrickým výkonem 538 MW, který zahájil komerční provoz v září 1977. Tento blok původně zahájil plánovanou odstávku v září 2011. Dle vyjádření společnosti Shikoku by nutná investice s cílem dalšího provozu za původně plánovanou 40 letou životnost bloku přesáhla 1,5 miliardy dolarů.
Národní regulátor vyhověl požadavku provozovatele reaktorový blok Ikata 1 trvale odstavit v červnu 2017. Schválený plán decommissioningu prvního bloku počítá rovněž se čtyřmi fázemi trvajícími souhrnně 40 let.
<figure id="attachment_57576" class="wp-caption alignnone" style="width: 574px;"><img class="size-full wp-image-57576" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/11/Soucasny-stav-japonske-jaderne-flotily-stav-k-listopadu-2018.png" sizes="(max-width: 574px) 100vw, 574px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/11/Soucasny-stav-japonske-jaderne-flotily-stav-k-listopadu-2018.png 574w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/11/Soucasny-stav-japonske-jaderne-flotily-stav-k-listopadu-2018-512x471.png 512w" alt="Současný stav japonské jaderné flotily (stav k listopadu 2018). Zdroj: EIA" width="574" height="528" /><figcaption class="wp-caption-text">Stav japonské jaderné flotily (k listopadu 2018). Zdroj: EIA</figcaption></figure>
Zdroj úvodní fotografie: Newsliner

Japonský regulátor schválil plán vyřazení jaderné elektrárny Ikata 2 z provozu

Japonská společnost Kansai Electric Power Company v pátek <a href="https://world-nuclear-news.org/Articles/Kansai-completes-upgrade-work-at-two-reactors">oznámila dokončení prací na zlepšení bezpečnosti v jaderých elektrárnách Mihama 3 a Takahama 1.</a> Provedené úkony byly zapotřebí pro prodloužení provozu v obou elektrárnách až o 20 let na celkem 60 let. Práce potřebné pro prodloužení provozu JE Takahama 2 podle Kansai stále pokračují.
Dle předpisů, které byly revidovány v červenci 2013, se japonským reaktorům uděluje provozní licence na 40 let s možností jednoho prodloužení na nejvýše 20 let. Prodloužení provozních licencí je ale podmíněno splněním přísných bezpečnostních požadavků.
JE Takahama se skládá ze 4 tlakovodních reaktorů. Nejstarší 2 bloky byly uvedeny do provozu v roce 1974 a 1975, jejich instalovaný výkon činí přibližně 780 MWe. V roce 2016 se bloky staly prvními japonskými reaktory, kterým byla provozní licence prodloužena. Ve stejném roce japonský Úřad pro jadernou regulaci prodloužil provozní licenci třetímu bloku JE Mihama. Ta byla poprvé zprovozněna v roce 1976.
<h2>Posílení kontejnmentů a zvýšení odolnosti proti přírodním živlům</h2>
Práce na JE Takahama 1 a 2 zahrnovaly například posílení kontejnmentu obou reaktorů. Kansai posílila existující betonové zdi obklopující kontejnment obou reaktorů a instalovala sekundární kupole kontejnmentu. Energetická společnost rovněž zvýšila protipožární odolnost díky výměně žáruvzdorné kabeláže, instalaci protipožárních opláštění a instalaci dodatečných požárních hlásičů a hasících systémů. Během prací byl rovněž přesunut přívod mořské vody pro chlazení díky vykopání nového tunelu v podloží. Součástí úprav byla také výstavba několika ochranných zdí proti silným větrům.
Práce provedené na JE Mihama 3 souvisely se zlepšením seismické odolnosti elektrárny. Kansai například zesílila bazény pro vyhořelé palivo a budovu kontejnment. Úpravou prošlo i samotné jádro reaktoru. U elektrárny byla rovněž vybudována nová a vyšší přílivová bariéra.
Podle Kansai by práce na Takahama 2 měly být dokončeny v lednu příštího roku. Restart reaktorů Mihama 3 a Takahama 1 by dle současného harmonogramu měl proběhnout v lednu a březnu 2021.
<blockquote>„Do budoucna se budeme i nadále snažit veřejnosti, včetně místních obyvatel, vysvětlit nutnost a bezpečnost pokračování provozu nad 40 let a budeme pokračovat v práci na opatřeních pro zlepšení bezpečnosti druhého bloku JE Takahama.“ – z prohlášení společnosti Kansai
Zdroj úvodního obrázku: <a class="owner-name truncate" title="Go to IAEA Imagebank's photostream" href="https://www.flickr.com/photos/iaea_imagebank/" data-track="attributionNameClick">IAEA Imagebank</a></blockquote>

