„Dnes jsme v situaci, kdy se nám v tomto 50 let vysoce stabilním systému zásadně mění dvě věci. První je skladba zdrojů. Velké uhelné elektrárny na severu budou postupně nahrazovány a decentralizovány. Zároveň je zde zásadní změna na straně evropské legislativy, kdy dochází k implementaci liberalizačních balíčků a česká přenosová soustava je stále více propojena s rozhodovacími procesy na úrovni Evropy.“ říká Martin Durčák, předseda představenstva českého provozovatele přenosové soustavy ČEPS, a.s.

Jaké jsou největší výzvy, kterým aktuálně ČEPS čelí, a jak se provozovatel české přenosové soustavy připravuje na očekávanou proměnu zdrojového mixu? Nejen na to jsme se ptali Martina Durčáka v exkluzivním rozhovoru pro web oEnergetice.cz.

Pocházíte z petrochemického odvětví, kde jste několik let působil jako člen představenstva holdingu Unipetrol a byl jste šéfem sítě čerpacích stanic Benzina. Co stálo za rozhodnutím změnit pole působnosti a přijmout místo v představenstvu provozovatele české přenosové soustavy ČEPS, a.s.?

Poslední čtyři roky v Unipetrolu, zhruba od roku 2012, jsem byl zodpovědný za segment energetiky, konkrétně za 109MW zdroj Unipetrolu.  Měl jsem na starosti rekonstrukci tohoto zdroje, jeho provoz a přípravu strategie po roce 2020, až začnou platit nové BAT a BREF. K energetice jsem tedy měl poměrně blízko.

V roce 2015 se v Unipetrolu řešil velký incident, výbuch. To bylo poměrně intenzivní období, které vyžadovalo spíše krizový, rekonstrukční systém řízení. Já jsem více tvůrčí člověk, který rád firmu rozvíjí, posouvá věci kupředu. Když mi pak na konci roku 2016 skončil kontrakt, rozhodl jsem se, že je čas si od chemie na chvíli odpočinout. K energetice jsem měl ale vždy blízko a to nakonec vedlo až k současné pozici. Provoz přenosové soustavy je specifické téma, které se teď intenzivně učím, ale když chápete celek od začátku, od zdrojů, a doplníte si k tomu problematiku přenosové soustavy, máte výhodu komplexní znalosti a větší jistotu při rozhodování.

Nacházíte mezi odvětvími petrochemie a elektroenergetiky nějaké podobnosti?

Určitě ano. V obou odvětvích platí zásada Supply Chain Managementu. To znamená, že na jedné straně vám přiteče do rafinérie ropa, ze které vytváříte řádově 20 základních produktů. Ty jsou postupně distribuovány do dalších pěti, sedmi chemiček, ve kterých se z nich vyrábí další produkty. Vy s pomocí modelů a softwarů, které zohledňují délku kontraktů, možnosti prodeje na spotu, dosahované marže a podobně, jednoduše řečeno rozhodujete, jestli vyrábět více benzinu, dieselu nebo jiných petrochemických produktů tak, aby výstup měl co největší efekt.

U elektroenergetiky je to trochu podobné. Česká přenosová soustava je propojena s přenosovými soustavami okolních států a její význam v rámci Evropy prudce stoupá. Také zde musíte uvažovat, jakým způsobem energii přepravíte, které prvky posílíte. Musíte přemýšlet, jak se bude vyvíjet skladba zdrojů, hodnotit výrobní přiměřenost, tedy jaké elektrárny budou k dispozici ještě za pět, deset let, eventuálně které budou nově připojeny.

Dnes jsme v situaci, kdy se nám v tomto 50 let vysoce stabilním systému zásadně mění dvě věci. První je skladba zdrojů. Velké uhelné elektrárny na severu budou postupně nahrazovány a decentralizovány. Zároveň je zde zásadní změna na straně evropské legislativy, kdy dochází k implementaci liberalizačních balíčků a česká přenosová soustava je stále více propojena s rozhodovacími procesy na úrovni Evropy. Může se stát, že to přinese levnější energii a možná to bude fungovat stejně i z pohledu bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny. Musíme ale zohledňovat i potenciální rizika, která vyplývají z toho, že o některé své kompetence přijdeme. Určité kompetence a know-how by si však Česká republika měla zachovat, měla by mít možnost být účastna nejen nastavování nových pravidel, ale i řídicího procesu. Na tom v ČEPS intenzivně pracujeme.