Rychlé zprávy

Japonsko: Modernizace dvou reaktorů pro provoz nad 40 let byla dokončena

Španělská energetická společnost Iberdrola uzavřela dohodu se společností Macquarie’s Green Investment Group (GIG) o <a href="https://www.offshore-energy.biz/iberdrola-buys-into-3-3-gw-offshore-wind-portfolio-in-japan/">koupi 100 procent japonského developera offshore větrných elektráren Acacia Renewables.</a> Nákupem se jí otevře přístup na zatím nerozvinutý offhsore japonský trh, který v příštích deseti letech značně poroste.
Acacia Renewables má v současnosti ve výstavbě dvě pobřežní větrné farmy s celkovým instalovaným výkonem 1,2 GW, které budou uvedeny do provozu do roku 2028. Ve svém plánu má také další čtyři projekty s celkovým instalovaným výkonem 2,1 GW. Tři ze šesti projektů budou využívat plovoucí základny.
Na těchto šesti projektech bude Iberdrola držet stejný podíl jako GIG a společně budou na výstavbách portfolia pracovat. Dohoda poskytne Iberdrole přístup k diverzifikovanému portfoliu projektů, které se nachází v různých oblastech na jihozápadě země, a jsou optimální pro aukce vyhlášené japonskou vládou.
Společnost uvedla, že akvizicí místního developera obnovitelných zdrojů se Iberdrole otevírá příležitost vstoupit na japonský offshore trh, který se nachází v rané fází a představuje silný růstový potenciál s příznivým investičním prostředím v nadcházejících desetiletích.
Instalovaný výkon offshore větrných elektráren v Japonsku je v současné době okolo 70 MW, ale prognózy naznačují dosáhnutí až 10 GW instalovaného výkonu v roce 2030 a až 37 GW v roce 2050. <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/aigcc-japonsko-musi-zmenit-svuj-elektroenergeticky-mix-aby-se-vyhnulo-klimaticke-katastrofe/">Podle zprávy AIGCC musí Japonsko do roku 2030 vyrábět alespoň 50 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, aby dosáhlo svých závazků dle Pařížské dohody.</a>
Společnost Iberdrola již provozuje offshore větrné farmy ve Velké Británii a Německu a momentálně má ve výstavbě celkem 15 GW offshore větrných elektráren ve Velké Británii, USA, Německu, Francii a Švédsku. Celkově společnost provozuje portfolio obnovitelných zdrojů o celkovém instalovaném výkonu 32,7 GW a ve výstavbě má dalších 58 GW.

Obnovitelné zdroje

Iberdrola nakoupí 3,3 GW offshore větrných projektů v Japonsku

Společnost Mitsubishi vysílá první loď se systémem zachycování a ukládání uhlíku (CCS) na moře. Technologie bude dva roky testována, aby bylo ověřeno její možné širší využití v námořní dopravě.
Námořní doprava je silným znečišťovatelem, vypouští zhruba 2,5 % celosvětových skleníkových plynů. Díky závislosti na mezinárodním obchodu se očekává další zvětšení tohoto sektoru a tím i jeho uhlíkové stopy.
Z toho důvodu v roce 2018 členové Mezinárodní námořní organizace odsouhlasily společným úsilím snížit emise o 50 % oproti hodnotám z přelomu tisíciletí. V průběhu se mluvilo o mnoha možných technologiích, jako je vodík, amoniak či baterie, jakožto o možných řešeních. K průlomu v redukci emisí v námořní dopravě prozatím nedošlo.
Jak informoval zpravodajský portál <a href="https://www.euractiv.com/section/shipping/news/worlds-first-carbon-capture-at-sea-set-for-shipping-trials/">EURACTIV</a>, nyní přišla Japonská společnost Mitsubishi Shipbuilding s plánem testování technologie <a href="https://oenergetice.cz/emise-co2/technologie-zachytavani-co2-by-u-nekterych-elektraren-znacne-zhorsila-problemy-nedostatkem-vody">CCS (carbon-capture and storage)</a> v lodní dopravě. Společnost chystá umístit na palubu lodi technologii CCS využívanou pro elektrárny a dva roky testovat chování na moři. Dle firmy společnosti se bude jednat o světově první loď s CCS technologií.
<h2>CCS by se mohlo osvědčit i na moři</h2>
Na základě dat by se CCS systém modifikoval a vylepšil specificky pro lodní dopravu. Výhodou je, že se jedná již i existující technologii, ačkoliv v současné době ne příliš využívanou.
V případě úspěchu by tento způsob snížení emisí měl jednu významnou výhodu oproti ostatním možným řešením – technologii by šlo v rámci modernizace nainstalovat na již existují lodě. To by provozovatelům ušetřilo mnoho financí oproti koupi nové lodě. Dle předchozí Japonské studie by se lodní emise mohly omezit o 85 % – 90 %.
Bohužel použití CCS technologii na moři přináší i své stinné stránky. Zejména se jedná o samotné skladování zachyceného uhlíku, který je dle <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/aigcc-japonsko-musi-zmenit-svuj-elektroenergeticky-mix-aby-se-vyhnulo-klimaticke-katastrofe/">japonské</a> studie asi 4krát těžší než samotná ropa. Tím pádem by bylo potřeba více paliva a energie na samotnou cestu.
Jako další problém by mohlo být samotné palivo, které by nejspíše muselo projít před použitím úpravou – snížením obsahu síry a dusičnanů.
Nicméně snižování emisí v námořní dopravě získá brzy nový rozměr, jelikož EU v blízké době rozšíří svůj systém obchodování s emisemi <a href="https://oenergetice.cz/emise-co2/lodni-preprava-system-eu-ets-by-mohly-pomoci-eu-zaplatit-zotaveni-pandemii">EU ETS</a> právě i na lodní dopravu.
Autor úvodní fotografie: Astilleros Gondán/Østensjø Rederi