Mění se tedy dva důležité body na začátku a na konci daného řetězce, což je velmi zajímavé. Je to vlastně takový portfolio management, kdy musíte pracovat s mnoha scénáři a připravovat se na několik variant.

V představenstvu ČEPS jste od listopadu loňského roku. Jak hodnotíte své první měsíce v ČEPS?

Jedním slovem intenzivní. Rozšiřuji své znalosti problematiky přenosové soustavy, tedy tu oblast, kterou jsem předtím tolik nevnímal. Pomáhá mi, že jsem pracoval jako ekonom s modely, s variantami, s oceňováním a modelováním některých situací. Všechny otázky spojené s přenosovou soustavou si převádím do ekonomické roviny a to mi ve výsledku pomáhá se v dané problematice rychleji orientovat. Musím se ale naučit spoustu technických věcí, takže je to skutečně velmi intenzivní období.

Evropská energetika prochází v posledních letech turbulentním obdobím, kdy stále větší podíl intermitentních obnovitelných zdrojů energie znesnadňuje práci provozovatelům přenosových soustav napříč Evropou. Jaké jsou největší výzvy, kterým ČEPS v této oblasti aktuálně čelí?

Těch výzev je více. V případě fotovoltaiky, jejíž rozvoj modelujeme v různých scénářích v rámci hodnocení výkonové přiměřenosti, řešíme problematiku kvality energie, tedy napětí a frekvenci. Věnujeme se otázce zajištění stability frekvence, respektive určité nestability, kterou mohou tyto zdroje způsobovat. Samotná decentralizace zdrojů s sebou nese nároky na celou elektrizační soustavu. Dochází ke změně toků výkonu, který dříve tekl z přenosové soustavy do distribučních soustav, dnes se tyto toky mění.

Přenosová soustava musí být na tyto změny připravena. Musíme uvažovat o instalaci určitých ochranných prvků, posilovat vedení, rozvíjet soustavu tak, aby všechny tyto výzvy zvládla. Několik našich investičních záměrů je zařazeno mezi tzv. „Projekty společného zájmu“. Jde o projekty, které Evropská unie vyhodnotila jako prioritní a zásadní pro splnění svých závazných evropských klimatických cílů i cílů spojených s bezpečností provozu celé propojené evropské soustavy. Jedním z těchto cílů je například dosažení alespoň desetiprocentního propojení evropských energetických soustav vůči instalovanému výkonu.

V souvislosti s rozvojem větrných zdrojů na severu Německa například posilujeme některé přenosové linky tak, aby česká přenosová soustava byla na rozvoj těchto zdrojů připravena. Mezi „Projekty společného zájmu“ patří například rekonstrukce a rozšíření elektrické stanice Kočín v jižních Čechách, významného uzlu české přenosové soustavy, který zajišťuje vyvedení výkonu současné elektrárny Temelín. Dále pak přestavba stávajícího vedení 220 kV Vítkov – Přeštice v Karlovarském a Plzeňském kraji na dvojité vedení o napěťové hladině 400 kV a s tím související výstavba nové rozvodny 420 kV Vítkov v Karlovarském kraji. Zmínit mohu také výstavbu smyčky na vedení V413, které nyní svými cca 284 kilometry spojuje rozvodnu Řeporyje na okraji Prahy až s Prosenicemi na Moravě. Nově bude toto vedení rozděleno a na Vysočině zaústěno do rozvodny Mírovka. Všechny tyto projekty významně přispějí k posílení bezpečnosti provozu české přenosové soustavy a k tomu, že zvládne nároky, které na ní současné změny v energetickém prostředí kladou.

Letecký záběr na průběh rekonstrukce a rozšíření rozvodny Kočín. Zdroj: ČEPS
Letecký záběr na průběh rekonstrukce a rozšíření rozvodny Kočín. Zdroj: ČEPS

Jako jeden z prostředků k zamezení opakujících se neplánovaných přetoků elektrické energie ze severu Německa směrem na jih přes Českou republiku instalovala ČEPS v rozvodně Hradec u Kadaně čtyři regulační PST transformátory za zhruba 1,6 miliardy korun. Lze po více než ročním provozu zhodnotit přínos tohoto opatření?