Celosvětově první loď s carbon capture and storage technologií je připravena k vyplutí

Podle zprávy iniciativy <a href="https://www.aigcc.net/wp-content/uploads/2020/08/240820_AIGCC-Media-Release_NGFS-Asia-Energy-English.pdf">Asia Investor Group on Climate Change</a> (AIGCC) musí Japonsko významně změnit svůj elektroenergetický mix do roku 2030, aby se vyhnulo „katastrofické klimatické změně“. Podle zprávy musí Japonsko vyrábět alespoň z 50 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a 20 % z jaderné energie. Informoval o tom server <a href="https://www.bloomberg.com/news/articles/2020-08-24/japan-urged-to-boost-green-power-to-achieve-paris-climate-goals">Bloomberg</a>. 
Podle zprávy AIGCC musí Japonsko do roku 2030 vyrábět alespoň 50 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a 20 % z <a href="https://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/japonsko-krok-blize-k-vlastnimu-zpracovavani-vyhoreleho-paliva">jaderné energie</a>. Pouze tak by do roku 2030 přispělo k dosažení cílů dle Pařížské dohody omezit globální oteplování pod 1,5 °C. Mezi roky 2035 až 2040 zároveň musí Japonsko omezit využívání uhlí a zemního plynu k výrobě elektrické energie.
<h2>Předpoklady scénářů jsou klíčové</h2>
Tyto <a href="https://www.aigcc.net/wp-content/uploads/2020/07/IGCCAIGCC_Policy-Briefing_NGFS_Final2.pdf">závěry </a>vychází ze scénářů vytvořených platformou <a href="https://www.ngfs.net/en">Network for Greening the Financial System</a> (NGFS), která sdružuje centrální banky a orgány finančního dohledu vytvořenou v roce 2017 za účelem posílit roli finančního systému v řešení klimatické změny a pomoci mobilizovat kapitál pro potřebné investice. Iniciativa AIGCC scénářů NGFS využila za účelem zhodnotit rizika transformace energetického sektoru v zemích Asie.
Nutnost zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů v Japonsku do roku 2030 vychází ze scénáře, kde je dosaženo cíle omezit oteplování pod 1,5 °C a zároveň je omezené využívání <a href="https://oenergetice.cz/uhli/japonsko-omezi-vyvoz-technologii-uhelne-elektrarny-chce-pomoci-globalni-dekarbonizaci">technologií zachytávání</a> emisí oxidu uhličitého (CCS). Zpráva AIGCC identifikuje právě tyto technologie jako důležitý prvek, proč se mohou lišit scénáře kupříkladu Mezinárodní energetické agentury (IEA), IPCC s jinými podobnými scénáři a analýzami. IEA totiž předpokládá vysokou dostupnost technologií zachytávání emisí oxidu uhličitého po roce 2050, což by vedlo k dosažení cílů dle Pařížské dohody.
<h2>Příští rok by si Japonsko mělo stanovit nové cíle v elektroenergetice</h2>
Japonsko v současnosti vyrábí přibližně jednu třetinu své elektřiny z uhlí. 38 % elektřiny je v zemi vyráběno ze zemního plynu, 17 % z obnovitelných zdrojů a z jaderné energie 6,2 %.
<figure id="attachment_87113" class="wp-caption aligncenter" style="width: 696px;"><img class="size-full wp-image-87113" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/08/elektroenergetický-mix-Japonska.png" sizes="(max-width: 696px) 100vw, 696px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/08/elektroenergetický-mix-Japonska.png 696w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/08/elektroenergetický-mix-Japonska-512x435.png 512w" alt="" width="696" height="592" /><figcaption class="wp-caption-text">Vývoj elektroenergetického mixu v Japonsku od roku 2010 do roku 2017. Zdroj: Japan’s Energy 2019, METI </figcaption></figure>
V energetické koncepci, která byla zveřejněna v roce 2018, si Japonsko stanovilo za cíl vyrábět 22 – 24 % elektřiny z obnovitelných zdrojů a 20 – 22 % z jaderné energie do roku 2030. Ministerstvo hospodářství, obchodu a průmyslu ovšem letos v červenci oznámilo, že by během příštího roku chtělo tyto cíle v elektroenergetice přehodnotit a zaměřit se na dekarbonizaci. S tím souvisí i ambice omezit výrobu v <a href="https://oenergetice.cz/zahranicni/japonsko-chce-vyrazenim-neefektivnich-uhelnych-elektraren-snizit-podil-uhli-vyrobe-elektriny-26">uhelných elektrárnách</a>.