Tyto transformátory byly určitou odpovědí na dva jevy. Za prvé to byla změna umístění zdrojů v Německu. Dříve byly zdroje instalovány v místě spotřeby, proto i většina německých elektráren byla na jihu země. Dnes se však instalují větrné parky na severu Německa, což klade velký nárok na přenosové sítě, které nejsou dostatečně rychle budovány. Druhý problém je, že historicky existovala jedna obchodní zóna pro Německo a Rakousko. Když to řeknu zjednodušeně, Rakušané měli stejnou (nízkou) cenu elektřiny jako Němci. V rámci Německa však chybí již zmíněné přenosové kapacity sever – jih a dalším limitujícím faktorem jsou přeshraniční kapacity na hranicích Rakouska a Německa. Elektřina tedy tranzitovala přes Českou republiku a zatěžovala a ohrožovala naši soustavu. Proto byla vedena diskuze s Německem o instalaci transformátorů s posuvem fáze. Ty byly nejprve zprovozněny na české straně, v loňském roce také na straně německé.

Dnes transformátory na obou stranách pomáhají řešit uvedené přetoky z Německa. Naše transformátory mohou do určité míry eliminovat toky z Německa a německé transformátory následně rozdělují tyto toky na stávající kapacity směrem do Německa. Čeští a němečtí dispečeři své aktivity společně koordinují a výsledný efekt je v tuto chvíli na obou stranách pozitivní.

Ke snížení uvedených neplánovaných přetoků elektrické energie mělo přispět také zrušení společné německo-rakouské obchodní zóny, ke kterému došlo 1. 10. 2018. Projevilo se toto nějak například v aukcích přeshraničních přenosových kapacit?

Zrušení společné německo-rakouské zóny je krok, který jsme dlouho podporovali. Tato obchodní zóna historicky fungovala a Česko nemělo s touto dohodou na úrovni bilaterálních vztahů dvou zemí problém. Tento systém se však začal vychylovat z ekonomické rovnováhy v okamžiku, kdy došlo k instalaci větrných parků na severu Německa a zároveň nebyly dokončené sítě směrem na jih. To je problém, o kterém už jsem mluvil.

Co se týká přeshraničních aukcí, dnes vše probíhá na komerční bázi tak, jak to má být. Díky využití transformátorů s posuvem fáze uvolňujeme maximální množství přenosových kapacit, ale už to nejsou formy neřízených přetoků. Obchodníci už daleko lépe pracují s plánováním těchto přenosů. Ve výsledku to stabilizuje soustavu jak v Německu, tak v Česku a zároveň to odpovídá tržnímu hospodářství. Z tohoto pohledu jsme tedy spokojeni.

Česká republika je na tom nyní z pohledu výkonové přiměřenosti díky dostatečným kapacitám stabilních zdrojů elektrické energie poměrně dobře. V následujících letech se však má tato situace změnit kvůli plánovanému odstavování řady uhelných zdrojů a hrozícímu úbytku instalovaného výkonu jaderných zdrojů. Připravuje se již nyní ČEPS na toto období?

ČEPS připravuje analýzu výrobní přiměřenosti ve střednědobém časovém horizontu, kterou předkládáme vlastníkovi. Na základě analýz připravujeme desetiletý výhled možných scénářů vývoje, kde zohledňujeme jak nové potenciální zdroje, které budou připojovány, tak i vývoj ve smyslu odstavování některých zdrojů. Česká republika je dnes z pohledu elektrické energie exportním státem. Máme instalovány zdroje někde na úrovni 22 000 MW, přičemž maximální spotřeba, kterou jsme v zimě zaznamenali, byla někde na úrovni zhruba 12 000 MW. Je tedy vidět určitý přebytek, kdy se však bavíme pouze o teoretickém čísle, protože v něm jsou započítány i přečerpávací vodní elektrárny či fotovoltaické a větrné elektrárny s nesrovnatelně nižším stupněm využitelnosti v porovnání s tradičními zdroji.

Faktem je, že se připravujeme i na situaci, kdy by Česká republika mohla být v dlouhodobém horizontu i deficitní. Zvyšujeme tedy kapacitu některých rozvoden, budujeme nová vedení a posilujeme stávající vedení. Připravujeme se samozřejmě i na digitalizaci sítě, decentralizaci zdrojů. Realizujeme také inovativní projekty spojené s rozvojem decentralizace či akumulace.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *